Jíra z Roztok
Jíra z Roztok († 1413) byl český šlechtic a dvořan krále Václava IV. Zastával zejména úřad křivoklátského purkrabího, královského podkomořího a vedoucího dvorské stavební huti.
| Jíra z Roztok | |
|---|---|
| Narození | 14. století |
| Úmrtí | 1413 |
| Funkce | Nejvyšší zemský podkomoří (od 1384) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kariéra editovat
Jírovým otcem byl Petr z Roztok, který svůj přídomek odvozoval od Roztok poblíž Křivoklátu. Do panovnických služeb Jíra vstoupil v době vlády Karla IV., ale jeho funkce z té doby jsou neznámé. První doloženou funkcí byl v roce 1380 úřad purkrabího na Křivoklátě. O dva roky později patřil mezi královské rádce, snad i členy královské rady, a byl administrativním vedoucím dvorské stavební hutě.[1] V roce 1384 se stal královským podkomořím. Funkci křivoklátského purkrabího opustil v roce 1385, ale ještě předtím jej panovník za vynikající služby, pracovní horlivost a poctivost povýšil do panského stavu. Potvrdil mu erbovní znamení (černou vránu ve stříbrném poli) a povolil mu i jeho potomkům v erbu používat hermelín jako pokryvadlo helmy. V období 1393–1400 byl nejvyšším hofmistrem královny Žofie a v letech 1399–1400 zastával úřad purkrabího na Karlštejně. V roce 1400 odešel z dvorských služeb a začal se věnovat především správě svého majetku. Zemřel v roce 1413.[2]
Majetek editovat
Jádrem Jírova majetku se stalo krakovské panství, které získal na začátku osmdesátých let čtrnáctého století,[3] nejspíše v roce 1381.[4] Nedaleko Krakova si na místě staršího panského sídla založil hrad Krakovec, na jehož stavbě se významně podílela jím vedená dvorská huť.[5] Z neznámých důvodů (snad kvůli dluhům[6]) musel hrad v roce 1410 prodat Jindřichu Leflovi z Lažan.[2]
Odraz v kultuře editovat
Jíra se objevuje v alegorické básni Nová rada Smila Flašky z Pardubic. Má v ní podobu vrány, která panovníkovi radí, jak má hospodařit.[2]
Reference editovat
- ↑ MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Díl 2. Praha: Odeon, 1972. 551 s. S. 140. Dále jen Menclová (1972).
- ↑ a b c Menclová (1972), s. 142.
- ↑ KYPTA, Jan; LAVAL, Filip; NACHTAMANNOVÁ, Alena; NEUSTUPNÝ, Zdeněk; VESELÝ, Jan. Demolice a novostavba aneb Vznik hradu Krakovce v 80. letech 14. století. Průzkumy památek. 2019, roč. 26, čís. 1, s. 3. Dále jen Kolektiv autorů (2019). ISSN 1212-1487.
- ↑ Kolektiv autorů (2019), s. 5.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 289.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. S. 102.
