Mikuláš Ludvík Zinzendorf

Mikuláš Ludvík hrabě ze Zinzendorfu a z Pottendorfu (německy Nikolaus Ludwig (Reichs-)Graf von Zinzendorf und Pottendorf, 26. května 1700, Drážďany9. května 1760, Ochranov) byl německý náboženský a sociální reformátor, zakladatel a biskup obnovené jednoty bratrské.[1]

Mikuláš Ludvík Zinzendorf
Nikolaus Ludwig von Zinzendorf
Nikolaus Ludwig von Zinzendorf
Narození 26. května 1700
Saské kurfiřtství Drážďany
Úmrtí 9. května 1760
Saské kurfiřtství Ochranov
Místo pohřbení Gottesacker
Povolání kněz, překladatel, teolog, básník, spisovatel hymnů a spisovatel
Alma mater Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg
Manžel(ka) Erdmuthe Dorothea von Zinzendorf
Anna Nitschmann
Děti Renatus von Zinzendorf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa na hřbitově Herrnhuter Gottesacker.

Zinzendorf byl od přírody bystré a čilé mysli a s nadšením neustále něco plánoval a tvořil. Nechával se stejně jako Martin Luther často unášet silnými a nutkavými pocity, snadno též upadal do stavu smutku nebo naopak radosti. Byl horlivým hledačem pravdy a nedovedl pochopit lidi, kteří měli neměnné názory. Byl též výjimečným talentem pro diskuze o náboženských otázkách, zvláště s těmi, kteří měli odlišný názor. Málo lidí projevovalo tak velkou starostlivost o štěstí a pohodlí druhých, zvláště v maličkostech. Šlechtickou výchovou v mládí získal autoritu, o které nebylo sporu. Byl rozeným řečníkem, a přestože jeho oděv byl jednoduchý, z jeho osobního vystupování vyzařovala distinguovanost a síla. Jeho projekty byly často nepochopeny, a tak se také stalo, že v roce 1736 byl vypovězen ze Saska, v roce 1749 ale vláda toto rozhodnutí odvolala a požádala jej, aby založil více takových osad, jako byl Ochranov (německy Herrnhut).

Mladá létaEditovat

Jeho předci pocházeli z Dolních Rakous, náleželi k protestantské straně a usadili se blízko Norimberku. Jeho rodiče patřili do pietistického okruhu, proto se stal Zinzendorfovým kmotrem Philipp Jacob Spener. Zinzendorfův otec zemřel šest týdnů po jeho narození. Jeho matka se znovu vdala, když mu bylo šest let, a tedy byl vychováván pod dohledem zbožné a nadané babičky Henrietty Catheriny von Gersdorf,[2] která výrazně ovlivnila jeho charakter.

Své školní dny prožil v Halle obklopen pietisty. V roce 1716 odešel na univerzitu do Wittenbergu studovat práva[3] a připravit se na diplomatickou kariéru. O tři roky později byl vyslán na cesty do Holandska, Francie a různých částí Německa. Při svém návratu navštívil své příbuzné usazené v Oberbürgu a v Castellu. Během prodlouženého pobytu v Castellu se zamiloval do své sestřenice Theodory, ale její matka sňatku zabránila a Theodora se později stala manželkou hraběte Heinricha Reusse.

 
Zinzendorfův pomník v Herrnhutu (Ochranově) v Německu.

Obrácení k BohuEditovat

Zinzendorf považoval toto zklamání za boží znamení, kterým byl povolán k práci pro Boha. Odmítl pozvání Augusta Hermanna Franckeho, aby zaujal místo po baronovi von Canstein v sirotčinci v Halle, a rozhodl se usadit jako statkář a pronajímat pozemky, které mu patřily. Od své babičky baronky von Gersdorf koupil Berthelsdorf a ustavil zde Johanna Andrease Rothea za pastora a Johana George Heize za správce majetku. Oženil se s Dorotheou, sestrou hraběte Heinricha Reuss-Ebersdorfa, a začal žít na svém panství. Jeho záměrem bylo vnést do praxe pietistické myšlenky kmotra Spenera. Nezamýšlel založit novou církev nebo náboženskou organizaci odlišnou od luteránů, ale křesťanské sdružení, které by kázáním a rozšiřováním knih podpořilo procitnutí strnulého náboženství luteránské církve. „Skupina čtyř bratří“ (Johann A. Rothe, pastor z Berthelsdorfu; Melchior Schäffer, pastor ze Zhořelce; Friedrich von Watteville, přítel z dětství; a on sám) začali knihami, poutěmi, korespondencí podporovat oživení náboženství a častými setkáními pro kazatele připravovat ve svých vlastních srdcích vřelou osobní víru v Krista. V tiskárně v Ebersdorfu bylo vytištěno velké množství knih a levných Biblí a přeloženo Pravé křesťanství od Johanna Arndta pro distribuci ve Francii.

Založení OchranovaEditovat

 
Zinzerdorfova vesta v Moravian Archive and Museum v pensylvánském městě Lititz.

Odpor k „suchému“ luteránskému učení té doby vzbudil v Zinzendorfovi sympatie k vzrůstajícímu racionalismu, který útočil na dogmata, nepostrádaje upřímnost a hluboké porozumění v náboženství i křesťanství, a snažil se působit proti takovým chybám, směřujíce člověka k původním hodnotám Krista, zjevení a Otce božího. Začal pochybovat o moudrosti Spenerových plánů neodtrhávat se od luteránské církve a začal propagovat myšlenku, že pravé křesťanství by bylo nejlépe podporovat volnými sdruženími křesťanů, která by časem mohla přerůst v církve bez spojení se státem. Tyto myšlenky našly svoji realizaci ve spojení s českými či moravskými bratry. Zinzendorf nabídl azyl několika pronásledovaným poutníkům z Moravy a dovolil jim vybudovat si vesnici Herrnhut na okraji jeho panství Berthelsdorf. Uprchlíci sem přicházeli mezi lety 1722 až 1732, pocházeli z různých regionů, kde byli perzekvováni. Zinzendorf se jim plně věnoval. On, jeho žena a děti žili v Ochranově a vzal s sebou i pastora Rothea. Tvrdě pracoval, aby do chaosu vnesl řád a pořádek. Úřady byly upokojeny tím, že jeho náboženská komunita fungovala podle podmínek augsburského míru, zklidnilo se tak podezření luteránského kléru, nejtěžší ze všeho však bylo vyvrátit nařčení, že on sám je „bestií Apokalypsy“ a páter Rothe „falešným prorokem“. Trpělivý a pracovitý Zinzendorf zorganizoval z uprchlíků něco jako „křesťanskou milici“, založenou nikoliv na klášterním, ale na rodinném životě. V roce 1727 zavedl obecný řád bohoslužeb. V Berlíně 20. května 1737 byl biskupy Davidem Nitschmannem a Danielem Arnoštem Jablonským vysvěcen na biskupa. Někteří z ochranovských usedlíků později přesídlili do Českého Rixdorfu v dnešním Berlíně.

Misionářská činnost a roky úpadkuEditovat

Zinzendorf měl hluboký zájem o misijní činnost a vyslal své misionáře mezi otroky dánské gubernie v Západní Indii a InuityGrónsku. Usnadňovaly to jeho osobní vztahy s dánským královským dvorem a ke králi Kristiánovi VI. S potěšením sledoval šířící se protestantismus v Německu, Dánsku, Rusku a v Anglii. Často cestoval, v letech 1741–1742 navštívil Ameriku a v roce 1750 pobýval delší dobu i v Londýně. Misijní kolonie byly založeny v Západní Indii (1732), v Grónsku (1733), mezi severoamerickými indiány (1735). Před Zinzendorfovou smrtí ještě bratří vyslali z Ochranova misie do Livonie na severní pobřeží Baltského moře, k otrokům do Severní Karolíny, do Surinamu, k černým otrokům v různých částech Jižní Ameriky, do dánské kolonie Tranquebar a na souostroví Nikobary v Indii, ke KoptůmEgyptě, k Inuitům na Labradoru a na západní pobřeží jižní Afriky.

Komunita v Ochranově, ze které byly vypraveny skoro všechny misijní cesty, neměla žádné vlastní peníze a Zinzendorf hradil veškeré náklady ze svého rozpočtu. Jeho časté cesty způsobily, že bylo téměř nemožné, aby se dostatečně staral o své soukromé záležitosti, čas od času byl nucen navýšit své jmění půjčkami a v roce 1750 málem zkrachoval. To vedlo k založení finanční komory mezi bratřími, spravované právníkem Johannem Frederickem Köberem, která si vedla velmi dobře.

V roce 1752 ztratil Zinzendorf jediného syna Christiana Renatuse, který měl být jeho nástupcem, a o čtyři roky později, 17. června 1756, svoji ženu Erdmuthu Dorotheu, která byla jeho tajemnicí a důvěrnicí ve všem, co podnikal. Zinzendorf zůstal vdovcem jeden rok a 27. června 1757 se oženil podruhé, s Annou Caritas Nitschmann (24. listopadu 171521. května 1760), z přesvědčení, že muž v jeho postavení by měl být ženatý. O tři roky později onemocněl a zemřel (9. května 1760). Jako svého nástupce vybral biskupa Johannese von Watteville, který byl ženatý s jeho nejstarší dcerou Benignou.

DíloEditovat

  • Hymny. Nejznámější jsou „Ježíši, Tvá krev a spravedlivost“ a „Ježíš, stále pokračuje“. Hymny vydal H. Bauer a G. Burkhardt, Lipsko, 1900.
  • Kázání. Výběr jeho kázání byl vydán Gottfriedem Clemensem v 10 svazcích.
  • Deník (1716–1719) vydal Gerhard Reichel a Josef Theodor Müller, Ochranov, 1907.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolaus Ludwig Zinzendorf na anglické Wikipedii.

  1. NIKOLAUS LUDWIG GRAF VON ZINZENDORF – BIOGRAFIE / LEBENSLAUF. gedichte.xbib.de [online]. [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  2. Zinzendorf, Nikolaus Ludwig von (Biographie). www.zeno.org [online]. [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  3. Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf. www.heiligenlexikon.de [online]. [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • A. G. Spangenberg, Leben des Grafen von Zinzendorf, Barby 1772–1775.
  • Ludwig von Schrautenbach, Der Graf v. Zinfendorf, Gnadau 1871; napsáno v roce 1782, zajímavé tím, že odkazuje na Zinzendorfovy vztahy k pietistickým racionalistům, jako je J. K. Dippel a F. Bovet.
  • Le Comte de Zinzendorf, Paříž 1860.
  • T. A. Seed, A Pioneer of Social Christianity, Londýn 1896.
  • B. Becker, Zinzendorf im Verhältniss z. Philosophie u. Kirchenthum seiner Zeit, Lipsko 1886.
  • H. Romer, Zinzendorf’s Leben und Werken, Gnadau 1900.
  • článek Zinzendorf od J. Th. Mullera v Hauck-Herzogově Real encyklopedie für prot. Theologie u. Kirche.
  • Weinlick, John R., Hrabě Zinzendorf, přeložila Jana Jašková, Stefanos 2000.

Externí odkazyEditovat