Otevřít hlavní menu

Rychta (budova)

budova, ve které sídlil rychtář pověřený vedením a správou území rychty, ve městech sídlo královského rychtáře. Název používá řada hostinců a restaurací, které navazují na činnost krčem v bývalých rychtách

Městské rychtyEditovat

Ve městských rychtách úřadoval královský rychtář dohlížející na městskou radu. Úřad královského rychtáře ztrácel postupně na významu a jeho sídlo bylo někdy změněno na radnici (např. Stará radnice v Brně), nebo bylo přebudováno k jiným účelům.

Významné bývalé městské rychty jsou například:

Venkovské rychtyEditovat

 
Hamousův statek – rychta ve Zbečně

Na vesnici byl rychtář vrchnostenským úředníkem, který především zajišťoval plnění vrchností vydávaných pokynů.

Sídla jmenovaných (volených) rychtářůEditovat

Na některých panstvích zastávali rychtářský úřad obvykle dobří hospodáři, vážení a vzdělaní, kteří bývali k přijetí funkce vyzváni vrchností, později byli také voleni. Při předávání funkce se stěhovala „obecní almara“ s úředními spisy vždy do usedlosti nového rychtáře. Zpravidla se stavení takového (dočasného) sídla rychty svou velikostí, výstavností ani uspořádáním nelišilo od usedlostí ostatních hospodářů. Příkladem je rychta ve Zbečně.

Jmenovaným rychtářem byl např. František Jan Vavák, kronikář a rychtář v Milčicích.

Sídla dědičných rychtářůEditovat

 
Založení vsi. Předávání výsad lokátorovi (Saské zrcadlo)

Jiná situace vznikala tam, kde rychtářství bylo jakousi výsluhou a odměnou pro lokátora – zakladatele vsi. Rychtář měl tím zajištěny určité výsady. Např. roku 1441 vydal Čeněk ze Šárova na Lanškrouně privilegium na damníkovskou rychtu Václavu Hermanovi. K příslušenství této rychty patřil půllán rolí, mlýn o jednom kole a právo držet k rychtě řemeslníky, jako byl kovář, pekař, řezník, krejčí a švec. Navíc měl tento dědičný rychtář právo za určitý plat svobodně vařit a šenkovat pivo. Pozůstatky těchto rychtářských privilegií se v obci udržely až do 19 století.[1]

Sídlo rychty v takovém případě nejenom zajišťuje dobrý chod rychtářského úřadu (velká světnice pro schůze), ale plní rovněž reprezentativní funkci.

Dědičným rychtářem byl např. Antonín Nývlt ze Rtyně v Podkrkonoší, čelný představitel selského povstání v roce 1775.

Rychty jako stavební památkyEditovat

 
Karlovské fojtství – národní kulturní památka, Velké Karlovice
 
Vísecká rychta
největší roubená stavba v ČR
 
Rychta v Přerově nad Labem
Polabské národopisné muzeum
 
Bývalá rychta (dnes Ekocentrum)
Oldřichov v Hájích
Významné bývalé rychty jsou dnes kulturními památkami

Významné nedochované rychtyEditovat

ReplikyEditovat

 
Rychta ve skanzenu Řepora

ReferenceEditovat

  1. (Red.) Borkovcová, Marie: Krajem koruny země: Vlastivěda Lanškrounska, Městské muzeum Lanškroun, Lanškroun 2002, 560 stran, ISBN: 8023890816
  2. Zlatá kniha vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského: 35 vystřihovánek z časopisu ABC a novinka Hrad Točník, BB/art ve spolupráci se společností Ringier ČR, 2007, ISBN 978-80-7381-102-0 (395 stran, vyšlo k 50. výročí časopisu ABC)

LiteraturaEditovat

  • Frolec Václav, Vařeka Josef: Lidová architektura. Encyklopedie, (2. přepracované vydání), Grada, Praha 2007, ISBN 978-80-247-1204-8, EAN 9788024712048;
  • Mencl Václav: Lidová architektura v Československu, Academia, Praha 1980
  • Škabrada Jiří: Lidové stavby – Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, ISBN 80-7203-082-5