Jan Josef z Khevenhüller-Metsche
Jan Josef kníže z Khevenhüller-Metsche (německy Johann Joseph Fürst von Khevenhüller-Metsch, 3. července 1706 Klagenfurt – 18. dubna 1776 Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat, dvořan a státník, patřil k významným osobnostem doby vlády Marie Terezie. Svou kariéru zahájil v diplomacii, později zastával vysoké funkce u dvora, kde byl dlouholetým nejvyšším komořím (1745–1765) a nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Od roku 1751 užíval jméno Khevenhüller-Metsch a v roce 1763 byl povýšen na knížete.[3] Po otci zdědil rodové statky v Korutansku (Hochosterwitz) a Dolním Rakousku (Hardegg). S manželkou koupil v Čechách panství Komorní Hrádek, které jeho potomkům patřilo do 20. století.[4]
Jan Josef kníže z Khevenhüller-Metsche | |
---|---|
1. kníže z Khevenhüller-Metsche | |
Ve funkci: 20. prosince 1763 – 18. dubna 1776 | |
Předchůdce | český knížecí titul udělen 20. prosince, říšský 30. prosince |
Nástupce | Jan Zikmund z Khevenhüller-Metsche |
Nejvyšší císařský hofmistr | |
Ve funkci: 1769 – 1776 | |
Panovník | Josef II. |
Předchůdce | Antonín Corfitz z Ulfeldu |
Nástupce | Josef I. Adam ze Schwarzenbergu |
Nejvyšší císařský komoří | |
Ve funkci: 1745 – 1765 | |
Panovník | František I. Štěpán |
Předchůdce | Ferdinand Leopold z Herbersteinu |
Nástupce | Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidtu |
Nejvyšší císařský maršálek | |
Ve funkci: 1742 – 1745 | |
Předchůdce | Jindřich Josef z Auerspergu |
Nástupce | Karel Maxmilián z Ditrichštejna |
Vyslanec Českého království u říšského sněmu v Řezně | |
Ve funkci: 1737 – 1740 | |
Panovník | Karel VI. |
Předchůdce | Rudolf Josef z Colloreda |
Nástupce | František Filip ze Šternberka |
Narození | 3. července 1706 Klagenfurt Habsburská monarchie |
Úmrtí | 18. dubna 1776 (ve věku 69 let) Vídeň Habsburská monarchie |
Titul | hrabě od 1763 kníže |
Choť | (1728) Karolína Marie Metschová (1706–1784) |
Rodiče | Zikmund Bedřich z Khevenhülleru a Ernestina Uršula z Orsini-Rosenbergu |
Děti | Jan Zikmund z Khevenhüller-Metsche Jan Josef z Khevenhüller-Metsche Marie Anna z Khevenhüller-Metsche Marie Terezie z Khevenhüller-Metsche František Xaver z Khevenhüller-Metsch Jan Emanuel z Khevenhüller-Metsch |
Příbuzní | Anna Antonie z Khevenhüller-Metsche, František Maria z Khevenhüller-Metsche a Luitpoldina z Khevenhüller-Metsche[1][2] (vnoučata) |
Profese | politik, diplomat a soudce |
Commons | Johann Joseph von Khevenhüller-Metsch (1706–1776) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze starého šlechtického rodu Khevenhüllerů,[5] narodil se jako nejstarší ze tří synů hraběte Zikmunda Bedřicha z Khevenhülleru (1666–1742), dolnorakouského a korutanského místodržitele, po matce byl potomkem rodu Orsini-Rosenberg.
Studoval práva ve Vídni, poté absolvoval kavalírskou cestu. Během pobytu v různých evropských zemích studoval ještě na univerzitách ve Štrasburku a Leidenu.[6] V roce 1727 byl jmenován císařským komořím a kariéru ve státních službách zahájil u dolnorakouské zemské vlády. V letech 1734–1737 byl císařským vyslancem v Dánsku, mezitím byl v roce 1735 jmenován členem říšské dvorské rady.[7] V roce 1737 se stal tajným radou a v letech 1737–1740 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně.[pozn. 1]
Na počátku vlády Marie Terezie pobýval krátce jako vyslanec ve Varšavě (1740–1742), poté byl povolán zpět do Vídně a na řadu let zakotvil v nejvyšších dvorských úřadech. V letech 1742–1745 byl nejvyšším dvorským maršálkem, mezitím byl za války o rakouské dědictví pověřen dalšími diplomatickými úkoly, byl mimořádným vyslancem v Drážďanech nebo v Londýně, v roce 1745 se zúčastnil volby Františka Štěpána Lotrinského římským císařem ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.[8] V letech 1745–1765 byl nejvyšším komořím císařského dvora, následně zastával post druhého hofmistra (1765–1769) a nakonec byl císařským nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Jako člen Tajné konference byl zároveň státním ministrem. V roce 1763 byl povýšen do knížecího stavu.[pozn. 2] Byl též nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a zastával také čestné funkce v různých dědičných zemích habsburské monarchie. Byl dědičným nejvyšším štolbou v Korutansku a v roce 1775 získal hodnost dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku. Do smrti patřil k významným osobnostem vídeňského dvora, ale jako stoupenec konzervativních postojů a starých stavovských práv se vyjadřoval kriticky k tereziánským reformám ve státní správě na přelomu 40. a 50. let 18. století. I když jako diplomat v mládí hodně cestoval, v pozdějším věku upřednostňoval trvalý pobyt ve Vídni a vyhýbal se cestám mimo hlavní město. V doprovodu Marie Terezie nicméně navštívil například zámek Veltrusy hraběte Rudolfa Chotka nebo zámek Slavkov knížete Václava Antonína z Kounic. Jako čerstvý nositel knížecího titulu se v roce 1764 zúčastnil korunovace Josefa II. římským králem.[9] Proslul mimo jiné jako autor soukromého deníku, který si vedl od roku 1742 a patří k důležitým pramenům doby vlády Marie Terezie. Deník vyšel tiskem v několika svazcích v Lipsku v letech 1907–1925 a dodnes bývá často citován v literatuře.[10][11]
Majetek
editovatPo otci zdědil kmenová rodová panství v Korutansku (Hochosterwitz, Landskron), dále pak panství Hardegg na rakousko-moravské hranici zakoupené v roce 1730. Zámek Riegersburg na panství Hardegg byl jedním z hlavních rodových sídel a ve 30. letech 18. století prošel výraznou přestavbou. Jan Josef kromě toho koupil v roce 1751 od maršála Dauna panství Ladendorf se zámkem poblíž Vídně. S manželkou (a s použitím jejího věna) koupil v roce 1733 v Čechách panství Komorní Hrádek za 240 000 zlatých od hraběte Františka Josefa z Valdštejna. S transakcí nesouhlasili Valdštejnovi vzdálení příbuzní, kteří se nechtěli vzdát nároku na starý rodový majetek, hrozbu soudního sporu vyřešil Jan Josef z Khevenhülleru urychlenou úhradou posledních splátek (1735).[12] Z panství Komorní Hrádek byl následně zřízen fideikomis. I když se zde Jan Josef z Khevenhülleru zdržoval jen zřídka, nechal přebudovat zámeckou zahradu (1750) a přestavět rokokovou zámeckou kapli (1758). Kromě toho v roce 1758 založil špitál v Choceradech.[13] Po roce 1770 zahájil další etapu přestavby zámku Riegersburg.[14]
Rodina
editovatV roce 1728 se oženil s hraběnkou Karolínou Marií z Metsche (1706–1784), císařskou palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou říšského vicekancléře Jana Adolfa z Metsche (1672–1740). Janem Adolfem z Metsche tento rod vymřel a Jan Josef z Khevenhülleru požádal o spojení jmen obou rodů (Khevenhüller-Metsch, 1751). Měli spolu dvanáct dětí, z nichž pět zemřelo v dětském věku.[15]
- 1. Marie Josefína (6. prosince 1729 – 29. července 1798)
- ⚭ I. Karel Josef hrabě z Herbersteinu (1728–1753), majitel panství Třešť a Landštejn
- ⚭ II. (1756) Gabriel hrabě Bethlen (1712–1768), dvorský kancléř v Sedmihradsku
- 2. Jan Adolf Zikmund (15. prosince 1730 – 21. září 1736)
- 3. Jan Zikmund Bedřich 2. kníže z Khevenhüller-Metsche (22. února 1732 Vídeň – 15. června 1801 Klagenfurt am Wörthersee), císařský tajný rada, komoří, vyslanec v Portugalsku a Sardinském království, majitel panství Komorní Hrádek
- ⚭ I. (1754) Marie Amálie z Lichtenštejna (11. srpna 1737 Vídeň – 20. října 1787 Milán)
- ⚭ II. (1800) Marie Josefína von Strassoldo (2. listopadu 1768 – 13. března 1837)
- 4. Jan Josef František Quirin (30. března 1733 Vídeň – 21. února 1792 Vídeň), císařský komoří, polní podmaršál
- ⚭ (1774) Marie Jozefa von Schrattenbach (5. června 1750 – 1. října 1806)
- 5. Marie Karolína (1734–1746)
- 6. Marie Aloisie (1735–1736)
- 7. František Xaver (3. července 1737 Řezno – 22. prosince 1797 Vídeň), nejvyšší maršálek císařského dvora, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel panství Zlín
- ⚭ (1763) Marie Terezie Rottalová (1742 – 9. srpna 1777 Vídeň)
- 8. Jan Leopold Josef (1739–1746)
- 9. Marie Terezie (4. ledna 1741 – 27. listopadu 1805)
- ⚭ (1769) Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat (31. prosince 1727 – 2. listopadu 1809), státní a konferenční ministr, nejvyšší kancléř, prezident dvorské komory, majitel panství Golčův Jeníkov, Světlá nad Sázavou
- 10. Jan Arnošt (*/† 1743)
- 11. Marie Anna (3. dubna 1746 – 20. června 1777)
- ⚭ (1770) Karel Otto hrabě ze Salm-Neuburgu (1744–1784), císařský tajný rada, rada dolnorakouského a moravského gubernia, majitel panství Velké Opatovice, Malenovice, Svojanov
- 12. Jan Emanuel Josef (23. dubna 1751 – 9. dubna 1847), císařský tajný rada, komoří, vyslanec ve Vatikánu, rytíř Řádu zlatého rouna
- ⚭ (1773) Maria Giuseppina Mezzabarba (1757–1811)
Mladší bratr Jana Josefa Jan František Antonín (1707–1762) byl v letech 1734–1740 biskupem ve Vídeňském Novém Městě, nejmladší bratr Jan Leopold Petr (1710–1775) byl kanovníkem v Salcburku a Augsburgu. Švagr kníže Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784) byl nejvyšším maršálkem císařského dvora.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ V Čechách byl domestikován velmi čerstvě, spolu s otcem obdržel v roce 1725 český inkolát a s manželkou koupil v roce 1733 panství Komorní Hrádek. Obyvatelské právo a vlastnictví majetku v českých zemích mu umožnilo stát se diplomatickým zástupcem Českého království v zahraničí.
- ↑ O udělení nejvyššího stupně šlechtické hierarchie požádal sám v roce 1763, aby se jako kníže mohl zúčastnit plánované korunovace Josefa II. římským králem ve Frankfurtu nad Mohanem. Český knížecí titul mu byl udělen 20. prosince 1763, o deset dní později obdržel knížecí stav pro celou říši (30. prosince 1763). Titul platil v primogenituře, to znamená že knížetem byl nejstarší syn, další členové rodu užívali nadále titul hrabat a hraběnek. Spolu s Khevenhüllerem byli v prosinci 1763 do knížecího stavu povýšeni říšský vicekancléř Rudolf Josef z Colloreda a polní maršál Karel Josef Batthyány.
Reference
editovat- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 95 ISBN 978-80-7464-461-0
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 202–203
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 198–199 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 88 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 163 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 272
- ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 304–305 ISBN 978-80-7464-461-0
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 178, 194 ISBN 80-7277-010-1
- ↑ Setkání Františka Štěpána Lotrinského s Augustem Saským v Olomouci 1745[nedostupný zdroj]
- ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, 2013; s. 150–152 ISBN 978-80-7422-233-7
- ↑ Historie zámku Komorní Hrádek
- ↑ Zámek Riegersburg na webu hrady.cz
- ↑ Rodina Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche
Literatura
editovat- CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008; 756 s. ISBN 978-80-7106-977-5
- KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. 978-80-7422-574-1
- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Khevenhüller, s. 245–260 dostupné online
- SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online
- Historie a současnost Komorního Hrádku; Ministerstvo obrany České republiky, Praha, 2009; 107 s. dostupné online Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Josef z Khevenhüller-Metsch na Wikimedia Commons
- Jan Josef z Khevenhüller-Metsche in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Životopis Jana Josefa Khevenhüllera-Metsche Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine.
- Historie rodu Khevenhüllerů na webu Hradu Hochosterwitz
- Rodokmen Khevenhüllerů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)