Otevřít hlavní menu

František Jindřich Šlik

český šlechtic

František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu, německy Franz Joseph Heinrich Graf Schlik zu Bassano und Weißkirchen (23. května 1789 v Praze - 17. března 1862 ve Vídni) byl generál rakouské jízdy.[1]

František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu
Generál František Josef Jindřich hrabě Šlik, kolorovaná litografie od Josefa Kriehubera, 1849
Generál František Josef Jindřich hrabě Šlik, kolorovaná litografie od Josefa Kriehubera, 1849
Narození 23. května 1789
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 17. března 1862 (ve věku 72 let)
Vídeň
Rakouské císařství
Ocenění Vojenský řád Marie Terezie
Rodiče Joseph Graf Schlick
Příbuzní Elisa Šliková (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

PůvodEditovat

František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu pocházel ze starobylého česko-německého rodu Šliků (Schlicků). Jeho otec Josef Jindřich hrabě Šlik (1751 - 1806) byl rakouským císařským velvyslancem u dánského královského dvora, poté také v Hesensku.

Vojenská dráhaEditovat

 
František Jindřich hrabě Šlik, litografie od Josefa Kriehubera, 1849

František Jindřich na přání otce nejprve studoval práva, ale po smrti otce ze studií odešel a roku 1809 vstoupil do armády. Jeho vojenská kariéra však započala již v roce 1808, kdy dvěma patenty císaře Františka I. vznikla rakouská c. k. zeměbrana. František Jindřich zřídil tři kumpanie zeměbranců ze svých panství, která sám vycvičil a velel jim v hodnosti nadporučíka.

Rakousko s Anglií, Sicílií a Sardinií vytvořily takzvanou „Pátou koalici“ proti Napoleonovi a 9. dubna 1809 Rakouské císařství vyhlásilo válku Francii, druhý den rakouská vojska vstoupila do Bavorska. Hrabě František Jindřich se s vypuknutím války vzdal velení svého zeměbraneckého oddílu a vstoupil do pluku kyrysníků knížete Alberta Saského jako poručík.

V bitvě u Aspern (21.– 22. května 1809), která skončila první porážkou Napoleona, se František Jindřich vyznamenal a byl povýšen na nadporučíka pluku Schwarzenberských hulánů a o několik dní později se stal pobočníkem inspektora jezdectva, generálmajora Ferdinanda hraběte z Bubna a Litic.

Po několika dílčích úspěchů rakouských oddílů v bitvě u Wagramu, francouzská vojska vytlačila Rakušany až ke Znojmu, kde se 11. července 1809 obě armády znovu střetly. Těchto bojů, včetně nejtěžších u Suchohrdel, se Šlik nezúčastnil, nicméně o den později, 12. července 1809, se již účastnil mírových jednání. Byl zprostředkovatelem mezi rakouským hlavním štábem a Napoleonem ve Vídni, s nímž se zde osobně několikrát setkal.

Podepsáním míru v Schönbrunnu 14. října 1809 se Rakouské císařství zavázalo ke spojenectví s Francií. František Jindřich Šlik byl povýšen do hodnosti rytmistra husarského pluku polního maršála Josefa Radeckého, nicméně s vysláním rakouského sboru knížete Schwarzenberga po boku Francouzů proti Rusku nesouhlasil a roku 1810 vystoupil z armádního velení.

Do armády se vrátil teprve po porážce Napoleona v Rusku, kdy nastoupil k pluku švališerů Jana Josefa z Klenové a Janovic.

Poté, co se 12. srpna 1813 k „Šesté protinapoleonské koalici“ přidalo i Rakousko, byl hrabě Šlik znovu přidělen ke štábní službě jako ordonanční důstojník císaře Františka I. U Vachova poblíž Lipska utrpěl od opilého ruského důstojníka vážné zranění hlavy, po kterém ztratil pravé oko.

Po vypuknutí vídeňské březnové revoluci roku 1848 byl jmenován vojenským guvernérem 3. armádního sboru v Krakově, na konci listopadu pak velitelem oddílu o síle 8000 mužů, který měl operovat u Dukly v Haliči při zmaření akce revolucionářů v Horních Uhrách (Slovensko). Se svými jednotkami vybojoval v zimním tažení několik vítězství nad početným zahlenmäßig überlegenen uherskými revolučními oddíly a poté u Košic zavelel ke strategickému ústupu. 5. září 1849 byl povýšen do hodnosti jízdního generála.

LiteraturaEditovat

  • Kocziczka, Die Winterkampagne des Graf Schlikschen Armeekorps 1848–1849 (Olomouc 1850).
  • Meyers Konversations-Lexikon, 5. Auflage, 15. Band, Bibliographisches Institut, Wien und Leipzig, 1897.

ReferenceEditovat

  1. Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine. Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 163 (PDF).

Externí odkazyEditovat