Kryptoprotestantismus

náboženský proud v Habsburské monarchii

Kryptoprotestantismus obecně znamená utajovaný příklon k protestantismu; v historiografii je převážně užíván k označení historického náboženského proudu, který se vyskytoval zejména na území Habsburské monarchie. Jeho synonymem je tajný protestantismus (něm. Geheimprotestantismus)[1] či tajné evangelictví.[2] Francouzská historická věda používá pro analogický jev ve francouzských dějinách (hugenoti v letech 16851787) pojem Église du désert (Církev pouště).

Tajné protestantské shromáždění překvapené katolickými vojáky (obraz Karla Girardeta z roku 1842)

CharakteristikaEditovat

Výraz označuje reakci na pokus o znovuzískání zpět pod katolickou správu těch části císařství, které se v období po protestantské reformaci staly protestantskými. V praxi protestantští obyvatelé násilně rekatolizovaných území navenek předstírali příkon ke katolicismus, zatímco uvnitř stále vyznávali vlastní konfesi.[3] Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 byl protestantismus opět povolen, a od té doby se protestanti již mohli ke své víře otevřeně hlásit.

ReferenceEditovat

  1. Macek, O.: Praxis pietatis haereticorum. Dis. práce. Praha, 2010. [1]
  2. Macek, s. 16.
  3. Žalta, Anja. 2004. Protestantizem in bukovništvo med koroškimi Slovenci. Anthropos 36(1/4): 1–23, str. 7.

Související článkyEditovat