Svět patří nám
Svět patří nám je v pořadí čtvrtý a poslední film Jiřího Voskovce, který natočil společně s Janem Werichem v Československu. Film byl natočen v roce 1937 a po zkušenostech s natáčením filmu Hej rup! s režisérem Martinem Fričem v roce 1934 ho znovu pověřili režírováním tohoto filmu.
| Svět patří nám | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | filmová komedie |
| Scénář | Jiří Voskovec Jan Werich Martin Frič Karel Steklý |
| Režie | Martin Frič |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jiří Voskovec Jan Werich Vladimír Šmeral Jaroslav Průcha Adina Mandlová … více na Wikidatech |
| Kamera | Otto Heller |
| Střih | Jan Kohout |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1937 |
| Svět patří nám na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děj editovat
Chudý podvodník Dexler má jenom své Panoptikum a svého poctivého pomocníka jménem Forman, který Dexlera opustí a stane se z něho žebrák. Dexler se poté spojí s partou Bernarda Liona, který je v tu dobu velmi slavný podvodník. Dexler přivede do Lionovy party i Formanovy kamarády. Forman do party nejde, protože ví, že Dexler je podvodník, raději najde několik poctivých lidí, kteří budou bojovat proti partě Bernarda Liona, jež plánuje převrat. Bohužel se do toho zapletou i dva chudí kameloti v podání Voskovce a Wericha. Nakonec vše dopadne dobře a dobro (Formanova parta) zvítězí.
Tvůrčí tým editovat
- Režie: Martin Frič
- Námět a scénář: F. Formen (Voskovec, Werich, Frič, Steklý)
- Hudba: Jaroslav Ježek
- Kamera: Otto Heller
- Architekt: Štěpán Kopecký
Obsazení editovat
Citát editovat
| „ | Jednou dávno s Janem jsme dofilmovali dvoudenní těžkou scénu s mašinama na Barrandově (Svět patří nám), kterou jsme si do filmu napsali — a za odměnu jsme se šli podívat na předvádění nového Chaplinova filmu (Modern Times — píšeme rok 1936 nebo 37) — a tam celá ta naše scéna byla — jenže ovšem geniální. Pochopitelně nám nikdy nikdo neuvěřil, že jsme to blbě neukradli. Snažili jsme se celou tu scénu z filmu vystřihnout — ale ty mašiny stály tolik peněz, že nám to producent nedovolil. | “ |
| — Jiří Voskovec[1] | ||
Reference editovat
- ↑ Voskovec a Wachsmanni. Z rodinné kroniky a dopisů, Bookman, Praha, 2005, str. 233, ISBN 80-903455-2-2