Otevřít hlavní menu

Pavla Moudrá

česká spisovatelka a překladatelka

Pavla Moudrá (26. ledna 1861, Praha10. září 1940, Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka, autorka zejména vzpomínkových a cestopisných próz a didaktických povídek pro dívky. Překládala anglickou, americkou, francouzskou, skandinávskou a německou literaturu (např. Kipling, Carlyle, Dickens, Scott, Musset, Goncourt, Erenburg a další)

Pavla Moudrá
Pavla Moudrá.jpg
Narození 26. ledna 1861
Praha
Úmrtí 10. září 1940 (ve věku 79 let)
Praha
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Pseudonym Olga Přibylová
Povolání spisovatelka a překladatelka
Národnost Češi
Manžel(ka) Pavel Albieri
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Dcera asekuračního inženýra. Studovala nejprve od roku 1867 na soukromé dívčí škole M. M. Peškové, 1871–1872 na farní škole u Panny Marie Sněžné, 1872–1875 na městské dívčí škole, 1875–1876 v německé klášterní škole voršilek a od 1876 ve francouzském penzionátě B. Tasteho. Operní zpěv studovala v Pivodově pěvecké škole a herectví u Otilie Sklenářové-Malé. Krátce byla členkou Pivodova operního sboru, poté pracovala jako vychovatelka ve šlechtické rodině.

Roku 1885 se v Praze provdala za básníka Jana Mucka, který psal pod jménem Pavel Albieri (oddával je katecheta a básník Vojtěch Pakosta, jedním ze svědků byl František Adolf Šubert – ředitel Národního divadla)[1] a pomáhala mu redigovat týdeník Ratibor. V roce 1887 zemřel jejich roční syn a jejich manželství se rozpadlo.

V roce 1889 založila a krátce vydávala a redigovala feministický čtrnáctideník Lada. Byla rovněž zakladatelkou a předsedkyní pražské Chelčického mírové společnosti, významného centra českého pacifismu.[2] V letech 1889-90 působila jako vychovatelka v rodinách volyňských Čechů v Rusku. Z cest do ciziny se v její tvorbě odrazily i pobyty v Rusku (1893) a v Dalmácii (1899). Roku 1902 se provdala za obchodníka A. Mrhu, s nímž žila v Neveklově na Benešovsku a později v Olomouci, kde mj. redigovala Ženskou hlídku Československého deníku. V roce 1928 se rozvedla, ale nadále se starala o adoptivního syna. Od roku 1927 žila v Praze-Dejvicích, vydávala a redigovala časopis Sbratření (s Přemyslem Pitterem). Zemřela na podzim 1940 následkem embolie myokardu.

Bez alkoholu by prostituce byla ze dvou třetin nemožná. Alkohol je bezesporu první a hlavní kuplíř. První klesnutí dívky dosud čisté děje se v devíti případech z desíti po vypití mimořádné dávky lihovin, vnucené jí nesvědomitými svůdci. Čím hloub žena jako prostitutka klesá, tím více také pije i zas pak své oběti pitím svádí. Žena-opilec a žena-prostitutka bývá jedno a totéž, jedno bez druhého skorém neexistuje. Veškeré lascivnosti, všemu smilstvu a cizoložstvu daří se nejlépe pod vignetou lihovin. Všechna ztráta studu mravního takřka předpokládá i ztrátu rozumové příčetnosti. což je prvním příznakem otravy alkoholové.[3]

Výběr z dílaEditovat

  • Do rozmaru i do pláče (1900)
  • Rok dětství (1911), 1. část cyklu Z dívčích let do plného života
  • Do dívčích let (1913), jako Dívčí léta je 2. částí cyklu Z dívčích let do plného života
  • Ráj na zemi (1917)
  • Lekníny (1918)
  • Bahá'u'lláh a nová doba (1932)
  • Školačky a školáci (1935)
  • Život jde dál (1936), 3. část cyklu Z dívčích let do plného života

V populární kultuřeEditovat

Pavla Moudrá je zmíněna ve druhém díle Haškova Švejka, kdy jednoroční dobrovolník Marek vypráví o událostech předcházejících jeho zatčení „Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské říkadlo od Pavly Moudré.“[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných ŠT O14 • 1883-1887, s. 93. Dostupné online.
  2. Kalivodová, Eva: Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?: O rodu v životě ... – str. 63
  3. Pavla Moudrá: Výbor z přednášek [1]
  4. Hašek, Jaroslav, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Práce, Praha 1951, str. 140

LiteraturaEditovat

  • Lexikon české literatury. Osobnosti, díla instituce. 3/I, M–O, Academia, 2000, str. 335–338
  • Jaroslav Kunc: Slovník soudobých spisovatelů. Krásné písemnictví 1918–45. Orbis, 1945, str. 553–554

Externí odkazyEditovat