Otevřít hlavní menu

Zdeněk Burian

český ilustrátor, malíř a přírodovědný ilustrátor

Zdeněk Michael František Burian (11. února 1905 Kopřivnice1. července 1981 Praha[2]) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou.

Zdeněk Burian
Zdeněk Burian – pamětní deska v Kopřivnici
Zdeněk Burian – pamětní deska v Kopřivnici
Rodné jméno Zdeněk Michael František Burian
Narození 11. února 1905
Kopřivnice, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. července 1981 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze (jen dva roky)
Povolání malíř a ilustrátor
Aktivní roky 1921 až 1981
Rodiče Eduard Burian, Hermína Burianová[1]
Manžel(ka) Františka Loudová (* 1904 - 1979)[1]
Významná díla ilustrace k publikacím: Lovci mamutů, Divy prasvěta, Tiere der Urzeit, Grzimeks Tierleben, Life before Man, Jak vznikl člověk, Menschen der Urzeit[1]
Podpis Zdeněk Burian signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a díloEditovat

Rodinné zázemí a studiaEditovat

Zdeněk Michal Burian se narodil 11. února 1905 v Kopřivnici. Jeho otcem byl Eduard Burian.[1] Jeho matkou byla Hermína Burianová.[1] V letech 1905 až 1909 pobýval Zdeněk Burian s rodiči ve Štramberku v domě čp. 38.[1] Kolem roku 1910 se Zdeněk Burian přestěhoval s rodiči do Kopřivnice a začal zde navštěvovat (až do roku 1919) obecnou a měšťanskou chlapeckou školu.[1] V roce 1919 složil úspěšně přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze.[1] [p 1] Dne 24. října 1919 byl čtrnáctiletý Burian zapsán jako mimořádný studující Akademie výtvarných umění v Praze.[1] Nastoupil do prvního semestru Všeobecné malířské školy, kterou vedl profesor Jakub Obrovský.[1] Na škole vydržel ale pouze necelé dva roky. Ve školním roce 1920/1921 šestnáctiletý Zdeněk Burian svá studia přerušil.[1] [p 2] Po odchodu ze školy se začal živit jako ilustrátor.

Dvacátá léta 20. stoletíEditovat

Ilustroval především dobrodružnou literaturu. První knihou, k níž takto přispěl, bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona, které vyšlo v září roku 1921.[1][3] V letech 1924 až 1925 zahájil ilustrování časopisu „Širým světem“ a knih České grafické unie. Od roku 1925 pracoval na geografickém cyklu „Země a lidé“.[1] Dne 14. února 1927 se Zdeněk Burian oženil s Františkou Loudovou (* 1904 - 1979). Pro nakladatelství Josefa Richarda Vilímka začal od roku 1927 Burian postupně ilustrovat časopisy: Humoristické listy, Malý čtenář, Dobrodružný svět, ...) a potom též i dobrodružné knihy.[1]

Třicátá léta 20. stoletíEditovat

V roce 1930 ilustroval Zdeněk Burian první knihy nakladatele Jana Toužimského.[1] Od června roku 1932 pak začal pracovat pro nakladatelství Toužimský & Moravec.[1] Pod vedením docenta Josefa Augusty namaloval Zdeněk Burian v roce 1935 svých prvních šest rekonstrukcí.[1] Vzájemná spolupráce trvala až do roku 1968 a v jejím rámci vzniklo na 260 obrazových rekonstrukcí malovaných technikou oleje a více než 100 obrazů vytvořených jinými malířskými technikami.[1] V září roku 1937 vyšlo první knižní vydání knihy Lovci mamutů od Eduarda Štorcha s ilustracemi Zdeňka Buriana.[1] A právě ilustrace do knih od Eduarda Štorcha měly osudový význam pro jeho celoživotní dílo.

Čtyřicátá léta 20. stoletíEditovat

V roce 1942 vydalo nakladatelství Toužimský & Moravec knihu Josefa Augusty „Divy prasvěta“ a o sedm let později (v roce 1949) namaloval Burian svoje první „školní obrazy“ s náměty z pravěku.[1]

Padesátá a šedesátá léta 20. stoletíEditovat

V roce 1951 začal vznikat cyklus geografických obrazů „Krajiny a půdní typy“.[1] O pět let později (v roce 1956) byla vydána kniha „Tiere der Urzeit“. Byla to první cizojazyčná obrazová publikace s rekonstrukcemi Zdeňka Buriana.[1] V roce 1969 začal Zdeněk Burian spolupracovat s profesorem Zdeňkem Vlastimilem Špinarem.[1] Ve spoluprácí s tímto paleontologem pak v následujících deseti letech (až do roku 1979) namaloval Zdeněk Burian přibližně 60 rekonstrukcí.[1]

Sedmdesátá léta 20. stoletíEditovat

V roce 1971 začal v časopisu Živa vycházet seriál Vratislava Mazáka „Z pradějim člověka“.[1] Tento seriál doprovázel Zdeněk Burian novou sérií rekonstrukcí našich předků.[1] Současně s touto prací maloval Zdeněk Burian 13 rekonstrukcí pro publikaci z cyklu „Grzimeks Tierleben“.[1] V roce 1972 vyšla obrazová kniha „Life before Man“, jejímž autorem byl profesor Zdeněk Vlastimil Špinar.[1] V následujících letech vyšla tato kniha po celém světě v 18 jazykových verzích.[1] V roce 1977 vyšla publikace Vratislava Mazáka „Jak vznikl člověk“ a publikace „Menschen der Urzeit“ jako výsledek spolupráce s antropologem Josefem Wolfem.[1] Zdeněk Burian začal v roce 1977 malovat cyklus rekonstrukcí pro galerii v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem (ve spolupráci s poradcem Vratislavem Mazákem).[1]

Osmdesátá léta 20. stoletíEditovat

Dne 9. května 1980 byl Zdeňkovi Burianovi udělen (při příležitosti květnových oslav) titul zasloužilého umělce.[1] Následkem pooperačních komplikací ve středu dne 1. července 1981 Zdeněk Burian zemřel.[1]

DíloEditovat

 
Výstava obrazů Z. Buriana

Zdeněk Burian byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Sdružení výtvarníků Purkyně a pravidelně se zúčastňoval členských výstav.

VěhlasEditovat

Mezinárodního uznání se Zdeňku Burianovi dostalo především za rekonstrukce vymřelých zvířat a rostlin, kterým se věnoval ve spolupráci s předními odborníky, mezi nimiž byli paleontolog Josef Augusta, antropolog Vojtěch Fetter a další.[3] Po smrti Josefa Augusty spolupracoval na řadě rekonstrukcí s paleontologem Zdeňkem Vlastimilem Špinarem, četné paleoantropologické rekonstrukce vedl zoolog Vratislav Mazák, který se původem člověka intenzivně zabýval [p 3] [p 4]

VýtkyEditovat

Přesto byl Zdeněk Burian značně opomíjen (byl mu vytýkán naturalismus a akademismus), protože se režimu (mimo jiné) nelíbila ani jeho orientace na západní literaturu, ani jeho aktivní působení v trampingu či velké sympatie ke hnutí woodcraft.[zdroj?]

Kvantitativní zhodnoceníEditovat

Zdeněk Burian nebyl experimentátor, zdokonaloval pouze svoji techniku, snažil se, aby jeho dílo bylo přístupné každému. Jeho dílo je velmi rozsáhlé:

  • V oblasti ilustrační je registrováno okolo 9 900 Burianovo prací.[1]
  • Celkem Zdeněk Burian ilustroval více než 460 různých knižních titulů.[1] [p 5]
  • Více než 1 000 jeho originálů se zabývá paleontologickou tématikou (z toho více jak 400 je malováno technikou oleje).[1] [p 6]
  • Historii, etnografii a geografii je věnováno téměř 140 olejomaleb a přes 200 prací bylo provedeno jinou technikou).[1] [p 7]
  • Volná Burianova tvorba představuje okolo 260 olejů, dalších 400 prací je vytvořeno jinou technikou.[1] [p 7]
  • Včetně kreseb z Burianova mládí, různých studií a příležitostných prací namaloval za celý svůj život Zdeněk Burian zcela určitě přes 13 000 prací.[1] [p 8]

Některá dílaEditovat

Posledním velkým cyklem je nedokončený soubor pláten pro Východočeskou zoologickou zahradu ve Dvoře Králové nad Labem, posmrtně doplněný o uvolněné práce malované pro Komenium.[4]

Vedle rekonstrukcí vznikla i řada volných pláten a dva cykly – oslava přírodních národů „Porobení“ a protiválečný cyklus „Obžalování“.

V roce 2012 vystavilo Moravské zemské muzeum v Brně v pavilonu Anthropos dosud neznámou studii k proslulému obrazu Neolitičtí zemědělci z roku 1951.[5][6]

Burianovi pokračovateléEditovat

V našich zemích na Burianovo dílo z oblasti paleorekonstrukce po jeho smrti navázali ze starší generace ilustrátoři Zdeněk Berger[7] a Pavel Major (spolupracující s paleontology Josefem Benešem a Oldřichem Fejfarem). Pavel Dvorský[8] a Libor Balák (projekt Antropark) se věnují především "lovcům mamutů" moravskému gravettienu. S vědci kolem pražského Chlupáčova muzea historie Země pak spolupracují dva významní paleoartisti Petr Modlitba[9] a Jiří Svoboda. Pro Národní muzeum vytvořil mnoho rekonstrukcí v Kanadě usídlený Jan Sovák. Kvalitní úrovně dosahují i dva malující přírodovědci Karel Cettl a Pavel Říha. Tvorbě 3D modelů pravěké fauny v životní velikosti se na špičkové úrovni věnuje Radek Labuťa (mj. projekt Giganti)[10].[zdroj?]

BurianosaurusEditovat

Na počest vlivného a nadčasového díla Zdeňka Buriana (zejména jeho četných paleorekonstrukcí) byl v roce 2017 poprvé pojmenován český dinosaurus, a to pod názvem Burianosaurus augustai (doslova „Burianův a Augustův ještěr“), přičemž kromě Buriana jde také o poctu paleontologovi a popularizátorovi přírodních věd Josefu Augustovi. Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny již roku 2003 u Kutné Hory, šlo o menšího ornitopodního dinosaura, který žil v období rané pozdní křídy (stupeň cenoman, asi před 94 miliony let).[11]

Posmrtné připomínkyEditovat

  • Ulice Zdeňka Buriana je v Kopřivnici
  • V Kopřivnici je po Zdeňkovi Burianovi též pojmenována Základní umělecká škola ve Štramberské ulici

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Tvrzení, že Zdeněk Burian byl přijat rovnou do druhého ročníku Akademie výtvarných umění v Praze je mylné.[1] Je nesporné, že Burianova výtvarného talentu si všimli již na obecné a měšťanské škole. Rovněž neověřené se zdá tvrzení, že byl Burian přijat na doporučení ilustrátora Jana Gotha a Maxe Švabinského. V té době byl Jan Goth studující práv a kresbě se soukromě učil u Vojtěcha Hynaise. Max Švabinský byl profesorem na Akademii výtvarných umění. Vladimír Prokop, autor publikace Ilustrátoři dobrodružství (Toužimský a Moravec, 2017) proto vyvozuje, že spíše než o přímluvu neznámého začínajícího výtvarníka Jana Gotha se jednalo o zákrok Vojtěcha Hynaise.
  2. Ve školní dokumentaci to bylo zdůvodněno: "Nechodil, nepokládá se za žáka".[1]
  3. Vratislav Mazák byl také významným katalogizátorem díla Zdeňka Buriana.
  4. Retro Gallery se dlouhodobě zabývá dílem Zdeňka Buriana.[1] V roce 2013 uspřádala retrospektivní výstavu „Na vlně dobrodružství“ (Obecní dům v Praze, náměstí Republiky 5, 111 21 Staré Město); v letech 2014 až 2015 pak v Museu Kampa výstavu „Až na konec světa“.[1]
  5. Ilustroval česká vydání kolem 500 knih (a navrhl 600 knižních obálek), například od autorů Jaroslava Foglara, Rudyarda Kiplinga, Jacka Londona, Karla Maye, Eduarda Štorcha nebo Julese Verna. Jaroslav Foglar mu složil mimo jiné hold v románu Když duben přichází, kde si hoši přicházejí pro autogram k obdivovanému ilustrátorovi knih Florianovi (kapitola V umělcově svatyni).
  6. S paleontologem Josefem Augustou spolupracoval na mnoha paleontologických rekonstrukcích pravěkých zvířat a prehistorických krajin. Známé jsou zejména jeho obrazy dinosaurů, mamutů i prvních lidí. Přispěl tak k popularizaci této vědní disciplíny. Kromě toho namaloval i další obrazy, hlavně portréty osob a další obrazy z různých míst na naší planetě. Dodnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů pravěku na světě.
  7. a b Mezi oblíbené a mistrně zvládnuté malířské techniky Zdeňka Buriana je nutno zmínit především kvaš. Jedná se o malbu na papíře vodovými barvami smíšenými s krycí bělobou a pryskyřičnou, silně lepivou koloidní látkou (často se používá např. arabská guma).
  8. Vytvořil asi 10 000 děl určených k reprodukci (tedy ilustrace a obálky pro knihy i časopisy, v tomto počtu je zahrnuta i drtivá většina jeho „pravěkého“ díla). Kromě toho vytvořil dnes těžko zjistitelné množství (řádově stovky) děl v rámci tzv. volné tvorby (zde lze počítat nejrůznější věci – od rozměrných olejů až po malé kresbičky obdivovatelům do památníčku či ty nejjednodušší přípravné skici).

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq Letáček k výstavě „Zdeněk Burian – Širým světem“, která se konala v Obecním domě v Praze, náměstí Republiky 5, 111 21 Staré Město od 7. března 2019 do 30. června 2019 pod patronátem nakladatelství Albatros. Výstavu organizovala Retro Gallery a soustředila na ní komplexní přehlídku tvorby Zdeňka Buriana ze soukromých sbírek.
  2. Rozloučení se Zdeňkem Burianem. Rudé právo. 7. 7. 1981, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b ŠKODA, Eduard. Tygr šavlozubý věděl jak na to... SKAUT-JUNÁK. 1970-1-28, roč. XXXII, čís. 20, s. 3. 
  4. Pravěk očima Zdeňka Buriana [online]. ZOO Dvůr Králové, 2008 [cit. 2012-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-04. 
  5. Moravské muzeum vystaví neznámého Buriana [online]. MAFRA [cit. 2012-06-29]. Dostupné online. 
  6. OBRAZEM: Odhalení studie k obrazu Zdeňka Buriana Neolitičtí zemědělci [online]. Vltava-Labe-Press [cit. 2012-06-29]. Dostupné online. 
  7. Prostor (Spořilov): Zdeněk Berger
  8. Moravské zemské muzeum: Pavel Dvorský
  9. Petr Modlitba (webová stránka)
  10. Trilopark: Radek Labuťa
  11. https://dinosaurusblog.com/2017/09/26/burianosaurus-augustai/

LiteraturaEditovat

  • A. Durčák, Štramberk a Zdeněk Burian, in: Štramberk – Moravský Betlém, 650 let od založení města Štramberka 1359 – 2009, Štramberk – Nový Jičín 2009, s. 267–286.
  • E. Hochmanová-Burianová, Zdeněk Burian – pravěk a dobrodružství (rodinné vzpomínky), Praha 1991.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 86. 
  • V. Prokop, Zdeněk Burian, Praha 2005.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 163. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 348–349. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat