Otevřít hlavní menu

Anna Pammrová

česká filosofka a feministka

Anna Pammrová (29. června 1860 Jinošov19. září 1945 Žďárec[1]) byla česká filosofka a feministka. Proslula především po mnoho let vedenou korespondencí s Otokarem Březinou, ale i po smrti vydaným torzem knihy Antieva.

Anna Pammrová
Anna Pammrová v roce 1889
Anna Pammrová v roce 1889
Narození 29. června 1860
Jinošov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. září 1945 (ve věku 85 let)
Žďárec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání filozofka a feministka
Národnost Češi
Literární hnutí feminismus
Významná díla Antieva; Mé vzpomínky na Otokara Březinu; Zápisky nečitelné; Zrcadlo duše
Manžel(ka)
  • František Kroh
Děti
  • Alma
  • František
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodila se 29. června 1860 do rodiny lesního úředníka Jana Pammera a jeho manželky Josefiny, rozené Měcháčkové.[2] Její matka záhy zemřela, Anna proto vyrůstala v rodině své kmotry Antonie Novákové v Jasenici a v Náměšti n. Oslavou. Své široké všeobecné a jazykové znalosti (francouzština, angličtina) získala prostřednictvím řídícího učitele Nahodila z Březníka u Kralic za dvouletého pobytu ve Vídni, kde pracovala jako vychovatelka v důstojnické rodině.

Život matky a manželkyEditovat

Ve 24 letech porodila první dítě, nemanželskou dceru Almu.[3] Otce své dcery, Leopolda Stögera, si nicméně odmítla vzít a vrátila se k rodičům. Později se s o deset let mladším lesníkem Františkem Krohem přestěhovala do Kozínku u Mohelna a následně do Sedlce u Hartvíkovic. V Sedlci se jí roku 1901 narodil syn František Pammr[4] a 1. června 1903 se zde za Františka Kroha provdala.[2] Ten však byl hrubián a despota, svou ženu zapřahal do postroje pro krávy, v němž musela odvážet seno a stelivo z lesa či vyvážet hnůj.[3] Její manželství trvalo tři roky, ale rozvedeno bylo až v lednu 1904.[2]

Život po rozvoduEditovat

V roce 1899 si pořídila lesní srub nedaleko Žďárce u Tišnova, kam se přestěhovala definitivně po rozvodu. Její dcera v roce 1907 umřela, syn František uprchl v roce 1914 bez rozloučení do Ameriky, odkud s matkou vedl korespondenci. Na samotě u Žďárce u Tišnova žila od r. 1899 až do své smrti. Výjimkou z minimálních styků s příbuznými a přáteli byly kontakty s rodinou Havlových, která měla v nedalekém Havlově od r. 1907 své letní sídlo.[5] Zemřela v roce 1945.

Přátelství s Otokarem BřezinouEditovat

Když se Anna Pammrová po narození dcery Almy (1884–1906) vrátila k rodičům do Jinošova, seznámila se tam na podzim roku 1887 s pozdějším básníkem Otokarem Březinou (1868–1929, vlastním jménem Václav Jebavý). Ten byl v Jinošově jeden rok učitelem. Ze vzájemného porozumění vznikla rozsáhlá korespondence. Anna Pammrová si s Otokarem Březinou dopisovala až do jeho smrti, s výjimkou ročního období 1891–1892 a tříleté pauzy po sňatku s Františkem Krohou, v letech 1893–1896. Toto přátelství ovlivnilo i tvorbu obou autorů.[6] Novinářka a spisovatelka Božena Neumannová uvedla v Rozpravách Aventina (ještě za života A. P.), že to byla právě ona, kdo budoucího básníka přivedl ke tvorbě poezie.[7] Dopisy Otokara Březiny, které byly A. Pammrové adresovány v letech 1903–1928, vydala adresátka v roce 1933 tiskem.[8]

Filosofické díloEditovat

Na její myšlenkový profil působila kromě těžkých životních zkušeností staroindická moudrost, okultismus a teozofie, myšlení J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého, Th. Lessinga (kterého překládala do češtiny), konfrontace s filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho, ale zejména duchovní přátelství s O. Březinou (osobně se setkali ještě v r. 1925 v Tasově u J. Demla, v r. 1927 a 1928 ve Žďárci). Filosoficky se zabývala třemi hlavními tématy: feminismem, kde sleduje otázku ženské emancipace a z hlediska vlastních zkušeností odsuzuje mužskou nadřazenost a zotročení ženy; kritikou moderní civilizace − byla přesvědčená, že člověk se může zachránit jen v samotě, kritizovala společnost technického věku i sociální nespravedlnosti − a výzvou k nápravě protipřírodního myšlení a jednání, kde je vidět vliv Rousseauovy filosofie. Vyzývala k nastolení nového, hlubšího vztahu k přírodě. Existenci sice zobrazovala pesimisticky jako absurdní, z jejích deníků vysvítá, že několikrát uvažovala o sebevraždě, její negativismus je však doplňován vizí „zářného cíle“, „krásy Všeživota“.[5]

BibliografieEditovat

Knihy:

  • Alfa. Embryonální pokus o řešení ženské otázky, 1917
  • O mateřství a pamateřství, 1919
  • Cestou k zářnému cíli, 1925
  • Zápisky nečitelné, 1936
  • Odezva z lůna stvoření, 1937
  • Mé vzpomínky na Otokara Březinu, 1940
  • Zrcadlo duše, ed. J. Vitula, 1945
  • Žena s duší lesa (výběr z dopisů A. P. Leonoře Pammrové-Pohorské), ed. L. Kuchař. 1970
  • Dopisy A. P. rodině Havlových, před. I. M. Havel, SI 1982

Časopisecké příspěvky:

  • Prvé moje setkání s Ot. Březinou, Ženský obzor 1929, č. 3–4
  • Neuspokojivá informace Zvídavým, Kolo 1930, 1931
  • Z dopisů A. P. neteři Almě, Vlastivědná ročenka okresního archivu v Blansku, 1969 (4)

ZajímavostEditovat

Od roku 1996 existuje v Tišnově Společnost Anny Pammrové, která se věnuje životu a dílu spisovatelky.[9] (Protipól tvoří spíše recesistický Spolek Františka Kroha, který v letech 2005–2008 vydával vlastní internetový věstník.)[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. (dostupné online v NK ČR. Svobodné noviny. 22. 9. 1945, s. 3. Dostupné online. 
  2. a b c Matrika oddaných, Hartvíkovice, 1885–1922, Záznam o sňatku a pozn. o rozlouč. manž.
  3. a b KŘEMENOVÁ, Alma. Anna Pammrová. Tišnov: Sursum, 2005. ISBN 80-7323-113-1. S. 238. 
  4. Index narozených, Hartvíkovice, 1848–1949, snímek 43
  5. a b GABRIEL, Jiří (a kolektiv). Slovník českých filosofů. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998. S. 435. 
  6. MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
  7. Božena Neumannová: Žena v životě Otakara Březiny. Rozpravy Aventina. 33/1929–1930, s. 417–418. Dostupné online. 
  8. Lidové noviny, 25.3.1939, s.4, Z nové korespondence Otokara Březiny
  9. Společnost Anny Pammrové: Oficiální stránky spolku
  10. [1][2][3]Společnost Františka Kroha: Věstník

LiteraturaEditovat

  • MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
  • TICHÁČKOVÁ, Zuzana. Filozofie Anny Pammrové. Brno, 2014 [cit. 2017-11-19]. Dizertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeňka Kalnická. Dostupné online.

Externí odkazyEditovat