Častolov ze Žitavy

český šlechtic ((† po r. 1253)

Častolov ze Žitavy[p 1] (před 1200 – asi 1253) byl český šlechtic z rodu Ronovců, příznivec krále Václava I., který se se svým mladším bratrem Jindřichem usadil na Žitavsku.

Častolov ze Žitavy
Nejvyšší lovčí Českého království
Ve funkci:
1226 – 1226 (doložen)
PanovníkPřemysl Otakar I.
PředchůdceZáviš
NástupceRadoslav z Ceblovic
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
1222 – 1222 (doložen)
PanovníkPřemysl Otakar I.
PředchůdceJindřich I. z Hradce
NástupceDiviš

Narození12. století
RodičeSmil z Tuháně
DětiJindřich ml. ze Žitavy
Častolov ml. ze Žitavy
Chval ze Žitavy
Příbuzníbratr: Jindřich ze Žitavy
sestra: Scholastika
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Po smrti svého otce roku 1216 Smila se poprvé jeho jméno objevuje v písemných pramenech, působil u královského dvora, kde zastával různé dvorské úřady – v roce 1222 byl nejvyšším maršálkem, v roce 1226 pak nejvyšším lovčím.[1] Jeho jméno je uvedeno u listiny z roku 1227, týkající se vsi Kojaty ve středních Čechách.[2]

Když jeho mladší bratr Jindřich získal v roce 1232 místo kastelána na královském hradu Budyšín, usadil se zde i on. V roce 1238 je uveden jako svědek na listině týkající se nedávno založeného kláštera v Marienthalu, kde se objevuje poprvé s predikátem de Sitavia, krátce poté se tak podepisoval i jeho bratr.[3]

Spolu se svým bratrem vybudoval se souhlasem krále Václava I. mezi míšeňskou Pirnou, Žitavou a Českou Lípou rozsáhlou rodovou doménu. Získali pro sebe před rokem 1240 Žitavsko do přímého nedílového vlastnictví. Při povstání mladého kralevice Přemysla v letech 124849 proti jeho otci Václavovi I. se spolu se svým bratrem postavil za krále. Zatímco zájmy bratra Jindřicha a jeho rodiny pak patřily východním Čechám (viz Lichtenburkové), Častolov na Žitavsku zůstal.[3]

Častolov byl ženatý a měl několik dětí. Jako první se v majetkových listinách uvádí v roce 1249 syn Jindřich, v roce 1250 mladší syn Častolov mladší a nejmladší Chval je takto uváděn v letech 1253 až 1262. Své syny postupně přivedl ke královskému dvoru. Např. se synem Jindřichem byl uveden jako člen doprovodu krále Václava v roce 1249 Synové z Žitavska po roce 1263 na nátlak krále Přemysla Otakara II. odešli. Mimo třech synů měl i dceru, která se později provdala za otce Albrechta ze Seeberka.[4]

Synové Častolova ze Žitavy jsou v pozdějších záznamech uváděni pod různými jmény. Zmiňovaný syn Jindřich, zakladatel rodu pánů z Dubé, je Hynkem z Dubé, mladší Častolov, zakladatel rodu pánů z Klinštejna, je Čeňkem z Lipé a jen Chval, zakladatel pánů z Lipé, je i nadále uváděn stejně.[5]

Poslední záznam o Častolovi ze Žitavy je z 7. prosince 1253, listina se týkala pobytu královského dvora Přemysla Otakara II. v Jablonném v Podještědí, kam přivedl i svého syny Častolova mladšího.[6] Lze předpokládat, že někdy krátce poté zemřel.[7]

Pozemková držba

editovat

Častolov držel rodové statky spolu se svým bratrem Jindřichem v nedílu. Původní rodová držba byla ves Tuháň, podle níž byl zván jejich otec a dále statky na dolním Poohří a Litoměřicku, kde je doložena držba Lovosic, Libochovic, vsi Vojnice, Klapý, Nučničky a Chodžovice. Možné je i vlastnictví vsí Křesín, Levousy, Velké Žernoseky, Prackovice a Liběšice. Bratři také drželi blíže neznámé statky na Žitavsku a Českomoravské vrchovině.

Poznámky

editovat
  1. Přídomek ze Žitavy používal spolu s bratrem od roku 1238.
  • Názor badatelů historie (Palacký, Sedláček, nově Sovadina, Panáček aj.) se vyvíjí, jména jsou jimi přiřazována do rozrodů odlišně v návaznosti na nově objevované historické listiny.[8]

Reference

editovat
  1. SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 16. ISSN 1211-9172. 
  2. SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 10. ISSN 1211-9172. 
  3. a b Bezděz 1997, str. 10
  4. Bezděz 1998, str. 28
  5. Bezděz 1998, str. 28
  6. Bezděz 1998, str. 17
  7. Bezděz 1997, str. 11
  8. Bezděz 1998, str. 28

Literatura

editovat
  • URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X.