Orsini-Rosenberg

rakouský šlechtický rod

Orsini-Rosenbergové (Ursini-Rosenberg) (německy Orsini von Rosenberg) je jméno rakouského šlechtického rodu. Rodina pochází ze Štýrska, kde se poprvé připomíná na začátku 14. století. Později získali statky v Korutansku, kde až do 20. století vlastnili několik panství, v Korutansku také drželi dědičnou hodnost zemského hofmistra a několik potomků zde zastávalo funkci zemského hejtmana.[1] V roce 1681 získali říšský hraběcí titul a od roku 1684 užívali jméno Orsini-Rosenberg. V korutanském hlavním městě Klagenfurtu jim patřily dva paláce, které dnes slouží jako stará a nová radnice. Hrabě František Xaver Orsini-Rosenberg (1723–1796) byl v roce 1790 povýšen do stavu říšských knížat v primogenituře. Později rod získal dědičné členství v rakouské Panské sněmovně (1872). Potomci rodu se v různých sférách veřejného života uplatňují i ve 21. století.

Orsini-Rosenbergové
Knížecí erb rodu Orsini-Rosenbergů
ZeměČeské královstvíČeské království České království, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Titulybaroni, (1633) hrabata (1681), knížata (1790)
Rok založení1301
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Kníže František Xaver Orsini-Rosenberg s vyobrazením na minci z roku 1793

Rodina původně užívala jméno Rosenberger (respektive Roesenberger) a pocházela ze Štýrska. Ve Štýrském Hradci se v roce 1301 připomíná jako první člen rodu Hartnid Rosenberger. Později potomci získali menší statky ve Štýrsku a zastávali nižší úřady ve správě habsburských zemí. Jiří Rosenberg byl v roce 1579 povýšen do šlechtického stavu, později rodina přesídlila do Korutanska. Jan Ondřej Rosenberg (1600–1667) zastával úřady ve správě Korutan, kde také v roce 1660 obdržel dědičnou hodnost zemského hofmistra. V roce 1633 byl povýšen do stavu říšských svobodných pánů a v roce 1648 získal rakouský hraběcí titul. [2]

Jeho syn Volfgang Ondřej (1626–1695) byl dlouholetým prezidentem dvorské komory (1683–1692) a získal Řád zlatého rouna (1687). Se svým bratrem Jiřím Mikulášem (1623–1695) získal v roce 1681 říšský hraběcí titul a krátce nato se poprvé rodina uvádí pod jménem Orsini-Rosenberg, respektive Ursini-Rosenberg. S povolením nosit jméno Orsini se rozvířily diskuse o příbuzenství s prastarou římskou rodinou Orsiniů. Příbuzenský vztah je však velice nepravděpodobný. Stejně tak je obtížné doložit jejich údajnou příbuznost s českými Rožmberky, kteří vymřeli roku 1611. Kromě statků v Korutansku vlastnil také panství na Moravě (Brumov). Volfgangovi synové rozdělili rod do dvou linií, z nichž starší vymřela již v roce 1796. František Xaver Orsini-Rosenberg (1723–1796) působil v diplomacii, později byl dlouholetým císařským nejvyšším komořím (1775–1796) a rytířem Řádu zlatého rouna. V roce 1790 byl povýšen do stavu říšských knížat, ale protože neměl potomstvo, dědicem titulu byl určen jeho bratranec Vincenc (1722–1794), případně jeho potomstvo.

 
Erb Orsini-Rosenbergů v podobě z roku 1681

Z mladší linie vynikl Filip Josef (1691–1765), který byl vyslancem v několika evropských zemích, jeho syn Vincenc (1722–1794) zastával funkci zemského hejtmana v Korutansku. Z další generace proslul vojevůdce napoleonských válek František Serafín Orsini-Rosenberg (1761–1832), který dosáhl hodnosti generála jezdectva, získal Řád zlatého rouna a v roce 1796 se stal dědicem knížecího titulu. Jeho synové rozdělili rod do dalších tří linií.[3] Nástupcem knížecího titulu byl Ferdinand Karel (1790–1859), jeho syn Jindřich (1848-1929) byl dlouholetým poslancem korutanského zemského sněmu a v roce 1872 získal dědičné členství v rakouské panské sněmovně.[4] Současným představitelem knížecí linie je Johannes Andreas Orsini-Rosenberg (*1949).

Potomci vedlejších linií se věnovali mimo jiné vojenské službě. Maxmilián (1846–1922) dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála a nakonec byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Karolíny, vdovy po arcivévodu Rainerovi. Maxmiliánův bratranec Felix (1846–1905) byl též c. k. polním podmaršálem.[5] Jeho syn Felix Maria (1886–1962) v době Rakouské republiky působil v diplomacii a po druhé světové válce byl rakouským vyslancem v Belgii a Lucembursku. Jeho vnučka Johanna (*1968) je uznávanou rakouskou divadelní herečkou s uplatněním i ve filmu a televizi.

MajetekEditovat

 
Zámek Grafenstein

Od 17. století budovali Rosenbergové rozsáhlé majetkové zázemí v Korutansku, kde jim patřilo několik velkých panství. Jan Ondřej Rosenberg získal v 17. století panství Altgrafenstein, kde později vznikl barokní zámek. Současná podoba zámku Grafenstein pochází z druhé poloviny 18. století, přestavbu podnikl Vincenc Orsini-Rosenberg. Jeho bratranec František Xaver nechal ve stejné době přestavět zámek Rosegg na stejnojmenném panství, které rodině patřilo od roku 1686. Dalším rodovým sídlem byl zámek Welzenegg (Korutansko), který koupil Jiří Mikuláš Rosenberg v roce 1671. Zámek Welzenegg po barokní přestavbě z 18. století sloužil později jako rodové sídlo v zimním období. V hlavním městě Korutanska vlastnili dva paláce, které dnes slouží jako stará a nová radnice v Klagenfurtu.[6] Na přelomu 17. a 18. století měli sídlo také ve Vídni, Volfgang Ondřej Orsini-Rosenberg nechal postavit palác v ulici Herrengasse, v roce 1718 prodali potomci palác rodině Batthyányů (palác dnes nese jméno Palais Batthyány-Strattmann. Volfgang Ondřej získal v roce 1695 inkolát na Moravě a téhož roku koupil panství Brumov se zříceninou hradu. Tento majetek prodal syn Filip Josef v roce 1728.[7][8]

OsobnostiEditovat

 
kníže František Serafín Orsini-Rosenberg (1761–1832), vojevůdce napoleonských válek

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Přehled představitelů státní správy v Korutansku na webu worldstatesmen dostupné online
  2. Rod Orsini-Rosenberg in: Gothaischer Hofkalender, Gotha, 1929; s. 248–250 dostupné online
  3. Rodina Orsini-Rosenberg in: Gothaischer Hofkalender 1885; Gotha, 1885; s. 172–173 dostupné online
  4. Jindřich kníže Orsini-Rosenberg na webu rakouského parlamentu dostupné online
  5. Služební postup Maxmiliána a Felixe Orsini-Rosenbergů in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 153–154 dostupné online
  6. Palais Orsini-Rosenberg na webu Města Klagenfurt dostupné online
  7. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl; Praha, 1996; s. 343–344 ISBN 80-85983-13-3
  8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl Jižní Morava; Praha, 1981; s. 57
  9. František Serafín kníže Orsini-Rosenberg na webu napoleon-series dostupné online
  10. Webové stránky herečky Johanny Orsini-Rosenberg dostupné online
  11. Webové stránky advokátní kanceláře Orsini und Rosenberg dostupné online

LiteraturaEditovat

  • PAWLIK, Hans. Orsini-Rosenberg, Geschichte und Genealogie eines alten Kärntner Adelsgeschlechts. In: Archiv für vaterländische Geschichte und Topographie. Klagenfurt: Verlag des Geschichtsvereines für Kärnten, 2009. Svazek 98. S. 1–304. (německy)
  • KNITTLER, Herbert. Orsini und Rosenberg, Grafen und Fürsten. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Berlin: Duncker & Humblot, 1999. Svazek 19. S. 594–596. (německy)
  • KNITTLER, Herbert. Rosenberg, Freiherren bzw. Grafen. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Berlin: Duncker & Humblot, 2005. Svazek 22. S. 58 a násl.. (německy)
  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg s. 1132–1142 dostupné online

Externí odkazyEditovat