Nejvyšší stolník
Nejvyšší stolník nebo také nejvyšší truksas, zpočátku jen stolník (německy Truchsess, latinsky dapifer) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), číšník (dapifer) a mečník (ensifer).
Nejvyššímu stolníkovi byl podřízen podstolník (také zvaný podstolí) neboli podtruchsas (subdapifer). Rovněž na královnině dvoře figuroval stolník a podstolník.
V Čechách je doložen v polovině 12. století. Ve Svaté říši římské měl hodnost arcistolníka (arcitruchsase, německy Erz-Truchses, latinsky archidapifer) falckrabě rýnský, od roku 1623 vévoda bavorský.
České královstvíEditovat
V českém knížectví se stolník připomíná od poloviny 12. století (1146–1148) za vlády Vladislava II. (panoval v letech 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o dozor nad dvorskou kuchyní, zásobami potravin a o přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později šlo o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti. Zajícové z Hazmburka získali dědičný úřad stolníka v roce 1326 od Jana Lucemburského (vládl v letech 1310–1346) a drželi ho až do vymření rodu v roce 1663.[1] Od roku 1723 byl přiznán Colloredům na Opočně, posléze knížatům Colloredo-Mannsfeld. Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích. V jejím průběhu nejvyšší stolník nosil pozlacený bochník chleba jako připomínku eucharistické oběti.[2]
Seznam nejvyšších stolníků Českého královstvíEditovat
- 1147 Konrád
- 1159–1165 Kochan
- 1169–1177 Vítek I. z Prčice († 1194)
- kolem 1178 Řivin
- 1180 Slavibor
- 1183–1185 Letar
- 1187–1189 Matouš
- 1194 Jurik
- 1205–1213 Diviš
- 1217 Hrděbor
- 1222–1224 Jindřich Vítkovic z Prčice a Nového domu (Hradce)
- 1232–1249 (?) Jaroslav
- 1232 Oldřich
- 1236–1238 Rudolf
- 1236–1251 Soběslav
- 1250–1260 Ondřej z Říčan
- 1260–1272 Diviš
- 1276–1278 Hynek z Dubé
- 1283 Sezima z Krašova
- 1284–1285 Hynek (Haiman) z Dubé
- 1289 Albrecht
- 1318 Heřman z Miličína
- 1350–1368 (31. 12.) Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 31. 12. 1368)[3]
- 1369–1383 Vilém Zajíc z Hazmburka
- 1386 Mikuláš z Hazmburka
- 1395–1408 Oldřich Zajíc z Hazmburka
- 1410 Mikuláš Zajíc z Hazmburka
- 1415–1441 Vilém Zajíc z Hazmburka († 1441)
- 1441–1463 Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1463)
- 1486 Jan Zajíc z Hazmburka
- 1483–1488 Ladislav z Veitmile[4]
- 1522 Martin Lesecký z Lesic[4]
- 1522 Václav Strojetický ze Strojetic[4]
- 1527–1553 Jan IV. Zajíc z Hazmburka na Budyni
- ...
- ?–1585 Mikuláš IV. Zajíc z Hazmburka (14. září 1524 – 20. března 1585)
- ?–1616 Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1570–1616), úřad zastával v roce 1611 v době korunovace Matyáše Habsburského na českého krále, v průvodu přinášel zlatý chléb.[5] Zúčastnil se i korunovace Anny Tyrolské na českou královnu v roce 1616.[6]
- ?–1663 Jaroslav Maximilian (Mikuláš Jiří) Zajíc z Hazmburka (1614–1663)
Colloredové – dědičný nejvyšší zemský stolník Českého královstvíEditovat
- 1723–1726 Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee (12. 3. 1674 Udine – 2. 2. 1726 Vídeň), dědičný nejvyšší zemský stolník (Obersterbland-Truchsess des Königreiches Böhmen), udělený též jeho bratrovi Rudolfovi (1676–1750)[7]
- 1726–1788 Rudolf Josef I. z Colloredo-Waldsee (7. 7. 1706 Praha – 1. 11. 1788 Vídeň)
- 1788–1807 František Gundakar I. z Colloreda-Mannsfeldu (28. 5. 1731 Vídeň – 27. 10. 1807 Vídeň) – při korunovaci Leopolda II. v roce 1791
- 1807–1843 Rudolf Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu (16. 4. 1772 – 28. 12. 1843 Vídeň), v letech 1835–1843 nejvyšší císařský hofmistr, při korunovaci Ferdinanda I. Dobrotivého v roce 1836 ho v úřadě nejvyššího truksase zastupoval dědičný komoří nad stříbrem hrabě Salm[2]
- 1843–1852 František Gundakar II. z Colloredo-Mannsfeldu (18. 11. 1802 Vídeň – 29. 5. 1852 Gräfenberg)
- 1852–1895 Josef František z Colloredo-Mannsfeldu (26. 2. 1813 Vídeň – 22. 4. 1895 Vídeň)
- 1895–1918 Josef Jeroným z Colloredo-Mannsfeldu (17. 2. 1866 Praha – 21. 2. 1957 Paříž)
Seznam podstolníků Českého královstvíEditovat
- 1194–1209 Erkenbrecht
- 1211 Soběhrd
- 1222–1224 Kojata IV. Hrabišic († 1228)
- 1232 Oldřich
- 1236–1251 Soběslav
- 1257 Ondřej
- 1262 Bohuš
- 1277 Konrád
Seznam stolníků králové v Českém královstvíEditovat
- 1263–1269 Čáslav
Seznam podstolníků králové v Českém královstvíEditovat
- 1207 Vojslav
- 1269 Otto
Moravské markrabstvíEditovat
Seznam nejvyšších stolníků Moravského markrabstvíEditovat
- 1203 Sulislav
- 1210–1211 Štěpán
- 1220–1222 Svojše
- 1222 Vilém
- 1225 Sulislav
- 1228 Crh
- 1228 Ojíř
- 1233 Markvart
- 1233–1234 Crh
- 1234 Protiven
- 1236 Artleb a Protiven
- 1238 Blud
- 1238 Milič
- 1239–1243 Crha
- 1253–1256 Zdeslav II. ze Šternberka († 1265)[8]
- 1253 Ratibor
- 1256 Bohuslav
- 1261–1264 Diviš
- 1268–1272 Vznata z Lomnice
- 1287 Thas
Seznam podstolníků Moravského markrabstvíEditovat
- 1203 Svojše
- 1222 Peregrin
- 1224 Svojše
- 1226 Crh
- 1232 Crh
- 1233 Beneda
- 1233 Artleb
- 1234 Svéslav
- 1234 Artleb
- 1251 Čáslav z Častoslav
Rakouské zeměEditovat
Horní RakousyEditovat
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Schönborn-Buchheimu.[9]
Dolní RakousyEditovat
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Schönborn-Buchheimu.[9]
ŠtýrskoEditovat
V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Hardeggu.[9]
KorutanyEditovat
V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Herbersteinu.[9]
KraňskoEditovat
V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Hohenwarthu.[9]
TyrolskoEditovat
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Küniglu.[9]
Gorice a GradiškaEditovat
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Cobenzlu.[9]
1715–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl (30. 5. 1664 Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742 Vídeň)
SalcburskoEditovat
V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Lambergu.[9]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
- ↑ a b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Euromedia Group k. s. - Knižní klub: Praha, 2014. 464 s. S. 149.
- ↑ a b c MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326.
- ↑ PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89–90. Dostupné online.
- ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 108. Dostupné online.
- ↑ CROLLALANZA, Giovanni Battista di. Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten. [s.l.]: K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889. S. 153. (DE)
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 12.
- ↑ a b c d e f g h FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
LiteraturaEditovat
- BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online.
- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 330.
- HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.