Otevřít hlavní menu

Vlastimil Brodský

český herec

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou, nyní součást Ostravy20. dubna 2002 SlunečnáČeské Lípy) byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval jako host).

Vlastimil Brodský
Vlastimil Brodský (1975)
Vlastimil Brodský (1975)
Narození 15. prosince 1920
Ostrava-Hrušov
Československo Československo
Úmrtí 20. dubna 2002 (81 let)
Slunečná
Česko Česká republika
Alias Bróďa
Manžel(ka) Bíba Křepelková
Jana Brejchová
Děti Marek Brodský
Tereza Brodská
Příbuzní Petra Černocká
Hana Brejchová
Podpis
Vlastimil Brodský – podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
2001Babí léto
Umělecké ceny
národní umělec (1988)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40.[1] K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a dokonce vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek[2]. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech,[3] později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 19411944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský.[4] Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo.[5] Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), kde působil v sezóně 194647 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47.

Zklamán tehdejším uměleckým a politickým směřováním svého mistra [zdroj?], přešel nakonec se skupinou mladých herců (O. Krejča, A. Hegerlíková, Z. Řehoř, Z. Dítě) za Jiřím Frejkou[6] do Divadla na Vinohradech[7], kde setrval i po Frejkově odchodu a po vzniku Divadla československé armády a byl členem souboru až do roku 1990[8] a i později zde působil jako stálý host.

V postavách, které ztvárnil, objevoval lidskou obyčejnost, své postavy vystihoval poetickou zkratkou, jeho komika byla označována za neobyčejně lidskou. Býval charakterizován jako typ herce tragikomického.[9]

Od roku 1946 se objevoval pravidelně ve filmu. Spolupracoval např. s Otakarem Vávrou, Martinem Fričem a našel společný umělecký pohled se Zdeňkem Podskalským, v jehož několika filmech se později objevil[10]. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář, zápornou postavu si zahrál i v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

 
Prostý hrob ve Slunečné

Jednalo se také o výborného rozhlasového a dabingového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.[11] Na gramofonových deskách vyšly Hajajovy pohádky (vyd. Supraphon), Brodský namluvil také např. postavu Švejka v Osudech dobrého vojáka Švejka (vyd. Ultraphon), Bondyho ve Válce s mloky (vyd. Supraphon) nebo Taťku Šmoulu v seriálu Šmoulové.

Z rozvedeného prvního manželství s tanečnicí Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera Tereza Brodská, herečka.

Dne 20. dubna 2002[12] spáchal sebevraždu.[13]

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Pohřben je spolu s rodiči ve Slunečné, kde měl chalupu, na tamním hřbitově.

OceněníEditovat

Divadelní role, výběrEditovat

Filmografie, výběrEditovat

FilmEditovat

 
Vlastimil Brodský s tehdejší manželkou Janou Brejchovou v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář (17. dubna 1975)

TelevizeEditovat

Ostatní tvorbaEditovat

  • 1957 – filmový scénář Mezi nebem a zemí – dle scénáře natočil pak Z. Podskalský stejnojmenný celovečerní film, v hlavní roli referenta Nováčka vystoupil Vlastimil Brodský
  • kniha pro děti O ničem (ve spolupráci s výtvarníkem Brychtou), vyd. SNDK

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Balvín 1967, s. 6.
  2. Balvín 1967, s. 8, 107.
  3. Balvín 1967, s. 15.
  4. Kolektiv autorů 1983, s. 526.
  5. Balvín 1967, s. 8, 28–9.
  6. Balvín 1967, s. 42-43.
  7. Vladislav Jurčák. Véčko. 2004, roč. III., čís. 4, s. 91. ISSN 1213-7375. 
  8. Sílová, Hrdinová a Mohylová 2007, s. 137, 192.
  9. Balvín 1967, s. 62, 96–7, 99.
  10. Balvín 1967, s. 76.
  11. http://master.ct24.cz/kalendarium/40454-rozhlasovy-hajaja-je-spojen-s-hlasem-vlastimila-brodskeho/
  12. Zemřel „smutný klaun“ Vlastimil Brodský
  13. Řešení: Sebevražda

LiteraturaEditovat

  • BALVÍN, Josef, 1967. Vlastimil Brodský. Praha: Orbis. 
  • Jan Jaroš: Film a divadlo, 1988, č. 25, s.16-19
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 16. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2007. 138 s. ISBN 80-7042-626-8. S. 22–24.
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 270–1, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244, 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 52–3, 95–6, 104, 135, 171–2, 214, 292, 311, 376, 426, 440, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 57, 59, 115, 117, 138, 398, 516, 517.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 403, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 107–110.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 448, ISBN 80-204-0493-7
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 84–85. 
  • Kolektiv autorů, 1983. Dějiny českého divadla/IV.. Praha: Academia. S. 526–530, 536, 538–540, 631–2, 667. 
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 73. 
  • SÍLOVÁ, Zuzana; HRDINOVÁ, Radmila; MOHYLOVÁ, Věra, 2007. Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech. ISBN 978-80-239-9604-3. S. 83, 85, 92, 96–7, 102, 107, 115, 125, 137, 192. 
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32, 82
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 140–141. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 106, 181, 325–7, 329, 384, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 134, 175, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazyEditovat