Otevřít hlavní menu
Tomáš G. Masaryk v Šechtlově atelieru, 1918

Dvorní fotograf je titul pro člověka (nebo firmu), který má za úkol pracovat jako fotograf pro panovníka nebo panovnický dvůr; v přeneseném významu se výraz užívá i pro fotografa volené hlavy státu.[1]

Obsah

HistorieEditovat

K pojmu dvůr se případně může doplnit upřesňující adjektivum, například královský dvůr, papežský dvůr čili kurie nebo dvůr knížecí (v Rakousko–Uhersku c. a k.).

České zeměEditovat

 
Dvorní fotograf Langhans, inzerát 1905
 
Fotografie Klementa Gottwalda vpravo nahoře je od Karla Hájka
  • Rudolf Bruner-Dvořák V roce 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích (zámky, panství, manévry, hony, návštěvy panovníka). Dne 20. prosince 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“. Začal následníka trůnu doprovázet na honech, při zábavách ve Sv. Mořici. Fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích. Snímky zachycující Ferdinandovy děti při hrách jsou přirozené a nenucené. Podobně nekonvenčně a nestrojeně zachycoval také žertovné situace při lovu nebo třeba i při manévrech. Prvorozenou dceru Ferdinanda d’Este fotografoval již asi 14 dnů po narození. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval v devadesátých letech zámky Ferdinanda d’Este na Konopišti a v Chlumu u Třeboně, Rudolfu Lichtensteinovi exteriéry i interiéry na Hluboké.
  • František Fridrich byl královský pruský dvorní fotograf, byl dokonce jmenován dvorním fotografem císařského domu v Brazílii. V roce 1866 po prohrané válce Rakouska s Pruskem požádal o právo dvorního fotografa v Prusku a po kladném vyřízení žádosti pak užíval titul „královský pruský dvorní fotograf“.
  • Josef Jindřich Šechtl (1877 –1954) Návrat Tomáše G. Masaryka z exilu, zastávka v Táboře, 21. prosince 1918, portrétoval jej také v ateliéru; Edvard Beneš s chotí 1921.
  • Josef Pírka získal titul Dvorní fotograf vévody nassavského v roce 1888.[3]

EvropaEditovat

SlovenskoEditovat

RuskoEditovat

  • Levickij a syn: Rafail Levickij byl profesorem umění a uznávaným umělcem, dvorním fotografem nejvíce známým svými portréty rodina cara Mikuláše II. Alexandroviče, posledního císaře Ruska. Jeden z prvních velkých fotografických ateliérů v Rusku byl ten, který vlastnil a provozoval Sergej Lvovič Levickij. Založil jej po svém návratu z Paříže na podzim roku 1849 v Petrohradu s názvem Светопись (Kresba světlem) 22. října 1849. Do devadesátých let bylo studio společným podnikem otce a jeho syna Rafaila Levického. Fotografie z této doby mají na rubu rozlišovací text Levickij a syn (Левицкий и сын). Po smrti svého otce v roce 1898 pokračoval v rodinné tradici portrétního studia syn Rafail, pořídil slavné fotografie cara Mikuláše II a carevny Alexandry a jejich dětí Olgy, Tatiany, Marie a Anastasie a Alexeje Nikolajeviče. Fotografie Romanovců byly tak populární, že si vyžádaly zvláštní reprodukované vydání nakladatelství Bon Marché.
  • Karl Bergamasko (1830 — 1896, Petrohrad) byl známý ruský fotograf italského původu, který byl aktivní v 19. století.

ŠvédskoEditovat

Titul Dvorní fotograf byl ve Švédsku poměrně častý kolem roku 1900. Od roku 1899 do roku 1911 bylo ve Švédsku okolo 65. aktivních profesionálních dvorních fotografů.

Prvním švédským dvorním fotografem byl Mathias Hansen (1823–1905). Kolem roku 1860 měl své studio ve Stockholmu, na Regeringsgatanu 28.[8] Dalším průkopníkem fotografem panovníků na královském dvoře ve Stockholmu byl původem Němec Johannes Jaeger, který v období konce 19. století dokumentoval interiéry Stockholmského paláce.

Aron Jonason fotografoval krále Oskara II., doprovázel jej na královské jachtě HMS Drott. Lennart Nilsson portrétoval švédskou královskou rodinu od roku 1940.[9]

Lina Jonn (1861–1896) byla švédská průkopnice v oblasti fotografického průmyslu.

Výběr v abecedním pořadí:

DánskoEditovat

NěmeckoEditovat

 
Zadní strana fotografie Alberta Meyera ozdobená tituly, 1896
  • Joseph Albert (1825–1886) byl dvorním fotografem bavorského královského domu. Byl v roce 1857 jmenován dvorním fotografem bavorské královské rodiny a vrátil se do Mnichova. Portrétoval členy královské rodiny, zvláště krále Ludvíka II. Bavorského a dokumentoval řadu jejich stavebních projektů.[14][15]
  • Alberto Henschel (1827–1882) byl německo-brazilský fotograf narozený v Berlíně s pobočkami s pobočkami v Pernambuco, Bahia, Rio de Janeiro a São Paulo. Získal titul Photographo da Casa Imperial (Fotograf královského domu), což mu umožňovalo fotografovat každodenní život královské monarchie v Brazílii během vlády Petra II. Brazilského, včetně jeho a jeho rodinných příslušníků.[16] Tento titul zvyšoval uznání jeho fotografií, ale také i jejich cenu.
  • Albert Meyer (1857–1924) měl ve velkých německých městech řadu ateliérů a vlastnil několik dvorních titulů.[17] Titul Jeho Veličenstva krále Alberta Saského, Jeho Výsosti vévody Sasko-Meiningenského a počátkem roku 1903 získal titul dvorního fotografa Jeho Výsosti Vévody Sasko-Altenburského.[18] Byl také známý jako fotograf letních olympijských her v roce 1896 v Athénách, po skončení her uspořádal rozsáhlé rozesílání svých snímků. Vyráběl nákladné kožené desky s nápisem "Olympijské hry v Aténách 1896", které obsahovaly 25-35 obrazových desek a byly doručovány řadě četných královských a knížecích domů. Tyto aktivity, podobné moderním PR akcím, si vysloužily pozornost a uznání.
  • Franz Grainer (1871–1948) byl královský bavorský dvorní fotograf. Krátce po přelomu století vytvořil řadu portrétů dětí posledního korunního prince Bavorska, Rupprechta, zejména jeho prvorozeného syna Luitpolda; dále portrétoval syna Albrechta, který jako jediný z nich dosáhl dospělosti.
  • Nicola Perscheid (1864–1930) byl v roce 1891 titulován "Královským saským dvorním fotografem".[19] Portrétoval mimo jiné Alberta Saského a jeho bratra pozdějšího krále Jiřího I.
  • James Buchanan Aurig (1857–1935) začal na počátku 20. století navštěvovat se svým fotoaparátem známé osobnosti města a portrétoval je. Od roku 1908 patřil k jeho zákazníkům i saský královský dvůr. Roku 1911 mu propůjčil král Fridrich August III. Saský titul „dvorní fotograf jeho výsosti“.
  • Heinrich Hoffmann (1885–1957) byl německý fotograf a aktivní tvůrce nacistické propagandy. Jeho jméno je spojeno zejména s dlouhou řadou fotografií německého vůdce Adolfa Hitlera. Ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder vydal řadu knih oslavujících představitele vládnoucí strany. V roce 1920 vstoupil do NSDAP, nedlouho poté jej Adolf Hitler jmenoval svým osobním oficiálním fotografem. Hoffmann se stal Hitlerovým stálým společníkem a blízkým přítelem. Mezi roky 1920-1945 vytvořil více jak 2,23 milionu záběrů vůdce. Jeho fotografie se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. Během trvání třetí říše napsal řadu knih o německém vůdci, mezi které patří např. Hitler, jak ho neznáte (1933) a Jugend um Hitler (1934). V roce 1938 napsal knihy Hitler v Itálii, Hitler befreit Sudetenland a Hitler in seiner Heimat. Jeho poslední kniha – Das Antlitz des Führers byla publikována krátce před koncem druhé světové války. Díky autorským poplatkům z těchto děl Heinrich Hoffmann velmi zbohatl.
  • Genja Jonas (1895–1938) v Anglii měla dovoleno fotografovat členy královské rodiny.
  • Neue Photographische Gesellschaft (Nová fotografická společnost, NPG) byla německá fotografická firma, která existovala od roku 1894 do roku 1948. Byla jednou z nejznámějších a největších společností v oblasti produkce pohlednic, fotografií a stereofotografií. Vilém II. Pruský poděkoval NPG v samostatném dopise za velký počet císařských obrázků, které visely ve školách, kasárnách a ve veřejných budovách.
  • Josef Heimhuber
  • Louis Stüting
  • Karl Liebhardt
  • German Wolf
  • Jacob Reichard (1841 – ???)
  • Wilhelm Kuntzemüller (1845–1918), bádenský dvorní fotograf
  • Jacques Pilartz
  • Emil Bieber a Eugen Hamm
  • Martin Balg
  • Reichard & Lindner
  • Friedrich Müller
  • Carl Eberth (1882–1955)
  • Hugo Thiele

RakouskoEditovat

FrancieEditovat

  • Antoine Claudet (1797–1867) obdržel mnoho vyznamenání, mezi něž patří také jmenování dvorním fotografem královny Viktorie v roce 1853 a o deset let později uznání Napoleona III.[22]
  • Gustave Le Gray (1820–1884) byl oficiálním fotografem císaře Napoleona III. a císařské rodiny.
  • Alphonse Bernoud (1820–1889) byl jmenován dvorním fotografem Bourbonů v Neapoli a posléze rodu Savojských.
  • Frédéric Martens (1806 Itálie – 1885 Francie)
  • André-Adolphe-Eugène Disdéri (1819–1889) v květnu 1859 vyfotografoval ve svém ateliéru císaře Napoleona III, který kvůli fotografování přerušil svou cestu do války.[23] Disdériho vynález – takzvané carte de visite – se staly ve své době velmi populární. Ještě větší popularitu získaly vizitky poté, když se nechala vyfotografovat celá královská rodina v Londýně. Během tří měsíců se prodalo 70 000 fotografických vizitek a údajně jich bylo vyrobeno ještě 200 000 dalších.[24] Císař Napoleon III. po čase jmenoval Disdériho svým dvorním fotografem a zajistil mu tak jisté příjmy.

ItálieEditovat

Spojené království a IrskoEditovat

  • John Jabez Edwin Mayall (1813–1901) byl anglický portrétní fotograf, který v roce 1860 pořídil první fotografii carte de visite královny Viktorie.[31] V březnu 1861 byl pověřen, aby pořídil dvojportrét královského páru. Albert však několik měsíců poté zemřel (v prosinci 1861) a tato událost vyvolala poptávku veřejnosti po portrétech královské rodiny na fotografických vizitkách. Nákupem těchto snímků veřejnost demonstrovala své sympatie a podílela se na podobě veřejného smutku.
Pamatuji si Downeysovy docela dobře - byl to otec se synem. "Starý" Downey byl velmi vysoký starý muž s dlouhým bílým vousem a velmi červenýma lemovanýma očima. Vždy nosil dlouhý kabát s červenou stuhou zasunutou v knoflíkové dírce, a měl vzezření jako důstojný starý džentlmen, ke kterému se titul královských poct velmi dobře hodil. Bylo považováno za velkou čest být fotografován samotným "starým" Downeym. Nikdy „nebral“ nikoho nižšího, než jednu z princezen, nebo možná ještě vévodkyni, to když se cítil v náladě. Jeho personál s ním zacházel jako by to byl někdo z královské rodiny.
  • James Lafayette (1853–1923) byl portrétním fotografem v době krále Eduarda, v roce 1887 se stal prvním irským fotografem, který získal titul „dvorní fotograf“.[34]
  • Alexander Bassano (1829–1913) vlastnil studio na londýnské Old Bond Street, které bylo vyzdobeno uhlotiskovými fotografickými tisky a sádrovými bustami a bylo dost velké na to, aby v něm mohlo být skoro 25 metrů velké panoramatické malované pozadí se zobrazenými scénami namontované na kolečkách, a který poskytovalo řadu venkovních scén nebo oficiálních pozadí. Pořídil portréty například Williama Gladstona nebo královny Viktorie.
  • John Thomson (1837–1921) byl skotský průkopník fotografie, geografie a cestovatel. V Bangkoku v září 1865 začal pracovat na sérii fotografií Krále Mongkuta Siamského a dalších vysoce postavených členů královského dvora a vlády.

SkotskoEditovat

NizozemskoEditovat

ŠpanělskoEditovat

Další zeměEditovat

  • Augustus Washington (1821–1875) byl afroamerický fotograf a daguerrotypista, který později ve své kariéře emigroval do Libérie. Je jedním z mála afroamerických daguerrotypistů, jehož kariéra byla dokumentována.[40] Portrétoval například prvního liberijského prezidenta Josepha Jenkinse Robertse.
  • Charles Bernhoeft (1859–1933) byl lucemburský královský portrétní fotograf.[41] Dvorním fotografem byl jmenován v roce 1891. Jeho první fotografické studio v Lucemburku sídlilo na rue du Génie (nyní ulice Monterey) čp. 1, ale v roce 1900 již postavil nový působivý třípodlažní Atelier Bernhoeft na rohu rue de l'Arsenal (Grand-Rue) a boulevardu Royal. Pro portréty používal široce dostupné carte de visite a kabinetky.[42]
  • Pascal Sébah (1823–1886) byl osmanský pionýr fotografie, který pracoval v Istanbulu, kde měl vlastní fotografický ateliér. Jeho společnost Sébah & Joaillier vlastnila právo „fotografovat sultána“ od roku 1900.
  • Bratři Abdullah Frères byli v roce 1863 dvorními fotografy osmanských sultánů od Abdülazize po Abdülhamida II. a měli oprávnění na zadních stranách svých fotografií znázorňovat sultánské iniciály (monogram) tugra. Bratři provozovali v letech 1866 až 1895 studio v Káhiře. V roce 1900 prodali bratři podnikání společnosti Sébah & Joallier v Konstantinopoli.

AmerikaEditovat

 
Annie Leibovitz: První rodina USA, oficiální snímek pro Bílý dům, 2009

USAEditovat

  • Mathew Brady portrétoval jedenáctého prezidenta USA Jamese K. Polka a 16. prezident USA Abraham Lincoln. Abraham Lincoln prý řekl, že se prezidentem stal díky Bradyho portrétům (a svému projevu na newyorské Copper Union). Portrét Lincolna od Bradyho z 2. září 1864 je na americké pětidolarové bankovce, prezidentův portrét podle Bradyho portrétu je na americké 90-centové poštovní známce z roku 1869.[43]

Od roku 1961 fotografové pracující pro americký Bílý dům se označují jako White House photographers a jeden z nich má vždy funkci Chief Official White House Photographer (hlavní oficiální fotograf Bílého domu).

  • Pete Souza (* 1954) byl hlavní fotograf Bílého domu a prezidenta Baracka Obamy. Pracoval jako fotograf pro prezidenta Ronalda Reagana od června 1983 až do roku 1989, kdy Reagan Bílý dům opustil. V červnu 2004 se stal oficiálním fotografem státního pohřbu Ronalda Reagana.[45]
  • Eric Draper (?) je bývalý hlavní oficiální fotograf Bílého domu a prezidenta George W. Bushe v období 2001 – 2009.[46] V dubnu 2013 vydal Draper svou sbírku fotografií z Bílého domu Front Row Seat: A Photographic Portrait of the Presidency of George W. Bush. Kniha představuje zákulisní pohled během účinkování Bushe na postu prezidenta. Prostřednictvím Draperových fotografií jsou divákovi představeny Bushovy chvíle během historicky významných krizových scén z 11. září 2001. Fotografický blog Time LightBox amerického týdeníku Time napsal: „Draperův portrét Bushe je autentický.“[47] Washington Post poznamenal: „Draperova kniha poskytuje jedinečný a intimní pohled na jeho vztah s bývalým prezidentem Georgem W. Bushem během osmi dramatických let, které změnily Ameriku.“[48]
  • Ian Pirie MacDonald (1867–1942 New York) se označoval jako Pirie MacDonald – fotograf mužů a během své kariéry nasnímal přes 70 000 portrétů, včetně mezinárodních hlav států, náboženských vůdců a umělců.[50][51]

KanadaEditovat

  • William Notman (1826–1891) dokumentoval stavbu mostu Victoria Bridge přes řeku Řeku svatého Vavřince. Most byl otevřen s velkou slávou v roce 1860, kterého se zúčastnili sám princ z Walesu a Notman s fotoaparátem. Jako dárek dostal princ krabičku s Notmanovými fotografiemi z výstavby mostu a scénami kanadského východu a západu. Dárek se tak zalíbil Královně Victorii, že udělila Notmanovi titul Královnin fotograf (Photographer to the Queen).
  • Yousuf Karsh pravděpodobně jeho nejznámější fotografie je Winston Churchill. Karshova práce přitahovala pozornost různých celebrit, ale jeho místo v historii bylo trvale zpečetěno dne 30. prosince 1941, kdy fotografoval Winstona Churchilla poté, co Churchill přednesl projev před kanadskou poslaneckou sněmovnou v Ottawě.[52] Obraz Winstona Churchilla přinesl Karshovi mezinárodní uznání a je velmi často reprodukovaným fotografickým portrétem. V roce 1967 mu byl udělen titul Order of Canada a v roce 1990 byl povýšen na Order of Canada – Companion.

Příběh, který se váže k tomu, jak Karsh vytvořil svůj slavný portrét Churchilla během druhé světové války. Churchill, britský premiér, právě hovořil ke kanadskému parlamentu a Karsh byl u toho, aby jej zachytil jako jednoho velkých vůdců minulého století. "Nebyl zrovna příliš naladěn na portrétování a dvě minuty bylo vše, co mi dovolil, abych jako on přešel od poslanecké sněmovny senátu do předpokoje," napsal Karsh v knize Faces of Our Time. "Dvě skoupé minuty, ve kterých se musím snažit, abych na film zachytil muže, který napsal nebo inspiroval knihovnu knih, plnil svět svou slávou, a já, v tomto případě, s hrůzou."

Churchill vkráčel do místnosti zamračený, "pokud jde o můj foťák, jak by mohl, díval se na něj jako na německého nepřítele." Jeho výraz se pro Karshe perfektně hodil, ale doutník, který mu uvízl mezi zuby se mu zdál neslučitelný s touto slavnostní a formální příležitostí. "Instinktivně jsem mu odstranil doutník. V té chvíli se churchillovské mračení prohlubovalo, hlavu naklonil agresivně dopředu a ruku dal v bok v postoji zlosti."

V portrétu zachytil Churchilla a Británii toho času dokonale – jako vzdorovité a nedobytné. Snímek se tak stal symbolem válečného odhodlání Britů. Churchill k němu později poznamenal: "Vy dokážete přinutit řvoucího lva stát modelem při fotografování." Poté Karsh nazval tuto fotografii Řvoucí lev.

Nicméně, Karshovým favoritem je snímek, který byl pořízen o něco později, a na kterém je Churchillova nálada značně odlehčená, ve stejné pozici, ale s úsměvem.

BrazílieEditovat

  • Marc Ferrez (1843–1923) byl brazilský fotograf známý svými snímky Brazílie, Ria de Janeira, brazilské železnice a královské rodiny. V roce 1865 si otevřel vlastní portrétní studio na Rua São José, v centru Ria de Janeira, které v té době bylo hlavním městem Brazilského císařství. Byl dvorním fotografem Photographo da Marinha Imperial.

AsieEditovat

JaponskoEditovat

IndieEditovat

  • Lala Deen Dayal (1844–1910) v polovině 70. let 19. století, kdy jako pověřený fotograf založil studia v Indore, Bombaji a Hajdarábádu, se stal dvorním fotografem šestého Nizamu státu Hajdarábád, Mahbub Ali Khan, Asif Jah VI, který mu udělil titul Musawwir Jung Raja Bahadur a později v roce 1885 byl jmenován fotografem místokrále Indie.[56] V roce 1866 vstoupil do státní služby jako vedoucí a kreslíř v oddělení sekretariátu Úřadu práce v Indore. Mezitím začal fotografovat a založil vlastní studio v Indore. Byl pověřen fotografovat generálního guvernéra na turné po střední Indii. V roce 1868 založil studio Lala Deen Dayal & Sons, a byl následně pověřen fotografovat různé chrámy a paláce v Indii. Založil studia v Secunderabad, Bombay a Indore. V letech 1875–1876 fotografoval královskou cestu prince a princezny z Walesu. Na počátku 80. let cestoval se sirem Lepelem Griffinem a fotografoval antickou architekturu v regionu. Griffin jej pověřil dělat archeologické fotografie, výsledkem bylo portfolio 86 fotografií, známý jako "Slavné Památky Střední Indie" ("Famous Monuments of Central India").[57] Příští rok odešel z vládních služeb a soustředil se na svou kariéru profesionálního fotografa. Stal se dvorním fotografem šestého Nizamu v roce 1885, brzy poté se přestěhoval z Indore do Hajdarábádu, ve stejném roce byl jmenován fotografem místokrále Indie. Deen Dayal byl jmenován fotografem královny Viktorie v roce 1887 nebo 1897 ???. V letech 1905–1906 doprovázel prince a princeznu z Walesu.[58]

OstatníEditovat

Rumunsko
Norsko
  • Marcus Selmer (1819–1900), průkopník norské fotografie, byl dvorním královským fotografem zvolen v roce 1880. Kromě toho pořídil portrétní fotografie žen a mužů v národních krojích.
  • Peder O. Aune (1862–1931)[64]
Arménie, Írán
Jáva
Lucembursko
Kuba

FotomanipulaceEditovat

Z pozice vlády, nebo jiných zájmových skupin, bylo a bývá se snímky obsahující hlavu státu velmi často manipulováno. Například 20. května 1920 Lenin na snímku hovoří na Sverdlovském náměstí a po jeho boku stojí Lev Davidovič Trockij a Lev Kameněv. Ze snímku byli později Trockij a Kameněv komunistickým režimem odstraněni.

  • 21. března 1953 nezájem lidí o nově zvoleného prezidenta, Antonína Zápotockého, vyřešili retušéři přidáním jásajícího davu.[65]
  • Předseda vlády Klement Gottwald hovoří s prezidentem Antonínem Zápotockým a místopředsedou vlády Viliamem Širokým. Setkání se rovněž zúčastnil ústřední tajemník KSČ Rudolf Slánský a druhý místopředseda vlády Zdeněk Fierlinger. V 50. letech byli Slánský a Fierlinger vyretušováni. Rudolf Slánský proto, že byl jako hlava tzv. „protistátního spikleneckého centra“ v roce 1952 odsouzen a popraven. Fierlinger pravděpodobně spíše z kompozičních důvodů, neboť prý oblibu u KSČ nikdy neztratil. Rudolf Slánský zmizel i z fotografií dokumentujících Slovenské národní povstání, kde sehrál roli komunistického delegáta ve štábu povstalců.[65]
  • Ze snímku Stalinovy procházky s ministrem pro lodní dopravu Nikolajem Ježovem na břehu řeky Volhy byl vyretušován ministr a byl nahrazen řekou Volhou.
  • Nejen v prvním funkčním období prezidenta George W. Bushe byly (zřejmě na popud šéfa jeho kampaně, Carla Rovea) fotografie prezidenta např. z jeho projevů a vystoupení retušovány mimo jiné vložením prezidentského nebo jiného znaku na pozadí fotografie situovaného za prezidentovu hlavu tak, že výsledek subjektivně připomínal svatozář.[66] „Svatozář“ na fotografiích se často objevuje i u jeho nástupce Baracka H. Obamy.[67][68]
  • Francouzskému prezidentovi Sarkozymu novináři týdeníku Paris Match na fotografii z dovolené vyretušovali faldy kolem pasu.[69]


ReferenceEditovat

  1. Např. iRozhlas: Prezidentův dvorní fotograf vzpomíná: Václava Havla v županu nám Francouzi záviděli
  2. Archivovaná kopie. www.scheufler.cz [online]. [cit. 2011-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-04. 
  3. http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1888,prvni-titul-josefa-pirky,333.html
  4. http://www.rscr.cz/kns/vzpominka.pdf
  5. Archivovaná kopie. www.czech.cz [online]. [cit. 2012-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-25. 
  6. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10373936879-jakub-ludvik-fotograf-lidskych-dusi/
  7. MARYAS, Muscle. Gay Camp, Old Russian Style [online]. towleroad.typepad.com/, 2006-01-30 [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-11. (anglicky) 
  8. Svenska fotografet 1899 och 1911. www.rotter.se [online]. [cit. 03-03-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-03-2012. 
  9. Lennart Nilsson, hans livs bilder, sida 162
  10. Dansk Fotografihistorie, str. 50
  11. Tove Thage, "Mary Steen (1856–1939): Steen, Mary Dorthea Frederikke", Dansk Kvindebiografisk Leksikon. (dánsky) Datum přístupu: 14. února 2010.
  12. Lynn Ann Davis, "From the King's Peaceful Copenhagen The Work of Danish Amateur Photographer Christian Hedemann in the Hawaiian Islands", Fund og Forskning, (1981–1990), Bind 29. Retrieved 6 October 2010.
  13. Peter Elfelt [online]. Danish Film Institute [cit. 2012-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-06. (anglicky) 
  14. Castellanos, P. (1999). Diccionario histórico de la fotografía. Madrid: Ediciones Itsmo. pp. 16. ISBN 84-7090-325-X.
  15. Gernsheim, H.; Gernsheim, A. (1965) (en inglés). A concise history of photography. Londres: Thames and Hudson. pp. 133. OCLC 425560.
  16. VASQUEZ, Pedro Karp. Fotógrafos Alemães no Brasil do Século XIX. São Paulo: Metalivros, 2000. ISBN 85-85371-28-5.  Vasquez 2000, str. 109.
  17. Revers této carte de visite
  18. Ludwig Hoerner: Photographie und Photographen in Hannover und Hildesheim. Festschrift zum 150jährigen Geburtstag der Photographie. Hrsg. von den Photographen-Innungen Hannover und Hildesheim, hergestellt im Berufsförderungswerk Bad Pyrmont in den Ausbildungsberufen Schriftsatz, Reprofotographie, Druckformherstellung, Flachdruck und Buchbinder im Rahmen der Umschulung, 1989, str. 30ff.
  19. Sabine Schnakenberg: Perscheid, Nicola. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 20, Duncker & Humblot, Berlin 2001, str. 197.
  20. http://www.scheufler.cz/data/File/file-1158491704.doc
  21. TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Fakulta filmová a televizní, SPN Praha, 1980. 
  22. LEGGAT, Robert. CLAUDET, Jean Francois Antoine [online]. rleggat.com, 1997 [cit. 2010-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Robert Leggat, "Carte-de-Visite photography", A History of Photography: From its beginnings till the 1920s.
  24. BAATZ, Willfried. Fotografie. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0210-6. (česky) 
  25. Archivovaná kopie. www.getty.edu [online]. [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-06. 
  26. Archivovaná kopie. encyclopedia.jrank.org [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-26. 
  27. Archivovaná kopie. www.bikiniscience.com [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-13. 
  28. http://www.glopad.org/pi/record/person/1001148
  29. Archivovaná kopie. www.ouarzazate-1928-1956.com [online]. [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-30. 
  30. http://www.english.imjnet.org.il/htmls/Popup.aspx?c0=13345[nedostupný zdroj]
  31. John Plunkett. Queen Victoria: First Media Monarch. [s.l.]: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-925392-7. 
  32. photoLondon
  33. ChronicleLive
  34. Meadows (2004)
  35. JONES, Rosie Llewellyn. Portraits in Princely India: 1700-1947. [s.l.]: Mārg Publications, 2008-06-01. Dostupné online. ISBN 9788185026862. (anglicky) 
  36. Russell Harris, ‘Vandyk, Carl (1851–1931)’, Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, Oct 2006; online edn, Jan 2008 accessed 16 Aug 2014
  37. National Portrait Gallery - Vandyk collection
  38. National Portrait Gallery
  39. Titul v originálu: Fotógrafo de Su Majestad la Reina
  40. A Durable Memento. Smithsonian magazine. May 1, 1999. Dostupné online [cit. 2009-12-12]. (anglicky) 
  41. "Charles Bernhoeft" Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine, Philately, P&T Luxembourg. Datum přístupu: 23. listopadu 2010.
  42. Christian Mosar, "Exposition Charles Bernhoeft". Forum 254, March 2006. (francouzsky) Retrieved 23 November 2010.
  43. Smithsonian National Postal Museum
  44. Baker Art Gallery, 232 S. High St., Columbus, Ohio [online]. Library of Congress, Historic American Buildings Survey [cit. 2012-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Bio [online]. PeteSouza.com [cit. 2009-02-26]. Dostupné online. 
  46. White House Photo Director Eric Draper [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. CALABRESI, Massimo. Front Row Seat: Eric Draper on George W. Bush [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. GRANN, Nathaniel. "Front Row Seat: A photographic Portrait of the Presidency of George W. Bush" by Eric Draper. The Washington Post. 2013-04-25. Dostupné online [cit. 2015-11-17]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  49. Cecil Stoughton Dies at 88; Documented White House
  50. Ace Photographer Gives Big Secret. news.google.ca. Spartanburg Herald-Journal, 1942-01-28. Dostupné online [cit. 2010-05-06]. (anglicky) 
  51. Ian Pirie MacDonald - obituary. pqasb.pqarchiver.com. Christian Science Monitor, 1942-04-23. Dostupné online [cit. 2010-05-06]. (anglicky) 
  52. CHURCHILL. Quotations and Stories [online]. 2007 [cit. 2007-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-17. (English) 
  53. Někdy se přepisuje jako Uyeno
  54. Archivovaná kopie. www.kyusan-u.ac.jp [online]. [cit. 2011-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-05. 
  55. Anglickou transkripcí a japonským uspořádáním jmen Uchida Kuichi
  56. Portrait of a photographer. The Tribune. February 8, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Vignettes of a splendorous era. The Hindu. Nov 28, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Thomas, 40.
  59. Macmillan Biographical Encyclopedia of Photographic Artists & Innovators, by Turner Browne, Elaine Partnow. Published by Macmillan, 1983. ISBN 0-02-517500-9. Page 70.
  60. Photographs of India. circa 1862 – circa 1872 – Samuel Bourne Biography Cambridge University Library.
  61. Samuel Bourne, not only set up a studio in Simla in 1863 The Telegraph, September 23, 2006.
  62. http://www.npg.org.uk/collections/search/person.php?LinkID=mp08090&role=art
  63. RUMUNSKÉ ROLNICKÉ MUZEUM. Iosif Berman „omul cu o mie de ochi“ (Muž s tisíci očima) [online]. historia.ro [cit. 2012-11-05]. Dostupné online. (rumunsky) 
  64. http://www.nb.no/pm/fotograf.php?fotograf_id=132&navn=&m_saml=&kjonn=&tittel=&eiernavn=&stikkord=&year_from=&year_to=&stedsnavn=&genre_code=&country_code=&fylke_code=&startid=
  65. a b KASÍK, Pavel. Jak z fotografií mizeli nepohodlní lidé. Výlet do světa fotomontáže. iDNES.cz [online]. 2007-9-22 [cit. 2008-11-3]. Dostupné online. 
  66. Using Images Of Bush To Manipulate The Minds Of Voters, český překlad: O naaranžovaných snímcích a podprahovém vnímáni
  67. http://www.google.cz/images?hl=cs&q=obama+halo
  68. http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/business-ve-svete/clanek.phtml?id=697043
  69. BH. Sarkozyho sto dnů: Sebevědomá politika i image. Aktuálně.cz [online]. Rev. 2007-08-23 [cit. 2008-11-25]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • (švédsky) Rolf Söderberg, Pär Rittsel: Den svenska fotografins historia, Bonnier Fakta, Stockholm 1983, ISBN 91-34-50314-5
  • (švédsky) Petter Karlsson, Hasse Persson: Lennart Nilsson, hans livs bilder, Bonniers Förlag, Stockholm 2002, ISBN 91-0-057847-9
  • (švédsky) Gösta Flemming: Centennium, fotografi i Sverige 1895-1974, Svenska Fotografers Förbund, Stockholm 2008, ISBN 978-91-85448-12-8

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat