Otevřít hlavní menu

Vrchnost (něm. Obrigkeit, lat. superioritas) znamená v hierarchicky organizovaných společnostech osobu nebo instituci, vykonávající právní i faktickou moc (vládu, panství) nad poddanými, kteří jsou povinni vrchnost poslouchat. Vrchnost měla právo soudit, vydávat zákony a nařízení, vybírat daně a jiné služebnosti a poddaní nemohli její rozhodování ovlivnit.

HistorieEditovat

Ve středověku se vrchností rozuměl panovník nebo šlechtic, případně vedení svobodného města. Pojem vrchnost se užíval zejména od 15. století, když se oslabila osobní vazba mezi poddaným a pánem (feudálem). Církevní vrchnost tvořili v katolických zemích biskupové a opati, v luteránských zemích superintendenti. V pozdějším novověku se jako vrchnost často označovali panští úředníci, vrchnostenský úřad.[1] Vrchnostenské vztahy zanikly se zrušením roboty a nevolnictví a v moderní době má slovo vrchnost většinou ironický význam.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, heslo Vrchnost

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Vrchnost. Sv. 26, str. 1044

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat