Deaflympiáda

sportovní událost zaštiťováná Mezinárodním olympijským výborem

Deaflympiáda (dříve užívané názvy Tiché hry, Světové hry neslyšících a Mezinárodní hry neslyšících) je sportovní událost zaštiťováná Mezinárodním olympijským výborem (International Olympic Commitee, zkratka IOC), které se účastní neslyšící sportovci na vrcholové úrovni.[1] Nejvýraznějším rozdílem mezi Deaflympiádou a dalšími sportovními událostmi (olympiádou, paralympiádou a speciální olympiádou) zaštiťovanými MOV, je nahrazení zvukové signalizace na závodiších (např. výstřel ze startovací pistole, pokyn z megafonu nebo píšťalky rozhodčích) vizuální signalizací.[2] Hry organizuje od roku 1924 Mezinárodní výbor sportu neslyšících (Comité International des Sports des Sourds, zkratka CISS).[3]

Deaflympiáda
logo Deaflympiády
logo Deaflympiády
Motto PER LUDOS AEQUALITAS (Sportem k jednotě)
Soutěže konání každé 4 roky, letní a zimní Deaflympiáda s odstupem 2 let
Zahájení První Deaflympiáda 1924 - Paříž, Francie

HistorieEditovat

Deaflympiáda se koná každé čtyři roky. Po Olympijských hrách samotných je Deaflympiáda druhou sportovní událostí s nejdéle trvající historií. První hry, které se konaly v Paříži v roce 1924, byly také vůbec první mezinárodní sportovní akcí sportovců se zdravotním postižením. Pravidelný čtyřletý cyklus pořádání her byl narušen druhou světovou válkou, kdy se konala zimní Deaflympiáda až v roce 1949. Deaflympiáda neboli v Tiché hry, označení z roku 1924, na které se do Paříže v roce 1924 sjelo pouhých 148 sportovců z devíti evropských států, se nyní rozrostla do celosvětově významné akce.[2]

Oficiální názvy her se v průběhu let měnily. Původní název v letech 1924–1965 byl „mezinárodní hry neslyšících“. Občas se vyskytovalo také označení „mezinárodní tiché hry“ podle anglického označení The Silent Games. Od roku 1966 do roku 1999 se jim říkalo „Světové hry neslyšících“ a nebo se příležitostně hovořilo o „Světových tichých hrách“. Od roku 2001 se užívá současné označení Deaflympiáda, v anglickém jazyce Deaflympics (často mylně je uváděn termín Deaf Olympics).

Sportovci, kteří se chtějí kvalifikovat na Deaflympiádu, musí mít na svém „lepším uchu“ (ucho s nižší sluchovou ztrátou v dB) sluchovou ztrátu minimálně 55 dB. Aby byly podmínky pro všechny spotovce s různou kompenzací sluchu stejné, nesmí sportovci během sportovního výkonu používat sluchadla, kochleární implantáty a další sluchové kompenzační pomůcky. Dalším příkladem, v čem se sportovní hry neslyšících liší od sportovních akcí slyšících sportovců, je způsob organizace a technické zajištění her. Protože se nemohou neslyšící závodníci orientovat podle zvukových signalizací, využívá se na startovištích několika alternativních možností. Například fotbaloví rozhodčí používají vlajkové signalizace namísto píšťalek nebo jsou na tratích instalovány světelné signalizace nahrazující výstřel ze startovací pistole. Je také obvyklé, že diváci nepodporují sportovce pokřiky nebo potleskem, ale vytváří vlny zvedáním a skláněním paží.[2]

Hostující národy a pořadatelská městaEditovat

Do roku 2019 byly letní deaflympijské hry pořádány ve 21 městech v 17 zemích, z toho pouze pětkrát proběhly mimo Evropu (Washington, DC 1965, Los Angeles 1985, Christchurch 1989, Melbourne 2005 a Tchajpej 2009). Poslední letní hry se konaly v Samsunu v Turecku v roce 2017. Zimní deaflympijské hry pořádalo 16 měst v 11 zemích. Poslední zimní hry se konaly v Chanty-Mansijsku v Ruské federaci v roce 2015.

Zimní hry v roce 2011 pořádané na Slovensku ve Vysokých Tatrách byly zrušeny z důvodu nedostatečné připravenosti organizačního výboru pořádat hry. Mezinárodní výbor neslyšících sportovců podal trestní oznámení na Slovenský organizační výbor deaflympijských her a na jeho prezidenta Jaromíra Rudu. Trestní stížnost požaduje vrácení finančních prostředků, které byly převedeny na účet Slovenského organizačního výboru deaflympijských her z národních sportovních federací neslyšících, na pokrytí ubytování a dalších výdajů souvisejících s deaflympijskými hrami. Podle slovenského deníku SME, „Jaromír Ruda, šéf organizačního výboru Slovenského, [je] mistr slibů a obviněný z podvodů souvisejících s deaflympijskými hrami ve výši 1,6 milionů euro.“[4] V dopise prezidentovi Mezinárodního výboru pro sport pro neslyšících ICSD Craig Crowley a deaflympionikům ze Spojených stýtů amerických vyjádřil Ruda „své hluboké omluvy za zrušení 17. zimních deaflympijských her“. V současné době byl slovenský neslyšící výbor a Slovenská asociace odborových svazů neslyšících pozastavena. V roce 2013 zvláštní trestní soud v Banské Bystrici odsoudil Rudu s trestem odnětí svobody ve výši 14 a půl roku za podvod se 1,6 miliony eur, které měly být použity na zimní deaflympijské hry.[5]

Seznam hostitelů letních deaflympijských herEditovat

Hry Rok Stát Zahájení Termín Počet národů Počet soutěžících Počet sportů Počet soutěží Nejúspěšnější stát
Celkově Muži Ženy
1 1924   Paříž, Francie Gaston Doumergue 10.–17. srpna 9 148 147 1 6 31 Francie  Francie
2 1928   Amsterdam, Nizozemsko Vilemína Nizozemská 18.–26. srpna 10 212 198 14 5 38 Spojené království  Spojené království
3 1931   Norimberk, Německo 19.–23. srpna 14 316 288 28 6 43 Německo  Německo
4 1935   Londýn, Velká Británie 17.–24. srpna 12 221 178 43 5 41 Spojené království  Spojené království
5 1939   Stockoholm, Švédsko 24.–27. srpna 13 250 208 42 6 43 Spojené království  Spojené království
6 1949   Kodaň, Dánsko 12.–16. srpna 14 391 342 49 7 51 Spojené království  Spojené království
7 1953   Brusel, Belgie 15.–19. srpna 16 473 432 41 7 57 Německo  Německo
8 1957   Milán, Itálie 25.–30. srpna 25 635 565 70 9 69 Sovětský svaz  Sovětský svaz
9 1961   Helsinki, Finsko 6.–10. srpna 24 613 503 110 10 94 Sovětský svaz  Sovětský svaz
10 1965   Washington, Spojené státy americké Lyndon B. Johnson 27. června–3. července 27 687 575 112 9 85 Sovětský svaz  Sovětský svaz
11 1969   Bělehrad, Jugosláve 9.–16. srpna 33 1,189 964 225 12 105 Sovětský svaz  Sovětský svaz
12 1973   Malmö, Švédsko 21.–28. srpna 31 1,116 893 223 11 97 USA  USA
13 1977   Bukurešť, Rumunsko Nicolae Ceaușescu 17.–27. července 32 1,150 913 237 11 106 USA  USA
14 1981   Kolín, Západní Německo 23. července–1. srpna 32 1,198 893 305 11 110 USA  USA
15 1985   Los Angeles, Spojené státy americké Ronald Reagan 10.–20. srpna 29 995 745 250 11 96 USA  USA
16 1989   Christchurch, Nový Zéland David Cargill 7.–17. ledna 30 955 726 229 12 120 USA  USA
17 1993   Sofie, Bulharsko Želju Želev 24. července–2. srpna 52 1,679 1,295 384 12 126 USA  USA
18 1997   Kodaň, Dánsko John M. Lovett 13.–26. července 65 2,028 1,496 534 14 140 USA  USA
19 2001   Řím, Itálie Carlo Azeglio Ciampi 22. července–1. srpna 67 2,208 1,562 646 14 143 USA  USA
20 2005   Melbourne, Austrálie Marigold Southey 5.–16. ledna 63 2,038 1,402 636 14 147 Ukrajina  Ukrajina
21 2009   Tchaj-pej, Tchaj-wan Ma Jing-jeou 5.–15. září 80 2,670 1,714 779 17 177 Rusko  Rusko
22 2013   Sofie, Bulharsko Rosen Plevneliev 26. července–4. srpna 83 2,711 1,792 919 16 203 Rusko  Rusko
23 2017   Samsun, Turecko Recep Tayyip Erdoğan 18.–30. července 97 2,856 1,897 959 18 219 Rusko  Rusko
24 2021

Seznam hostitelů zimních deaflympijských herEditovat

Hry Rok Stát Zahájení Termín Počet národů Počet soutěžících Počet sportů Počet soutěží Nejúspěšnější stát
Celkově Muži Ženy
1 1949   Seefeld, Rakousko 26.–30. února 5 33 33 0 2 5 Švýcarsko  Švýcarsko
2 1953   Oslo, Norsko 20.–24. února 6 44 42 2 4 9 Norsko  Norsko
3 1955   Oberammergau, Západní Německo 10.–13. února 8 59 54 5 4 11 Norsko  Norsko
4 1959   Monatana-Vermala, Švýcarsko 27.–31. ledna 9 53 49 4 14 Norsko  Norsko
5 1963   Are, Švédsko 12.–16. března 9 60 47 13 13 Rakousko  Rakousko
6 1967   Bertesgaden, Západní Německo 20.–25. února 12 77 64 13 11 Norsko  Norsko
7 1971   Adelboden, Švýcarsko 25.–30. února 13 92 69 23 11 Švýcarsko  Švýcarsko
8 1975   Lake Placid, Spojené státy americké 2.–8. února 13 139 110 29 12 Kanada  Kanada
9 1979   Méribel, Francie 21.–27. ledna 14 113 80 33 12 Sovětský svaz  Sovětský svaz
10 1983   Madonna di Campiglio, Itálie 13.–23. ledna 15 147 106 41 17 Sovětský svaz  Sovětský svaz
11 1987   Oslo, Norsko 7.–14. února 15 129 93 36 18 Norsko  Norsko
12 1991   Banff, Kanada 2.–9. března 16 181 145 36 18 Sovětský svaz  Sovětský svaz
13 1995   Ylläs, Finsko 14.–19. března 18 258 210 48 15 Rusko  Rusko
14 1999   Davos, Švýcarsko 6.–14. března 18 265 209 56 17 Rusko  Rusko
15 2003   Sundsvall, Švédsko 26. února–9. března 21 247 205 42 23 Rusko  Rusko
16 2007   Salt Lake City, Spojené státy americké 1.–10. února 23 298 230 68 26 Rusko  Rusko
17 2011   Vysoké Tatry, Slovensko 16.–28. února zrušeno
18 2015   Chanty-Mansijsk, Rusko 28. března–5. dubna 27 336 244 92 31 Rusko  Rusko
19 2019   Sondrio Province, Itálie 12.–21. prosince 7 483 360 123 6 38

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deaflympics na anglické Wikipedii.

  1. IOC signs MoU with International Committee of Sports for the Deaf - Olympic News. International Olympic Committee [online]. 2017-01-25 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Deaflympics: International Games for the Deaf. Disabled World [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. About the ICSD. ciss.org [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Global Voices [online]. 2011-02-11 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Deaflympics Committee Head Sentenced to Thirteen Years. Webnoviny.sk [online]. 2011-06-01 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

  • Český svaz neslyšících sportovců – ČNSN
  • PÁNEK, Petr. Dějiny sportu českých neslyšících [online]. 2009 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. bakalářská práce, FF UK