Otevřít hlavní menu
Okenní vitráž znázorňující Beránka Božího v Kapli Nejsvětější Trojice Moravské církve, Winston-Salem, USA, Severní Karolína

Moravští bratři či Moravská církev (německy Herrnhuter Brüdergemeine, latinsky Unitas Fratrum, anglicky Moravian Brethren či Moravian Church) je evangelická církev, která je samostatnou součástí mezinárodní Jednoty bratrské (latinsky Unitas Fratrum). Jejím posláním je šíření křesťanství, míru a vzdělanosti ve světě. Činnost Moravské církve je zaměřena na zakládání nových sborů a misií. Během své dlouhé historie se stali zakladateli a správci mnoha škol různých typů, internátů, nemocnic (zejména v Izraeli) a domovů pro bezdomovce, kupř. Moravian Open Door (Moravských otevřených dveří) v New Yorku. Založili také několik měst (např. Bethlehem v USA či Herrendyk v Holandsku).

Obsah

HistorieEditovat

Čeští bratřiEditovat

Po upálení mistra Jana Husa na Kostnickém koncilu v roce 1415 se husitské hnutí rozdělilo na dvě křídla - pragmatické utrakvisty a radikalní tábority. Zpočátku se obě reformované skupiny označované jako Čeští bratři, resp. jak se sami označovali Unitas Fratrum (Jednota bratrská), dokázaly tolerovat. Česko-lucemburská královská dynastie se ovšem snažila husity vytlačit z církevních i státních úřadů, což vedlo k prudkým nepokojům a nakonec, po vydání křižácké buly papeže Martina V. z března 1420, vyústilo v krvavé husitské války. Během těchto bojů proti katolíkům v Čechách a okolních zemích, rozhořel se také dlouholetý nelítostný boj také mezi oběma husitskými skupinami.

Husův stoupenec, kazatel a teolog Petr Chelčický, se po smrti Jana Husa názorově rozešel s dalším Husovým následovníkem v pražské Betlémské kapli, utrakvistou Jakoubkem ze Stříbra, jenž hájil tezi, že člověk smí Boží slovo bránit i mečem. Tuto tezi přijali i radikální táborité a vytáhli proti katolílkm. Naproti tomu Petr Chelčický násilí odmítal. Od roku 1420 žil v ústraní na svém panství v Jižních Čechách, ve svých staročeských traktátech a pojednáních, ovlivněných spisy Jana Viklefa (1330–1384), rozvinul radikálně pacifistickou vizi křesťanství, v níž usiloval o návrat k původnímu křesťanství, postuloval rovnost všech křesťanů, vyzýval k dobrovolné chudobě, odmítal mnišství, stavěl se proti branné povinnosti a odmítal přísahy. Kritizoval také tehdejší stavovskou společnost.

Skupině jeho následovníků zvané Jednota Petra Chelčického, předal v roce 1457 král Jiří z Poděbrad k užívání panství Kunvald. I přes pronásledování počet členů skupiny rostl a v roce 1467 již existovala organizace s kněžími a biskupem. Proti stoupencům přísných regulí (Menší straně) se ovšem brzy postavila skupina, tzv. Větší strana či Jednota bratrská (Unitas fratrum), která požadovala zavedení mírnějších pravidel. U Jednoty, místo jediného biskupa, sestávalo nejvyšší vedení z rady starších. Později byli ovlivněni mj. svým prvním biskupem, Janem Ámosem Komenským (1592–1670). Menší strana existovala ještě asi 50 let souběžně s Jednotou. Několikrát s ní jednal také Martin Luther, nedokázal ji však získat na svou stranu, neboť trvala na celibátu duchovenstva, sedmi svátostech a eucharistickém učení podle katolické víry a apoštolské tradice.

Po vydání Confessio Bohemica roku 1575 bylo dosaženo smíru mezi českými bratry a luterány, reformovanými a kališníky. Na jeho základě pak císař Rudolf II. roku 1609 vydal císařský majestát. Během třicetileté války (1618-1648) bratrstvo v Čechách téměř zcela zaniklo, jeho členové se směli stýkat pouze potají. Tehdejší biskup Jan Amos Komenský byl nucen v roce 1628 opustit zemi. Jednota bratrská se poté usadila v polském Lešně, a Horních Uhrách (v dnešních městech Skalica a Púchov).

PůsobeníEditovat

K moderní Jednotě bratrské (alias Moravské církvi) se celosvětově hlásí asi 825 000 následovatelů. V dnešní době je největší koncentrace Moravských bratrů v Tanzanii. Moravská církev v Tanzanii provozuje misie i v Kongu a Ugandě. Moravští bratři pokračují ve své tradiční misionářské práci také v karibské oblasti, například Jamajská moravská církev se uplatňuje na Kubě. Bratři působili a dodnes působí v Kanadě, USA, Nikaragui, Hondurasu, Malawi, JAR, Surinamu, Tibetu, Indii, Aljašce a také v Evropě. Němečtí Moravští bratři, jejichž hlavní sídlo se nachází v hornolužickém Ochranově (německy Herrnhut), se aktivně zapojují do práce ve vzdělávací a sociální oblasti.

Památky v ČeskuEditovat

V Suchdole nad Odrou (v okrese Nový Jičín, asi 40 km od Ostravy) se nachází Muzeum Moravských bratří, kde najdete expozici o exilu asi 280 obyvatel do Horní Lužice. Na tamějším panství Mikuláše Ludvíka, hraběte z Zinzendorfu se exulantům pod vedením misionáře Kristiána Davida podařilo založit ves Herrnhut („místo pod ochranou Páně), česky Ochranov, hornolužicky Ochranow, a Moravskou církev (Obnovenou Jednotu bratrskou). Ze Suchdola nad Odrou pochází i první biskup Moravské církve David Nitschmann.

Hodnoty Moravské církveEditovat

Lukáš Pražský (1460–1528), biskup Jednoty bratrské, učil, že je nezbytné rozlišovat mezi třemi kategoriemi věcí: věcmi, které jsou pro budoucí spásu zásadní, věcmi, které jsou podružné, a církevními záležitostmi. Zásadní jsou skutky, které učinil Bůh – stvoření všeho na Zemi, vykoupení z hříchů a posvěcení věřících, kteří jednají prostřednictvím víry, naděje a lásky. Církevní záležitosti zahrnují Bibli, kostely, svátosti (mše), náboženské učení a kněžstvo. Zprostředkovávají to, co je svaté, a proto by měly být drženy v úctě, avšak nejsou považovány za zásadní. Mezi podružné věci se řadí obřadní oděv nebo názvy bohoslužeb, které se mohou lišit podle míst, kde jednotlivé farnosti sídlí.

Hodnoty uznávané Moravskou církví shrnul britský biskup Clarence H. Shawe. V sérii přednášek přednesených Moravskému teologickému semináři (the Moravian Theological Seminary) v Bethlehemu (Pensylvánie, Spojené státy americké) přiřadil Shawe Moravské církvi těchto pět hodnot – prostotu, blaženost, nevtíravost, bratrství a ideál služby.

Prostota znamená zaměřit se na podstatu víry a nezajímat se o detaily dogmatických definic. Apoštolové řekli: „Věříme, že budeme spaseni milosrdenstvím Ježíše Krista.“ Shawe uvádí poznámku Mikuláše Ludvíka, hraběte z Zinzendorfu (dále jen Zinzendorf), který v návaznosti na tuto myšlenku prohlásil: „Pokud vštípím člověku pouze tuto jedinou ideu, učiním z něj navždy učence bohosloví.“ Z prostoty vyplývají dvě odvozené vlastnosti, opravdovost a praktičnost.

Blaženost je přirozená spontánní reakce na vykoupení, laskavý dar, který nám Bůh dal. Shawe opět cituje Zinzendorfa: „Existuje rozdíl mezi ryzím pánbíčkářem a opravdovým Moravanem. Zatímco pánbíčkář myslí především na své hříchy a Ježíšovy rány pouze pozoruje, Moravan na tyto rány myslí a při myšlence na ně shlíží na své hříchy.“ Váhavého pánbíčkáře rány ukonejší, zatímco Moravan se ve své blaženosti za své hříchy kaje.

Princip nevtíravosti se zakládá na myšlence, že Bůh si rozhodně přeje, aby existovalo velké množství rozličných církví, které mají obstarávat různé duchovní potřeby. Není potřeba soutěžit o konvertity z jiných církví. Zdrojem křesťanské jednoty není právnická formule, ale úzký vztah věřících a Spasitele.

Idea bratrství je založena právě na tomto blízkém vztahu. Shawe řekl: „Cílem Moravanů je shromáždit navzájem spřízněná srdce. Když se křesťanské duše sjednotí v lásce, může bratrství fungovat navzdory rozdílům v intelektu a inteligenci, myšlení, názorech, postojích nebo vkusu.“ Bratrství (za doby Zinzendorfa, tj. v první polovině 18. století) s sebou nepřinášelo pouze překonávání odlišností v otázkách víry, ale také zmírňování sociálních rozdílů. Aristokrat a řemeslník byli považováni za bratry a seděli jako rovnocenní členové církve na stejném místě.

Ideál služby znamená s radostí přijmout pozici služebníka. Ta se částečně projevuje jako věrná služba na různých pozicích v rámci rozličných kongregací, ale podstatněji jako služba služebníka, který „rozšiřuje Boží království“, světu. Ta se v průběhu dějin projevovala ve formě vzdělávací a zejména misionářské práce. Shawe podotýká, že nikdo se nemohl odevzdat šíření evangelia vehementněji než moravští emigranti, kteří tím, že se usadili v Ochranově (na pozemku Zinzendorfa) unikli pronásledování a potlačování své víry.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moravian Church na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • ATWOOD, Craig. Proclaiming the Moravian Theological Heritage. International Theological Dialogue. 2005, č. 4, s. 44-49. ISSN 1525-7223.
  • SHAWE, Clarence H. The Spirit of the Moravian Church. Londýn: The Moravian Book Room, 1977.


Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat