František Černý (herec)

český herec
Tento článek je o českém herci. Další významy jsou uvedeny na stránce František Černý.

František Černý (2. července 1904 Praha-Nusle[1]18. ledna 1963 Praha) byl český herec, filmový zvukař a architekt.

František Černý
Franta Černý 1941.jpg
Narození2. července 1904
Praha-Nusle
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. ledna 1963 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako jeden ze tří sourozenců (měl bratra a sestru) Františka Černého a jeho ženy Anny Skřivanové. Účinkoval například jako alchymista Honza Skoták (alias Jeroným Alessandro Scotta) ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař nebo jako kuchař ve filmové pohádce Byl jednou jeden král.... Celkem natočil 100 filmů. Ve třicátých letech 20. století patřil ke kmenovým členům ansámblu Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kde ztělesňoval především role dobromyslných a chytrých tlouštíků (bůh Dionýsos ve hře Osel a stín, Franta Bidon ve hře Rub a líc), ale i zazobaných měšťanostů (Královský prévot v Baladě z hadrů nebo rakvář ve hře Nebe na zemi). Znamenitou karikaturu maloměšťáka (hokynář Zbyšek Půlpán) vytvořil ve hře Panorama 1927–1937. Účinkoval rovněž ve filmech V+W Hej rup! a Svět patří nám.

Teprve v roce 1951 se oženil s Boženou Zalabákovou (1910). Poslední filmy natáčel v roce 1958, už nemocný a pohublý. Zemřel v pouhých 58 letech.

CitátEditovat

Franta Černý byl svým způsobem velice jednoduchej člověk, nebyl ani zdaleka intelektuál, a bylo na něm taky hezký, že se nesnažil...nepředstíral, že by byl intelektuál, čímž se uchránil být paintelektuál. On byl velmi tlustej, a přitom byl velmi pružnej; v tý svý tloušťce byl půvabnej. A výbornej rybář a já s ním jezdíval na ryby a dycky jsme zažili spolu velkou srandu. On nás měl rád a my jsme ho měli taky rádi a on nám věřil.
— Jan Werich[2]

Divadelní role, výběrEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Václava v Nuslích
  2. František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 56, ISBN 80-86718-33-6

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat