Anna Pammrová

česká filosofka a feministka

Anna Pammrová (29. června 1860 Kralice nad Oslavou[1][p 1]19. září 1945 Žďárec[2]) byla moravská filosofka a feministka. Proslula především po mnoho let vedenou korespondencí s Otokarem Březinou, ale i po smrti vydaným torzem knihy Antieva.[3]

Anna Pammrová
Anna Pammrová v roce 1889
Anna Pammrová v roce 1889
Rodné jménoAnna Maria Pammer
Narození29. června 1860
Kralice nad Oslavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. září 1945 (ve věku 85 let)
Žďárec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilozofka, feministka, překladatelka, učitelka a spisovatelka
Národnostmoravská
Literární hnutífeminismus
Významná dílaAntieva, Mé vzpomínky na Otokara Březinu, Zápisky nečitelné, Zrcadlo duše
Manžel(ka)František Kroh
DětiAlma, František
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Anna se narodila 29. června 1860 v myslivně Bažantnice (čp. 49) u Kralic nad Oslavou do rodiny Jana Pammra (1823–1903), lesníka ve službách náměšťského hraběte Jindřicha Haugwitze, a jeho manželky Josefy, rozené Měcháčkové (1827–1921).[4] Měla tři sestry: Leopoldinu (1861–1873), Eleonoru Křemenovou (1863) a Antonii (1865–1887).

Když měla šest let, rozhodli se rodiče dát ji na vychování do rodiny její bezdětné kmotry. Anna tedy vyrůstala u Leopolda a Antonie Novákových v Jasenici a v Náměšti nad Oslavou, rodiče navštěvovala jen několikrát do roka. Kmotra jí bránila v kontaktu s jinými dětmi, obstarala jí domácího učitele, ale nechápala její citové potřeby. Anna postupně a z různých zdrojů získala rozsáhlé všeobecné a jazykové znalosti (němčina, francouzština, angličtina). V roce 1875 byla kmotrou poslána do Znojma, kde se rok zdokonalovala v němčině, šití, vyšívání a hře na klavír. Později pracovala dva roky ve Vídni jako vychovatelka v důstojnické rodině.

Matka a manželkaEditovat

3. ledna 1884 porodila v Linci první dítě, nemanželskou dceru Almu.[5] Otce své dcery, Leopolda Stögera si odmítla vzít a vrátila se k rodičům do Jinošova. Vydělávala si výukou jazyků a věnovala se výchově dcery. Na nátlak rodičů navázala známost s lesníkem Františkem Krohem (1856/1857) a přestěhovala se s ním na hájovnu Kozínek u Mohelna a následně do Sedlce. V Sedlci se jí roku 1891 narodil syn František Pamer.[6] Za Františka Kroha se v Sedlci provdala 1. června 1893.[7] František byl hrubián a despota, svou ženu prý zapřahal do postroje pro krávy, v němž musela odvážet seno a stelivo z lesa či vyvážet hnůj, a bránil jí v čtení knih a psaní.[5] Roku 1896 byl Kroh jako nespolehlivý přeložen do vzdálené víckovské myslivny u Žďárce, Anna se přestěhovala s ním, ale manželství již nefungovalo. Oficiálně byli rozvedeni až 16. ledna 1904.[7]

Samostatný život po rozvoduEditovat

V roce 1899 si Anna nechala postavit nedaleko Žďárce jednoduchý dřevěný domek, kam se s dětmi přestěhovala. Strádala zimou i nedostatkem prostředků, cítila se však konečně svobodná. Její dcera Alma v roce 1906 zemřela na tuberkulózu, syn František uprchl v létě roku 1914, před vypuknutím války, bez rozloučení do Ameriky. S matkou však vedl korespondenci prostřednictvím spisovatelky Pavly Moudré. V roce 1922 si Anna nechala postavit nový, zděný domek a nadále žila v samotě, v souladu s přírodou, studovala a psala. Výjimkou z minimálních styků s příbuznými a přáteli měla kontakty s rodinou Havlových, která měla nedaleko své letní sídlo.[8] Od roku 1932 byla členkou Moravského kola spisovatelů. Zemřela v roce 1945.

Přátelství s Otokarem BřezinouEditovat

Když se Anna Pammrová po narození dcery Almy (1884–1906) vrátila k rodičům do Jinošova, seznámila se tam na podzim roku 1887 s básníkem Otokarem Březinou (1868–1929), který byl v Jinošově učitelem. Ze vzájemného porozumění vznikla rozsáhlá korespondence. Anna Pammrová si s Otokarem Březinou dopisovala až do jeho smrti, s výjimkou ročního období 1891–1892 a tříleté pauzy po sňatku s Františkem Krohou, v letech 1893–1896. Toto přátelství ovlivnilo i tvorbu obou autorů.[9] Novinářka a spisovatelka Božena Neumannová uvedla v Rozpravách Aventina (ještě za života A. P.), že to byla právě ona, kdo budoucího básníka přivedl ke tvorbě poezie.[10] Dopisy Otokara Březiny, které byly A. Pammrové adresovány v letech 1903–1928, vydala adresátka v roce 1933 tiskem.[11]

Filosofické díloEditovat

Na její myšlenkový profil působila, kromě těžkých životních zkušeností, staroindická moudrost, okultismus a teosofie, myšlení J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého, Th. Lessinga, konfrontace s filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho, a zejména duchovní přátelství s O. Březinou. Osobně se spolu setkali ještě r. 1925 v Tasově u J. Demla, r. 1927 a r. 1928 ve Žďárci. Filosoficky se zabývala třemi hlavními tématy: feminismem, kde sleduje otázku ženské emancipace a z hlediska vlastních zkušeností odsuzuje mužskou nadřazenost a zotročení ženy; kritikou moderní civilizace – byla přesvědčená, že člověk se může zachránit jen v samotě, kritizovala společnost technického věku i sociální nespravedlnost – a výzvou k nápravě protipřírodního myšlení a jednání, kde je vidět vliv Rousseauovy filosofie. Vyzývala k nastolení nového, hlubšího vztahu k přírodě. Existenci sice zobrazovala pesimisticky jako absurdní, z jejích deníků vysvítá, že několikrát uvažovala o sebevraždě, její negativismus je však doplňován vizí „zářného cíle“, „krásy Všeživota“.[8]

BibliografieEditovat

KnihyEditovat

  • Alfa. Embryonální pokus o řešení ženské otázky, 1917
  • O mateřství a pamateřství, 1919
  • Cestou k zářnému cíli, 1925
  • Zápisky nečitelné, 1936
  • Odezva z lůna stvoření, 1937
  • Mé vzpomínky na Otokara Březinu, 1940
  • Zrcadlo duše – úvod napsal a uspořádal Jiří Vitula, 1945
  • Žena s duší lesa: z dopisů Anny Pammrové Leonoře Pamrové Pohorské – výbor sestavil a napsal úvod Lumír Kuchař; ilustrace Antonín F. Stehlík, 1970
  • Dopisy A. P. rodině Havlových, před. I. M. Havel, SI 1982
  • Anagogické meditace – k snazšímu porozumění poezie Březinovy podává Alfa, 1995
  • Antieva: faksimile rukopisu – Společnost Anny Pammrové, 1997
  • Divočinu slov mi nech – edičně připravil a doslov napsal Jiří Kuběna, 2000
  • Anna Pammrová: dopisy – slečně M. Zinfelové, c. k. bernímu radovi panu E. Zinfelovi (1916–1923, 1940), manželům Emilii a ing. Václavu Havlovým a jejich synům ing. V. a M. Havlovým (1915–1926) – editor Ladislav Soldán, 2009

PřekladyEditovat

  • Výlety do nebeCamille Flammarion, z francouzštiny. Praha: Hejda & Tuček, 1909
  • Mazdaznanská dietetika a kuchařka. Díl I, Dietetika – dle předpisů MUDr. O. Z. Hanische sestavila Bedřiška Ammannová, z němčiny. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1915
  • Zdravovědné pokyny dle Mazdaznanu: dle předpisů MUDr. O. Z. Hanishe: [jako doplňující samostatná část D. Ammannovy Mazdaznanské dietetiky a kuchařky] – E. Gewinn, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1916
  • Život Ježíšův – Otoman Zar-Adusht Ha’nish, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1918
  • Dějiny jako vsunutí smyslu v nesmyslnéTheodor Lessing, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1919
  • Co jest Mazdaznan? Rozumná výživa – z francouzského letáku. Klatovy: C. M. Höschl, 1925

Časopisecké příspěvkyEditovat

  • Prvé moje setkání s Ot. Březinou, Ženský obzor 1929, č. 3–4
  • Neuspokojivá informace Zvídavým, Kolo 1930, 1931
  • Z dopisů A. P. neteři Almě, Vlastivědná ročenka okresního archivu v Blansku, 1969 (4)

ZajímavostEditovat

Od roku 1996 existuje v Tišnově Společnost Anny Pammrové, která se věnuje životu a dílu spisovatelky.[12] (Protipól tvoří spíše recesistický Spolek Františka Kroha, který v letech 2005–2008 vydával vlastní internetový věstník.)[13]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Literatura často udává jako místo narození Jinošov. Kralice nad Oslavou spadají právě do jinošovské farnosti, kde byla den po narození v kostele pokřtěna.

ReferenceEditovat

  1. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  2. (dostupné online v NK ČR. Svobodné noviny. 22. 9. 1945, s. 3. Dostupné online. 
  3. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 30. 
  4. BLAŽEK, Tomáš. Múza básníka Březiny ze samoty u Žďárce mohla inspirovat i feministky [online]. Idnes.cz, 2016-03-26 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. 
  5. a b KŘEMENOVÁ, Alma. Anna Pammrová. Tišnov: Sursum, 2005. ISBN 80-7323-113-1. S. 238. 
  6. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  7. a b Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  8. a b GABRIEL, Jiří (a kolektiv). Slovník českých filosofů. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998. S. 435. 
  9. MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
  10. Božena Neumannová: Žena v životě Otakara Březiny. Rozpravy Aventina. 33/1929–1930, s. 417–418. Dostupné online. 
  11. Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  12. Anna Pammrová | Společnost Anny Pammrové [online]. 2008-11-16 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (česky) 
  13. [1][2][3]Společnost Františka Kroha: Věstník

LiteraturaEditovat

  • MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
  • TICHÁČKOVÁ, Zuzana. Filozofie Anny Pammrové. Brno, 2014 [cit. 2017-11-19]. Dizertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeňka Kalnická. Dostupné online.

Externí odkazyEditovat