Jiří V.

král Spojeného království

Jiří V. (anglicky George V, 3. červen 186520. leden 1936) byl král Spojeného království a britských dominií a indický císař od roku 1910 až do své smrti. Byl prvním britským panovníkem z windsorské dynastie, kterou vytvořil přejmenováním britské větve dynastie Sachsen-Coburg und Gotha.

Jiří V.
král Spojeného království Velké Británie a Irska
Jiří V.
Jiří V.
Doba vlády 6. květen 191020. leden 1936
Korunovace 22. červen 1911
Narození 3. červen 1865
Marlborough House, Londýn
Úmrtí 20. leden 1936 (ve věku 70 let)
Sandringham House, Norfolk
Pohřben kaple svatého Jiří, Windsorský hrad
Předchůdce Eduard VII.
Nástupce Eduard VIII.
Královna Marie z Tecku
Potomci Eduard
Albert (Jiří)
Marie
Henry
Jiří
Jan
Rod Dynastie Sachsen-Coburg und Gotha
Windsorská dynastie
Otec Eduard VII.
Matka Alexandra Dánská
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od dvanácti let sloužil u britského námořnictva, ale po náhlé smrti svého staršího bratra Alberta se stal princem waleským – následníkem trůnu – a oženil se s bratrovou snoubenkou Marií z Tecku. I když jako královský pár občas podnikli cestu po zemích Britského impéria, Jiří upřednostňoval konvenční styl života a trávil čas se sbírkami poštovních známek.

Na trůn nastoupil po smrti svého otce Eduarda VII. roku 1910. Byl jediným císařem Indie, který navštívil císařský dvůr v Dillí, kde byl korunován. Pro tuto příležitost byla zhotovena indická císařská koruna. V době první světové války se zřekl všech svých německých titulů a změnil jméno svého královského rodu "Sachsen-Coburg und Gotha" na rod "Windsor" (podle stejnojmenného sídelního hradu).

V době jeho vlády po přijetí příslušného zákona došlo k oddělení správy dominií, takže byl vládcem dominií jako oddělených království, což připravilo cestu ke vzniku Commonwealthu. Období jeho panování bylo poznamenáno rozmachem socialismu, komunismu, fašismu, irského republikanismu a zvolením prvního britského labouristického předsedy vlády. Přesto za jeho vlády zůstalo Britské impérium ještě relativně nedotčené, naopak se britský vliv ještě rozrostl o mandátní území v Asii a Africe odňatá po první světové válce Turecku a Německu.

Jeho nástupcem byl jeho nejstarší syn Eduard, jehož po jeho brzké abdikaci nahradil druhorozený Albert (pod jménem Jiří VI.).

MládíEditovat

Narodil se 3. června 1865 v Marlborough House v Londýně jako druhý nejstarší syn Eduarda, prince waleského (pozdějšího krále Eduarda VII.), a jeho manželky Alexandry Dánské. Vzhledem k tomu, že měl staršího bratra, neočekávalo se, že by se měl někdy stát králem.

Jeho bratr Albert byl jen o sedmnáct měsíců starší a tak byli oba princové vychováváni společně. Od roku 1877 strávili nějaký čas na výcvikové lodi Brittania v Dartmouthu. Od roku 1879 oba bratři sloužili tři roky na lodi Bacchante. Na této lodi procestovali různé kolonie Britského impéria v Karibiku, Jižní Africe a Austrálii a navštívili Jižní Ameriku, Středozemní moře, Egypt a Dálný východ. Po návratu se bratři rozdělili. Albert začal navštěvovat Trinity College v Cambridgi, zatímco Jiří dále pokračoval ve službě u královského námořnictva.

ManželstvíEditovat

 
Oficiální portrét Jiřího manželky Marie z Tecku

Jako mladý muž a námořník sloužil delší dobu pod velením svého strýce prince Alfréda, vévody z Edinburghu, na Maltě. Zde se zamiloval do jeho dcery a své sestřenice Marie z Edinburghu. Jeho babička, otec i strýc s tímto vztahem souhlasili, ale obě matky byly proti. Na nátlak své matky Marie Jiřího nabídku odmítla a později se stala královnou Rumunska.

Roku 1891 se jeho starší bratr Albert zasnoubil se svou druhou sestřenicí Marií z Tecku. Nicméně Albert po půl roce zemřel na zápal plic a tak se stal korunním princem britského trůnu Jiří. Tato skutečnost ukončila jeho námořní kariéru a očekávalo se od něj, že se více zapojí do politiky. Královna Viktorie stále považovala princeznu Marii za vhodnou kandidátku na sňatek s budoucím králem a přesvědčila Jiřího, aby Marii požádal o ruku. Jejich sňatek se konal 6. července 1893 v královské kapli St James's Palace. Jejich manželství bylo úspěšné a oba se navzájem respektovali.

Dvojice žila v malém domě v Norfolku, kde se jejich styl života podobal více životu příslušníků střední společenské třídy, než životu členů královské rodiny. Jiří upřednostňoval, na rozdíl od svých rodičů, jednoduchý a klidný život. Byl známý filatelista a sehrál důležitou roli při vybudování královské filatelistické sbírky do úrovně nejrozsáhlejší sbírky známek na světě.

Jiří i jeho manželka plnili širokou škálu povinností členů královské rodiny. Po smrti královny Viktorie se Jiřího otec stal králem. Roku 1901 Jiří s Marií procestovali několik zemí Britského impéria. Navštívili Austrálii, kde zahájil první jednání australského parlamentu. Dalšími zastávkami byly země Jižní Afriky, Kanada a Nový Zéland.

9. listopadu 1901 byl Jiřímu udělen titul prince z Walesu a jeho otec, na rozdíl od přístupu královny Viktorie k němu samotnému, si přál, aby se připravil na budoucí roli krále. Jiří tak měl přístup ke státním dokumentům.

VládaEditovat

6. května 1910 král Eduard VII. zemřel a Jiří po něm nastoupil trůn britského impéria. Korunovace královského páru se konala 22. června 1911 ve Westminsterském opatství. Oslavy korunovace byly pojaty jako oslava Britského impéria.

Později oba navštívili indické Dillí, kde se jako indický císař a císařovna účastnili slavnostního zasedání indických hodnostářů a princů. Při té příležitosti měl Jiří na hlavě nasazenu indickou císařskou korunu, která byla vytvořena speciálně pro tuto příležitost. Poté oba cestovali po Indii a on sám jako nadšený lovec využil příležitosti k lovu tygrů.

První světová válkaEditovat

 
Jiří V. (vpravo) a Mikuláš II.

V letech 19141918 byla Británie ve válečném stavu s Německem. Německý císař Vilém II., který pro Brity symbolizoval válečné hrůzy, byl Jiřího prvním bratrancem. Marie, ačkoli byla podobně jako její matka britského původu, byla dcerou vévody z Tecku, následníka německého královského rodu Württemberků.

17. července 1917 vydal Jiří nařízení, kterým změnil jméno královského rodu z německy znějícího Sachsen-Coburg und Gotha na Windsor, aby tak podpořil britské vlastenectví. Dále on a členové královské rodiny, kteří byli britskými občany, se zřekli používání německých titulů a převzali britská příjmení. Také prosadil, aby příbuzní královské rodiny bojující na německé straně, byli zbaveni britských šlechtických titulů.

Když byl ruský car a jeho bratranec Mikuláš II. (s nímž Jiřího pojila i nápadná fyzická podoba) svržen Říjnovou revolucí, zvažovala britská vláda poskytnout jemu a jeho rodině azyl. Zhoršené životní podmínky britského obyvatelstva a obavy z toho, že by mohla být revoluce zavlečena i do Británie, však vedla krále Jiřího k přesvědčení, že by přítomnost Romanovců mohla být shledána nepříhodnou. Britská tajná služba vypracovala plán na záchranu carské rodiny, ale sílící pozice bolševiků a zhoršující se podmínky války způsobily, že tyto plány nebyly realizovány, car zůstal zajat bolševiky a s celou nejbližší rodinou jimi byl roku 1918 zavražděn. Následující rok byla carova matka Marie Fjodorovna a jiní členové širší carské rodiny zachránění z Krymu britskou lodí.

Pozdní obdobíEditovat

 
Eduard VII. (vpravo), jeho syn Jiří (vlevo) a jeho vnukové Eduard a Jiří

V průběhu první světové války a po ní byly svrženy mnohé evropské monarchie, jejichž příslušníci byli Jiřího příbuznými. Jiří se také zajímal o politické nepokoje v Irsku. V průběhu generální stávky roku 1926 vyjádřil znepokojení, že stávka je vedena revolucionáři, ale varoval vládu před použitím síly.

První světová válka poznamenala jeho zdraví a kouření tento stav dále zhoršovalo. Dlouho trpěl dýchacími problémy a záněty průdušek. Roku 1928 vážně onemocněl a po následující dva roky převzal jeho státní povinnosti jeho syn Eduard. Jiřího zdravotní stav se později sice zlepšil, ale úplně se už nezotavil nikdy. 20. ledna 1936 v Sandringham House zemřel.

Roku 1932 souhlasil s pronesením vánočního projevu v rozhlasu; tato akce se od té doby každý rok opakuje. Nebyl příznivcem této novoty, ale byl svým okolím přesvědčen, že to je to, co si občané přejí. Obával se nárůstu vlivu nacistické strany v Německu a vyzval britského velvyslance v Německu, aby činnost nacistů sledoval. Oslavy stříbrného výročí jeho nástupu na trůn byly demonstrací náklonnosti veřejnosti k jeho osobě, k oblíbenému králi.

PotomciEditovat

Tituly a vyznamenáníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Jiřího V..

RodokmenEditovat

 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Ernest I. Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
princ Albert
 
 
 
 
 
 
Augustus Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
Eduard VII.
 
 
 
 
 
 
Jiří III.
 
 
Eduard August Hannoverský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Meklenbursko-Střelická
 
 
královna Viktorie
 
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
Jiří V.
 
 
 
 
 
Fridrich Karel Ludvík Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderburský-Beck
 
 
Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský
 
 
 
 
 
 
Frederika Schliebenská
 
 
Kristián IX.
 
 
 
 
 
 
Karel Hesensko-Kasselský
 
 
Luisa Karolina Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Luisa Dánská a Norská
 
 
Alexandra Dánská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Hesensko-Kasselský
 
 
Vilém Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Karolina Nasavsko-Usingenská
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Frederik Dánský
 
 
Luisa Šarlota Dánská
 
 
 
 
 
 
Žofie Frederika Meklenbursko-Zvěřínská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George V of the United Kingdom na anglické Wikipedii.


Externí odkazyEditovat