Otevřít hlavní menu

Zimní pohádka

divadelní hra Williama Shakespeara
Faksimile první strany Zimní pohádky z roku 1623.

Zimní pohádka (v originále The Winter's Tale) je hra Williama Shakespearea, napsaná pravděpodobně v roce 1610 nebo 1611.

Hra se částečně odehrává v Čechách (v originále Bohemia). Ve hře se však kromě jména samotného nijak neobjevují české reálie (resp. jsou zcela nesmyslné – přistání na českém pobřeží, absolutně nečeská jména) a existují dokonce pochybnosti o tom, co konkrétně slovem Bohemia Shakespeare mínil. Na vysvětlení jména existuje celá řada teorií (řada lokalit s podobně znějícím názvem atd.).

PostavyEditovat

  • Leontes – sicilský král, přítel z dětství českého krále
  • Hermiona – ctnostná a krásná sicilská královna
  • Perdita – dcera Leonta a Hermiony, zamiluje se do českého prince Florizela
  • Polixenes – český král, Leontův přítel z dětství
  • Florizel – jeho jediný syn a dědic, zamiluje se do Perdity
  • Camillo – čestný sicilský šlechtic
  • Paulina – sicilská šlechtična
  • Autolycus – vagabund
  • Starý pastýř – vychovává Perditu jako vlastní dceru
  • Antigonus – Paulinin manžel, zachránce Perdity

DějEditovat

 
Antigonus přísahá Leontovi věrnost, aby zachránil jeho dceru; John Opie.

Děj začíná na Sicílii. Český král Polixenes je přemlouván sicilským králem Leontem a jeho ženou Hermionou, aby zůstal déle. Polixenos nechce, ale nakonec ho Hermiona přemluví. Sicilský král získá podezření, že ho žena s hostem podvádí. Chce po svém dvořanu Camillovi, aby Polixena zabil. Přesvědčuje ho o manželčině vině, až nakonec dvořana přemluví.

Camillo všechno českému králi na jeho naléhání prozradí, pomůže mu utéci do Čech a uteče spolu s ním. Leontes dá zavřít těhotnou královnu do vězení a zakazuje jí stýkat se s jejich synem Mamilliem. Královna ve vězení porodí, Paulina si půjčí její dcerku a nese ji ukázat králi. Chce, aby mu došlo, jak pošetile se chová. Král je přesvědčen, že dcera není jeho, a chce ji nechat zabít, pak pověří Antigona, aby jí lodí odvezl někam daleko a nechal ji tam na pospas vlkům.

Antigonus nechá dítě na pobřeží přímořských Čech, kde ho najde Starý pastýř a Mladý pasák. Osvojí si malou Perditu za dceru a sestru. Královna je ještě v šestinedělí tažena před soud, kde jí král prohlašuje za nevěrnici – královna se obhajuje, náhle však dorazí zpráva od poddaného, že jejich syn zemřel – utrápil se kvůli matčině nepřítomnosti. Královna omdlí, odnáší ji a nedlouho na to Paulina přichází ke králi se zprávou, že královna zemřela.

Čeká nás smršť, a navíc v tomhle kraji prý zdržuje se hodně dravých šelem...
— Námořník o Čechách

V druhé polovině se děj přenese do Čech. Florizel, syn Polixena, se uchází o Perditu, domnělou pastýřovu dceru. Polixenes s Camillem v přestrojení navštíví Pastýře a sledují lásku mladých, Polixenes se Florizela vyptává, jestli o tom ví otec, a radí, aby mu o tom řekl. Florizel odmítá, král mu odhalí svoje přestrojení a zakazuje svatbu.

 
Autolycus na malbě z roku 1836; Charles Robert Leslie.

Camillo pomůže dvojici naplánovat útěk – navrhne jim, aby utekli na Sicílii – Leontes už ho dlouho žádá, aby přijel, ale Polixenes mu to nechce dovolit. Pastýři chtějí jít za králem a prozradit mu, že Perdita se u nich nenarodila, také mu chtěli ukázat uzlíček s kabátkem a „tajnostmi“, které se k jejímu nalezení vztahují, zastaví je prospěchář Autolycus, který má na sobě Florizelovy šaty. Pastýři věří, že je to šlechtic, dávají mu své zlato. Autolycus je chce zavést k princi, vidí v tom lepší prospěch. Florizel a Perdita dorazí k Leontovi, ten se diví jejich neohlášenému příjezdu, ale je rád, že je vidí. Florizel označuje Perditu jako libyjskou princeznu.

Náhle přichází dvořan se zprávou, že připlul král Polixenes a žádá, aby jeho syn byl uvězněn za útěk a za to, že se chce oženit s pasačkou. Z rozmluvy tří šlechticů se dozvídáme, že Leontes našel svou ztracenou dceru.

Pastýři byli povýšeni na šlechtice a mladý pasák se rozhodne pomoci Autolycovi ke dvoru. Všichni se jdou podívat na sochu královny Hermiony u Pauliny, která má vypadat jako živá. Hermiona stojí jako socha a král se podivuje tomu, jak živě vypadá. Paulina ji vyzve, aby se pohnula, a dozvídáme se, že Hermiona byla celou dobu živá a skrývala se. Leontes dává na oplátku Paulině, jejíž muž Antigonus utonul při ukládání Perdity na pobřeží, za muže věrného Camilla.

InscenaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zimní pohádka na stránkách Dejvického divadla

Externí odkazyEditovat