Otevřít hlavní menu

František Pivoda

český hudební kritik, hudební skladatel a pedagog

František Pivoda (19. října 1824 Žeravice[1]4. ledna 1898 Praha) byl učitel zpěvu a hudební kritik.

František Pivoda
František Pivoda (1898)
František Pivoda (1898)
Základní informace
Narození 19. října 1824
Žeravice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. ledna 1898 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry vokální hudba a klasická hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog a spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Žeravicích, po roce se rodina odstěhovala do Koryčan. Po smrti matky v 10 letech se ho ujal starší bratr Kašpar. Byl fundatistou kostela sv. Jakuba v Brně, studoval na učitelském ústavu a současně navštěvoval kurs církevního zpěvu pod vedením Josefa Dvořáka. V roce 1842 se stal učitelským pomocníkem v Zábřehu a od roku 1844 ve Vídni. Ve Vídni pokračoval ve studiu hudby. Studoval hru na klavír, kontrapunkt a zpěv. Navštěvoval Spolek pro pěstování a šíření pravé církevní hudby. V té době také začal komponovat a řada skladeb mu vyšla tiskem. Na český původ nezapomínal a úzce spolupracoval s vídeňskou Slovanskou besedou. Vyučoval zpěv děti knížete Khevenhüllera na zámku v Komorním Hrádku u Chocerad.

Od roku 1860 se Pivoda usadil v Praze, kde založil roku 1866 Pivodovu pěveckou školu zaměřenou na výchovu operních pěvců. Horlivě se účastnil pražského hudebního života. Byl jedním z prvních členů Umělecké besedy pěveckého sboru Hlahol. Byl redaktorem Hudebních listů a bezvýsledně se ucházel o místo učitele zpěvu na Českém vysokém učení technickém. Je známý svou kritikou Bedřicha Smetany, kterému vytýkal „wagneriasmus“ a „nezáživnou cizotu“.

Zemřel v Praze 4. ledna 1898. Je pochován v Koryčanech. Jeho pozůstalost je uložena ve Smetanově Muzeu v Praze.

 
Hrob Františka Pivody v Koryčanech.

DíloEditovat

Pivoda zkomponoval na 150 skladeb, které jsou prakticky zcela zapomenuty. Značný význam však má jeho činnost pedagogická a to nejen pro výchovu operních pěvců, ale i pro hudební výchovu školní. Svou pěveckou metodu publikoval ve čtyřdílné pěvecké škole:

  • Zpěv jednohlasý.
  • Další cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti.
  • Pokračování ve cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti.
  • Každodenní cvičení pro úpravu hlasu.

Jeho metoda měla velký vliv na výuku zpěvu v Čechách. Užíval jí i Leoš Janáček.

Pro školní účely vydal několik učebnic hudební výchovy a zpěvníků zpěvu. Značného rozšíření se dočkaly sbírky úprav lidových písní pro zpěv a klavír:

  • Věnec z písní lidového zpěvu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v Uhřích (5 sešitů, Praha 1882)
  • Kytice z písní národních, znárodnělých, vlasteneckých a třiceti jiných (Praha 1882)

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 313
  • Vladimír Horák: František Pivoda, pěvecký pedagog. Brno. Univerzita J.E. Purkyně, 1970
  • Zdeněk Filip: Muzikantská rodina Pivodova v Zábřehu. Vlastivědné muzeum v Šumperku 2003

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazyEditovat