Pod junáckou vlajkou

román od Jaroslava Foglara

Pod junáckou vlajkou (1940) je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Vypráví o uličníkovi Mirkovi, který vstoupí do skautského oddílu se záměrem ukrást stan pro potřeby své party, ale prostředí oddílu ho okouzlí a napraví. Na příběh později Foglar navázal románem Devadesátka pokračuje.

Pod junáckou vlajkou
Autor Jaroslav Foglar
Jazyk česky
Vydavatel Jan Kobes
Datum vydání 1940
Počet stran 167
Předchozí a následující díl
Historie Svorné sedmy Záhada hlavolamu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PříběhEditovat

Mirek Trojan je členem party čtyř kluků, kterou vede Ondra, nejstarší z nich. Ondra je v učení prvním rokem na automechanika, je mu skoro 15 let. Druhým nejstarším v partě je právě Mirek, dalšími hochy jsou Jarka Fajfr a Přemík. Parta se pravidelně schází na Kampě u hodin. Mirek chce na kamarády z party zapůsobit, a proto slíbí, že vstoupí do skautského oddílu, aby tam pro partu ukradl stan.

Mirkův otec je voják, kapitán, rodina bydlí na Hradčanech. Na syna má málo času, ale chce, aby z něj byl správný a čestný chlapec. Doporučí Mirkovi vstoupit do skauta.

To se Mirkovi hodí, bude mít důvod vysvětlit ve skautu, že jej tam poslal otec. Zeptá se spolužáka Rožďalovského, kde je nejbližší oddíl. Ten mu doporučí 90. oddíl (zvaný proto „Devadesátka“) na Kampě, v Zámečnické ulici č. 5.

Mirek tam hned zajde, ale dozví se, že čtvrt roku je zkušební lhůta pro každého nováčka. V klubovně se seznámí s rádcem družiny Jelenů Václavem Sedláčkem-Vendou, dalšími členy družiny a také s vedoucím oddílu Tapinem. Ten dal Mirkovi přihlášku a nováčkovskou knížku a pozval jej v neděli na oddílovou besedu. Mirek si doma hned založil skautský deník.

První schůzka s oddílem byla pro Mirka zajímavá. Na závěr vyzvali chlapci z oddílu Tapina, aby jim něco vyprávěl, třeba o Láďovi Velebilů, jak se s ním seznámil, jak Láďa sehnal další hochy pro oddíl, atd. Tapin vyprávěl o Láďovi a jeho kamarádovi Zbyndovi Sedláčkovi, který dostal později přezdívku Skukům. A jak za měsíc získal oddíl 18 nováčků, z toho Láďa přivedl z Vršovic šest chlapců a vytvořili oddíl Tygrů a začala tak nová úspěšná doba Devadesátky.

Během několika dalších schůzek 90. oddílu Mirek postupně zjišťuje, že se mu skautské hry a dobrodružství zamlouvají víc než nudné zevlování s partou, a navíc v oddíle našel spoustu přátel v čele s chlapcem Jiřím a vedoucím Tapinem.

Také ve škole se Mirek začal lépe chovat, už na sebe neupozorňoval nedobrými a drzými výstupy a přestal být šaškem třídy. Vždy si říkal, co by tomu asi říkali v Devadesátce a zvláště Jiří, kterému by se to jistě nelíbilo.

Tapin pochválil Mirka za vedení jeho deníku. Mirek nevynechal jedinou schůzku oddílu. Úplně zapomněl na svoji bývalou partu. Jednoho dne však Ondra přišel k nim domů, když byl Mirek doma sám. Začal mu vyhrožovat, že řekne, za jakým účelem do oddílu vstoupil – že chtěl ukrást stan. Dokonce několikrát u toho Mirka udeřil a označil jej za zrádce. Mirek řekl Ondrovi, že je mizera a celá jeho parta je špatná.

V oddíle se Mirkovi dařilo, při měsíčním bodování družin jej Tapin pochválil. Mirek obsadil 14. místo z 28 hochů oddílu (4 družiny po 7 chlapcích). Na nováčka to bylo krásné umístění. Mirek si slíbil, že v hodnocení ještě více vynikne a polepší se příští měsíc.

Mirek se snažil co nejvíce přátelit se s Jiřím, který byl v jeho očích vzorným chlapcem. Při hře o zlatodoly vytvořil s Jiřím dvojici, Tapin souhlasil. Mirek v Jiřím viděl Láďu Velebila, o kterém jim Tapin vyprávěl, jako o vzorném chlapci.

Jednoho dne dostal však Tapin nepodepsaný dopis, ve kterém bylo psáno, že má v oddílu zloděje. Jiří se o tom zmínil před hochy. Jméno nepadlo, ale Mirek tušil, že je to Ondrova práce. Bál se, co bude dál. Mirek se vydal za Ondrou. Ten přiznal, že dopis napsal a trval na tom, že chce stan, jinak vyzradí, že to je Mirek, kdo chtěl krást. Ondra donutil Mirka podepsat úpis, že do oddílu vstoupil, aby tam ukradl stan a že jej obstará do 1. dubna dalšího roku.

Mirek tak získal nějaký čas a říkal si, že třeba našetří peníze a stan se mu podaří někde zakoupit. Již stále více se cítil být opravdovým skautem a bylo už pro něj nepředstavitelné, že by svůj slib, stan ukrást, splnil. Ale nyní měl Ondra Mirka v hrsti.

Čas běžel, Tapin opět Mirka pochválil, tentokrát v oddílovém oběžníku za krásný deník. Oběžník Tapin vydával každý měsíc a psal tam o událostech předchozího měsíce. Každý z členů oddílu dostal jeden výtisk. Mirek si pochvaly cenil, oběžník si hned vložil do svého skautského deníku.

Na schůzce s vánoční nadílkou Tapin vyprávěl další vzpomínky na Láďu Velebila a také o písničce, kterou si Láďa často potichu broukal. A Mirek dostal při nadílce 18 dárků od svých nových kamarádů z oddílu!

O Vánocích, kdy část oddílu odjela na hory lyžovat, pod vedením Tapinova zástupce Simby, chodil Mirek s chlapci do klubovny pomáhat Tapinovi s různými pracemi. Zde se také více seznámil s historií oddílu a jeho kronikami. Tapin mu dokonce půjčil některé domů.

Uběhl čtvrtrok od Mirkova příchodu do oddílu a hned po Vánocích, na půldenní pěší výpravě do Prokopského údolí, byl Mirek přijat za právoplatného člena Devadesátky. Stal se tak rovnocenným Jiřímu a ostatním hochům a Láďa Velebil byl i jeho předchůdcem. Večer si Mirek vše zapsal do svého deníku.

Nejlepším přítelem Mirka v oddílu byl Jiří, s ním si nejlépe rozuměl, měli i společné zájmy a záliby. Nejraději spolu pracovali pro Devadesátku. Mirek si vždy vzpomněl na Tapinovo vyprávění o Láďovi Velebilovi a Skukůmovi a o jejich velkém přátelství. Zdálo se mu, že i jeho přátelství s Jiřím je tak krásné a upřímné. Jiří jej postupně zasvěcoval do všech zvyklostí, pravidel a nepsaných zákonů oddílu.

Mirek se již těšil na letní tábor u Vydří říčky. Tapin souhlasil, aby měl Mirek stan s Jiřím. To místo znal Mirek z kronik, bylo to místo, kam Devadesátka v létě jezdila a kdysi tam měl společný stan i Láďa Velebil se Skukůmem.

Ale před táborem se ještě Mirek obával dubna – termínu, který slíbil Ondrovi. Vše na Mirka doléhalo, i chlapci v oddíle poznali, že se s ním něco děje. Stan neměl, nenašetřil dost peněz a krást jej v žádném případě nechtěl. Šel to říct Ondrovi a žádat o odklad termínu. Ten večer se však Ondra vážně zranil při práci v dílně, kde se učil. Nějakou dobu se pak léčil v nemocnici s přeťatou tepnou.

Mirek měl od něj dočasně pokoj a odejel s oddílem na tábor, na Vydří říčku, historické místo Devadesátky. Stan měl Mirek s Jiřím. Slíbili si, že během tábora nesmějí dostat žádný trestný bod.

Mirek si užíval táborové hry, práce a povídání. Tapin chlapcům také ukázal, kde sedával u říčky Láďa Velebil a kde si zpíval svoji podivnou písničku. Vydávali se také večer na výpravy do kopců nad táborem, kde kdysi za měsíčního svitu kráčel i Láďa, dokonalý vzor chlapců a jeho dobrý kamarád Skukům.

Jednou, asi po 14 dnech od zahájení tábora, objevil se v lese za táborem uzdravený Ondra spolu s Přemíkem. Chtěli, aby je pozval a ubytoval v táboře jako své hosty, aby si nakonec nějaký stan mohli donést. Druhý den měl Ondra skládat junácký slib. Večer špatně usínal, viděl v duchu, jak Ondra předává jeho úpis Tapinovi. Ten večer ale ani Jiří nemohl usnout, něco jej trápilo, ani nemluvil.

Zdrcený Mirek nevěděl, co má dělat, ale nakonec sebral odvahu a Tapinovi se ke všemu přiznal. Tapin byl překvapený, ale viděl, že se z Mirka mezitím už stal správný chlapec, znal jej více než půl roku, napravil se a Devadesátka mu k tomu pomohla. Protože Mirek byl upřimný, Tapin se nezlobil, odpustil mu a šel sám za Ondrou říci mu, že jeho návštěva je bezpředmětná.

Večer Mirek složil pod táborovým totemem junácký slib. Svět se mu zase zdál krásný a radostný.

Ale jeho kamarád Jiří byl stále nemluvný a uzavřený, nepsal si už ani deník a práce v táboře odbýval, takže družina dostala jeden trestný bod. Nepomohla ani rozmluva s Tapinem. Tapin pak řekl Mirkovi, že změně chování Jiřího rozumí, že je to převrat v chlapecké duši, která se mění v jinošskou.

Po skončení tábora Mirkův nejlepší přítel Jiří z oddílu sám odešel.

Na schůzce oddílu po prázdninách řekl Tapin, že Jiřímu odchod nezazlívá, že byl dobrým a čestným chlapcem. Dodal, že Devadesátka potřebuje nového Láďu Velebila a tuto úlohu že svěřuje Mirkovi. Že je před nimi ještě mnoho práce a Devadesátka musí stále žít. Mirek slíbil, že i kdyby všichni dnešní hoši z Devadesátky odešli, on zůstane navždy, do smrti.

VydáníEditovat

Kniha byla poprvé vydána v nakladatelství Kobes roku 1940 těsně před zrušením skautské organizace Junáka a objevila se na vánočním trhu.[1] Podruhé vyšla v r. 1969 a poté až po sametové revoluci v letech 1991, 1995, 1997, 1999 a 2005.

Česká vydáníEditovat

ZajímavostEditovat

Předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce Devadesátky, byl Jarmil M. Burghauser-Jumbo, člen Foglarovy Dvojky.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NOSEK-WINDY, Václav. Jestřábí perutě (Povídání o foglarovkách). Praha: Olympia, 1999. 236 s. ISBN 80-7033-618-8. S. 69. 
  2. ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 59

LiteraturaEditovat

  • Jaroslav Foglar – Obrazový soupis díla. Praha: [s.n.] (Lexikon dobrodružné literatury; sv. 4). Kapitola Pod junáckou vlajkou, s. 66–71. Určeno pro sběratelskou a badatelskou potřebu. 
  • Jaroslav Foglar – Obrazový soupis díla. Praha: [s.n.] (Lexikon dobrodružné literatury; sv. 4). Kapitola Textová příloha, s. 337. Určeno pro sběratelskou a badatelskou potřebu.