Daviscupový tým Francie
Daviscupový tým Francie reprezentuje Francii v Davisově poháru již od roku 1904 pod vedením národní tenisové federace Fédération Française de tennis. Přezdívka Les Mousquetaires je odvozena od pojmenování čtyř francouzských tenisových legend z 20. a 30. let dvacátého století za „čtyři mušketýry“.
| Francie | ||
|
| ||
| Přezdívka | Les Mousquetaires (mušketýři) | |
| Kapitán | Sébastien Grosjean | |
| Žebříček ITF | 13. | |
| Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (11. února 2002) | |
| Barvy | modrá bílá | |
| Poprvé v soutěži | 1904 | |
| Odehraných let | 103 | |
| Zápasů celkem | 270 (175–95) | |
| Roky ve Světové skupině | 40 (64–38) | |
| Vítěz | 10 (1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1991, 1996, 2001, 2017) | |
| Finalista | 9 (1925, 1926, 1933, 1982, 1999, 2002, 2010, 2014, 2018) | |
| Nejvíce výher, celkem | Pierre Darmon (47–21) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Pierre Darmon (44–17) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Jacques Brugnon (22–9) | |
| Nejlepší pár | Leconte a Forget (11–0) | |
| Nejvíce zápasů | François Jauffret (35) | |
| Nejvíce odehraných let | Jean Borotra (17) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023 | ||
Francie vyhrála deset titulů, což ji v pořadí národů řadí na sdílené třetí místo s Velkou Británií. První salátovou mísu vybojovala v roce 1927 a naposledy soutěž ovládla roku 2017. Devětkrát odešli francouzští tenisté jako poražení finalisté. Od sezóny 2019 plní roli kapitána Sébastien Grosjean.
Historie editovat
V roce 2008, po vítězství nad Rumunskem, hrála Francie své sedmé čtvrtfinále v řadě, což byla nejdelší série ze všech zúčastněných týmů.
V roce 2009 prohrála Francie v 1. kole s týmem České republiky; to se jí naposledy stalo v roce 2000. Výhrou v baráži nad týmem Nizozemska se ve Světové skupině pro rok 2010 udržela. V daném ročníku pak prohrála až ve finále s družstvem Srbska.
V roce 2011 postoupili do semifinále, kde prohráli se Španělskem v čele s Rafaelem Nadalem a Davidem Ferrerem.
V roce 2012 a 2013 vypadli ve čtvrtfinále. V roce 2014 prohráli ve finále se Švýcarskem, v roce 2015 podlehli ve čtvrtfinále Velké Británii, v roce 2016 v semifinále Chorvatsku.
Jubilejní desátou trofej Francie vybojovala v Davis Cupu 2017, když do finále prošla přes Japonsko, Velkou Británii a Srbsko. V lillském finále pak přehrála Belgii 3:2 na zápasy. Duel rozhodla až závěrečná dvouhra, v níž Lucas Pouille hladce přehrál belgického hráče Steva Darcise, jenž ve třech setech získal jen čtyři gamy. Po šestnácti letech se tak na triumfu podíleli Jo-Wilfried Tsonga, Lucas Pouille, Richard Gasquet a Pierre-Hugues Herbert pod vedením nehrajícího kapitána Yannicka Noaha, který Francouze dovedl k zisku salátové mísy již v letech 1991 a 1996.[1]
V roce 2018 postoupilo družstvo opět do finále, v němž podlehlo Chorvatsku 1:3 na zápasy. Finálový duel se druhý rok v řadě odehrál v Lille, tentokrát na halové antuce. Francouzi prohráli všechny tři dvouhry. V pátek nestačil Jérémy Chardy na chorvatskou dvojku Bornu Ćoriće ani Jo-Wilfried Tsonga na Marina Čiliće. Deblisté Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut pak snížili v sobotní čtyřhře stav na 1:2. V neděli však rozhodující třetí bod vybojoval Čilić proti Lucasi Pouillemu. Zástupci „země galského kohouta“ nevyhráli v singlech ani jeden set proti žebříčkově favorizovaným soupeřům. Čilić byl součástí první světové desítky a Ćorić figuroval na dvanácté příčce. Podeváté v historii tak francouzští hráči skončili jako poražení finalisté.[2]
V Davis Cupu 2019 se tým účastnil nově vytvořeného finálového turnaje v Madridu, kde po výhře nad Japonskem a prohře se Srbskem nepostoupil ze základní skupiny.
Složení týmu 2019 editovat
Žebříček ATP je uveden k datu konání listopadového finálového turnaje 2019.
| Tenista | žebříček ATP | daviscupové výhry–prohry | zdroj | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra | čtyřhra | celkem | dvouhra | čtyřhra | ||
| Gaël Monfils | 10. | – | 12–2 | 12–2 | 0–0 | [3] |
| Benoît Paire | 24. | 102. | 1–0 | 1–0 | 0–0 | [4] |
| Jo-Wilfried Tsonga | 29. | 702. | 27–10 | 21–9 | 6–1 | [5] |
| Pierre-Hugues Herbert | 65. | 5. | 7–2 | 0–1 | 7–1 | [6] |
| Nicolas Mahut | 197. | 3. | 10–4 | 1–2 | 9–2 | [7] |
| Kapitán: Sébastien Grosjean | ||||||
Přehled nehrajících kapitánů editovat
- Max Decugis (1905; 1 rok)
- Allan Muhr (1912; 1 rok)
- Jean Porée (1919; 1 rok)
- Max Decugis (2. období) (1920–1921; 2 roky)
- Allan Muhr (2. období) (1922–1923; 2 roky)
- Max Decugis (3. období) (1924–1925; 2 roky) : 1 finálová prohra
- Pierre Gillou (1926–1930; 5 roků) : 4 tituly, 1 finálová prohra
- René Lacoste (1931–1933; 3 roky) : 2 tituly, 1 finálová prohra
- Jacques Brugnon (1934–1939; 6 roků)
- Christian Boussus (1946–1953; 8 roků)
- Bernard Destremau (1953–1955; 3 roky)
- Benny Berthet (1955–1965; 11 roků)
- Gérard Pilet (1966; 1 rok)
- Marcel Bernard (1967; 1 rok)
- Robert Salvet (1968; 1 rok)
- Philippe Chatrier (1969–1972; 4 roky)
- Jean-Paul Loth (1973; 1 rok)
- Pierre Darmon (1974–1979; 6 roků)
- Jean-Paul Loth (2. období) (1980–1987; 8 roků) : 1 finálová prohra
- Éric Deblicker (1988–1989; 2 roků)
- Patrice Dominguez (1990; 1 rok)
- Yannick Noah (1991–1992; 2 roky) : 1 titul
- Georges Goven (1993–1994; 2 roky)
- Yannick Noah (2. období) (1995-1998; 4 roky) : 1 titul
- Guy Forget (1999–2012; 14 roků) : 1 titul, 3 finálové prohry
- Arnaud Clément (2013–2015; 3 roky) : 1 finálová prohra
- Yannick Noah (3. období) (2016–2019) : 1 titul, 1 finálová prohra
- Sébastien Grosjean (2019–)
Přehled finále editovat
Vítěz editovat
| Č. | rok | dějiště | povrch | soupeř ve finále | výsledek | francouzský tým |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 1927 | Filadelfie, Spojené státy | tráva |  Spojené státy |
3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, René Lacoste, Jacques Brugnon |
| 2. | 1928 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy |
4–1 | Jean Borotra, Henri Cochet, René Lacoste, Jacques Brugnon |
| 3. | 1929 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy |
3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
| 4 | 1930 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy |
4–1 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
| 5. | 1931 | Paříž,Francie | antuka |  Velká Británie |
3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
| 6. | 1932 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy |
3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
| 7. | 1991 | Lyon, Francie | koberec (hala) | Spojené státy |
3–1 | Guy Forget, Henri Leconte, Arnaud Boetsch, Fabrice Santoro |
| 8. | 1996 | Malmö, Švédsko | tvrdý (hala) |  Švédsko |
3–2 | Guy Forget, Arnaud Boetsch, Cédric Pioline, Guillaume Raoux |
| 9. | 2001 | Melbourne, Austrálie | tráva |  Austrálie |
3–2 | Cédric Pioline, Fabrice Santoro, Nicolas Escudé Sébastien Grosjean, Arnaud Clément |
| 10. | 2017 | Lille, Francie | tvrdý (hala) |  Belgie |
3–2 | Lucas Pouille, Jo-Wilfried Tsonga, Pierre-Hugues Herbert, Richard Gasquet, Nicolas Mahut, Julien Benneteau, Gilles Simon, Jérémy Chardy |
Poražený finalista editovat
| Č. | rok | dějiště | povrch | soupeř ve finále | výsledek | francouzský tým |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 1925 | Filadelfie, Spojené státy | tráva | Spojené státy |
0–5 | Jean Borotra, Jacques Brugnon, René Lacoste, Paul Féret |
| 2. | 1926 | Filadelfie, Spojené státy | tráva | Spojené státy |
1–4 | Jean Borotra, Jacques Brugnon, René Lacoste, Henri Cochet |
| 3. | 1933 | Paříž, Francie | antuka | Velká Británie |
2–3 | Jean Borotra, Jacques Brugnon, Henri Cochet, André Merlin |
| 4. | 1982 | Grenoble, Francie | antuka (hala) | Spojené státy |
1–4 | Henri Leconte, Yannick Noah, Thierry Tulasne, Gilles Moretton |
| 5. | 1999 | Nice, Francie | antuka (hala) | Austrálie |
2–3 | Sébastien Grosjean, Fabrice Santoro, Cédric Pioline, Olivier Delaitre, Guillaume Raoux, Jérôme Golmard |
| 6. | 2002 | Paříž, Francie | antuka (hala) |  Rusko |
2–3 | Sébastien Grosjean, Fabrice Santoro, Nicolas Escudé, Paul-Henri Mathieu, Arnaud Clément, Michaël Llodra, Cédric Pioline |
| 7. | 2010 | Bělehrad, Srbsko | tvrdý (hala) |  Srbsko |
2–3 | Arnaud Clément, Michaël Llodra, Gaël Monfils, Gilles Simon, Jo-Wilfried Tsonga, Julien Benneteau |
| 8. | 2014 | Lille, Francie | antuka (hala) |  Švýcarsko |
1–3 | Richard Gasquet, Gaël Monfils, Jo-Wilfried Tsonga, Julien Benneteau, Michaël Llodra |
| 9. | 2018 | Lille, Francie | antuka (hala) |  Chorvatsko |
1–3 | Jérémy Chardy, Richard Gasquet, Adrian Mannarino, Benoît Paire, Lucas Pouille, Jo-Wilfried Tsonga, Julien Benneteau, Pierre-Hugues Herbert, Nicolas Mahut |
Chronologie zápasů editovat
2010–2018 editovat
| Rok | úroveň[8] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–7. března | Toulon, Francie |  Německo
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 9.–11. července | Clermont-Ferrand, France |  Španělsko
|
5–0 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 17.–19. září | Lyon, Francie |  Argentina
|
5–0 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 3.–5. prosince | Bělehrad, Srbsko | Srbsko
|
2–3 | prohra | |
| 2011 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Vídeň, Rakousko |  Rakousko
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 8.–10. července | Stuttgart, Německo | Německo
|
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 16.–18. září | Córdoba, Španělsko | Španělsko
|
1–4 | prohra | |
| 2012 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–12. února | Vancouver, Kanada |  Kanada
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Roquebrune (MCCC), Francie | Spojené státy
|
2–3 | prohra | |
| 2013 | Světová skupina, 1. kolo | 1.–3. února | Rouen, Francie |  Izrael
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 5.–7. dubna | Buenos Aires, Argentina | Argentina
|
2–3 | prohra | |
| 2014 | Světová skupina, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Mouilleron-le-Captif, Francie | Austrálie
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 5.–7. dubna | Nancy, Francie | Německo
|
3–2 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 12.–14. září | Paříž, Francie |  Česko
|
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 21.–23. listopadu | Villeneuve-d'Ascq, Francie | Švýcarsko
|
1–3 | prohra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Frankfurt, Německo | Německo
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 17.–19. července | Londýn, Velká Británie | Velká Británie
|
1–3 | prohra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Baie-Mahault, Francie | Kanada
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 15.–17. července | Třinec, Česko | Česko
|
3–1 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 16.–18. září | Zadar, Chorvatsko | Chorvatsko
|
2–3 | prohra | |
| 2017 | Světová skupina, 1. kolo | 3.–5. února | Tokio, Japonsko |  Japonsko
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 7–9. dubna | Rouen, Francie | Velká Británie
|
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 15.–17. září | Lille, France | Srbsko
|
3–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 24.–26. listopadu | Lille, Francie | Belgie
|
3–2 | vítěz (10) | |
| 2018 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–4. února | Albertville, Francie |  Nizozemsko
|
3–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Janov, Itálie |  Itálie
|
3–1 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 14.–16. září | Lille, Francie | Španělsko
|
3–2 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 23.–25. listopadu | Lille, Francie | Chorvatsko
|
1–3 | prohra |
2019–2029 editovat
| Rok | úroveň[8] | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2019 | Finále, základní skupina | 19. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Japonsko
|
2–1 | výhra |
| 21. listopadu | Srbsko
|
1–2 | prohra | ||||
| 2021 | Finálový turnaj, základní skupina | 25. listopadu 2021 | Innsbruck, Rakousko | tvrdý (h) | Česko
|
2–1 | výhra |
| 27. listopadu 2021 | Velká Británie
|
1–2 | prohra | ||||
| 2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Pau, Francie | tvrdý (h) |  Ekvádor
|
4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Hamburk, Německo | tvrdý (h) | Německo
|
1–2 | prohra | |
| 15. září | Austrálie
|
1–2 | prohra | ||||
| 17. září | Belgie
|
2–1 | výhra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 3.–4. února | Tatabánya, Maďarsko | tvrdý (h) |  Maďarsko
|
3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 12. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) | Švýcarsko
|
3–0 | výhra | |
| 14. září | Austrálie
|
1–2 | prohra | ||||
| 17. září | Velká Británie
|
1–2 | prohra |
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku France Davis Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Francie slaví 10. triumf v Davis Cupu. Drtivou výhrou rozhodl Pouille [online]. TenisPortal.cz, 2017-11-26 [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Gaël Monfils, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Benoît Paire, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Jo-Wilfried Tsonga, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Pierre-Hugues Herbert, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Nicolas Mahut, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ a b Davis Cup - Team - FRA / Team Winn/Loss [online]. International Tennis Federation [cit. 2018-12-05]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Francie na Wikimedia Commons - Daviscupový tým Francie na stránkách Davis Cupu (anglicky)
