Štěpán Vilém Kinský

český šlechtic a politik, rakouský diplomat a důstojník

Štěpán Vilém kníže Kinský (Štěpán Vilém říšský kníže Kinský z Vchynic a Tetova, německy Stephan Wilhelm Reichsfürst Kinsky von Wchinitz und Tettau) (26. prosince 167912. března 1749) byl český šlechtic a politik, rakouský diplomat a důstojník z významného rodu Kinských. Zastával vlivné posty v diplomacii a ve správě Českého království, mimo jiné byl rytířem Řádu Zlatého rouna[1][2] a pro svůj rod získal titul říšských knížat.

Štěpán Vilém Kinský
Erb rodu Kinských
Erb rodu Kinských
1. kníže Kinský
Ve funkci:
1746/1747 – 1749
PředchůdceTitul vznikl
NástupceFrantišek Josef Kinský
Nejvyšší hofmistr Českého království
Ve funkci:
18. prosinec 1740 – 22. prosinec 1746
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceAntonín Jan Nostitz-Rieneck ?
NástupceFilip Josef Gallas
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
17. říjen 1733 – 1740
PanovníkKarel VI.
PředchůdceJan Josef z Valdštejna ?
NástupceFrantišek Jindřich Šlik
Císařský vyslanec ve Francii (Versailles)
Ve funkci:
1729 – 1732
PanovníkKarel VI.
PředchůdceChristian von Pentenriedter
NástupceIgnaz Johann von Wasner
Císařský vyslanec v Rusku (Petrohradě)
Ve funkci:
1721 – 1722
PanovníkKarel VI.
NástupceNicolaus von Hochholzer
Císařský tajný rada
Císařský komoří
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost1719 plukovník
Bitvy/válkyVálka o španělské dědictví

Narození26. prosince 1679
Úmrtí12. března 1749 (ve věku 69 let)
Místo pohřbeníPraha
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán 1746 český knížecí a 1747 říšský knížecí stav
Choť(1712) Marie Josefa z Dietrichsteinu (1694–1758)
RodičeVáclav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719) a
Anna Marie z Martinic (1652–1694)
DětiEvžen František (1719–1726) a
Marie Terezie, provd. Wallisová (1721–1751)
František Josef (1726–1752)
Příbuzníbratr: František Ferdinand Kinský (1678–1741)
nevlastní bratr: Filip Josef Kinský (1700–1749)
švagr: Jiří Olivier Wallis (1686–1744)
Zaměstnánídiplomat, politik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a majetkové poměryEditovat

Pocházel z početné rodiny hraběte Václava Norberta Kinského (1642–1719) a jeho první manželky Anny Marie z Martinic. Měl čtrnáct vlastních a nevlastních sourozenců, jeho starší bratr František Ferdinand (1678–1741) byl nejvyšším kancléřem Českého království, sestry svými sňatky do rodin Batthyány, Chotků nebo Colloredů podpořily vzestup Kinských na přelomu 17. a 18. století.

Štěpánův otec Václav Norbert četnými nákupy zajistil početné potomstvo a Štěpán Vilém tak v roce 1719 zdědil rozsáhlé majetky ve východních Čechách (Choceň, Rychmburk, Rosice). Zámek v Chocni prošel přestavbou ještě za Václava Norberta, Štěpán Vilém v roce 1728 podnikl barokní přestavbu zámku v Rosicích. Největším pozemkovým celkem bylo panství s hradem Rychmburk zahrnující přes sedmdesát vesnic, na rychmburském hradě se ale Kinští v této době zdržovali jen výjimečně.

KariéraEditovat

 
Erb a výčet majetku a hodností Štěpána Viléma Kinského ve Starém královském paláci na Pražském hradě

Štěpán Vilém Kinský původně sloužil v armádě a zúčastnil se války o španělské dědictví, později dosáhl hodnosti plukovníka (1719). Po sňatku s hraběnkou Marií Josefou z Dietrichsteinu (1694–1758) byl v roce 1714 jmenován členem sboru místodržících Českého království. Poté zastával vlivné posty v diplomacii, byl vyslancem u carského dvora v Petrohradě (1721–1722). V roce 1723 v Praze při korunovaci Karla VI. českým králem zastupoval svého nepřítomného švagra Hieronyma Colloreda, nejvyššího dědičného stolníka. Později byl císařským vyslancem ve Francii (1729–1732).

Po návratu z Francie se trvale usadil v Čechách a dlouhodobě zastával důležité úřady v zemské správě, byl nejvyšším maršálkem (1733–1740) a nejvyšším hofmistrem (1740–1746). Vlivné posty ve správě Českého království měly částečně kompenzovat finanční ztráty spojené s náročnou reprezentací v předchozí diplomatické službě. Mimoto získal čestné hodnosti c. k. tajného rady a komořího, byl také nositelem Řádu Zlatého rouna.

Knížecí titulEditovat

V pobělohorském období zastávala řada členů rodu Kinských významné funkce a jejich ambice v první polovině 18. století směřovaly ke získání knížecího titulu. Na počátku vlády Marie Terezie měli Kinští velmi dobrou pozici u císařského dvora a z této doby pochází zajímavá rodinná dohoda z roku 1745 mezi Štěpánem Vilémem a jeho mladším bratrem Filipem Josefem, který byl tehdy českým nejvyšším kancléřem. Filip Josef se v této smlouvě ve prospěch Štěpánova potomstva vzdával případného knížecího titulu. Štěpán Vilém byl 22. prosince 1746 povýšen do stavu knížat Českého království a 1. ledna 1747 získal také titul říšského knížete, ačkoli ve vlastní říši neměl žádný majetek. Zároveň byl pro něho zřízen majorátní fideikomis z panství Choceň-Rosice.

PotomstvoEditovat

Z manželství Štěpána Viléma Kinského a Marie Josefy Dietrichsteinové se narodilo pět dětí, žádné z nich se ale nedožilo více než třiceti let. Syn Evžen František (1719–1726) zemřel v dětství, v mládí a bez mužského potomstva zemřel i dědic knížecího titulu František Josef Kinský (1726–1752). Ze tří dcer se dospělosti dožila Marie Terezie (1721–1751), provdaná za výrazně staršího generála hraběte Jiřího Oliviera Wallise (1686–1744). Po smrti Evžena Františka (1752) přešel knížecí titul na potomstvo Štěpánova bratra Filipa Josefa.

Štěpán Vilém Kinský je spolu s dalšími členy rodu pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v areálu pražského Klementina.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998), str. 243 ISBN 80-7185-200-7
  2. Richter, Karel: Sága rodu Kinských; 2008 str. 41 ISBN 978-80-254-3592-2

LiteraturaEditovat

  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl - Východní Čechy, 1989
  • BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední, Ostrava 2015, ISBN 978-80-7464-461-0
  • Ottův slovník naučný, díl XIV., 1899 (reprint 1998), ISBN 80-7185-200-7
  • RICHTER, Karel: Sága rodu Kinských, 2008
  • VÁCHA, Štěpán: Karel VI. a Alžběta Kristýna, Praha 2009, ISBN 978-80-7432-002-6

Externí odkazyEditovat