Batthyányové

chorvatsko-uherský šlechtický rod

Batthyányové (maďarsky Batthyány család [ˈbɒcːaːɲ ʈ͡ʂalaːd]) je jméno starého a široce rozvěteného uherského šlechtického rodu, který patřil mezi nejvýznamnější rody v Habsburské monarchiiRakousku-Uhersku. Z tohoto rodu pocházela řada mocných magnátů, hrabat a knížat.

Batthyányové
Rodový erb Batthyányů
Rodový erb Batthyányů
ZeměUherskoUhersko Uhersko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Mateřská dynastieEorsové
Titulyhrabata, knížata
ZakladatelMikuláše z Kővágóörse (1341–1376)
Větve roduBatthyány-Strattmann

HistorieEditovat

 
Adam Batthyány je považován „v užším smyslu za praotce rodu“ dnešních potomků rodů Batthyányů[1]

Batthyányové patří mezi uherské starošlechtické rody. Historikové spatřují původ rodu v původní dynastii Eorsů (též Örs nebo Urs), kteří jsou poprvé zmiňováni roku 970 se sídlem na severním břehu Blatenského jezera. V každém případě za prvního jednoznačného člena rodu Batthyányů je možné považovat Mikuláše z Kővágóörse (Miklós de Kővágóörs, 1341–1376), jenž se oženil s jistou Kateřinou Batthyányovou. Jeho syn Jiří z Kővágóörse byl roku 1370 purkrabímOstřihomi a za jeho zásluhy v bojích proti Turkům jej v roce 1398 král Zikmund odměnil panstvím Battyán s tržím městečkem Polgárdi ve Fejérské župě. V roce 1481 byl Batthyányům obnoven rodový erb.

 
Portál rodové hrobky v Güssingu

Františkem I. a Baltazarem II. začala nová kapitola dějin rodu. 30. června 1524 získali od krále Ludvíka II. hrad a panství Güssing (maďarsky Nemetújvár), který je od té doby rodovým sídlem v Hradsku, podle něhož se pojmenovala jedna z linií rodu Batthyány Nemetújvári. František II. Batthyány (1577–1625) byl roku 1603 povýšen do hraběcího stavu. Jiná linie rodu se později jmenovala Batthyány-Strattmann a byla povýšena do knížecího stavu, další zůstala hraběcí.

V roce 1570 učinil Baltazar Batthyány z rodového sídla v Güssingu centrum rakouských evangelíků. Jeho následník Adam Batthyány přestoupil zpět ke katolictví a založil v Güssingu františkánský klášter. Roku 1628 byla maďarské baronské linii udělen uherský hraběcí titul a rod postupně získával další inkoláty: Dolní Rakousy (1645), Morava (1721) a v roce 1734 Horní Rakousy. V roce 1763 byl rod v osobě Karla Josefa Batthyányho povýšen do knížecího stavu v Čechách a o rok později také na říšského knížete s titulem vysoce urozený.

V roce 1700 Batthyányové získali dědičný titul Banus chorvatský a slavonský. V roce 1755 získali fideikomis a po sňatku jednoho z Batthyányů s dědičkou posledního hraběte Strattmanna nosili alianční jméno Batthyány-Strattmann.

V Korutanech byli Batthyányové povýšeni do panského stavu v roce 1804. Ludvík Batthyány (maďarsky Lajos Batthyány) byl maďarským ministerským předsedou v době revoluce v Uhersku v roce 1848 a za své skutky byl v roce 1849 v Pešti popraven.

Po roce 1945 byl Batthyányům zkonfiskován veškerý majetek v tehdejších zemích Východního bloku, významná panství však rod stále drží v rakouském Hradsku (Burgenlandsko).

Rodová hrobkaEditovat

Rodová hrobka Batthyányů se nachází v kostele Navštívení Panny Marie františkánského kláštera v Güssingu. Hrobku nechali zřídit manželé Aurora a Adam Batthyányovi. Kromě nich je zde pochováno více než 100 členů rodu. Hrobka v Güssingu je po císařské hrobce ve Vídni druhá největší rodová hrobka v Rakousku. Uvnitř se nachází bohatě zdobený sarkofág Karla Batthyányho, který je dílem sochaře Balthasara Ferdinanda Molla.[2]

Zámky a hradyEditovat

 
Hrad Güssing je od roku 1624 je rodovým sídlem Batthyányů dodnes

Významné osobnosti roduEditovat

 
Polní maršál Karel Josef Batthyány (1697–1772), první kníže
 
Ignác Batthyány, sedmihradský biskup

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. rod Batthyányů v 17. století Archivováno 7. 4. 2011 na Wayback Machine na webových stránkách rodu Batthyányů, z 20. března 2010
  2. Druhá největší hrobka v Rakousku je v Güssingu[nedostupný zdroj] na webových stránkách ORF Burgenland ze 7. dubna 2008, datum zveřejnění 6. března 2010

Externí odkazyEditovat