Krouna

obec v okrese Chrudim v Pardubickém kraji

Obec Krouna, o níž je první písemná zmínka v roce 1349, se nachází v Pardubickém kraji, v jihovýchodní části okresu Chrudim, ve správním obvodu obce s rozšířenou působností (a pověřeného obecního úřadu) Hlinska, od něhož leží asi 10 km východně. Původně vznikala jako údolní řadová obec, v mírně svažitém terénu, rozprostírající se severojižním směrem podél vodního toku Krounky, nyní i souběžně se silnicí II/354 z Krouny do Svratky. Východně od obce prochází trasa železnice ze Svitav do Žďárce u Skutče. Rozloha katastrálního území (k. ú.) obce je 3 437 ha (z toho orná půda zaujímá 32,44 % plochy a lesy pak tvoří 39,32 % plochy). Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. K obci náleží pět místních části – Čachnov, Františky, Oldřiš, Ruda a Rychnov.

Krouna
Evangelický kostel
Evangelický kostel
Znak obce KrounaVlajka obce Krouna
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0531 571661
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Hlinsko
Okres (LAU 1) Chrudim (CZ0531)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 429 (2021)[1]
Rozloha 34,37 km²
Nadmořská výška 550 m n. m.
PSČ 539 43
Počet částí obce 6
Počet k. ú. 5
Počet ZSJ 5
Kontakt
Adresa obecního úřadu Krouna 218
539 43 Krouna
obec@krouna.cz
Starosta Mgr. Petr Schmied
Oficiální web: www.krouna.cz
Krouna
Krouna
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krouna patřila historicky poddanským právem pod rychmburské panství (do roku 1849) jako ves s rychtou. Od roku 1848 do roku 1945 stáli v čele obce volení starostové, od roku 1945 do roku 1990 předsedové Místního národního výboru v Krouně, od roku 1990 volení starostové. Obecní úřad sídlí v čp. 218 na křižovatce.

Symbol obce zapsaný v Registru komunálních symbolů tvoří královská koruna.[2] Obec je členem Místní akční skupiny (MAS) Hlinecko, z. s.,[3] a Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko[4].

Přírodní poměryEditovat

Geomorfologicky patří Krouna do Českomoravské soustavy, podsoustavy Českomoravská vrchovina. Její severní a západní partie náleží do celku Železné hory, podcelku Sečská vrchovina a jeho okrsků Kameničská vrchovina a Skutečská pahorkatina. Kameničská vrchovina se u Krouny rozkládá ze směru od obce Kameničky zhruba v linii od sedla mezi vrchy Otava a U oběšeného (nad Svratouchem poblíž pramene Krounky), severně údolím Krounky (nebo silnicí II/354) k okraji lesa nad horní Krounou (zhruba k nivelačnímu bodu 596,79 m n. m.[5] na okraji lesní lokality), dále k Čachnovu (lokalita Kovářka), Pusté Kamenici (od silnice I/34 svahem vrchu U javoru 659 m n. m., železniční zastávka nad rybníkem Kamenice, lokalita Radčany, bezejmenný vrchol 639,0 m n. m. nad lokalitou Pekelec), Rychnovu (Rychnovský potok u mostu silnice I/34), Krouně (Pilský či Panský rybník, U Zrůstů), Pokřikovu (žel. zastávka). Skutečská pahorkatina se u Krouny rozkládá ze směru od Skutče zhruba v linii mezi Pokřikovem (žel. zastávka) a Otradovem (Rychnovský potok nad soutokem s Kamenickou vodou) s nejvyšší kótou a triangulačním bodem v lokalitě Na Hrobkách u Hesin, 539 m n. m.[6], resp. lokalitou Potočina s bezejmenným pahorkem tamtéž, 540 m n. m. Jižní a východní partie Krouny náleží do celku Hornosvratecká vrchovina, jeho severozápadního podcelku Žďárské vrchy a jeho okrajového okrsku Borovský les zasahujícího krounský katastr v hraniční linii s Kameničskou vrchovinou od Svratoucha k jižnímu okraji Krouny, Olšinám, Pleskotce, Čachnovu (lokalita Režnízka), Pusté Kamenici (žel. zastávka) a Rychnovu (Rychnovský potok); Borovský les dále zasahuje poblíž Krouny v hraniční linii se Skutečskou pahorkatinou u Otradova, lokalita Na zadech, a dále na Proseč.

V geologickém podloží oblasti se nachází především rula, ortorula, svor a migmatit; v oblasti kolem Rudy (Čachnov) pak také amfibolit, skarn, mramor a kvarcit.

Česká geologická služba dokumentuje významné geologické lokality. U Krouny zdokumentovala tzv. skalní výchozy, které jsou typické pro rulu svrateckého krystalinika.[7]

Na Rudě u Čachnova se nachází zavezený lom a pozůstatky šachty po dobývání železné rudy. Další pozůstatky těžby železné rudy (ze 17. století) se nacházejí v křemičité hornině skarn na jižním okraji k. ú. Krouny poblíž Tučkovy hájenky (dvě šachty a haldy v bukovém lese), nověji zde byla těžba obnovena ve 40. letech 20. století; v 50. letech bylo místo předmětem uranového průzkumu.[8]

Nejbližšími těžebními lokalitami stavebního kamene u Krouny jsou Zderaz (žula) a Proseč (amfibolit, těžba zastavena).

Krounou prochází severní hranice chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (silnicí I/34 od Hlinska k Poličce).

Památný strom:

Javor klen u hájenky na Humperkách.[9] Stáří přes 300 let, výška 31 m, šířka koruny 25 m, obvod 516 cm. Jedná se o mohutný strom s centrální dutinou. Nachází se na dvorku asi 15 m od domu (samoty). Jedná se o významný strom v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Památným stromem byl vyhlášen 1. 6. 2009. V roce 2009 byl proveden ochranný řez, ošetření a zastřešení dutiny. Říká se o něm, že na tomto odlehlém místě se kdysi, před vyhlášením Tolerančního patentu, scházeli Čeští bratři.

VodstvoEditovat

Nedaleko jižní hranice k. ú. Krouny, na spojnici vrchů Otava a U oběšeného nad Svratouchem, probíhá hlavní evropské rozvodí Labe–Dunaj. K. ú. Krouny náleží do povodí Novohradky, Chrudimky, Labe a do úmoří Severního moře a Atlantského oceánu. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou Krounka[10], dříve významná i poskytováním doplňku obživy – rybami, a její přítok Kamenická voda (do které se vlévají dva toky: v Koutech u Krouny Čachnovský potok a za Panským rybníkem v Krouně Rychnovský potok). Krounka pramení severně od obce Svratouch na severním úbočí vrchu Otava u Tučkovy hájenky v nadmořské výšce 716 m n. m. (nejvýše položený pramen). Podloží Krounky tvoří převážně pískovec a opuka. Pod Otradovem vytváří skalnaté údolí Kablaně v krystalických horninách poličského krystalinika. Pod silničním mostem pod Kutřínem přitéká na území přírodního parku Krounka. Zhruba po 24 km toku se vlévá v nadmořské výšce 305 m n. m. před Luží do Novohradky (která pramení poblíž Pasek u Proseče) jako její levostranný přítok. Krounka a Žejbro (pramenící na svahu Dědovského kopce u Kladna, protékající Oldřiší a tvořící levostranný přítok Novohradky) odvádějí vodu do Chrudimky a následně do Labe.

Na k. ú. Krouny se nachází filipovský pramen Chrudimky. Oba prameny významných toků oblasti (Chrudimky a Krounky) se nacházejí nedaleko kopce U oběšeného, nejvyššího vrcholu Železných hor.

V Krouně a jejím okolí bývalo dříve více rybníků (panských, tj. šlechtických, i soukromých). Největší byl Panský (též jako Pilský z důvodu blízkosti sousední pily nebo též U Zrůstů), po protržení hráze v r. 1829 zanikl, dnes opět obnoven (někdy nazýván jako „Krouna velká“). Kolem tohoto rybníka vedla i historická cesta z Krouny do Rychnova. Tato polní cesta „K Vápenkám“ byla rekonstruována a rozšířena výstavbou v období mezi říjnem 2014 a květnem 2015; celková délka činí 1545 m, bylo na ní vysázeno 55 ovocných stromů.

Z dalších rybníků dříve existovaly např. V Šejvli, Cypriák, Basylák, menší soukromé rybníčky, jako např. Lvův, Šmokův či Podzimkův. Dodnes existuje rybník ve Dvoře, který vznikl z potřeby získávání jílu pro stavbu hospodářských objektů místního panského rychmburského dvora. V r. 2005 byla dokončena stavba rybníka v blízkosti obce směrem na Oldřiš (je nazýván jako „Krouna malá“). Na mostě přes Krounku při silnici II/354 (horní Krouna směrem na Svratku) je umístěn hladinoměr, který měří aktuální výšku hladiny Krounky.[11] Zprávy o aktuálním stavu jsou automaticky posílány předsedovi a místopředsedovi povodňové komise obce Krouna a veliteli místního sboru dobrovolných hasičů.

V sousedním Otradově existuje na Krounce hlásný profil (místo na vodním toku sloužící ke sledování průběhu povodně) kategorie B (profil nezbytný pro řízení opatření k ochraně před povodněmi na krajské úrovni, zřizovaný krajským úřadem a provozovaný obcí).[12][13]

VýškopisEditovat

Nejvyšší místo k. ú. Krouny se nachází v nadmořské výšce 720 m n. m. (při silnici ze Svratoucha na Čachnov po pravé straně v lese pod kopcem Otava), nejnižší místo se nachází v nadmořské výšce 499 m n. m. (necelé 2 km severně od Oldřiše, kde potok Žejbro opouští v polích k. ú. Krouny). Průměrná nadmořská výška celého k. ú. Krouny je tedy 609,5 m n. m. (této nadmořské výšce zhruba odpovídá úsek krátce po vjezdu do lesa za Krounou směrem na Svratouch). Na jižním okraji Krouny při silnici na Svratouch se nachází zástavba v nejvyšší nadmořské výšce obydlené části obce (čp. 36, 592 m n. m.). Na severním okraji obce, kde Krounka opouští Krounu a protéká pod železnicí, se nachází zástavba s nejnižší nadmořskou výškou obydlené části obce (513 m n. m.). Průměrná nadmořská výška obydlené části Krouny je tedy 552,5 m n. m. (v této nadmořské výšce se zhruba nachází vchod do prodejny potravin na horní Krouně, čp. 44).

Významné body:

Od silnice u Tučkovy hájenky ke křižovatce v Krouně vč. silnice I/34
Kořenný kopec: 668 m n. m. (žulový hranol trigonometrického bodu)
evangelický kostel, střed makovice na věži: 586 m n. m.
evangelický kostel, nivelační značka 0,5 m nad vstupními schody: 543 m n. m.
křižovatka: 537 m n. m.
železniční přejezd na silnici I/34 na Poličku: 551 m n. m.
Dolní Krouna
římskokatolický kostel, střed makovice na věži: 567 m n. m.
římskokatolický kostel, vstup: 543 m n. m.
kampelička: 522 m n. m.
Krouna nádraží ČD: 530 m n. m.
Krouna zastávka ČD: 515 m n. m.
železniční přejezd na silnici II/354 na Skuteč: 517 m n. m.

HistorieEditovat

Nejstarší dějiny osídlení oblasti lze částečně dokumentovat z archeologických nálezů.[14] Ty dosvědčují, že Krouna byla osídlena již ve 13. století. V letech 20032005 nalezl Petr Sedlák z Krouny systematickým terénním průzkumem a povrchovým sběrem velké množství úlomků (659 keramických střepů) svědčících o osídlení, hospodářském životě a domácí činnosti. Nálezy byly prováděny zvl. v okolí kopce Humperák (lokality Za Humny[pozn. 1], K Humperkám[pozn. 2]) a v oblasti mezi katolickým hřbitovem a fotbalovým hřištěm.[pozn. 3] Nálezy pocházely z období od 13. století do novověku,[pozn. 4] 88 % střepů nebylo zdobených, 12 % střepů bylo zdobených.[15] Archeologické nálezy z obce Krouna jsou uloženy v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, z období vlády římského císaře a českého krále Karla IV. Latinsky psaná listina pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic papeži Klementu VI. z 3. 12. 1349 týkajícího se litomyšlského biskupství, resp. litomyšlské diecéze (založeno v dubnu 1344) obsahuje seznam obcí, které jsou k biskupství přiřazeny jako osady farské (kostelní). Je zde uvedeno Grunaw inferior a Grunaw superior („inferior“ znamená v latině dolní, spodní, „superior“ znamená v latině horní, vrchní). Grunaw inferior je dnešní Otradov, Grunaw superior je dnešní Krouna (její horní i dolní část). Úplné znění listiny s první zmínkou o obci (která patřila k mýtskému církevnímu děkanátu) je obsaženo v edici Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae uložené v Moravském zemském archivu v Brně[16]. Stejný obsah má i listina ze 4. 11. 1350[17], ve které je název obce zapsán jako Grenna.

Překlad části listiny Arnošta z Pardubic Klementu VI. s první zmínkou o Krouně:

Nejsvatějšímu v Kristu otci a pánu panu Klementovi, zázrakem Božské prozíravosti Svatosvaté Římské a celé univerzální Církve pontifikovi, Arnošt arcibiskup, Předvoj děkan, Zdeslav, scholastik a kapitulář kostela pražského, zaopatřuj svaté pastýře. Já a kapitula církve mé, s ctěným otcem panem Janem biskupem a kapitulou olomouckou, jsme v témž kostele odsouhlasením rozhodli o nedávném povýšení vašeho pražského kostela (tj. diecéze) na arcibiskupství, jež bylo v kostele katedrálním připraveno, ustanoveno a potvrzeno, a také o přenesení určené části kléru a vybavení od pražské a olomoucké diecéze, klášteru litomyšlskému kanonických regulí řádu premonstrátů, se stejnými kostely a episkopáty za diecézi litomyšlskou, ctěnému otci panu Janu biskupovi a kapitule litomyšlské. Teď nicméně zásahem nejjasnějšího knížete a pána, pana Karla římského a českého krále, souhlasíš se záměrem, posvátnosti tvé, dříve řečeného pana biskupa a kapituly představeného a pokorného služebníka. Povýšení řečené církve litomyšlské na diecézi potvrzeno klérem a lidem, s kláštery a farnostmi kostelů a jejich všemi právy a povinnostmi ve čtyřech níže uvedených děkanátech: ... V děkanátu mýtském (Mutensi) ... Krouna dolní (Grunaw inferior), Krouna horní (Grunaw superior), ... V Praze pod mojí a kapituly mé stvrzeno pečetí, Léta Páně 1349, III. prosince.

Další písemný doklad pochází z roku 1392, kdy Smil Flaška z Pardubic prodal rychmburské panství Otovi Berkovi a Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. V postupní listině z 8. 6. 1392[18] jsou vyjmenovány všechny osady panství, mezi nimi i Krouna (zde uvedena jako Kruna), která poddanským právem patřila pod rychmburské panství jako ves s rychtou. V dokumentu je uvedena i ves Otradov (zde jako Odradow; v listině z roku 1349 ještě latinsky jako Grunaw inferior). Tento dokument zakládá informaci, že Krouna nejdéle od roku 1392 patřila pod rychmburské panství; tato příslušnost trvala až do roku 1850.

Překlad části listiny z 8. 6. 1392 se zmínkou o Krouně a Otradově:

Smil z Rychmburka prohlásil před očima šlechticů pražských, že dědictví své Rychmburk hrad (Rychmburgk castrum), ... Otradov (Odradow), ... Krouna (Kruna), ... vsi celé s dvory selskými, ..., s poli, lukami, lesy, rybníky, potoky, řekami, dvory poplužními, úroky, horami i doly, sady, zahradami, se všemi výsadami k tomu příslušejícími, prodal Otovi z Bíliny řečenému Bergov a Bočkovi z Poděbrad za deset tisíc kop grošů a souhlasil, že tyto peníze od nich přijme a řečené dědictví jim dědičně postoupí. Placené bere sám v celosti. Sepsáno roku 1392 v sobotu suché dny po letnicích.

K názvu obce se komplexně vyjadřuje Antonín Profous[19]: Krouna ..., ves dlouhá 3 km podle horního toku potoka Krounky 7 km jjv. od Skutče: 1349 in decan. Mutensi: Grunaw inferior, Grunaw superior, ..., CMor. 7/677; 1350 in decan. Muttensi: Grenna (asi m. Gruena) superior, Grenna inferior, ..., t. 8/27; 1392 Rychmburgk castrum – ... Kruna, ..., DD. 20/139; 1456 castrum Rychmburg – ..., Krauna villa, ..., DD. 23/178; 1544 (1538) zámek Rychmburgk – ..., ves Krauna, ..., DZ.5F2; 1568 (1558) zámku Rychmburku – ..., rychty Kraunsky i se vsí, ..., DZ. m. 148 E 14; 1654 ves Krauna, BR. 14/551; 1789 Hft Richenburg: Krauna von 160 N., Schaller XI, 177; úř. 1854 Krovná, 1886 Krouna. Toto MJ. je přenesené k nám středoněm. m. jm. Grűna. Ve středním Německu jsou čtyři vsi jm. Gruna: u Zhořelce, u Míšně, u Lipska a u Meziboru nad Sálou. Toto MJ. má v prvním členu střněm. grűne, střhn. grüene, adj., „zelený“. (Lexer I, 1097) a v druhém členu â (srov. jm. Fulda, Schwarza a p.) stažené ze sthn. aha „tekoucí voda“, got. alva „řeka“. Jm. *Grűnâ bylo tedy pův. jméno potoka (řeky) a potom teprve osady nad ním založené. Ze jm. Grűna máme zde čes. Krúna > Krauna > Krouna, ... Vysvětlivky zkratek: BR – berní rula v zemském archivu; CMor. – Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae; DD – Desky dvorské; DZ – Desky zemské větší; DZ. m. – Desky zemské menší; Hft. – die Herrschaft (panství); MJ. – místní jméno; sl. – slovenský; stč. – staročeský; sthn. – středohornoněmecký; střněm. – středoněmecký.

Zdá se tedy, že jméno potoka dalo jméno vsi. Z německé podoby jména Grunaw (doložené roku 1349) a z názvů okolních míst, jako např. Rychnow-Rychnov (ze středohornoněmeckého sousloví poukazujícího na bohatství půdy), Senowa-Čachnov, lze usuzovat, že zde existovala enkláva německy mluvicích osadníků-kolonizátorů, na rozdíl od jiných okolních míst s českým názvem, jako např. Vdrzissie-Oldřiš, Kladne-Kladno, Dyedowa-Dědová, Camenicze-Kameničky, Rybne Czeske-Česká Rybná. Z podoby místních jmen v listině z roku 1392 (Krúna, Odradow) můžeme mj. usuzovat na to, že buď již převážil český živel, nebo že se podoba místních jmen vrátila před období příchodu německy mluvících osadníků-kolonizátorů (v tomto případě by to znamenalo, že němečtí osadníci již přicházeli do obydlené krajiny; o této skutečnosti by mohla svědčit i existence kostela (či jeho menšího architektonického předchůdce) jak v Krouně, tak v Otradově již před rokem 1349).

Po změně řady vlastníků byl Rychmburk od poloviny 16. století do roku 1706 ve vlastnictví Berků z Dubé, potom rodu Kinských. Roku 1823 prodává Filip Kinský panství Thurn-Taxisům. Štěpán Vilém Kinský byl roku 1731 objednatelem první mapy území. Vznikla tak i unikátní dochovaná mapa Krouny z let 17311732[20], jejíž autorem je Ing. František Xaver Preitsch, v letech 17371765 zemský měřič. V 18. století vzniká mapa pozemků krounského vrchnostenského dvora Ing. Emanuela Kleinwächtera z roku 1800.[21] V nejstarší mapě jsou uvedena i jména vlastníků pozemků.[pozn. 5] Jména a jejich formy se ustalovaly v průběhu času postupně, například na jednom statku hospodařil Daniel Matoušů, od r. 1771 Josef Matouš řečený Daněk a od r. 1791 Václav Daněk[22].

Na mapě z roku 1731 je v severní části obce, na předělu katastrů Krouny a Otradova, zakreslen objekt s názvem „Nový vrchnostenský dvůr“ (Neue Mayerhoff, jinde psáno Maierhoff nebo v pozdějších mapách jen zkratkou MH), nepřesně někdy označován jako „panský dvůr“; dodnes se tato část dolní Krouny nazývá Dvůr. Obecně se jedná o hospodářsko-sídelní jednotku v podobě usedlosti většího rozsahu tvořené komplexem stavebních objektů sloužících na jedné straně k obývání a na druhé k zemědělskému hospodaření.[23]

Ottův slovník naučný charakterizuje Krounu jako městys.[24] Stejný zdroj charakterizuje městys jako "obec stojící uprostřed mezi vsí a městem a mající právo odbývati výroční trhy".[25]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů (bez místních částí)[26]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1465 1567 1513 1558 1551 1492 1515 1131 1201 1114 974 923 923 937
Počet domů 256 260 264 254 259 268 282 301 288 273 254 304 323 345

Církve a kostelyEditovat

Římskokatolická církevEditovat

 
Kostel svatého Michaela

Podle listiny s prvním výskytem názvu obce Krouna z roku 1349 patřila obec pod mýtský děkanát, který byl součástí archidiakonátu hradeckého. Po vzniku biskupství v Litomyšli se jeho součástí stal i děkanát mýtský se svými farami. V době husitských nepokojů v 15. století, kdy se rozpadla katolická církevní správa a roku 1421 de facto zaniká i litomyšlské biskupství, přivedl Jan Pardus z Horky a Vratkova, český husitský hejtman, na všechny fary rychmburského panství utrakvistické kněze, tj. kazatele umírněného husitství (nejspíše po roce 1454, kdy Rychmburk dostává od krále Ladislava Pohrobka)[27]. Nekatolickou zůstala fara v Krouně zhruba do roku 1620. V této době vlastnil Rychmburk Lev Burián Eusebius Berka z Dubé a Lipého, přívrženec Ferdinanda II., fary začaly být obsazovány katolickými kněžími. Z nedostatku kněží však po roce 1620 v Krouně zanikla samostatná fara, duchovní správu převzala fara ve Skutči (roku 1655 bylo ve Skutči zřízeno děkanství), později 1673 v Hlinsku a 1677 děkanství ve Skutči. Rozdělení Čech na děkanáty (jako vyšší církevně územní jednotky, které zahrnovaly několik farností) bylo kolem roku 1631 pražským arcibiskupem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu změněno dělením na vikariáty jako vyššími církevně-územními jednotkami (které obvykle zahrnovaly několik původních děkanátů). Post skutečského děkana byl spojen i s postem skutečského vikáře (vikariát vznikl ve Skutči roku 1750). Za skutečského děkana Antonína Ignáce Matheidy byla po roce 1699 zahájena silnější rekatolizaci území děkanátu, byly organizovány misie, podporován rozvoj lidové zbožnosti a mariánský kult. K obnovení krounské katolické fary v roce 1737 významně přispěl Štěpán Vilém Kinský, vlastník Rychmburka a v té době také nejvyšší maršálek Království českého. Zřízení fary (v době, kdy skutečným děkanem byl František Jan Jeroným Bartoň, rozšiřovatel mariánského a svatojánského kultu) bylo potvrzeno nařízením knížete-arcibiskupa pražského Jana Mořice Gustava z Manderscheid-Blankenheimu z 8. 5. 1737; při této příležitosti nařídil vyjmout několika vsí z obvodu skutečského děkanátu a jejich připojení k nově vzniklé farnosti; jednalo se o obec Krounu s farním kostelem, Oldřiš, Humperky, Čachnov, Rudu, Rychnov, Františky, Českou Rybnou a dále i o Otradov a Pustou Kamenici se svými filiálními kostely. Rychmburk a Krouna se stávají významnými správními centry oblasti. Farářem v Krouně se stává Jan Nepomuk Felix Chuchelský z Nestajova. Roku 1784 se tento obvod (a také děkanství skutečské) stal součástí královéhradecké diecéze. Roku 1921 byla Česká Rybná přifařena k Proseči.
Seznam duchovních římskokatolické církve působících v Krouně.

Kostel sv. Michaela archanděla (farní katolický kostel) je poprvé připomínán roku 1350 jako dřevěný kostel krytý šindelem. Zajímavostí je, že kostel byl orientován k jihu. Dřevěný kostel byl roku 1768 stržen a v letech 17701773 byl k původní věži přistavěn nový kostel barokní. Náklady činily 8.707 zlatých, stavbu z velké části financoval Filip Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova. Roku 1774 světil nový kostel Jan Nepomuk Felix Chuchelský z Nestajova, děkan skutečský a dřívější farář krounský. Kostelní věž byla v roce 1844 snížena ze statických důvodů. Většina zvonů byla během první a druhé války rekvírována, zůstal pouze zvon sv. Prokop z roku 1529, jehož autorem je zvonař Jiří Konvář[28]. Na hlavním oltáři je obraz sv. Michaela archanděla od Jana Umlaufa z Kyšperka z roku 1876. Dále se v kostele nachází renesanční křtitelnice ze 16. století. Jednomanuálové varhany s pedálem byly předány 15. 5. 1801, vytvořil je varhanář Matěj Karel Horák z Kutné Hory[29][30][31][32][33]. Kutnohorská dílna patřila k nejvýznamnějším domácím centrům varhanářství období pozdního baroka a klasicismu. Roku 2014 nástroj restauroval varhanář Dalibor Michek[34]. Kostel svatého Michaela archanděla je kulturní památkou od 3. 5. 1958; jako kulturní památka je také evidována márnice a ohradní zeď s branami. V letech 19751977 prošel kostel rekonstrukcí.

Českobratrská církev evangelickáEditovat

 
Evangelický kostel

V roce 1781 byl v Krouně založen první[35] reformovaný (kalvínský) sbor v Čechách, od roku 1782 zde sídlil farář. První reformovaný kostel zde byl založen 1. 4. 1784, dobudován 7. 5. 1784. dedikován 18. 7. 1784[36]. V letech 1784 až 1785 byla Krouna sídlem superintendenta, nejvyššího představitele, resp. vedoucího duchovního (kazatele) reformované církve v Čechách. Roku 1790 byla v Krouně založena evangelická škola.[37] Výuka však probíhala již před zřízením této instituce, působil zde po boku kazatele Františka Kováče kantor Vincenc Mihály, budoucí kazatel ve Svratouchu.[38] Posledním učitelem samostatné evangelické školy v Krouně byl František Balcar (1851–1924).[39][40] Církev navazuje na tradice církve evangelické augsburského (luterského) i helvetského (reformovaného) vyznání. Augsburské i helvetské církve byly v českých zemích jediné dvě protestantské církve povolené Tolerančním patentem roku 1781. Požadavky unie evangelických sborů obou vyznání se silně ozvaly již v roce 1848, ke sloučení českých sborů však došlo až po vyhlášení Československé republiky na generálním sněmu v prosinci 1918.
Seznam duchovních reformované (evangelické) církve působících v Krouně.

 
Kalich na evangelickém kostele

Evangelický kostel sboru ČCE. Novorománský kostel podle projektu Františka Schmoranze.[41] Základní kámen byl položen 27. 7. 1874. Prosté vybavení – stůl Páně a kazatelna – jsou dílem mistra Josefa Podstaty z Třebechovic. V kostele jsou dvoumanuálové koncertní varhany od Josefa Predigera z Albrechtsdorfu. Kostel je kulturní památkou od 3. 5. 1958. V letech 19841987 proběhla generální oprava kostela. Ve věži kostela se nachází zvon odlitý v roce 1928 Oktávem Winterem z Broumova a zvon odlitý v roce 2010 zvonařstvím Dytrychových v Brodku u Přerova. Stavba je zapsanou kulturní památkou.[42] V roce 1912 vybudoval sbor evangelický hřbitov v místní části Františky. Dne 11. 11. 1967 se v Krouně konal konvent (shromáždění zástupců) poličského seniorátu (společenství sborů obvodu).

Kulturní památkyEditovat

  • Katolický kostel sv. Michaela archanděla. Barokní areál venkovského katolického kostela z let 1770–1773, dobře disponovaný v krajině, se zachovalým středověkým jádrem a věží z 15. století.
  • Evangelický kostel. Příklad venkovského evangelického kostela z r. 1891 postaveného Františkem Schmoranzem ve stylu romantického historismu s neorománskými prvky. Doklad významu zdejší evangelické komunity.
  • Zemědělská usedlost čp. 61. Ukázka venkovské usedlosti s hodnotným řešením průčelí, štítu, ohradní zdi s vjezdem a brankou. Klasické umístění zemědělského domu z období, kdy při pozdně středověké kolonizaci byla založena ves Krouna, typu lánové vsi, kolem potočního mělkého úvalu.

Obecní správa a politikaEditovat

Historické kraje (sídla), ke kterým Krouna patřila:

  • Pardubice (1850–1855)
  • Chrudim (1855–1868)
  • Pardubice (1949–1960)
  • Hradec Králové (1960–1999, Východočeský kraj)
  • Pardubice (od r. 2000)

Historická okresní hejtmanství jako předchůdce politických okresů (sídla), ke kterým Krouna patřila

  • Chrudim (1850–1855)
  • Vysoké Mýto (1968–1918)

Historické okresy (sídla), ke kterým Krouna patřila:

  • soudní okres (1850–1855, 1868–1949): Skuteč
  • smíšený okres (1855–1868): Skuteč
  • politický okres (1918–1949): Vysoké Mýto
  • malý okres (1949–1960): Hlinsko
  • velký okres (1960–2002): Chrudim

Subjekt obce Krouna vznikl na základě zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), jako orgán územní samosprávy. Obec vykonává samostatnou působnost na základě zákona č. 128/2000., o obcích (obecní zřízení), v platném znění a je územním samosprávným celkem s právní subjektivitou. Obec Krouna je spravována pětičlennou radou obce a patnáctičlenným zastupitelstvem obce.
Seznam představitelů Krouny - rychtáři, starostové, duchovní.

Vlajka a znakEditovat

  • Vlajka. List tvoří tři svislé pruhy, bílý, modrý a bílý, v poměru 1 : 2 : 1. V modrém pruhu žlutá královská koruna. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
  • Znak. V modrém štítě nad sníženou stříbrnou krokví zlatá královská koruna.

OsobnostiEditovat

 
Prof. Miloslav Pelíšek,
čestný občan Krouny

V Krouně se narodila nebo působila řada osobností; duchovní, učitelé, sportovci, spisovatelé, novináři, řemeslníci, odborníci v různých oblastech. O Krouně psali mnozí, kteří z obce vzešli nebo do ní jen přijížděli či Krounou procházeli. Svým dílem a svými výsledky zanechali trvalou stopu:

  • Karel Andrle, evangelický farář
  • Vlastimil Brouček, spisovatel a překladatel
  • František Bukáček, Zdeněk Bukáček st., Zdeněk Bukáček ml., autoři krounských dřevěných soustružených hraček
  • Jan Theodorich Doležal, odborný spisovatel
  • Jan Nepomuk Felix Chuchelský z Nestajova, první katolický farář obnovené krounské fary
  • Ferenc Kovács, reformovaný kazatel a první český reformovaný superintendent
  • František Křižík, elektrotechnik a vynálezce
  • Jiří Kučera, pedagog
  • Vladimír Kučera, evangelický farář a básník
  • František Mimra, katolický farář
  • Teréza Nováková, spisovatelka
  • Václav Oliva, katolický kněz a církevní dějepisec
  • Gustav Roger Opočenský, spisovatel, novinář a písňový textař
  • Miloslav Pelíšek, profesor deskriptivní geometrie České vysoké školy technické, čestný občan Krouny
  • Rudolf Svoboda, krounský učitel a autor učebnic
  • František Šádek, reformovaný farář
  • František Šíma[43], básník, novinář, autor vlastivědných článků a úvah
  • Marta Šilarová, roz. Nekvindová, krounská rodačka zatčená gestapem a odsouzená k trestu smrti kvůli přechovávání parašutistů
  • Jan Vtípil, varhaník, houslista a kněz-salesián

DopravaEditovat

Silniční dopravaEditovat

  •   Obcí prochází silnice I/34. Vede z Českých Budějovic přes Třeboň, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Humpolec, Havlíčkův Brod, Ždírec, Hlinsko, Krounu a Poličku do Svitav. Katastrálním územím Krouny prochází od 166,0 km do 176,5 km své délky. Celkem měří 202,590 km a patří mezi nejdelší a nejvýznamnější celostátní tahy.[44]
  •   Obcí také prochází silnice II/354. Vede z Předhradí (od křižovatky se silnicí II/358 na Kutřín) přes Krounu, Svratku, Sněžné, Nové Město na Moravě do Svařenova. Katastrálním územím Krouny prochází od 2,0 km do 11,0 km své délky. Celkem měří 63,5 km.

Autobusy zajišťují spojení zejména se Skutčí a Hlinskem.[45]

Železniční dopravaEditovat

 
Železniční trať č. 261

Obcí prochází regionální železniční trať Svitavy – Žďárec u Skutče č. 261 nyní se zastávkami Krouna zastávka (515 m n. n.), Krouna (530 m n. m.) a stanicí Čachnov (600 m n. m.). Trať Polička–Skuteč, jejíž zrod je v plánech z roku 1888, se začala stavět na jaře roku 1897; dne 6. 10. 1897 přijel v 9:58 do Krouny první vlak směrem do Skutče (tenkrát již ve sněhové vánici). Následně se stavěla příjezdová silnice. Dne 18. 11. 1897 bylo otevřeno nádraží.[46] Prvním přednostou stanice se stal Robert Nitsche. Dne 15. 5. 1925 bylo na celé trati vyměněno telegrafní a uvedeno do provozu vedení telefonní. V roce 1928 byly na celé trati provedeny zkušební jízdy motorovým vozem, ale s ohledem na traťové poměry nebyla motorová doprava prozatím zavedena. Silnější svršek dostala trať v roce 1937 kvůli politické situaci, protože tato dráha znamenala důležitou spojnici mezi hlavními tratěmi a muniční továrnou na okraji Poličky.

Dne 28. 12. 1944 ve 12:35 podnikl osamocený hloubkař (stíhací doprovod svazu bombardérů, který se vracel z náletu na Pardubice) nálet na osobní vlak, který právě stál ve stanici.[47] Ve služebním voze byl zabit vlakvedoucí Josef Hotový, topič Jan Mittelmayer zemřel v nemocnici v Poličce, sedm cestujících utrpělo zranění. Zraněným poskytla první pomoc Růžena Ecksteinová, manželka krounského lékaře Rudolfa Ecksteina.

V roce 1955 se na trati oddělila osobní a nákladní doprava, byly zavedeny motorové vlaky. O deset let později definitivně skončil parní provoz.

Železniční stanice Krouna[48] má kilometrickou polohu (měřeno ze Svitav) 40,717 km, Krouna-zastávka[49] pak 41,680 km; cílová stanice trati (ze Svitav do Žďárec u Skutče) Žďárec u Skuteč má kilometrickou polohu 52,829 km. Na trati u Krouny se nacházejí dva silniční železniční přejezdy, a sice v kilometrové poloze trati 39,521 (světelné zabezpečení se závorami na silnici I/34 na Poličku) a v poloze trati 41,763 (světelné zabezpečení bez závor na silnici II. třídy ve Dvoře směrem na Skuteč, resp. Otradov). Vzdálenost z Krouny-zastávky do Krouny překoná motorový vůz řady 810 za 1,63 min. (s průměrnou spotřebou 0,81 l nafty), z Krouny do Čachnova za 5,48 min. (s průměrnou spotřebou 3,13 l nafty).[50]

Historické jízdní řády dávají nahlédnout na frekvenci železničního spojení přes Krounu.[51].

Dne 24. června 1995 došlou u Krouny k tragické železniční nehodě, při níž do motorového osobního vozu narazily čtyři nákladní vagony, které ujely ze stanice Čachnov vinou nedostatečného zajištění při posunu. Při nehodě zahynulo 19 osob.[52][53]

Rozhodnutím Pardubického kraje nebyla od konce roku 2011 nadále provozována pravidelná osobní doprava (až na sporadické rekreační vlaky).[54] Od roku 2013 byl však na trati opět obnoven plný provoz osobních vlaků.

Roku 2017 byla budova železničního nádraží zbourána a nahrazena přístřeškem.

Lidové hračky z KrounyEditovat

Výroba dřevěných lidových hraček patří k významné tradici Krouny od 2. poloviny 19. století.[55][56][57][58] Krouna společně se Skašovem na Plzeňsku patří k největším a nejstarším střediskům výroby lidových dřevěných hraček v českých zemích.[59] V okolí Krouny se dále výroba lidových hraček rozvíjela v Dědové, Otradově, Pusté Kamenici, Čachnově, Kladně a Svratce. Původně se vyřezávaly ze smrkového dřeva, protože Krouna je především obklopena smrkovými lesy, pak i z olše, javoru, buku a někdy jasanu; později se hračky začaly soustružit. Jednou z mála rodin, u níž hračkářská tradice nebyla přerušena, jsou František, Zdeněk st. a Zdeněk ml. Bukáčkové.[60][61] Zakladatelem téměř stoleté tradice výroby hraček, folklorních a dekoračních předmětů, je František Bukáček (19101974), v jeho šlépějích pokračoval syn Zdeněk Bukáček st. (19362002) a pokračuje vnuk Zdeněk Bukáček ml.[62][63], kterému Ministerstvo kultury ČR v r. 2002 udělilo titul Nositel tradice lidových řemesel[64]. Generace Bukáčkových ctí původní tvary hraček. Dnes se tvorba specializuje na výrobu nejrůznějších figurek – panenek, panenek s máselnicí, pohyblivých slepiček, koníků, husarů na koni, trubačů, kominíků a vojáků.[65]

Turistické trasyEditovat

Katastrálním územím Krouny prochází dvě značené turistické trasy Klubu českých turistů:

  •   Červeně značená trasa 0446 vedená od Paletinské kaple u Luže přes Košumberk, Kutřín, Otradov, Krounu, Oldřiš, Dědovou, Kameničky, Chlumětín, Svratku, na Karlštejn a nedalekou Knížecí studánku.[66]
  •   Zeleně značená trasa 4308, vlastivědná stezka Krajem Chrudimky[67] v horním toku řeky Chrudimky do Horního Bradla, výchozím bodem celé turistické trasy je železniční stanice Čachnov, dále Míšek, filipovský pramen Chrudimky a dále k Hlinsku. 

Turistické trasy s vlastivědnou stezkou uvedeny na mapách:

  • Žďárské vrchy (mapový list č. 48), úsek filipovský pramen Chrudimky–Hlinsko.[68]
  • Železné hory (mapový list č. 45), úsek Hlinsko – Chrudim.[69]

Divokým údolím Krounky (turistické trasy Hlinecka).[70]

PočasíEditovat

Podle Quittovy stupnice spadá území obce do tří klimatických oblastí, a sice dvou mírně teplých (MT2, MT3) a jedné chladné (CH7), přičemž většina náleží do chladné oblasti CH7.[71] Ta se vyznačuje krátkým mírným létem, dlouhým a chladným přechodným obdobím jara a podzimu a chladnou zimou s poměrně dlouhou dobou trvání sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 6–7 °C, roční úhrn srážek dosahuje průměrně 700–800 mm. Aktuální počasí v Krouně lze zjistit z údajů meteorologické stanice Základní školy v Krouně[72] včetně historických údajů od r. 2013[73].

Části obceEditovat

Do roku 1995 byl součástí i Otradov.[74]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Archeologické nálezy z lokality Za Humny: keramické zlomky ze stěn nádob červeně a šedě zbarvených, černý lom s drobnými křemínky a slídou, povrch jemně drsný, některé polévané – hnědě, zeleně, černě, občas plastická páska nebo žlábek.
  2. Archeologické nálezy z lokality K Humperkám: zlomky keramiky – knoflík pokličky, polévané střepy z okrajů, střep ucha nádoby.
  3. Archeologické nálezy z lokality mezi katolickým kostelem a fotbalovým hřištěm: větší množství střepů, červené, okrové, světle šedé a tmavě šedé, často s drobnou slídou a křemínky, řada z nich černě, hnědě, zeleně či žlutě polévaných, některé zdobené rytou šroubovicí nebo vodorovnými rýhami; dvě nožky (buď z hrnce na nožkách nebo z trojnožky).
  4. Nálezy pocházející ze 13. století tvořily 6 % všech nálezů, ze 13.–14. století 11 %, ze 14. století 1 %, ze 14.–15. století 46 %, z 15. století 1 %, z novověku 35 %.
  5. Waclaw Mattauss, Stanislaw Nowak, Waclaw Sodomka, Tomass Mattauss, Ssimon Sobotka, Jirži Pawlik, Ladislav Grust, Jirží Ssykula, Jan Mattauss, Jirži Kintzl, Ssebestian Pessek, Jakub Waržecka, Mattaus Pawlik, Jan Otradowsky, Daniel Natrhal, Jiržik Heyduk, Waclaw Nowak, Tomass Mautska, Jakub Prtitzko, Alžbieta Prdičkowa, Frantz Buress, Pawel Plyhal, Jan Pantuček, Jan Wdipyl, Jan Kowarž, Lukass Halamka, Jan Hlawaček, Tomass Kržiß, Waclaw Grust, Jiři Kowarž, Franz Nowak, Jakub Mautska, Jan Vlach, Anna Cžerna, Jakub Machowsky, Jann Pausstka, Jakub Mattauss, Jirží Rissawey, Waclaw Swoboda, Frantz Puress, Ambross Pawlik, Jan Hubeney a Jirží Hubeney.

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Registr komunálních symbolů: Symboly – Krouna [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  3. Krouna je členem MAS Hlinecko, z. s. [1].
  4. Krouna je členem Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko [2].
  5. Nivelační bod kb2-6.1 [3].
  6. Trigonometrický bod Na Hrobkách u Hesin [4].
  7. Rulové skalní výchozy jižně od Krouny zdokumentované Českou geologickou službou [5].
  8. Pozůstatky těžby železné rudy ze 17. století [6].
  9. Památný strom javor klen u hájenky na Humperkách. Mapa. Rozhodnutí o vyhlášení památného stromu 1, 2.
  10. Krounka na OpenStreetMap [7].
  11. Hladinoměr Krounky při silnici II/354 na horní Krouně směrem na Svratku Dostupné online.
  12. Evidenční list hlásného profilu na Krounce v Otradově [8].
  13. Stav a průtok na Krounce v Otradově.
  14. KALFERST, Jiří: Vyjádření archeologického oddělení Muzea východních Čech Hradec Králové – podklady archeologické památkové péče pro obec Krouna, okres Chrudim (5 listů + plán). KALFERST, Jiří, SIGL, Jiří: Počátky středověkého osídlení Krouny, okr. Chrudim. Archeologické oddělení Muzea východních Čech Hradec Králové. Leden 2009. Stanoviska se týkají výsledků systematického terénního průzkumu z let 2003 až 2005, které provedl Petr Sedlák z Krouny.
  15. ŠTĚPÁNKOVÁ, Lucie: Kostel svatého Jakuba v Rané a počátky středověkého osídlení na Hlinecku. Bakalářská práce obhájená na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice v roce 2011. Autorka zde mj. podává soupis archeologických nálezů v Krouně.
  16. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VII, č. 974, str. 676–677; originál v SÚA Brno, fond Benediktini Rajhrad E 6, č. 383. Dostupné online z Moravské zemské knihovny [9] nebo z Centra medievistických studií [10]; v obou případech se zmínka o Krouně nachází na str. 677, 4. řádek od konce zveřejněného dokumentu.
  17. Originál listiny ze 4. 11. 1350 je uložen v SOA Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Městské úřady I a, Listiny, č. 9.
  18. Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae (Pozůstatky desk zemských království Českého). Praha : Nákladem Jindřicha Jaroslava Clama Martinice, 1870, str. 547. Dostupné online z Moravské zemské knihovny [11].
  19. PROFOUS, Antonín: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., CH–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949, str. 416–417. Dostupné online.
  20. Mapa vsi Krouna. Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz. Zdiby : Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v. v. i. Dostupné online. Ručně kolorovaná mapa v měřítku 1 : 3626 podlepená plátnem o velikosti 122 × 138 cm.
  21. Mapa pozemků krounského vrchnostenského dvora, tamtéž. Dostupné online. Ručně kolorovaná mapa podlepená plátnem o velikosti 137,5 × 56,5 cm.
  22. BENEŠ, Josef: O našich příjmeních. Naše řeč, 1944, 7, str. 141–148. Dostupné online.
  23. ROUS, Pavel: Dvory v okolí Havlíčkova Brodu a možnosti jejich zkoumání. Havlíčkobrodsko. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod : Muzeum Vysočiny, 2010, str. 20.
  24. Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900, s. 255. Dostupné online.
  25. Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 174. Dostupné online.
  26. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. 
  27. V této předávací listině z 3. 1. 1485 je zmiňována i Krouna jako ves s rychtou (ke které patřila i ves Oldřiš). Rozdělení panských velkostatků na rychty zaniklo po roce 1848.
  28. Může se jednat o kutnohorského mistra konváře Jiřího Klabala, autora zvonu Barbora z roku 1530 pro kutnohorský chrám sv. Barbory, jak je možno se o něm dočíst např. v knize: JUNGMANNOVÁ, Pavla: Pověsti o zvonech, zvonařích, zvonicích a zvoničkách. České Budějovice : Kopp, 2003.
  29. Varhanář Matěj Karel Horák z Kutné Hory, rodokmen.
  30. Památky archaeologické a místopisné, 1854, sešit 4, s. 172–173. Dostupné online.
  31. WIRTH, Zdeněk: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 16. Politický okres vysokomýtský. Praha : Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. Kapitola "Krouna - Kostel sv. Michala Archanděla", s. 70–73. Dostupné online.
  32. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-09]. Identifikátor záznamu 149447 : kostel sv. Michala. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [12]. .
  33. UHLÍŘ, Václav: Varhany královéhradecké diecéze. Hradec Králové : Garamon, 2007, s. 193. ISBN 978-80-86472-27-0.
  34. Varhanář Dalibor Michek v pořadu České televize Křesťanský magazín.
  35. MEDEK, Zdeněk Jan: Na slunci a do mrazu. První čas josefínské náboženské tolerance v Čechách a na Moravě. Praha : Kalich, 1982, s. 308.
  36. ADÁMEK, Karel Václav: Listiny k dějinám lidového hnutí náboženského na českém východě v 18. a 19. věku. Díl 2. Z let 1782 až 1870. Praha : Čes. ak. věd a um., 1922, položka 368, s. 57, pozn. 753. [13] Dostupné online.
  37. HAVELKA, Emanuel: Protestantské školství v Čechách a na Moravě. Praha : nákladem Dědictví Komenského, 1910, s. 39.
  38. Zpráva vrchnostenského úřadu o pastorech na rychmburském panství zaslaná chrudimskému krajskému úřadu 6. 1. 1784 (SOA v Zámrsku, Vs Rychmburk, kar č. 33).
  39. Balcar, František. Heslo Českého hudebního slovníku osob a institucí.
  40. BALCAR, František: píseň Na hranici (vyšla v edici Skryté poklady, 1941).
  41. Archiválie Státního okresního archivu v Chrudimi ke stavbě evangelického kostela a fary v Krouně (fond: ČCE Krouna): a) Stavba chrámu v Páně v Krouně (1872–1876), kart. 21; b) Protokoly ze schůzí (4. 7. 1872 až 26. 1. 1876), kart. 164; c) Povolení k výstavbě a korespondence týkající se stavby nové fary (1908–1909), kart. 173; d) Fond: Rodinný archiv Schmoranzů (František Schmoranz starší: Návrh evangelického kostela v Krouně, inv. č. 39/41, ukl. č. 18).
  42. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-09]. Identifikátor záznamu 125336 : kostel evangelický. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [14]. .
  43. František Šíma, rodák z Plander u Jihlavy, básník a novinář, řadu let žil v jednom z krounských mlýnů. Zapomenutý poeta... (článek Leo Švančary o Františku Šímovi, mlynáři a básníkovi pobývajícím v Krouně)
  44. Mapa silnice I/34, která protíná Krounu [15].
  45. Autobusové jízdní řády, obec Krouna, portal.idos.cz.
  46. Historie a současnost nádraží ČD v Krouně [16]. Singrovka v Krouně [17]. Krouna-zastávka [18].
  47. Krouna, 28. prosince 1944 Dostupné online.
  48. Železniční stanice Krouna. Detail stanice na stránce Českých drah
  49. Železniční stanice Krouna-zastávka. Detail stanice na stránce Českých drah
  50. KONČICKÁ, Květa: Současný stav a racionalizace trati Svitavy – Žďárec u Skutče. Bakalářská práce. Pardubice : Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, 2008. Dostupné online.
  51. Jízdní řád Svitavy-Skuteč z r. 1918. Jízdní řád Politschka–Skutsch / Polička–Skuteč z r. 1944. Jízdní řád 1981–1982. Jízdní řád 2004/2005.
  52. Krouna - nejtragičtější nehoda 90. let. loko.goo.cz [online]. [cit. 2011-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-02.  Krouna – 25 let od železničního neštěstí. Při nehodě jde o vteřiny.
  53. Petr Linhart: Crowna. Skladba inspirovaná železničním neštěstím v Krouně 24. 6. 1995. Text skladby (doc)
  54. Obce na trati Žďárec–Pustá Kamenice chtějí obslužnost. Chrudimský deník, 4. 5. 2011.
  55. THOŘOVÁ, Věra: Tradiční a moderní hračka. Národopisné aktuality, 1980, č. 2, str. 155. Informace o výstavě k výrobě hraček mj. v Krouně a Dědové. Výstava byla otevřena v kulturním domě Zavadilka v Praze na Hanspaulce 4. 6. 1980. Dostupné online.
  56. KŘÍŽEK, Josef: Dřevěné hračky v Horáckém muzeu. In: Vysočina, regionální týdeník. Roč. 46, č. 3 (19. 1. 2006), s. 7
  57. VÁLKA, Miroslav: Výstava "Svět hraček" v brněnském Paláci šlechtičen. Národopisná revue, r. 1993, č. 1–2, str. 57. Stručná charakteristika lidových hraček mj. z Krouny a Dědové. Dostupné online (soubor PDF), str. 57.
  58. DVOŘÁKOVÁ, Hana: Horácká hračka ve světle dobové produkce sousedních zemí. Národopisná revue, r. 1994, č. 1–2. Na str. 17 a 18 zmínka o výrobě lidových hraček mj. v Krouně a Dědové. Dostupné online (soubor PDF), str. 17 a 18.
  59. ZÝKOVÁ, Božena: Dějiny vzniku národopisného oddělení Klatovského muzea a lidové hračky v jeho sbírkách. Diplomová práce. Praha : katedra etnografie a folkloristiky Filosofické fakulty Karlovy Univerzity, březen 1969, s. 76.
  60. Zdeněk Bukáček. Folklórní a dekorační předměty .
  61. Zdeněk Bukáček. Vysílání Českého rozhlasu Pardubice 18. 1. 2008.
  62. Bukáčkovy dřevěné hračky z Krouny. Vysílání Českého rozhlasu 25. 4. 2020.
  63. Zdeněk Bukáček - výroba dřevěných hraček.
  64. K titulu Nositel tradice lidového řemesla.
  65. Zdeněk Bukáček udržuje při životě tradici výroby dřevěných hraček. Vysílání Českého rozhlasu Pardubice 18. 1. 2008, pořad Zálety Aleny Zárybnické.
  66. Seznam.cz. Turistická mapa: úsek Česká Rybná-Krouna-Karlštejn [online]. Mapy.cz [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  67. Seznam.cz. Turistická mapa: Čachnov-filipovský pramen řeky Chrudimky [online]. Mapy.cz [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  68. Klub českých turistů. Turistická mapa: Žďárské vrchy. 6. vyd. Praha: Trasa, 2013. ISBN 978-80-7324-370-8. Mapový list č. 48, měřítko 1 : 50 000. 
  69. Klub českých turistů. Turistická mapa: Železné hory. 6. vyd. Praha: Trasa, 2012. ISBN 978-80-7324-348-7. Mapový list č. 45, měřítko 1 : 50 000. 
  70. Turistická trasa Divokým údolím Krounky [19].
  71. Klimatické regiony České republiky podle Quitta.
  72. Aktuální počasí v Krouně z meteorologické stanice ZŠ Krouna.
  73. Měsíční rekordy (nejvyšší a nejnižší hodnoty od r. 2013) teploty, vlhkosti, srážek, větru a tlaku z automatické meteorologické stanice (ZŠ Krouna).
  74. Územně identifikační registr základních sídelních jednotek, změny v letech 1996-2012a, s. 113 (stažení souboru ZIP).

LiteraturaEditovat

  • ADÁMEK, Karel Václav: Skutečsko. In: Království české IV. Východní Čechy, část druhá. Praha : Karel Körber, 1914, s. 106–108.
  • ADÁMEK, Karel Václav: Urbář panství Rychmburského z roku 1731. Praha : Královská česká společnost nauk, 1931.
  • HLINECKÝ, Antonín: Z dob šerých, dávných. Pověsti a pohádky, obrázky, staré zvyky a pověry ze Skutče, okresu skutečského a okolních. Skuteč : Spolek Komenský, 1909. Dostupné online. [Brno] : Garn, 2016. Reprint.
  • Královská koruna krounská. In ČESAL, Aleš: Tajemná místa Čech. Praha : Albatros Media a.s., 2020, s. 231–232. Dostupné online.
  • Krauna. PALACKÝ, František: Popis království českého čili Podrobné poznamenání všech dosavadních krajů, panství, statků, měst, městeček a vesnic, někdejších hradů a tvrzí, též samot a zpustlých osad mnohých v zemi české, s udáním jejich obyvatelstva dle popisu r. MDCCCXLIII vykonaného. Praha : Nákladem knihkupectví J. G. Kalve, 1848, s. 182.
  • Krouna. In: Český národní korpus. Praha : Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupné online.
  • Krouna. In: Internetová jazyková příručka. Praha : Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Dostupné online.
  • Krouna. In: KURZ, Vilém: Průvodce po Skutči a okolí. Skuteč : Stanislav Fiala, 1934. Část o Krouně na s. 49–50. Dostupné online.
  • Krouna. In: NOVÁKOVÁ, Teréza: S poutnickou holí a brašnou. Kresby a dojmy z cest. Praha : Nakladatel Jos. R. Vilímek, 1930, s. 161–165. Dostupné online.
  • Krouna. In: NOVÁKOVÁ, Teréza: Z nejvýchodnějších Čech. Řada cestopisných črt. Polička : F. Popelka, 1898, s. 184–189. Dostupné online.
  • Krouna. In: ORT, Jan, SLÁDEK, František: Topograficko-statistický slovník Čech. Praha : I. L. Kober, 1870, s. 322.
  • Krouna. In: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900, s. 255. Dostupné online.
  • Krouna. In: Památky archaeologické a místopisné. Praha : Museum Království českého, 1854. Roč. 1, díl I., sešit IV., s. 172–173.
  • Krouna. In: Památky archaeologické a místopisné. Praha : Museum Království českého, 1872. Roč. 9, číslo 6, s. 150.
  • Krouna. In: POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech, díl 2 (K–O). Praha : Academia, 1978, s. 150.
  • Krouna–Rychmburk. In: MUSIL-DAŇKOVSKÝ, Emil: Z Chrudimska. Pardubice : F. Hoblík, 1892, s. 23–39. Dostupné online.
  • Krouna. In: Sakrální stavby, památky a drobné objekty na území MAS Hlinecko. [Hlinsko] : MAS Hlinecko, 2015, s. 113–133.
  • NEKVINDA, Libor: Krouna sídlem prvního helvetského superintendenta v Čechách. 2014. Dostupné online. Tiskem též in: Vlastivědné listy Pardubického kraje, 2014, č. 4.
  • NEKVINDOVÁ, Marcela: Krouna 1349–1999. Krouna : Obecní úřad, 1999. ISBN 80-238-4566-7.
  • NEKVINDOVÁ, Marcela: Krouna 1349–2009. Krouna : Obecní úřad, 2009. ISBN 978-80-254-5510-4.
  • NĚMEČEK, Josef: Největší železniční neštěstí v Čechách po roce 1948 (Stéblová 14. 11. 1960, 119 obětí, Krouna 24. 6. 1995, 19 obětí). [Luže?] : vlastním nákladem vydal Jiří Němeček, 2016. 88 s. Recenze této knihy in: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, roč. 52, 2017, č. 7–8, s. 244–245.
  • NOVÁKOVÁ, Teréza: Potulky po Čechách východních. Praha : J. Otto, 1913, s. 112 Dostupné online.
  • SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království Českého. Praha : Bursík a Kohout, 1909, s. 472. Dostupné online.
  • Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Chrudimsko 1. Praha : Národní archiv, 2017. Soupis obyvatel krounské rychty s obcemi Krouna a Oldřiš je zde uveden na s. 987 až 990.
  • STEJSKAL, David: Nález mincí v nároží roubené chalupy v Krouně čp. 193. In: Dějiny staveb 2013. Sborník příspěvků z konference Dějiny staveb. Plzeň : Klub Augusta Sedláčka ve spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorický průzkum, 2013, s. 111–112.
  • ŠIMÁK, Josef Václav: České dějiny. Díl I, část 5. Středověká kolonizace v českých zemích. Praha : Jan Laichter, 1938, s. 1265.
  • ŠTĚPÁN, Luděk: Nejstarší poznané vápenky na Chrudimsku. In: Chrudimské vlastivědné listy, roč. 16, 2007, č. 4, s. 6–10.
  • ŠTĚPÁN, Luděk, ŠULC, Ivo: Chrudimsko. Mlýny a další zařízení na vodní pohon. Chrudim : Státní okresní archiv, 2013. ISBN 978-80-905216-1-2.
  • VÍTEK, Jan: Geomorfologie horninových výchozů v údolí Krounky. In: Sborník Československé geografické společnosti, 1986, s. 322–324.
  • WIRTH, Zdeněk: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Vysokomýtském. V Praze : nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902, s. 70–73.
  • Založení kostela v Krouné. In: BLAŽEK, Antonín: Pověsti a obrázky z Chrudimska. Díl 4. Chrudim : nákladem spisovatelovým, 1913, s. 5-6. Dostupné online.
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Krouna
  • Seznam děl ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové, jejichž tématem je i Krouna

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Nejstarší mapa Krouny Františka Xavera Preitsche (17311732)
Císařský povinný otisk stabilního katastru Krouny (Stabilní katastr, 1839)
Indikační skica Krouny (Indikační skica, 1839)
Katastrální mapa Krouny evidenční (1888)
Vojenská topografická mapa Krouny a okolí (1872)
Státní mapa Krouny (1951)
Vojenská topografická mapa Krouny (1952)
Státní mapa Krouny (1970)
Mapa evidence nemovitostí v Krouně (1972)
Státní mapa Krouny (1994)
Aktuální mapa katastrálního území Krouny