Billie Jean King Cup

mezinárodní tenisová soutěž ženských reprezentací
(přesměrováno z Fed Cup)

Billie Jean King Cup (česky: Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku Mezinárodní tenisové federace, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 nesla název Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Generálním partnerem se pro období 2023–2027 stala americká pojišťovací agentura Gainbridge, která na této pozici nahradila bankovní dům BNP Paribas.[2]

Billie Jean King Cup
Aktuální ročník:
Billie Jean King Cup 2024
Billie Jean King Cup by Gainbridge
Sporttenis
Založeno1963
Předchozí názvyPohár federace (1963–1994)
Fed Cup (1995–2020)
VlastníkMezinárodní tenisová federace
Počet týmů12 (finále)
16 (kvalifikační kolo)
135 týmů / 651 tenistek (2023)
Poslední vítězKanada Kanada (1. titul)
Nejvíce titulůUSA Spojené státy (18)
SponzořiBNP Paribas (2005–2022)
Gainbridge (od 2023)[1]
Příbuzné soutěžeDavis Cup
juniorský Billie Jean King Cup
Webwww.billiejeankingcup.com

Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem třináct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista.[3][4] Od dubna do listopadu 2024 probíhá 61. ročník. Obhájcem titulu je Kanada, která se v roce 2023 po zisku prvního titulu stala třináctou vítěznou zemí soutěže. Ženská reprezentace potvrdila výkonnostní vzestup kanadského tenisu, když navázala na první vítězství Kanady v Davis Cupu 2022 a ATP Cupu 2022.[5][6] Do ročníku 2023 nastoupilo 135 družstev, v jejichž rámci se představilo 651 tenistek. Překonán tak byl rok starý rekord 118 národních celků.[7]

Od roku 2020 soutěž navázala na změny herního schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem pro dvanáct týmů na neutrální půdě. V roce 2021 proběhlo první takové finále v Praze. Zavedeno bylo také kvalifikační kolo s osmi vzájemnými duely, jejichž vítězové hrají finálový turnaj. Osm vítězů šestnáctičlenné baráže postupuje do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Na poražené čeká účast v 1. skupinách tří kontinentálních zón, jejichž formát se základními bloky a barážemi o postup a sestup byl zachován.[8]

Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Od roku 2023 se hraje i smíšená soutěž United Cup, která nahradila mužský ATP Cup a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Dívky v kategorii do 16 let se účastní juniorského Billie Jean King Cupu. Pouze Spojené státy, Austrálie, Česká republika a ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[9]

Historie editovat

 
Američanky Caldwellová Graebnerová, HeldmanováJean Kingová (zleva) po zisku druhého titulu v roce 1966

Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.

V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.

V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.

Pouze Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[10] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[11]

V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a premiérově byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[12] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]

Billie Jean King Cup editovat

V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě.[13][14][15] V roce 2023 Kingová získala vlastnický podíl v soutěži.[16]

Vývoj herního formátu editovat

Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, se změnou názvu soutěže. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva.

 
Český tým s desátým pohárem po finálové výhře v roce 2016

V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech.

Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[17][18]

Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. Finále se účastní dvanáct týmů, z nichž osm do něj postupuje z 16členného kvalifikačního kola, které v letech 2022 a 2023 čítalo osmnáct účastníků. Poražení v kvalifikaci hrají baráž. Zbylá čtyři místa pro finále jsou přidělena finalistům předchozího ročníku, týmu na divokou kartu a hostitelské zemi. Z šestnáctičlenné baráže postupují vítězové do kvalifikačního kola následujícího ročníku a na poražené čeká sestup do 1. skupin zón. Zachována byla skupinová struktura tří kontinentálních zón, s barážemi o postup a sestup. Utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají na domácí půdě jednoho z dvojice týmů. Finále a skupiny zón se konají na neutrální půdě.[17]

Mezistátní zápasy finále a zonálních skupin jsou hrány jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem.[8][17]

Úroveň
1. Finále
12 týmů
2. Kvalifikační kolo
16 týmů
Baráž
16 týmů
Americká zóna Zóna Asie a Oceánie Zóna Evropy a Afriky
3. 1. skupina 1. skupina 1. skupina
4. 2. skupina 2. skupina 2. skupina
5. 3. skupina 3. skupina 3. evropská skupina 3. africká skupina
6. 4. africká skupina

Přehled finále editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vítězek Billie Jean King Cupu.
Rok vítěz výsledek finalista dějiště (povrch) místo konání
1963   Spojené státy 2–1   Austrálie Queen's Club (tráva) Londýn, Velká Británie
1964   Austrálie 2–1   Spojené státy Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1965   Austrálie 2–1   Spojené státy Kooyong Club (tráva) Melbourne, Austrálie
1966   Spojené státy 3–0   Západní Německo Turin Press Sporting Club (antuka) Turín, Itálie
1967   Spojené státy 2–0   Velká Británie Blau-Weiss T.C. (antuka) Západní Berlín, Západní Německo
1968   Austrálie 3–0   Nizozemsko Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1969   Spojené státy 2–1   Austrálie Athens Tennis Club (antuka) Athény, Řecko
1970   Austrálie 3–0   Západní Německo Freiburg T.C. (antuka) Freiburg, Západní Německo
1971   Austrálie 3–0   Velká Británie Royal King's Park T.C. (tráva) Perth, Austrálie
1972   Jihoafrická republika 2–1   Velká Británie Ellis Park (tvrdý) Johannesburg, Jižní Afrika
1973   Austrálie 3–0   Jihoafrická republika Bad Homburg T.C. (antuka) Bad Homburg, Západní Německo
1974   Austrálie 2–1   Spojené státy Naples T.C. (antuka) Neapol, Itálie
1975   Československo 3–0   Austrálie Aixoise C.C. (antuka) Aix-en-Provence, Francie
1976   Spojené státy 2–1   Austrálie The Spectrum (koberec, hala) Filadelfie, Spojené státy
1977   Spojené státy 2–1   Austrálie Devonshire Park (tráva) Eastbourne, Velká Británie
1978   Spojené státy 2–1   Austrálie Kooyong Club (tráva) Melbourne, Austrálie
1979   Spojené státy 3–0   Austrálie RSHE Club Campo (antuka) Madrid, Španělsko
1980   Spojené státy 3–0   Austrálie Rot-Weiss Tennis Club (antuka) Západní Berlín
1981   Spojené státy 3–0   Velká Británie Tamagawa-en Racquet Club (antuka) Tokio, Japonsko
1982   Spojené státy 3–0   Západní Německo Decathlon Club (tvrdý) Santa Clara, Spojené státy
1983   Československo 2–1   Západní Německo Albisguetli T.C. (antuka) Curych, Švýcarsko
1984   Československo 2–1   Austrálie Pinheiros Sports Club (antuka) São Paulo, Brazílie
1985   Československo 2–1   Spojené státy Nagoya Green T.C. (tvrdý) Nagoja, Japonsko
1986   Spojené státy 3–0   Československo Štvanice (antuka) Praha, Československo
1987   Západní Německo 2–1   Spojené státy Hollyburn C.C. (tvrdý) Vancouver, Kanada
1988   Československo 2–1   Sovětský svaz Flinders Park (tvrdý) Melbourne, Austrálie
1989   Spojené státy 3–0   Španělsko Ariake Forest Park Centre (tvrdý) Tokio, Japonsko
1990   Spojené státy 2–1   Sovětský svaz Peachtree W.O.T. (tvrdý) Atlanta, Spojené státy
1991   Španělsko 2–1   Spojené státy Nottingham Tennis Centre (tvrdý) Nottingham, Velká Británie
1992   Německo 2–1   Španělsko Waldstadion T.C. (antuka) Frankfurt, Německo
1993   Španělsko 3–0   Austrálie Waldstadion T.C. (antuka) Frankfurt, Německo
1994   Španělsko 3–0   Spojené státy Waldstadion T.C. (antuka) Frankfurt, Německo
1995   Španělsko 3–2   Spojené státy Valencia T.C. (antuka) Valencie, Španělsko
1996   Spojené státy 5–0   Španělsko Atlantic City Convention Center (koberec, hala) Atlantic City, Spojené státy
1997   Francie 4–1   Nizozemsko Brabant Hall (koberec, hala) 's-Hertogenbosch, Nizozemsko
1998   Španělsko 3–2   Švýcarsko Palexpo (tvrdý, hala) Ženeva, Švýcarsko
1999   Spojené státy 4–1   Rusko Taube Tennis Stadium (tvrdý) Stanford, Spojené státy
2000   Spojené státy 5–0   Španělsko Mandalay Bay Events Center (koberec, hala) Las Vegas, Spojené státy
2001   Belgie 2–1   Rusko Parque Ferial Juan Carlos I (antuka, hala) Madrid, Španělsko
2002   Slovensko 3–1   Španělsko Palacio de Congresos (tvrdý, hala) Gran Canaria, Španělsko
2003   Francie 4–1   Spojené státy Olympijský stadion (koberec, hala) Moskva, Rusko
2004   Rusko 3–2   Francie Ledový palác Krylatskoje (koberec, hala) Moskva, Rusko
2005   Rusko 3–2   Francie Court Philippe-Chatrier (antuka) Paříž, Francie
2006   Itálie 3–2   Belgie Spiroudome (tvrdý, hala) Charleroi, Belgie
2007   Rusko 4–0   Itálie Lužniki (tvrdý, hala) Moskva, Rusko
2008   Rusko 4–0   Španělsko Club de Campo Villa de Madrid (antuka) Madrid, Španělsko
2009   Itálie 4–0   Spojené státy Circolo del Tennis (antuka) Reggio di Calabria, Itálie
2010   Itálie 3–1   Spojené státy San Diego Sports Arena (tvrdý, hala) San Diego, Spojené státy
2011   Česko 3–2   Rusko Olympijský stadion (tvrdý, hala) Moskva, Rusko
2012   Česko 3–1   Srbsko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2013   Itálie 4–0   Rusko Tennis Club Cagliari (antuka) Cagliari, Itálie
2014   Česko 3–1   Německo O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2015   Česko 3–2   Rusko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2016   Česko 3–2   Francie Rhénus Sport (tvrdý, hala) Štrasburk, Francie
2017   Spojené státy 3–2   Bělorusko Čižovka-Arena (tvrdý, hala) Minsk, Bělorusko
2018   Česko 3–0   Spojené státy (12) O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2019   Francie 3–2   Austrálie RAC Arena (tvrdý) Perth, Austrálie
2021   RTF[p. 1] 2–0   Švýcarsko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2022   Švýcarsko 2–0   Austrálie Emirates Arena (tvrdý, hala) Glasgow, Velká Británie
2023   Kanada 2–0   Itálie Estadio La Cartuja (tvrdý, hala) Sevilla, Španělsko

Galerie editovat

Přehled vítězů a finalistů editovat

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
  Spojené státy 18 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017 12 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009, 2010, 2018
  Česko
  Československo
11 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018
1975, 1983, 1984, 1985, 1988
1
1986
  Austrálie 7 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 12 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993, 2019, 2022
  Španělsko 5 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 6 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008
  Rusko
  Sovětský svaz
5 2004, 2005, 2007, 2008, 2021 7 1999, 2001, 2011, 2013, 2015
1988, 1990
  Itálie 4 2006, 2009, 2010, 2013 2 2007, 2023
  Francie 3 1997, 2003, 2019 3 2004, 2005, 2016
  Německo
  Západní Německo
2 1992
1987
5 2014
1966, 1970, 1982, 1983
  Švýcarsko 1 2022 2 1998, 2021
  Jihoafrická republika 1 1972 1 1973
  Belgie 1 2001 1 2006
  Slovensko 1 2002 0
  Kanada 1 2023 0
  Velká Británie 0 4 1967, 1971, 1972, 1981
  Nizozemsko 0 2 1968, 1997
  Srbsko 0 1 2012
  Bělorusko 0 1 2017

Žebříček ITF editovat

Žebříček ženských týmů ITF
Poř. země body změna
1.   Kanada 1117,07 5
2.   Austrálie 1093,32 0
3.   Švýcarsko 1072,15 2
4.   Česko 1020,32 1
5.   Itálie 985,00 3
6.   Francie 980,84 2
7.   Španělsko 974,04 4
8.   Spojené státy 881,94 1
9.   Kazachstán 864,57 2
10.   Německo 804,52
vydán 13. listopadu 2023[21]
Poř. země body změna
11.   Slovensko 757,07
12.   Rumunsko 702,27 5
13.   Belgie 682,50
14.   Slovinsko 672,26 4
15.   Velká Británie 671,71 1
16.   Brazílie 670,78 1
17.   Polsko 657,56 2
18.   Ukrajina 653,93 2
19.   Mexiko 637,85 1
20.   Japonsko 608,85 1

Týmy na 1. místě žebříčku ITF editovat

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo osm týmů.[22]

Č. stát nástup odchod
1.   Slovensko 20021104a4. listopadu 2002 20031123a23. listopadu 2003
2.   Francie 20031124a24. listopadu 2003 20050918a18. září 2005
3.   Rusko 20050919a19. září 2005 20091108a8. listopadu 2009
4.   Itálie 20091109a9. listopadu 2009 20120422a22. dubna 2012
5.   Česko 20120423a23. dubna 2012 20131103a3. listopadu 2013
  Itálie (2) 20131104a4. listopadu 2013 20140420a20. dubna 2014
  Česko (2) 20140421a21. dubna 2014 20191110a10. listopadu 2019
  Francie (2) 20191111a11. listopadu 2019 20211108a8. listopadu 2021
6.   Austrálie 20211108a8. listopadu 2021 20230416a16. dubna 2023
7.   Švýcarsko 20230417a17. dubna 2023 20231112a12. listopadu 2023
8.   Kanada[22] 20231113a13. listopadu 2023 úřadující
Aktualizováno k 13. listopadu 2023.[21]

Systém přidělování bodů do roku 2019 editovat

 
Petra Kvitová s pohárem v Moskvě, 2011

Po každém odehraném kole je žebříček aktualizován.

Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[23] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[23]

V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[23]

Skupina fáze předešlý rok – 2 roky – 3 roky – 4 roky
Světová skupina I finále 8 000 6 000 4 000 2 000
semifinále 6 000 4 500 3 000 1 500
čtvrtfinále 4 000 3 000 2 000 1 000
baráž 2 000 1 500 1 000 500
Světová skupina II 1. kolo 1 500 1 125 750 375
baráž 1 000 750 500 250
1. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 1 000 bodů
2. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 400 bodů
3. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 160 bodů
Žebříček soupeře bonus
1. 200
2.–5. 180
6.–10. 150
11.–20. 100
21.–30. 80
31.–50. 50
51.–75. 30

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Ruský tým v roce 2021 startoval pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[19][20]

Reference editovat

  1. Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky) 
  2. Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky) 
  3. U.S. opens BJK Cup Finals with win vs. Swiss. ESPN.com [online]. 2023-11-09 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. U.S. Records in the Billie Jean King Cup [online]. United States Tennis Association, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Kanaďanky slaví historický triumf v BJK Cupu. Hrdinkami jsou Stakusicová a Fernandezová. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  6. MCLEAN, Ross. Canada 2-0 Italy: Canada crowned 2023 World Champions. Billie Jean King Cup [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. By The Numbers. Billie Jean King Cup [online]. 2023-12-08 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  9. Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  10. Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  12. a b Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-26. 
  13. Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. 
  14. VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. 
  15. ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. FENDRICH, Howard. The Billie Jean King Cup has a new part-owner: Billie Jean King. ABC News [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b c Fed Cup Format. International Tennis Federation [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15. 
  18. Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  21. a b Billie Jean King Cup Ranking [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. 
  22. a b World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat