Vilém II. Pruský
Vilém II. Pruský (27. ledna 1859 Berlín – 4. června 1941 Doorn, Nizozemsko) byl od 15. června 1888 do 9. listopadu 1918 posledním německým císařem a pruským králem. Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů, jehož hlavou byl až do své smrti v roce 1941.
| Vilém II. | |
|---|---|
| německý císař pruský král | |
| |
| císař Vilém II. | |
| Doba vlády | 15. červen 1888 – 9. listopad 1918 |
| Úplné jméno | Friedrich Wilhelm Viktor Albrecht von Preußen |
| Narození | 27. ledna 1859 |
| Berlín, Prusko | |
| Úmrtí | 4. června 1941 (ve věku 82 let) |
| Doorn, Nizozemsko | |
| Předchůdce | Fridrich III. |
| Nástupce | - |
| Královna | Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská |
| Manželka | Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská |
| Hermína Reusská | |
| Potomci | Vilém Fridrich Vilém Eitel Fridrich Adalbert August Vilém Oskar Jáchym Viktorie Luisa |
| Dynastie | Hohenzollernové |
| Otec | Fridrich III. |
| Matka | Viktorie Sasko-Koburská |
| Podpis | 
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PůvodEditovat
Jeho otcem byl německý císař a pruský král Fridrich III. z rodu Hohenzollernů a matkou Viktorie Sasko-Koburská, dcera anglické královny Viktorie. Vilém II. byl nejstarším vnukem královny Viktorie, kterou jako významnou panovnici obdivoval a poslouchal, tudíž dokud žila, napomínala Viléma za jeho špatné činy a držela ho tzv. „na uzdě“.
Vilém II. se narodil s částečně ochrnutou levou rukou, což působilo na jeho výchovu a byl na něj vyvíjen větší tlak.
VládaEditovat
Když roku 1888 zemřel císař Vilém I., stal se německým císařem jeho smrtelně nemocný syn Fridrich III., který však vládl pouhých 99 dnů. Po něm nastoupil na trůn jeho 29letý ambiciózní syn Vilém II. Proto je rok 1888 nazýván jako rok tří císařů. Politické a osobní rozpory mezi Bismarckem a novým císařem, který chtěl být „svým vlastním kancléřem“, způsobily v roce 1890 Bismarckův pád a odchod z politiky. Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky, toužil po Německu s koloniemi, jež měly Anglie či Francie. Po propuštění Otto von Bismarcka roku 1890 vedl německou politiku v duchu militarismu, k čemuž pomáhalo i veřejné mínění a hlavně němečtí generálové. Tím později přispěl k rozpoutání první světové války.[1]
Císař Vilém II. si dobře rozuměl s Františkem Ferdinandem d'Este, který se po smrti korunního prince Rudolfa stal rakouským korunním princem. K Františkově manželce Žofii Chotkové se choval jako k budoucí císařovně, což bylo vzhledem k jejich morganatickému manželství velmi výjimečné. Jejich smrt při atentátu v Sarajevu ho velmi pobouřila jako přítele i jako panovníka, a proto naléhal na Františka Josefa I., aby vyhlásil Srbsku válku.
- Galerie
S bratrancem Mikulášem II. v roce 1905 (mají vyměněné uniformy)
S rumunským příbuzným, králem Karlem I.
S Hindenburgem (vlevo) a Ludendorffem (vpravo) v roce 1917
Polní maršál von Mackensen (uprostřed) s ostatními účastníky císařova pohřbu
Abdikace a exilEditovat
Po převratu z 9. listopadu 1918, který ovlivnili i pruští důstojníci a jenž se stal koncem Pruského království, se Vilém II. vzdal císařského titulu i pruské koruny, čímž ukončil pětisetleté panování Hohenzollernů v Braniborsku, dvousetleté v Prusku a osmapadesátileté v Německu,[2] a 10. listopadu uprchl do Holandska.
Čl. 227 Versailleské smlouvy obsahoval veřejnou žalobu na Viléma II. pro „nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv“. Viléma měl soudit zvláštní mezinárodní tribunál. Nizozemská vláda ho nicméně odmítla vydat i přes apely vítězných mocností (především Britů a Francouzů).
Do exilu si nechal převézt značnou část svého obrovského majetku, údajně šlo o nejméně šedesát vagónů naplněných nábytkem, uměním, stříbrem a jinými věcmi. Navíc disponoval značnými finančními prostředky.[3] Žil nejprve v Amerongenu, v roce 1920 přesídlil do Doornu. V exilu mu zemřela první žena, nedlouho poté se stihl oženit podruhé, sepsal paměti, přijímal rozličné návštěvy, věnoval se lovu, zahradničení a kácení stromů. K nacismu se nejprve stavěl spíše pozitivně (doufal, že dojde k restauraci monarchie v čele s jeho synem), později v zásadě rezervovaně či dokonce kriticky (například ke křišťálové noci). Po nacistické okupaci Nizozemska v květnu 1940 se stáhnul z veřejného života. Nabídku na exil v Británii mezitím 12. května 1940 odmítl. Německá okupační moc s ním téměř nekomunikovala, neb neměla zájem na oživení monarchistických myšlenek. V červnu 1940 ještě telegraficky blahopřál Hitlerovi k úspěšné válce na západě, což po zveřejnění po válce způsobilo v Nizozemsku bouři nevole a ospravedlnilo konfiskaci jeho majetku. Zemřel ve městě Doorn začátkem června 1941 na plicní embolii.
RodinaEditovat
S první manželkou Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou (1858–1921), kterou si vzal 27. února 1881 v Berlíně, měl sedm dětí:
- Vilém Fridrich (1882–1951) ∞ 1905 vévodkyně Cecílie Meklenbursko-Schwerinská (1886–1954)
- Eitel Fridrich (1883–1942) ∞ 1906–1926 vévodkyně Žofie Šarlota Oldenburská (1879–1964)
- Adalbert (1884–1948) ∞ 1914 princezna Adelaida Sasko-Meiningenská (1891–1971)
- August Vilém (1887–1949) ∞ 1908–1920 vévodkyně Alexandra Viktorie Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburská (1887–1957)
- Oskar (1888–1958) ∞ 1914 hraběnka Ina Marie von Bassewitz (morganatický svazek) (1888–1973)
- Jáchym (1890–1920) ∞ 1916 princezna Marie Augusta Anhaltská (1898–1983)
- Viktorie Luisa (1892–1980) ∞ 1913 vévoda Arnošt August Brunšvický (1887–1953)
V roce 1922 se Vilémovou druhou ženou stala vdova, princezna Hermína Schönaich-Carolath, rozená princezna Reuss (1887–1947).
- Galerie
S otcem Fridrichem III na skotském hradě Balmoral
Se svým dědem, otcem a synem v roce 1882
Vilém II. s rodinou
Vilém v roce 1927 s Vilémy, se synem a vnukem
Vilém II. v exilu v Doornu (1933)
PředkovéEditovat
TitulyEditovat
- 27. ledna 1859 – 9. březen 1888: Jeho královská Výsost, pruský princ
- 9. březen 1888 – 15. červen 1888: Jeho císařská a královská Výsost, německý a pruský korunní princ
- 15. červen 1888 – 4. června 1941: Jeho císařské a královské Veličenstvo, německý císař a pruský král
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 129.
- ↑ SCHOEPS, Hans–Joachim. Dějiny Pruska. [s.l.]: Garamond, 2004. 471 s. ISBN 80-86379-59-0.
- ↑ HICKLEY, Catherine. His Ancestors Were German Kings. He Wants Their Treasures Back.. The New York Times. 2021-03-12. Dostupné online [cit. 2021-05-19]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
LiteraturaEditovat
- STELLNER, František. Poslední německý císař : z německých dějin v epoše Viléma II. Praha: Panevropa, 1995. 471 s. ISBN 80-85846-04-7.
- STELLNER, František. Der erste Staatsbesuch des deutschen Kaisers Wilhelm II. in Wien. Prague Papers on the History of International Relations. 2001, roč. 5, s. 75–83. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-016-8.
- STELLNER, František. Wilhelm II. und die Juli-Krise 1914. In: SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague: Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 509–515. (německy)
Související stránkyEditovat
- Dějiny Německa
- Německá říše
- Německý císař
- Německé císařství
- Pruský král
- Pruské království
- Dějiny Pruska
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém II. Pruský na Wikimedia Commons 
Osoba Vilém II. Pruský ve Wikicitátech- Německo bez císaře - osudy císaře Viléma II. - video z cyklu České televize Historický magazín
| Předchůdce: Fridrich |
|
Německý a pruský korunní princ 9. březen – 15. červen 1888 |
|
Nástupce: Vilém |
| Předchůdce: Fridrich III. |
|
Německý císař 1888 – 1918 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: Fridrich III. |
|
Pruský král 1888 – 1918 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: Fridrich III. |
|
Hlava rodu Hohenzollernů 1888 – 1941 |
|
Nástupce: Vilém Fridrich Pruský |
| Předchůdce: - |
|
Titulární německý císař a pruský král 1918 – 1941 |
|
Nástupce: Vilém Fridrich Pruský |
| Předchůdce: Arnošt August Brunšvický |
[[Soubor::Wappen Deutsches Reich - Reichswappen (Grosses).svg|40px|Znak z doby nástupu]] | Němečtí panovníci podle data abdikace v roce 1918 9. listopad 1918 – 3. |
.png){kind=small}
|
Nástupce: Ernest Ludvík Hesenský |