Nejvyšší lovčí

Nejvyšší lovčí (latinsky summus venator, německy Oberst-Jägermeister nebo Oberstjägermeister, případně Obrist-Jägermeister), původně jen lovčí patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník, číšník (dapifer) a mečník (ensifer).

V Českém knížectví se lovčí připomíná už v 11. století. Kníže Jaromír (vládl 1003, 1004–1012, 1033–1034) odměnil svého zachránce Hovoru udělením úřadu lovčího s příslušností ke Zbečnu. Ve 12. století se hodnost lovčího změnila ve skutečný, stálý a institucionalizovaný úřad. Lovčí měl dohled nad celkem lesních komplexů, které byly rozděleny na menší lesní úseky dozorované hajnými (forestarii) a které panovnická družina využívala k honitbě. Lovci teoreticky podléhali nejvyššímu lovčímu. Úřad existoval až do konce 18. století. Významný královský lovecký revír se nacházel na Křivoklátsku (přemyslovský hvozd), v nejbližším okolí Prahy panovník a jeho družina lovili v Královské oboře.

V Rakouském arcivévodství se nejvyšší dvorský a zemský lovčí (Obersthof- und Landjägermeister) zdržoval v císařově blízkosti. Navrhoval program císařských lovů a honiteb, nesl zodpovědnost za dostatečné množství lovné zvěře v loveckých revírech, o jejichž stavech musel mít dobrý přehled. Jeho podřízenými byli podlesní, tajemníci, písaři, kaplani, psovodi, kováři, polní bradýři, fořti, lovčí, náhončí a další pomocné síly. Později mu byl podřízen i úřad dvorního sokolníka.[1]

České královstvíEditovat

Seznam nejvyšších lovčích Českého královstvíEditovat

Seznam nejvyšších místolovčích Českého královstvíEditovat

Čestný post dědičného místolovčího Českého království byl v roce 1655 udělen šlechtickému rodu Věžníkům z Věžník.

Seznam nejvyšších lovčích Moravského markrabstvíEditovat

  • 1203 Blud (Olomouc)
  • 1203 Slavata
  • 1210 Milej (Brno)
  • 1227 Radoslav (Znojmo)
  • 1230–1239 Beneda (Olomouc)
  • 1232 Slavata, Spytata (Olomouc)
  • 1233 Bohuslav
  • 1234 Bohobud, Beneda, Ranožír (Znojmo)
  • 1234 Rym (Olomouc)
  • 1234 Vécen (Olomouc)
  • 1238 Zdislav
  • 1238 Rym (Brno)
  • 1239 Spytata a Vrch (?)
  • 1251–1259 Beneda
  • 1259 Ludslav (Brno)
  • 1278 Vlček
  • (80. léta ?) Albert Z Donky
  • 1306 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
  • 1341 Berchtold z Lipé, Jan z Cimburka

Seznam nejvyšších císařských lovčíchEditovat

Úřad císařského nejvyššího lovčího (kaiserlicher Oberstjägermeister) zastávali:

...

Rakouské zeměEditovat

Horní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Lambergu.[11]

Dolní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Baudissin-Zinzendorf-Pottendorfu.[11]

Štýrské vévodstvíEditovat

Úřad dědičných zemských lovčích ve Štýrsku (Oberst-Erbland-Jägermeister in Steiermark) zastával šlechtický rod Ditrichštejnů (Dietrichsteinů). Jistě i v roce 1848.[11]

Korutanské vévodstvíEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Platzu.[11]

KraňskoEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat a pánů z Gallenbergu.[11]

TyrolskoEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Thunu (větev Castel Fondo).[11]

Hrabství Gorice a GradiškaEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Strassolda.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223–224. 
  2. FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128. 
  3. BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 147. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  4. Rytíři renesančních Čech, 160
  5. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 93, 217. 
  6. Lobkowiczové, s. 98, 217
  7. Lobkowiczové, s. 100, 217
  8. Lobkowiczové, s. 102, 217
  9. MARTÍNKOVÁ, Romana; VALENTA, Aleš; VILIMOVSKÁ, Veronika. Úřad nejvyššího lovčího za Leopolda Kinského (1751–1760). Východočeský sborník historický [online]. 2007 [cit. 2022-03-31]. Čís. 14. Dostupné online. 
  10. Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815, heslo: Abensperg und Traun, Hugo [online]. Österreichische Akademie der Wissenschaften [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (německy) 
  11. a b c d e f g FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]

LiteraturaEditovat

  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 25, 47, 57, 62, 63, 66, 124. 
  • HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online

Související článkyEditovat