Otevřít hlavní menu

Amfibolit je regionálně metamorfovaná hornina vyznačující se střední až hrubou velikostí zrna. Patří mezi krystalické břidlice. Jsou to masivní tmavěšedé horniny, nevýrazně břidličnaté, s častou lineací amfibolů. Vznikají při nízkém až středním, ale i při vysokém tlaku okolo 1,0 – 1,2 GPa, při teplotě 500 – 700 °C[1]. Je hlavním představitelem amfibolitové facie, typické pro regionální metamorfózu.

Amfibolit
Amfibolitové těleso (tmavá hornina) v rule, proťatá granitoidní dajkou
Amfibolitové těleso (tmavá hornina) v rule, proťatá granitoidní dajkou
Zařazení metamorfovaná hornina
Hlavní minerály amfiboly, slídy, plagioklas, granát, pyroxen, chlorit, křemen
Akcesorie titanit, ilmenit, magnetit, apatit, pyrit
Textura jemně- až střednězrnná, masivní až břidličnatá
Barva(y) šedá, zelenošedá až tmavě šedá
Mikroskopický pohled na amfibolit pod jedním nikolem
Český amfibolit z Libodřic

Název amfibolit je odvozen od převládajícího minerálu amfibolu, zavedl jej v roce 1813 Alexandre Brongniart[2]. Někdy jsou jako amfibolity nesprávně označovány i vyvřelé horniny tvořené převážně amfiboly, které mají být správně označovat hornblendity nebo amfibolovce. Barva horniny bývá nejčastěji zelená až černá.[3] Amfibolit má většinou páskovaný charakter, což způsobuje ukládání vrstev tmavého amfibolu a světlého plagioklasového živce. To bývá nejčastěji důsledek vrstevnatosti původních hornin jako jsou v tomto případě čedičové tufy.

Obsah

SloženíEditovat

Složení amfibolitu je poměrně pestré. Hlavními minerály jsou amfiboly a plagioklasy. Konkrétně se jedná o různé druhy amfibolu (nad 50 % objemu, hornblendit, aktinolit a tremolit), živec, biotit, granát (almandin).[4] Velké množství krystalů amfibolu způsobuje v některých případech až břidličnatost horniny.

VznikEditovat

Amfibol vzniká většinou regionální metamorfózou magmatických hornin, především čedičů a andezitů. Do přeměňovaných hornin se řadí také jejich hlubinné ekvivalenty jako jsou gabro a diorit. Jejich vznik při teplotách 500-700 °C je doprovázen širokým rozsahem tlakových podmínek. Tyto podmínky nastávají v hloubkách 10 až 30 km pod povrchem Země.

 
Makroskopický pohled na amfibolit

VýskytEditovat

Amfibolit je velmi rozšířený ve všech metamorfovaných terénech celého světa, kde byla výchozí hornina čedič nebo andezit. Amfiboly mají velmi složitou strukturu, a proto jsou mnohými geology nazývány odpadkové koše nebo mořské houby.[zdroj?] Na skalním útvaru z amfibolitu, který vyčnívá z rulového území, je postaven hrad Kámen.

VyužitíEditovat

Vysoká pevnost a mimořádná odolnost této horniny jsou předpoklady pro kvalitní drcené kamenivo, používající se v silničářství. Historicky byl využíván patrně i na výrobu brousků.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Putiš, M.; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
  2. http://www.geologie.estranky.cz přístup 20. 12- 2018
  3. Cojeco.cz - amfibolit [online]. Cojeco.cz [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  4. P12 - AMFIBOLIT [online]. Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  5. http://lokality.geology.cz/337

Externí odkazyEditovat