Niesky

velké okresní město v zemském okresu Zhořelec v Německu

Niesky (hornolužickosrbsky Niska,[3] česky Nízké či Nízký[4][5]) je velké okresní město v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec a má přibližně 9 200[1] obyvatel.

Niesky
Niska
Místní kostel
Místní kostel
Niesky – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška172 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresZhořelec
Administrativní dělení5 místních částí
Niesky na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha53,8 km²
Počet obyvatel9 249 (2022)[1]
Hustota zalidnění171,9 obyv./km²
Etnické složeníNěmci a Lužičtí Srbové 98,1 %[2]
Náboženské složeníprotestantství 21,7 %
římskokatolická církev 3,6 %[2]
Správa
Statusvelké okresní město
PrimátorkaKathrin Uhlemann
Oficiální webwww.niesky.de
Adresa obecního úřaduMuskauer Straße 20–22
02906 Niesky
Telefonní předvolba03588
PSČ02906
Označení vozidelGR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha a dělení

editovat

Niesky leží v severní části zhořeleckého okresu a zhruba ve středu okresu ve směru východozápadním. Sousedí s obcemi (podle směru hodinových ručiček od severu) Rietschen, Hähnichen, Horka, Kodersdorf, Waldhufen, Quitzdorf am See a Kreba-Neudorf.

 
Letecký pohled na Stannewisch (uprostřed) a Kosel

Samotné město se dělí na městské části:

Dějiny

editovat

Město bylo založeno v roce 1742 jako kolonie herrnhutských Moravských bratří, což jej činí z hlediska založení nejmladším městem zhořeleckého okresu. Pozemky, které se staly základem osady „Nízký“, daroval bratřím Siegmund August von Gersdorff, majitel panství Trebus. Exulanti, kteří opustili katolické Čechy a přidržovali se herrnhutských řádů, žili v té době v Žitavě, Großhennersdorfu, Gebhardsdorfu, Drážďanech a Berlíně. (Když byla později, v roce 1750, rozpuštěna bratrská kolonie v hesenském Herrnhaagu, byla i početná skupina mladých lidí poslána sem.)

Ze tří německých návrhů názvu obce byl dne 16. května 1742 vylosován název Niedrig. Další losování rozhodlo o tom, že jméno obce bude české (tj. Nízký). Na odlehlém a pustém místě začalo dne 8. srpna 1742 několik vybraných rodin stavět své domy. Zprvu se exulanti museli obejít bez kazatele a k Večeři Páně dojížděli do 40 kilometrů vzdáleného Herrnhutu. První představený obce byl Jan Raschke, původem z Lichkova. Pokud čeští exulanti přicházející do Herrnhutu neuměli německy, byli poslání sem, do Nízkého. V roce 1755 mělo 190 dospělých obyvatel, z nichž bylo už jen 50 české národnosti.[6][7]

Městská práva město obdrželo v roce 1935, kdy bylo součástí Pruska a mělo 7000 obyvatel.

Ke konci druhé světové války zde byl postaven jeden z pomocných táborů koncentračního tábora Groß-Rosen a zhruba 1200 vězňů zde muselo vykonávat nucené práce. Při evakuaci tohoto tábora jich více než 100 zahynulo.

Vývoj počtu obyvatel

editovat
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1825 a 2006
1825 1885 1946 1950 1960 1981 1984 1999 2002 2004 2005 2006
576 1303 7436 8309 8456 11871 12359 12029 11432 11092 10981 10766

Doprava

editovat

Město leží na železniční trati z Hoyerswerdy do Zhořelce a také na Bundesstraße 115, po které je možné najet na nedaleko vedoucí dálnici A4.

Partnerská města

editovat

Galerie

editovat

Mezi kulturní památky Svobodného státu Sasko patří celý komplex bratrské obce, k němuž patří zejména Boží pole se vstupní bránou a všemi hrobovými deskami, evangelický kostel i plantážní park sester.[8]

Reference

editovat
  1. a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
  2. a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-21. (německy) 
  3. a b c d e (hornolužickosrbsky) Słownik městnych mjenow Archivováno 21. 2. 2005 na Wayback Machine.
  4. TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha: Olympia, 1982. S. 221. 
  5. (česky) Historie Jednoty bratrské Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (www.jednotabratrska.cz)
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. [s.l.]: Kalich, 2005. S. 55–57. 
  7. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. OCLC 62503962 S. 423–472. 
  8. Číslo saské kulturní památky je 09269354.

Externí odkazy

editovat