Rotterdam Open

Rotterdam Open
Rotterdam Open
	ABN AMRO World Tennis Tournament
	logo ročníku 2014
	Dějiště konání Ahoy Rotterdam
Založeno	1972
Odehráno	ABN AMRO World Tennis Tournament 2022
Místo	Rotterdam, Nizozemsko
Dějiště	Rotterdam Ahoy
Souřadnice	51°52′59″ s. š., 4°29′24″ v. d.
Povrch	koberec / hala (1972–1999); tvrdý – Pro Flex / hala (2000–)
Soutěže	32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.)
Dotace	1 349 070 EUR
Prize money	1 208 315 EUR
Období	únor a březen
Ředitel	Richard Krajicek
ATP Tour
1990–1997	World Series
1998	International Series
1999–2008	Series Gold
2009–	ATP Tour 500
	www.abnamrowtt.nl/en Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rotterdam Open,^[1] hraný pod názvem sponzora ABN AMRO World Tennis Tournament, je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu. Založen byl v roce 1972. Probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Rotterdam Ahoy na krytých dvorcích s tvrdým povrchem.

V rámci okruhu ATP Tour představuje úvodní turnaj sezóny v kategorii ATP Tour 500. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů.

HistorieEditovat

Premiérový ročník 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Původně byl součástí okruhu WCT (World Championship Tennis) a poté se stal událostí okruhu Grand Prix. Od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.

V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.^[2]

Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek. V roce 2012 navštívil rotterdamskou událost do té doby rekordní počet 115 894 diváků.^[3]

Přehled rekordůEditovat

Nejvíce singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–1976), když vyhrál třikrát. Spolu se Stefanem Edbergem (1986–1987), Nicolasem Escudém (2001–2002) a Robinem Söderlingem (2010–2011) také drží rekord v zisku nejvíce triumfů za sebou, když všichni zvítězili dvakrát v řadě. Ve čtyřhře si nejvíce trofejí připsali Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–2010, 2012–2013), oba po čtyřech výhrách.

Účast na okruzíchEditovat

1972–1977 : okruh WCT
1978–1989 : okruh Grand Prix
od 1990: ATP Tour
- 1990–1999: kategorie ATP World Series
- 2000–2008: kategorie ATP International Series Gold
- 2009–2018: kategorie ATP World Tour 500
- od 2019: kategorie ATP Tour 500

Přehled fináleEditovat

DvouhraEditovat

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1972	Arthur Ashe	Tom Okker	3–6, 6–2, 6–1
1973	turnaj se nekonal
1974	Tom Okker	Tom Gorman	3–6, 7–6^(7–2), 6–1
1975	Arthur Ashe (2)	Tom Okker	3–6, 6–2, 6–4
1976	Arthur Ashe (3)	Robert Lutz	6–3, 6–3
1977	Dick Stockton	Ilie Năstase	2–6, 6–3, 6–3
1978	Jimmy Connors	Raúl Ramírez	7–5, 7–5
1979	Björn Borg	John McEnroe	6–4, 6–2
1980	Heinz Günthardt	Gene Mayer	6–2, 6–4
1981	Jimmy Connors (2)	Gene Mayer	6–1, 2–6, 6–2
1982	Guillermo Vilas	Jimmy Connors	0–6, 6–2, 6–4
1983	Gene Mayer	Guillermo Vilas	6–1, 7–6
1984	bez vítěze	Ivan Lendl a Jimmy Connors	6–0, 1–0^přerušeno
1985	Miloslav Mečíř	Jakob Hlasek	6–1, 6–2
1986	Joakim Nyström	Anders Järryd	6–0, 6–3
1987	Stefan Edberg	John McEnroe	3–6, 6–3, 6–1
1988	Stefan Edberg (2)	Miloslav Mečíř	7–6, 6–2
1989	Jakob Hlasek	Anders Järryd	6–1, 7–5
1990	Brad Gilbert	Jonas Svensson	6–1, 6–3
1991	Omar Camporese	Ivan Lendl	3–6, 7–6^(7–4), 7–6^(7–4)
1992	Boris Becker	Alexandr Volkov	7–6^(11–9), 4–6, 6–2
1993	Anders Järryd	Karel Nováček	6–3, 7–5
1994	Michael Stich	Wayne Ferreira	4–6, 6–3, 6–0
1995	Richard Krajicek	Paul Haarhuis	7–6^(7–5), 6–4
1996	Goran Ivanišević	Jevgenij Kafelnikov	6–4, 3–6, 6–3
1997	Richard Krajicek (2)	Daniel Vacek	7–6^(7–4), 7–6^(7–5)
1998	Jan Siemerink	Thomas Johansson	7–6^(7–2), 6–2
1999	Jevgenij Kafelnikov	Tim Henman	6–2, 7–6^(7–3)
2000	Cédric Pioline	Tim Henman	6–7^(3–7), 6–4, 7–6^(7–4)
2001	Nicolas Escudé	Roger Federer	7–5, 3–6, 7–6^(7–5)
2002	Nicolas Escudé (2)	Tim Henman	3–6, 7–6^(9–7), 6–4
2003	Max Mirnyj	Raemon Sluiter	7–6^(7–3), 6–4
2004	Lleyton Hewitt	Juan Carlos Ferrero	6–7^(1–7), 7–5, 6–4
2005	Roger Federer	Ivan Ljubičić	5–7, 7–5, 7–6^(7–5)
2006	Radek Štěpánek	Christophe Rochus	6–0, 6–3
2007	Michail Južnyj	Ivan Ljubičić	6–2, 6–4
2008	Michaël Llodra	Robin Söderling	6–7^(3–7), 6–3, 7–6^(7–4)
2009	Andy Murray	Rafael Nadal	6–3, 4–6, 6–0
2010	Robin Söderling	Michail Južnyj	6–4, 2–0^skreč
2011	Robin Söderling (2)	Jo-Wilfried Tsonga	6–3, 3–6, 6–3
2012	Roger Federer (2)	Juan Martín del Potro	6–1, 6–4
2013	Juan Martín del Potro	Julien Benneteau	7–6^(7–2), 6–3
2014	Tomáš Berdych	Marin Čilić	6–4, 6–2
2015	Stan Wawrinka	Tomáš Berdych	4–6, 6–3, 6–4
2016	Martin Kližan	Gaël Monfils	6–7^(1–7), 6–3, 6–1
2017	Jo-Wilfried Tsonga	David Goffin	4–6, 6–4, 6–1
2018	Roger Federer (3)	Grigor Dimitrov	6–2, 6–2
2019	Gaël Monfils	Stan Wawrinka	6–3, 1–6, 6–2
2020	Gaël Monfils (2)	Félix Auger-Aliassime	6–2, 6–4
2021	Andrej Rubljov	Márton Fucsovics	7–6^(7–4), 6–4
2022	Félix Auger-Aliassime	Stefanos Tsitsipas	6–4, 6–2

ČtyřhraEditovat

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1972	Roy Emerson John Newcombe	Arthur Ashe Robert Lutz	6–2, 6–3
1973	turnaj se nekonal
1974	Bob Hewitt Frew McMillan	Pierre Barthès Ilie Năstase	3–6, 6–4, 6–3
1975	Bob Hewitt (2) Frew McMillan (2)	José Higueras Balázs Taróczy	6–2, 6–2
1976	Rod Laver Frew McMillan (3)	Arthur Ashe Tom Okker	6–1, 6–7^(4–7), 7–6^(7–5)
1977	Wojciech Fibak Tom Okker	Vidžaj Amritraž Dick Stockton	6–4, 6–4
1978	Fred McNair Raúl Ramírez	Robert Lutz Stan Smith	6–2, 6–3
1979	Peter Fleming John McEnroe	Heinz Günthardt Bernard Mitton	6–4, 6–4
1980	Vidžaj Amritraž Stan Smith	Bill Scanlon Brian Teacher	6–4, 6–3
1981	Fritz Buehning Ferdi Taygan	Gene Mayer Sandy Mayer	7–6, 1–6, 6–4
1982	Mark Edmondson Sherwood Stewart	Fritz Buehning Kevin Curren	7–5, 6–2
1983	Fritz Buehning (2) Tom Gullikson	Peter Fleming Pavel Složil	7–6, 4–6, 7–6
1984	Kevin Curren Wojciech Fibak (2)	Fritz Buehning Ferdi Taygan	6–4, 6–4
1985	Tomáš Šmíd Pavel Složil	Vitas Gerulaitis Paul McNamee	6–4, 6–4
1986	Stefan Edberg Slobodan Živojinović	Wojciech Fibak Matt Mitchell	2–6, 6–3, 6–2
1987	Stefan Edberg (2) Anders Järryd	Chip Hooper Mike Leach	3–6, 6–3, 6–4
1988	Patrik Kühnen Tore Meinecke	Magnus Gustafsson Diego Nargiso	7–6, 7–6
1989	Miloslav Mečíř Milan Šrejber	Jan Gunnarsson Magnus Gustafsson	7–6, 6–0
1990	Leonardo Lavalle Jorge Lozano	Diego Nargiso Nicolás Pereira	6–3, 7–6
1991	Patrick Galbraith Anders Järryd (2)	Steve DeVries David Macpherson	7–6, 6–2
1992	Marc-Kevin Goellner David Prinosil	Paul Haarhuis Mark Koevermans	6–2, 6–7, 7–6
1993	Henrik Holm Anders Järryd (3)	David Adams Andrej Olchovskij	6–4, 7–6
1994	Jeremy Bates Jonas Björkman	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	6–4, 6–1
1995	Martin Damm Anders Järryd (4)	Tomás Carbonell Francisco Roig	6–3, 6–2
1996	David Adams Marius Barnard	Hendrik Jan Davids Cyril Suk	6–3, 5–7, 7–6
1997	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Libor Pimek Byron Talbot	7–6^(7–5), 6–4
1998	Jacco Eltingh (2) Paul Haarhuis (2)	Neil Broad Piet Norval	7–6, 6–3
1999	David Adams (2) John-Laffnie de Jager	Neil Broad Peter Tramacchi	6–7^(5–7), 6–3, 6–4
2000	David Adams (3) John-Laffnie de Jager (2)	Tim Henman Jevgenij Kafelnikov	5–7, 6–2, 6–3
2001	Jonas Björkman (2) Roger Federer	Petr Pála Pavel Vízner	6–3, 6–0
2002	Roger Federer (2) Max Mirnyj	Mark Knowles Daniel Nestor	4–6, 6–3, [10–4]
2003	Wayne Arthurs Paul Hanley	Roger Federer Max Mirnyj	7–6^(7–4), 6–2
2004	Paul Hanley (2) Radek Štěpánek	Jonatan Erlich Andy Ram	5–7, 7–6^(7–5), 7–5
2005	Jonatan Erlich Andy Ram	Cyril Suk Pavel Vízner	6–4, 4–6, 6–3
2006	Paul Hanley (3) Kevin Ullyett	Jonatan Erlich Andy Ram	7–6^(7–4), 7–6^(7–2)
2007	Martin Damm (2) Leander Paes	Andrei Pavel Alexander Waske	6–3, 6–7^(5–7), [10–7]
2008	Tomáš Berdych Dmitrij Tursunov	Philipp Kohlschreiber Michail Južnyj	7–5, 3–6, [10–7]
2009	Daniel Nestor Nenad Zimonjić	Lukáš Dlouhý Leander Paes	6–2, 7–5
2010	Daniel Nestor (2) Nenad Zimonjić (2)	Simon Aspelin Paul Hanley	6–4, 4–6, [10–7]
2011	Jürgen Melzer Philipp Petzschner	Michaël Llodra Nenad Zimonjić	6–4, 3–6, [10–5]
2012	Michaël Llodra Nenad Zimonjić (3)	Robert Lindstedt Horia Tecău	4–6, 7–5, [16–14]
2013	Robert Lindstedt Nenad Zimonjić (4)	Thiemo de Bakker Jesse Huta Galung	5–7, 6–3, [10–8]
2014	Michaël Llodra (2) Nicolas Mahut	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	6–2, 7–6^(7–4)
2015	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	Jamie Murray John Peers	3–6, 6–3, [10–8]
2016	Nicolas Mahut (2) Vasek Pospisil	Philipp Petzschner Alexander Peya	7–6^(7–2), 6–4
2017	Ivan Dodig Marcel Granollers	Wesley Koolhof Matwé Middelkoop	7–6^(7–5), 6–3
2018	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut (3)	Oliver Marach Mate Pavić	2–6, 6–2, [10–7]
2019	Jérémy Chardy Henri Kontinen	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	7–6^(7–5), 7–6^(7–4)
2020	Pierre-Hugues Herbert (2) Nicolas Mahut (4)	Henri Kontinen Jan-Lennard Struff	7–6^(7–5), 4–6, [10–7]
2021	Nikola Mektić Mate Pavić	Kevin Krawietz Horia Tecău	7–6^(9–7), 6–2
2022	Robin Haase Matwé Middelkoop	Lloyd Harris Tim Pütz	4–6, 7–6^(7–5), [10–5]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.

↑ Live Tennis Guide Rotterdam Open [online]. [cit. 2013-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-17. (anglicky)
↑ Bomb Scare Ends Rotterdam Final [online]. NY Times, March 19, 1984 [cit. 2012-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ABN AMRO WTT History [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-04. (anglicky)

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu ABN AMRO World Tennis Tournament na Wikimedia Commons
Rotterdam Open – oficiální stránky (nizozemsky) (anglicky)
Rotterdam Open na stránkách ATP Tour (anglicky)

[1] Live Tennis Guide Rotterdam Open [online]. [cit. 2013-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-17. (anglicky)

[2] Bomb Scare Ends Rotterdam Final [online]. NY Times, March 19, 1984 [cit. 2012-03-27]. Dostupné online. (anglicky)

[3] ABN AMRO WTT History [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-04. (anglicky)

[1]

[2]

[3]