Otevřít hlavní menu

Rotterdam Open,[1] hraný pod názvem sponzora ABN AMRO World Tennis Tournament, je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu.

Rotterdam Open
ABN AMRO World Tennis Tournament
logo ročníku 2014
Dějiště konání Ahoy Rotterdam

Založeno 1972
Odehráno ABN AMRO World Tennis Tournament 2017
Místo Rotterdam, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Dějiště Ahoy Rotterdam
Souřadnice
Povrch koberec / hala (1972–1999)
tvrdý – Pro Flex / hala (2000–)
Období únor a březen
ATP World Tour
1990–1997 World Series
1998 International Series
1999–2008 Series Gold
2009– ATP World Tour 500

Soutěže 32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace 1 854 365 EUR
www.abnamrowtt.nl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ivan Lendl ve finále 1984, které nebylo dohráno pro hrozbu bombového útoku

Založen byl v roce 1972. Každoročně probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Ahoy Rotterdam na krytých dvorcích s tvrdým povrchem. V rámci okruhu ATP World Tour představuje úvodní událost sezóny kategorie ATP World Tour 500. Celková dotace činí 1 854 365 eur. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů.

Obsah

HistorieEditovat

Premiérový ročník 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Původně byl součástí okruhu WCT (World Championship Tennis) a poté se stal událostí okruhu Grand Prix. Od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.

V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.[2]

Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek.

V roce navštívil rotterdamskou událost do té doby rekordní počet diváků, a to 115 894 osob.[3]

Přehled rekordůEditovat

Nejvíce singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–76), když vyhrál třikrát. Spolu se Stefanem Edbergem (1986–87), Nicolasem Escudém (2001–02) a Robinem Söderlingem (2010–11) také drží rekord v zisku nejvíce triumfů za sebou, když všichni zvítězili dvakrát v řadě. Ve čtyřhře si nejvíce trofejí připsali Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–10, 2012–13), oba po čtyřech výhrách.

Přehled okruhůEditovat

Body a odměny v roce 2017Editovat

Distribuce bodůEditovat

Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole Q3 Q2 Q1
dvouhra[4] 500 300 180 90 45 0 20 10 0
čtyřhra[5] 0 N/A N/A N/A N/A

Finanční odměnyEditovat

Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole
dvouhra[4][6] €371 620 €182 185 €91 680 €46 620 €24 210 €12 770
čtyřhra[5] €111 890 €54 780 €27 480 €14 100 €7 290 N/A
částka v deblových soutěžích uváděna na pár


Přehled fináleEditovat

DvouhraEditovat

 
Tomáš Berdych během vítězného turnaje z roku 2014
Rok Vítěz Finalista Výsledek
2017   Jo-Wilfried Tsonga   David Goffin 4–6, 6–4, 6–1
2016   Martin Kližan   Gaël Monfils 6–7(1–7), 6–3, 6–1
2015   Stan Wawrinka   Tomáš Berdych 4–6, 6–3, 6–4
2014   Tomáš Berdych   Marin Čilić 6–4, 6–2
2013   Juan Martín del Potro   Julien Benneteau 7–6(7–2), 6–3
2012   Roger Federer   Juan Martín del Potro 6–1, 6–4
2011   Robin Söderling   Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 3–6, 6–3
2010   Robin Söderling   Michail Južnyj 6–4, 2–0skreč
2009   Andy Murray   Rafael Nadal 6–3, 4–6, 6–0
2008   Michaël Llodra   Robin Söderling 6–7(3–7), 6–3, 7–6(7–4)
2007   Michail Južnyj   Ivan Ljubičić 6–2, 6–4
2006   Radek Štěpánek   Christophe Rochus 6–0, 6–3
2005   Roger Federer  Ivan Ljubičić 5–7, 7–5, 7–6(7–5)
2004   Lleyton Hewitt   Juan Carlos Ferrero 6–7(1–7), 7–5, 6–4
2003   Max Mirnyj   Raemon Sluiter 7–6(7–3), 6–4
2002   Nicolas Escudé   Tim Henman 3–6, 7–6(9–7), 6–4
2001   Nicolas Escudé   Roger Federer 7–5, 3–6, 7–6(7–5)
2000   Cédric Pioline   Tim Henman 6–7(3–7), 6–4, 7–6(7–4)
1999   Jevgenij Kafelnikov   Tim Henman 6–2, 7–6(7–3)
1998   Jan Siemerink   Thomas Johansson 7–6(7–2), 6–2
1997   Richard Krajicek   Daniel Vacek 7–6(7–4), 7–6(7–5)
1996   Goran Ivanišević   Jevgenij Kafelnikov 6–4, 3–6, 6–3
1995   Richard Krajicek   Paul Haarhuis 7–6(7–5), 6–4
1994   Michael Stich   Wayne Ferreira 4–6, 6–3, 6–0
1993   Anders Järryd   Karel Nováček 6–3, 7–5
1992   Boris Becker   Alexander Volkov 7–6(11–9), 4–6, 6–2
1991   Omar Camporese   Ivan Lendl 3–6, 7–6(7–4), 7–6(7–4)
1990   Brad Gilbert   Jonas Svensson 6–1, 6–3
1989   Jakob Hlasek   Anders Järryd 6–1, 7–5
1988   Stefan Edberg   Miloslav Mečíř 7–6, 6–2
1987   Stefan Edberg   John McEnroe 3–6, 6–3, 6–1
1986   Joakim Nyström   Anders Järryd 6–0, 6–3
1985   Miloslav Mečíř   Jakob Hlasek 6–1, 6–2
1984   Jimmy Connors /   Ivan Lendl finále přerušeno
1983   Gene Mayer   Guillermo Vilas 6–1, 7–6
1982   Guillermo Vilas   Jimmy Connors 0–6, 6–2, 6–4
1981   Jimmy Connors   Gene Mayer 6–1, 2–6, 6–2
1980   Heinz Günthardt   Gene Mayer 6–2, 6–4
1979   Björn Borg   John McEnroe 6–4, 6–2
1978   Jimmy Connors   Raúl Ramírez 7–5, 7–5
1977   Dick Stockton   Ilie Năstase 2–6, 6–3, 6–3
1976  Arthur Ashe   Bob Lutz 6–3, 6–3
1975   Arthur Ashe   Tom Okker 3–6, 6–2, 6–4
1974   Tom Okker   Tom Gorman 4–6, 7–6(7–2), 6–1
1973 turnaj se nekonal
1972   Arthur Ashe   Tom Okker 3–6, 6–2, 6–1

ČtyřhraEditovat

Rok Vítězové Finalisté Výsledek
2017   Ivan Dodig
  Marcel Granollers
  Wesley Koolhof
  Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 6–3
2016   Nicolas Mahut
  Vasek Pospisil
  Philipp Petzschner
  Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
2015   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Jamie Murray
  John Peers
3–6, 6–3, [10–8]
2014   Michaël Llodra
  Nicolas Mahut
  Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
6–2, 7–6(7–4)
2013   Robert Lindstedt
  Nenad Zimonjić
  Thiemo de Bakker
  Jesse Huta Galung
5–7, 6–3, [10–8]
2012   Michaël Llodra
  Nenad Zimonjić
  Robert Lindstedt
  Horia Tecău
4–6, 7–5, [16–14]
2011   Jürgen Melzer
  Philipp Petzschner
  Michaël Llodra
  Nenad Zimonjić
6–4, 3–6, [10–5]
2010   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Simon Aspelin
  Paul Hanley
6–4, 4–6, [10–7]
2009   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Lukáš Dlouhý
  Leander Paes
6–2, 7–5
2008   Tomáš Berdych
  Dmitrij Tursunov
  Philipp Kohlschreiber
  Michail Južnyj
7–5, 3–6, [10–7]
2007   Martin Damm
  Leander Paes
  Andrei Pavel
  Alexander Waske
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
2006   Paul Hanley
  Kevin Ullyett
  Jonatan Erlich
  Andy Ram
7–6(7–4), 7–6(7–2)
2005   Jonatan Erlich
  Andy Ram
  Cyril Suk
  Pavel Vízner
6–4, 4–6, 6–3
2004   Paul Hanley
  Radek Štěpánek
  Jonatan Erlich
  Andy Ram
5–7, 7–6(7–5), 7–5
2003   Wayne Arthurs
  Paul Hanley
  Roger Federer
  Max Mirnyj
7–6(7–4), 6–2
2002   Roger Federer
  Max Mirnyj
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
4–6, 6–3, [10–4]
2001   Jonas Björkman
  Roger Federer
  Petr Pála
  Pavel Vízner
6–3, 6–0
2000   David Adams
  John-Laffnie de Jager
  Tim Henman
  Jevgenij Kafelnikov
5–7, 6–2, 6–3
1999   David Adams
  John-Laffnie de Jager
  Neil Broad
  Peter Tramacchi
6–7(5–7), 6–3, 6–4
1998   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Neil Broad
  Piet Norval
7–6, 6–3
1997   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Libor Pimek
  Byron Talbot
7–6(7–5), 6–4
1996   David Adams
  Marius Barnard
  Hendrik Jan Davids
  Cyril Suk
6–3, 5–7, 7–6
1995   Martin Damm
  Anders Järryd
  Tomas Carbonell
  Francisco Roig
6–3, 6–2
1994   Jeremy Bates
  Jonas Björkman
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
6–4, 6–1
1993   Henrik Holm
  Anders Järryd
  David Adams
  Andrej Olchovskij
6–4, 7–6
1992   Marc-Kevin Goellner
  David Prinosil
  Paul Haarhuis
  Mark Koevermans
6–2, 6–7, 7–6
1991   Patrick Galbraith
  Anders Järryd
  Steve DeVries
  David Macpherson
7–6, 6–2
1990   Leonardo Lavalle
  Jorge Lozano
  Diego Nargiso
  Nicolas Pereira
6–3, 7–6
1989   Miloslav Mečíř
  Milan Šrejber
  Jan Gunnarsson
  Magnus Gustafsson
7–6, 6–0
1988   Patrik Kühnen
  Tore Meinecke
  Magnus Gustafsson
  Diego Nargiso
7–6, 7–6
1987   Stefan Edberg
  Anders Järryd
  Chip Hooper
  Mike Leach
3–6, 6–3, 6–4
1986   Stefan Edberg
  Slobodan Živojinović
  Wojciech Fibak
  Matt Mitchell
2–6, 6–3, 6–2
1985   Tomáš Šmíd
  Pavel Složil
  Vitas Gerulaitis
  Paul McNamee
6–4, 6–4
1984   Kevin Curren
  Wojciech Fibak
  Fritz Buehning
  Ferdi Taygan
6–4, 6–4
1983   Fritz Buehning
  Tom Gullikson
  Peter Fleming
  Pavel Složil
7–6, 4–6, 7–6
1982   Mark Edmondson
  Sherwood Stewart
  Fritz Buehning
  Kevin Curren
7–5, 6–2
1981   Fritz Buehning
  Ferdi Taygan
  Gene Mayer
  Sandy Mayer
7–6, 1–6, 6–4
1980   Vidžaj Amritraž
  Stan Smith
  Bill Scanlon
  Brian Teacher
6–4, 6–3
1979   Peter Fleming
  John McEnroe
  Heinz Günthardt
  Bernard Mitton
6–4, 6–4
1978   Fred McNair
  Raul Ramirez
  Robert Lutz
  Stan Smith
6–2, 6–3
1977   Wojciech Fibak
  Tom Okker
  Vidžaj Amritraž
  Dick Stockton
6–4, 6–4
1976   Rod Laver
  Frew McMillan
  Arthur Ashe
  Tom Okker
6–1, 6–74, 7–65
1975   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  José Higueras
 Balázs Taróczy
6–2, 6–2
1974   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  Pierre Barthès
  Ilie Năstase
6–4, 6–4
1973 turnaj se nekonal
1972   Roy Emerson
  John Newcombe
  Arthur Ashe
  Robert Lutz
6–2, 6–3

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.

  1. Live Tennis Guide Rotterdam Open [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-17. (anglicky) 
  2. Bomb Scare Ends Rotterdam Final [online]. NY Times, March 19, 1984 [cit. 2012-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ABN AMRO WTT History [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-04. (anglicky) 
  4. a b
    • ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b
    • ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
    • ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat