Diskriminace

předsudečné rozlišování na základě příslušnosti k nějaké skupině

Diskriminace (lat. discriminare = rozlišovat) je termín označující nějaké rozlišování. Nejčastěji se používá v negativním významu rozlišování lidí na základě příslušnosti k nějaké obecné skupině bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince. Podle konkrétního kritéria diskriminace se hovoří o diskriminaci na základě rasy, náboženského přesvědčení, politického přesvědčení, pohlaví, věku, druhu apod.

Protektorátní tramvaj (replika dobové úpravy, 2015), nápis „Židům vstup zakázán“

Definice editovat

Diskriminaci je možno definovat z více hledisek.

Sociologické hledisko (sociální diskriminace) editovat

Spočívá v omezování, utiskování určitých společenských skupin, resp. jejich jednotlivých členů tím, že jsou jim upírána občanská práva, snižovány šance na uplatnění ve společnosti (ve sféře zaměstnání, politiky i jinde). Sociální diskriminace často vychází z předsudků a může být projevem rasismu. Může se projevovat neformálně (spontánní, má lokální charakter) nebo formálně (oficiální státní doktrína).

Psychologické hledisko editovat

Pojem vztahující se k vnímání a učení. Obecně znamená schopnost rozlišování, která umožňuje jejich identifikaci a uplatňuje se i v učení.

Právní hledisko editovat

Diskriminací se nerozumí jakékoli rozlišování, nýbrž jen taková situace, kdy „právní řád určitého státu vytváří nerovnost ve výkonu subjektivních práv nebo povinností, avšak neexistuje zde relevantní souvislost mezi touto nerovností založenou právním řádem a nerovností, která je z povahy věci vlastní subjektivnímu právu nebo povinnosti“. Rozlišování, které sleduje legitimní cíl a je přiměřené tomuto cíli, není zakázanou diskriminací.

Proti sociální diskriminaci vznikaly v minulosti i dnes různá sociální hnutí s požadavkem sociální spravedlnosti a sociální rovnosti (např. odborová a feministická hnutí). V soudobých demokratických státech bývá k řešení sociální diskriminace zřizovaná instituce ombudsmana. Sociální nerovnost je však odstraňována jen pomalu. Programy na její odstraňování příliš nefungují.[1]

Antidiskriminační legislativa editovat

Ve 20. století začala v zemích západní civilizace a postupně i dalších státech vznikat legislativa, která různé diskriminační jednání či vyjadřování zakazuje, dokonce i trestně postihuje. V Česku diskriminaci zakazuje již Listina základních práv a svobod, ale zákazy konkrétních forem diskriminace se objevují i v dalších zákonech (především zákon ze dne 23. dubna 2008 č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, tzv. antidiskriminační zákon). Antidiskriminační legislativa je kritizována ze strany zastánců svobody slova a pokud je vnucována i soukromému sektoru, tak i ze strany zastánců svobody podnikání a personální volby zaměstnanců. Na druhou stranu má antidiskriminační legislativa taktéž mnoho příznivců, i ti však mají výhrady vůči často benevolentnímu přístupu úřadů v otázce jejího prosazování.

Pozitivní diskriminace editovat

Související informace naleznete také v článku Pozitivní diskriminace.

Často se objevuje termín pozitivní diskriminace (též afirmativní akce), který označuje záměrné úsilí, jak některou, zpravidla jinak negativně diskriminovanou, skupinu osob cíleně zvýhodnit.

Přínos pozitivní diskriminace je však sporný. Její kritici tvrdí, že afirmativní akce ve skutečnosti:

  1. oslabují vůli menšin ke skutečné změně svého postavení,
  2. vychovávají novou generaci v přesvědčení, že dostane vše bez práce,
  3. naznačují, že příslušníci menšin jsou méněcenní, neboť nejsou schopni vyhovět běžným požadavkům společnosti. V souvislosti s tím začala v některých zemích vznikat legislativa zaměřená proti této formě diskriminace, např. v Kalifornii Proposition 209 či v Michiganu Michigan Civil Rights Initiative. Na druhou stranu, podle tvrzení zastánců, mají afirmativní akce pouze zajistit diskriminovaným příslušníkům menšin stejnou příležitost k uplatnění, jakou mají příslušníci většinové populace.

Příklady typů diskriminace editovat

Antidiskriminační zákon zakazuje v ČR diskriminaci z důvodů rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry a světového názoru.[2] V různých zemích světa může být postoj k těmto důvodům diskriminace různý:

Rasa nebo etnický původ, příslušenství ke kastě editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Rasová diskriminace.

Zvláštním, v ČR se nevyskytujícím, typem je diskriminace podle příslušnosti ke kastě; podle zprávy OSN postihovala kastovní diskriminace odhadem 250 milionů lidí po celém světě, převážně v některých asijských zemích. (Indie, Srí Lanka, Bangladéš, Pákistán, Nepál, Japonsko) a Africe.[3]

Národnost editovat

Diskriminace podle národnosti může být blízká diskriminaci rasové. Příkladem státu uplatňujícího národnostní diskriminaci je Myanmar. V něm pronásledovaní Rohingové v roce 2017 uprchli v celkovém počtu více ne 700 000 do Bangladéše.[4]

Pohlaví editovat

 
Žena se symbolem hnutí Me-too
Podrobnější informace naleznete v článku Sexismus.

Sexuální orientace editovat

 
LGBT demostrace s vlajkami zemí, kde je homosexualita trestná (Kolín n. R. 2015)

V 76 zemích je sexuální styk mezi dospělými stejného pohlaví považován za trestný čin. Z toho v deseti zemích hrozí za takový styk až trest smrti.[4]

Věk editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Ageismus.

Diskriminace na základě věku se může týkat nejen starých lidí, ale naopak i dětí. Citlivá je tato otázka zejména na trhu práce.

Zdravotní postižení editovat

Zdravotní postižení se rozlišuje od zdravotního stavu, který není diskriminačním důvodem.[5]

Náboženství nebo víra editovat

 
V 90. letech 20. stol. bylo z buddhistického Bhútánu vypovězeno na 100 000 hinduistických Lotšampů, původem z Nepálu.
Podrobnější informace naleznete v článku Náboženská svoboda.

Příkladem je diskriminace židovského obyvatelstvo Německa a velké části Evropy za Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany, i když prvotně se jednalo o diskriminaci na základě etnického původu. V českých zemích docházelo k diskriminace nekatolického obyvatelstva v období rekatolizace. Stejně tak ale může v určitých podmínkách docházet i k diskriminaci ateistů.

Jako příklad politické a náboženské diskriminace v ČSSR může sloužit znemožňování určitých zaměstnání pro politické či náboženské přesvědčení daných osob v době normalizace.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. YIRKA, Bob. Study of diversity training suggests it doesn't lead to much change. phys.org [online]. 2019-04-02 [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Zákon 198/2009 Sb.. [s.l.]: Zákony pro lidi, 2009-06-29. Dostupné online. 
  3. Caste systems violate human rights of millions worldwide – new UN expert report [online]. OSN, 201-03-21. Dostupné online. 
  4. a b Nerovnost [online]. Amnesty International [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  5. Diskriminace osob se zdravotním postižením [online]. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, 2013. Dostupné online. 
  6. Diskriminace v zaměstnání a povolání v ČSSR. Informace o Chartě 77 [online]. Charta 77, 1988. Čís. 14/1988. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Růžička, Miroslav: Zákaz diskriminace podle Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. Právník, 2007, roč. 146, č. 6, s. 631.
  • The "Political Structure Doctrine“ — Another Excuse for Anti-White Discrimination. Vdare.com. August 10, 2010
  • Geist, Bohumil: Sociologický slovník. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 1992.647 s. ISBN 80-85605-28-7
  • Čermák, Josef: Universum: všeobecná encyklopedie C-E.1.vyd. Praha: Odeon, 2000. 681 s. ISBN 80-207-1062-0

Související články editovat

Externí odkazy editovat