Olympijské hry

hromadná mezinárodní sportovní soutěž pořádaná jednou za čtyři roky
(přesměrováno z Olympiáda)

Olympijské hry (zkratkou OH, anglicky Olympic Games nebo Olympics, francouzsky Jeux olympiques[p. 1]), též olympiáda,[p. 2] jsou přední mezinárodní sportovní akce, jejichž součástí jsou soutěže v letních a zimních sportech s účastí tisíců sportovců z celého světa. S více než 200 zúčastněnými zeměmi jsou považovány za nejpřednější multisportovní událost.[3] Olympijské hry jsou pořádány jednou za čtyři roky, přičemž vždy po dvou letech se střídají letní a zimní olympijské hry.

Zahajovací ceremoniál na LOH 2004

Jejich vznik byl inspirován antickými olympijskými hrami (starořecky Ὀλυμπιακοί Ἀγῶνες), které se konaly od 8. století př. n. l. do 4. století n. l. v Olympii v Řecku. Roku 1894 založil Pierre de Coubertin Mezinárodní olympijský výbor (MOV), a o dva roky později, v roce 1896, se uskutečnily v Athénách první moderní olympijské hry. Řídicím orgánem celého olympijského hnutí je MOV, jehož pravomoce a postavení určuje Olympijská charta.

Vývoj olympijského hnutí v průběhu 20. a 21. století vyústil v různé změny. Pro sporty pořádané na sněhu a ledu vznikly zimní olympijské hry (1924), pro tělesně postižené sportovce byly založeny paralympijské hry (1960), sportovci od 14 do 18 let startují na olympijských hrách mládeže (2010), konají se patery kontinentální hry (Panamerické, Africké, Asijské, Evropské a Pacifické) a pro sporty, které nejsou zastoupeny na olympijských hrách, jsou pořádány Světové hry (1981). MOV rovněž podporuje deaflympiádu pro neslyšící sportovce (1924) a speciální olympiádu pro sportovce s mentálním postižením (1968). Mezinárodní olympijský výbor se také musel přizpůsobit množství ekonomických, politických a technologických změn. Zneužívání amatérského postavení sportovců východním blokem přimělo MOV ke změně pravidel a k posunu od amatérismu, jak si ho představoval Coubertin, k povolení účasti profesionálních sportovců. Vzrůstající význam masmédií rovněž přinesl problém ohledně sponzorství firem a komercionalizace olympijských her. V letech 1916, 1940 a 1944 byly olympijské hry zrušeny kvůli světovým válkám, během studené války byly letech 1980 a 1984 ovlivněny rozsáhlými bojkoty. Kvůli celosvětové pandemii došlo k přeložení olympijských her z roku 2020 na rok 2021.

Olympijské hnutí je tvořeno mezinárodními sportovními federacemi, národními olympijskými výbory a organizačními výbory pro každé olympijské hry. MOV je jako rozhodující orgán zodpovědný za výběr pořadatelských měst pro každé olympijské hry, které taky dle Olympijské charty organizuje a poskytuje pro ně finanční prostředky. MOV rovněž určuje olympijský program, který je složen ze sportů, v nichž se bude na olympijských hrách soutěžit. Existují také různé symboly a rituály, včetně vlajky, pochodně či slavnostních ceremoniálů na úvod a závěr každých olympijských her. Letních olympijských her 2016 a Zimních olympijských her 2018 se zúčastnilo v součtu přes 14 tisíc sportovců, kteří vzájemně zápolili ve více jak 400 disciplínách v rámci 35 různých sportů.[4][5] Sportovci, kteří se v každé disciplíně umístí na prvním, druhém a třetím místě, získají zlatou, stříbrnou a bronzovou olympijskou medaili.

Olympijské hry se od svého vzniku natolik rozrostly, že se jich účastní téměř každá země světa. Takový vývoj však zapříčinil množství pochybností a kontroverzí, včetně bojkotů, dopingových případů, korupce a teroristického útoku v roce 1972. Zároveň však olympijské hry, s přispěním mediálního a diváckého zájmu, poskytují sportovcům každé dva roky šanci dosáhnout národního a někdy i mezinárodního věhlasu. Rovněž představují pro pořadatelské město a zemi možnost, jak se představit celému světu.

HistorieEditovat

První krůčky na cestě k novodobým hrámEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Antické olympijské hry.

Antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z všeřeckých her, kterých se účastnili pouze muži. Ženy měly hry zvané héraia podle bohyně Héry. Konaly se od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I.. V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii. Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551.

První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348–1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla. Vittorino Ramboldini de Feltre (1378–1446) šel ještě dál, když v Mantově založil tělocvičnou školu.

První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho. Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění. I když si tyto činnosti nekladly za cíl znovuobnovení olympijských her, byly důležitým stupínkem na cestě k oživení tradice pěstování kultury těla.

První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry, které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover. Hry podporoval i velký příznivec a propagátor sportu, král Jakub I. Hry se měly konat každý rok za letního slunovratu, na programu byly běžecké disciplíny, hod kladivem, míčové hry, šerm holemi a zápas. Mohli se zúčastnit jak šlechtici, tak prostí občané, některých disciplín dokonce i ženy. Hry se dočkaly 40 ročníků a skončily nejpozději se smrtí svého zakladatele.

První, kdo vystoupil s myšlenkou obnovení olympijských her, byl v roce 1760 německý pedagogický reformátor Johann Bernhard Basedow. Dalším velkým propagátorem vzkříšení olympijských her byl Johann Christoph Friedrich Gutsmuths. Pod jeho vlivem uspořádaly některé tělovýchovné organizace v několika německých městech sportovní klání pod označením olympijské hry.

Novořecké olympijské hryEditovat

15. listopadu 1859 se v Athénách 20 000 diváků stalo svědky sportovních klání 300 soutěžících na prvních novořeckých olympijských hrách. Hlavní zásluhu na jejich uspořádání měl hrdina osvobozovacích bojů, Evangelos Zappas, který jejich organizaci věnoval nejen značné úsilí, ale i celý svůj majetek. Myšlenka uspořádat novořecké olympijské hry se zrodila v Pyrgu. Bylo to krátce po osvobození Řecka z turecké nadvlády, kdy se místní městská rada rozhodla pro obnovení her přímo v Olympii. Měly se konat každé čtyři roky 25. března, tj. na Den řecké nezávislosti. Nepříznivé podmínky v Olympii (bažinaté území plné komáru představovalo velkou hrozbu malárie) vedly k tomu, že se nakonec hry konaly až v listopadu a v Aténách. Hry se pak konaly ještě v letech 1870, 75 a 89.

Novodobé olympijské hryEditovat

Pierre de Coubertin se několik let věnoval studiu tělovýchovných systémů v anglosaském světě. Své poznatky zpracoval v několika knihách a zároveň usiloval o jejich začlenění do francouzského výchovného systému. Když viděl, že jeho literární činnost nevzbudila dostatečný zájem, rozhodl se přejít k činům. V roce 1888 se rozhodl, že obnoví olympijské hry.

Okamžitě začal pro tento záměr shánět podporu v okruhu svých známých a přátel a 25. listopadu 1892 vystoupil s touto myšlenkou veřejně na schůzi k 5. výročí založení Francouzské unie atletických sportů. V roce 1896 se tak konaly v Aténách první novodobé olympijské hry.

Olympijská myšlenkaEditovat

Zformuloval ji Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti – tzv. kalokagathía – posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku Olympijské charty. Antické olympijské hry avšak byly méně idealistické.

Olympijská přísahaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Olympijský slib.

Slavnostní slib, který skládají:

  • sportovci při slavnostním zahájení
  • rozhodčí při slavnostním zahájení
  • trenéři při slavnostním zahájení
  • sportovec při podpisu přihlášky
  • nový člen MOV

Olympijské symbolyEditovat

 
Olympijské kruhy

Olympijské symboly a znaky vyjadřují olympijské myšlenky a univerzálnost olympijského hnutí, jeho úkoly a cíle. Jejich přesnou podobu i způsoby a pravidla pro jejich používání přesně definuje Olympijská charta.

Mezi olympijské symboly patří:

  • nejvyšší symboly olympijského hnutí (olympijský symbol, vlajka, heslo, hymna),
  • nižší symboly (plamen – v antické Olympii zapálen poprvé v 20. července 1936 a po 1108 km dorazil na olympijský stadion v Berlíně, slib – přednášen od roku 1920 vybraným domácím sportovcem, medaile – udělovány od roku 1904, musí být minimálně 60mm v průměru a 3 mm na tloušťku, zlatá a stříbrná obsahuje minimálně 92,5% Ag, na pozlacení je třeba minimálně 6 g Au)
  • emblémy, znaky národních olympijských výborů (NOV) a organizačních výborů OH (ZOH),
  • maskoti (prvním maskotem letních OH byl jezevčík Waldi v Mnichově, zimních OH Sněhulák v Innsbrucku 1976).

Olympijské kruhyEditovat

Největším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojeny. Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, šest barev (včetně bílého podkladu) barvy všech národů světa. Existuje obecný názor, že kruhy představují jednotlivé kontinenty, ale není tomu tak. Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky, která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů:

  • modrý kruh se nachází vlevo nahoře, nejblíže žerdi
  • černý kruh umístěn vedle modrého, ve středu vlajky
  • červený kruh se nalézá vedle černého
  • žlutý kruh propojuje modrý a černý kruh
  • zelený kruh propojuje černý a červený kruh
Související informace naleznete také v článku olympijská vlajka.

Vlajka poprvé zavlála při VI. olympijském kongresu v roce 1914, na olympijském stadiónu poprvé v roce 1920. Na OH se vyvěšuje vlajka, kterou v roce 1920 věnovaly Antverpy, na ZOH vlajka, kterou v roce 1952 věnovalo Oslo. Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok. Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele, abbé Didona. Nejvýznamnější symboly olympijského hnutí jsou podle čl. 6 olympijské charty výlučným vlastnictvím MOV. S výjimkou oficiálního olympijského dne nesmí NOV užívat olympijské symboly bez jeho výslovného povolení. Nejvyšší symboly se nesmí použít ke komerčním účelům. Kombinací olympijských kruhů s jinými znaky nebo atributy (např. se státní vlajkou) vznikají emblémy, znaky NOV a organizačních výborů OH (ZOH), jejichž jsou vlastnictvím, musí však být schváleny MOV. Nově používaným symbolem OH (ZOH) jsou maskoty, které mají vyjadřovat národní tradici hostitelské země.

Olympijský ceremoniálEditovat

Olympijský ceremoniál je soubor předepsaných obřadů pro zahájení a ukončení OH a pro rozdílení cen, konající se v hlavním olympijském stadionu.

Zahajovací ceremoniálEditovat

  • začíná příchodem hlavy státu země pořádající OH v doprovodu předsedy MOV a předsedy organizačního výboru her na olympijský stadion.
  • zazní státní hymna pořádající země
  • defilé účastníků – každá delegace je označena standartou se jménem země a státní vlajkou. Defilé zahajuje delegace Řecka a uzavírá je delegace hostitelské země; ostatní národy defilují v abecedním pořádku podle jazyka země, která hry pořádá.
  • předseda MOV přednese uvítací projev a vyzve hlavu pořádajícího státu, aby pronesl zahajovací formuli.
  • ozve se hlas trubek a za zvuků olympijské hymny je vztyčena olympijská vlajka.
  • předání oficiální, olympijské vlajky starostovi pořadatelského města.
  • symbolické vypuštění holubů (poznámka: v současnosti se již neprovádí).
  • příchod olympijské štafety s pochodní. Poslední běžec oběhne olympijský stadion a zažehne olympijský oheň.
  • slavnostní přísaha sportovců a rozhodčích. První přísaha rozhodčích se uskutečnila na Letních olympijských hrách v Mnichově (viz olympijský slib).
  • Na závěr zahajovacího ceremoniálu je hrána státní hymna hostitelské země.

Závěrečný ceremoniálEditovat

  • Vlajkonoši zúčastněných delegací nastoupí spolu s nosiči standart s označením země na plochu stadiónu ve stejném pořadí a zaujmou stejná místa jako při zahájení.
  • Za nimi defiluje šest závodníků z každé delegace v osmi- nebo desetistupech bez rozdílu státní příslušnosti.
  • zazní řecká státní hymna.
  • na stožár stojící po pravé straně středového stožáru (užívaného pro vlajky vítězů) vystoupá řecká vlajka; pak vystoupá na středový stožár státní vlajka pořadatelské země a na stožár vlevo od středového vlajka země, v níž se nachází město, jež bude pořádat příští olympijské hry.
  • zazní státní hymna země příštích olympijských her.
  • předseda MOV vystoupí na pódium a krátkým projevem, v němž poděkuje pořadatelské zemi a pozve k účasti na příštích olympijských hrách, hry pak ukončí.
  • Zazní fanfára.
  • zhasne olympijský oheň.
  • za zvuků olympijské hymny je spuštěna ze stožáru olympijská vlajka.
  • při odnášení vlajky z olympijského stadionu je pozdravena pěti dělovými výstřely a pěvecké sbory zpívají na rozloučenou.

Ceremoniál předávání olympijských medailíEditovat

Související informace naleznete také v článku Medailové pořadí na olympijských hrách.
  • se koná v průběhu olympijských her, pokud možno ihned po skončení soutěže a na místě, kde se soutěž konala. Medaili předává předseda Mezinárodního olympijského výboru nebo určený člen MOV za doprovodu předsedy příslušné mezinárodní sportovní federace nebo jeho náhradníka.
  • závodníci, kteří skončili na prvním, druhém a třetím místě, vystoupí na stupně vítězů; vítěz na nejvyšší středový stupeň, druhý na stupeň po jeho pravici a třetí na stupeň po jeho levici
  • na středový stožár je vztyčena státní vlajka země vítěze, vlajky druhého a třetího závodníka na dvou stožárech vedlejších.
  • zazní státní hymna vítěze.

Olympijský ceremoniál se stal hlavním vzorem pro podobné akty řady mezinárodních sportovních soutěží.

Olympijské hry mládežeEditovat

Mezinárodní olympijský výbor od roku 2010 organizuje také olympijské hry mládeže, a to jak letní či zimní, které jsou určeny dětem a mládeži.

Olympiády v přeneseném významuEditovat

Olympiádami se často nazývají i různé místní nebo školní sportovní nebo i jiné soutěže napodobující skutečnou olympiádu. Tradiční soutěží je šachová olympiáda. Názvem olympiáda byl inspirován i název československých spartakiád.

Slova Olympiáda a Olympijský (a slova odvozená), stejně jako symboly pěti kruhů a olympijské pochodně, jsou chráněna zákonem[6] a nesmí se používat bez speciálního povolení Olympijského výboru[7][8]. Toto povolení má např. Ministerstvo školství, a smí se používat pro vzdělávací znalostní a dovednostní soutěže konané ve spolupráci se školami: například matematická olympiáda, fyzikální olympiáda, chemická olympiáda, astronomická olympiáda atd.

Pořadatelské státy a městaEditovat

  • Zvolené pořadatelské město olympijských her má jednou pro vždy právo k přídomku olympijské – tedy olympijské město.
  • Pořadatelská země má oproti ostatním zemím navíc právo postavit svůj národní olympijský tým ve všech olympijských kolektivních sportech aniž by se musela zúčastnit jakékoliv kvalifikace.
Pořadatelská města olympijských her[9]
Rok Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Olympijské hry mládeže
Číslo Pořadatelské město Číslo Pořadatelské město Číslo Pořadatelské město
1896 I   Athény, Řecko
1900 II   Paříž, Francie
1904 III   St. Louis, Spojené státy americké[10]
1906 mezihry[11]   Athény, Řecko
1908 IV   Londýn, Spojené království[12]
1912 V   Stockholm, Švédsko
1916 VI   Berlín, Německo
zrušeno kvůli světové válce
1920 VII   Antverpy, Belgie
1924 VIII   Paříž, Francie I   Chamonix, Francie
1928 IX   Amsterdam, Nizozemsko II   Svatý Mořic, Švýcarsko
1932 X   Los Angeles, Spojené státy americké III   Lake Placid, Spojené státy americké
1936 XI   Berlín, Německo IV   Garmisch-Partenkirchen, Německo
1940 XII   Tokio, Japonsko
  Helsinky, Finsko
zrušeno kvůli druhé světové válce
I   Sapporo, Japonsko
  Svatý Mořic, Švýcarsko
  Garmisch-Partenkirchen, Německo
zrušeno kvůli druhé světové válce
1944 XIII   Londýn, Spojené království
zrušeno kvůli druhé světové válce
V   Cortina d'Ampezzo, Itálie
zrušeno kvůli druhé světové válce
1948 XIV   Londýn, Spojené království V   Svatý Mořic, Švýcarsko
1952 XV   Helsinky, Finsko VI   Oslo, Norsko
1956 XVI   Melbourne, Austrálie +
  Stockholm, Švédsko[13]
VII   Cortina d'Ampezzo, Itálie
1960 XVII   Řím, Itálie VIII   Squaw Valley, Spojené státy americké
1964 XVIII   Tokio, Japonsko IX   Innsbruck, Rakousko
1968 XIX   Ciudad de México, Mexiko X   Grenoble, Francie
1972 XX   Mnichov, Západní Německo XI   Sapporo, Japonsko
1976 XXI   Montréal, Kanada XII   Denver, Spojené státy americké
  Innsbruck, Rakousko
1980 XXII   Moskva, Sovětský svaz XIII   Lake Placid, Spojené státy americké
1984 XXIII   Los Angeles, Spojené státy americké XIV   Sarajevo, Jugoslávie
1988 XXIV   Soul, Jižní Korea XV   Calgary, Kanada
1992 XXV   Barcelona, Španělsko XVI   Albertville, Francie
1994 XVII   Lillehammer, Norsko
1996 XXVI   Atlanta, Spojené státy americké
1998 XVIII   Nagano, Japonsko
2000 XXVII   Sydney, Austrálie
2002 XIX   Salt Lake City, Spojené státy americké
2004 XXVIII   Athény, Řecko
2006 XX   Turín, Itálie
2008 XXIX   Peking, Čína
2010 XXI   Vancouver, Kanada I (letní) Singapur  Singapur
2012 XXX   Londýn, Spojené království I (zimní)   Innsbruck, Rakousko
2014 XXII   Soči, Rusko II (letní)   Nanking, Čína
2016 XXXI   Rio de Janeiro, Brazílie II (zimní)   Lillehammer, Norsko
2018 XXIII   Pchjongčchang, Jižní Korea III (letní)   Buenos Aires, Argentina
2020 XXXII   Tokio, Japonsko
přesunuty na rok 2021 kvůli pandemii covidu-19
III (zimní)   Lausanne, Švýcarsko
2022 XXIV   Peking, Čína IV (letní)   Dakar, Senegal
2024 XXXIII   Paříž, Francie IV (zimní)   Kangwon, Jižní Korea
2026 XXV   MilánCortina d'Ampezzo, Itálie
2028 XXXIV   Los Angeles, USA

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Angličtina a francouzština jsou dle článku 23 Olympijské charty oficiálními jazyky Mezinárodního olympijského výboru.[1]
  2. V současné češtině je výraz „olympiáda“ používán především jako synonymum termínu „olympijské hry“.[2]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olympic Games na anglické Wikipedii.

  1. Olympic Charter in Force as from 26 June 2019. Château de Vidy: International Olympic Committee, 2019. Dostupné online. S. 52. (anglicky) 
  2. olympiáda [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  3. YOUNG, David C.; ABRAHAMS, Harold Maurice. Olympic Games [online]. Britannica.com, rev. 2020-03-25 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Rio 2016 [online]. Olympic.org [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PyeongChang 2018 [online]. Olympic.org [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Zákon č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, Sbírka zákonů, 28. března 2000, částka 22, mvcr.cz
  7. Olympijská symbolika a jejich právní ochrana[nedostupný zdroj], olympic.cz
  8. Metodika pro užívání olympijské symboliky[nedostupný zdroj], olympic.cz
  9. Olympic Games [registration required]. Encyclopædia Britannica [cit. 2009-04-02]. Dostupné online. 
  10. Původně naplánováno do Chicaga, později však přesunuto do St. Louis z důvodu spojení s výstavou.
  11. MOV tyto hry neuznal za oficiální.
  12. Původně naplánováno do Říma, později však přesunuto do Londýna z důvodu erupce Vesuvu.
  13. Jezdecká soutěž se konala ve Stockholmu. Tato separátní soutěž obdržela vlastní olympijský oheň a také měla vlastní formální uvítání a ceremonie, stejně jako ostatní hry. Official Report of the Equestrian Games of the XVIth Olympiad (Swedish & English) [PDF]. Los Angeles 1984 Foundation [cit. 2008-09-03]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat