Otevřít hlavní menu

Luisa Hesensko-Darmstadtská (1757–1830)

Velkovévodkyně Sasko-výmarsko-eisenašská

Luisa Hesensko-Darmstadtská (30. ledna 1757, Berlín14. října 1830) byla dcera Ludvika IX., lankraběte Hesensko-Darmstadtského, a jeho manželky Karolíny, hraběnky Falcko-Zweibrückenské. Vdala se za vévodu, později velkovévodu, Sasko-výmarsko-eisenašského Karla Augusta. Byla též významnou osobou Výmarského klasicismu a po bitvě u Jeny osobně vyjednávala s Napoleonem lepší podmínky pro Výmar a okolí.

Luisa Hesensko-Darmstadtská
Velkovévodkyně Sasko-výmarsko-eisenašská
Portrét Luisy Hesensko-Darmstadtské
Portrét Luisy Hesensko-Darmstadtské
Doba vlády 21. dubna 181514. června 1828
Sňatek 3. října 1775
Manžel Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Narození 30. ledna 1757
Berlín
Úmrtí 14. října 1830
Potomci Karel Fridrich
Karolína Luisa
Bernhard
Dynastie Hesensko-Darmstadtští
Otec Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
Matka Karolína Falcko-Zweibrückenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

 
Luisina matka Karolína

MládíEditovat

 
Ludvík IX., otec Luisy

Luisa Hesensko-Darmstadtská se narodila 30. ledna 1757 v Berlíně, kde její rodina, kvůli sedmileté válce, pobývala. Její otec Ludvík IX. působil v době jejího narození jako generál v pruské armádě. Protože byl tak daleko po větší část dětství Luisy, její výchova spočívala na jejich matce Karolíně. Podobně tomu bylo i u Luisiných sourozenců: nejstarší Karolíny, Bedřišky Luisy, Ludvíka, Amálie, Vilemíny Luisy a Kristiána. Karolína děti vychovávala v protestantském duchu a rozvíjela u Luisy především zájem pro četbu a hudbu. Též vedla výhodnou sňatkovou politiku, samotnou Luisu chtěla provdat za ruského cara Pavla I. Pavlova matka Kateřina ale v Luise neviděla vhodnou manželku pro svého syna a místo ní vybrala její starší sestru Vilemínu Luisu. Kateřinino odmítnutí Luisy navždy poznamenalo i vztah Luisy a Pavla.

ManželstvíEditovat

I přes prvotní odmítnutí, Luise byl brzy nalezen jiný nápadník a tak se ve věku osmnácti let zasnoubila s Karlem Augustem Sasko-Výmarsko-Eisenašským, synem Arnošta Augusta II. a jeho manželky Anny Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Ke svatbě došlo 3. října 1775 na šlechtickém dvoře v Karlsruhe.

Manželství bylo čistě dynastické a, jak to v takových případech bývá, také nešťastné. Luisa byla známá svojí jemností a plachostí, měla problém zapadnout na novém dvoře mezi ostatní šlechtice a zůstávala ve stínu své tchyně Anny Amálie. Znala se s Johannem Wolfgangem von Goethem, který jí věnoval i několik veršů ve svých dílech, například verš „Jejíž pýcha je jen nevinnost.“ (Dont la fierté n'est qu'innocence) a další.

Po čtyřech letech se páru narodilo první dítě, avšak místo mužského dědice se narodila dcera. Tato dcera, Luisa Augusta Amálie navíc žila jen pět let. I další těhotenství přineslo "jen" dceru, která zemřela ihned po narození. Karel August navíc v té době odjel do tažení. Svoji manželku veřejně ztrapňoval, už tím, že veřejně udržoval poměr s Karoline Jagemannovou. Roku 1783, třináct let po svatbě, se narodil vytoužený dědic Karel Fridrich. Po něm ještě následovaly další čtyři děti, avšak jen dvě, dcera a syn, se dožili dospělosti. Po narození syna Bernharda byl účel manželství naplněn a manželé se ještě více odcizili.

Napoleonské válkyEditovat

14. října 1806 proběhla bitva u Jeny, kde sasko-pruská vojska prohrála s Napoleonem a tak bylo celé Německo odevzdáno pod křídla Francouzů. Tato porážka také urychlila pád Svaté říše římské. Brzy po vítězství se Francouzi přesunuli k Výmaru, kde žila Luisa i s rodinou. Zbytek šlechtické rodiny uprchl do exilu nebo táhl s pruskou armádou a Luisa byla jediná, kdo zůstal ve Výmaru. Proto se jí též říkalo „matka“ nebo „ochránkyně národ“. Dva dny po bitvě se setkala s Napoleonem. Tvrdila, že její manžel odešel z pruské armády a vyžadovala, aby byl Výmar a okolí uštědřeno od drancování. Nicméně, drancování se oblast nakonec nevyhnula. Ona se ale inspirovala Luisou Pruskou a chytře zabránila tomu, aby Výmar skončil tak hrozně, jako například univerzitní město Jena. Drancování zem přežila bez větších ztrát a později se vyhla i dalším nepříjemnostem. V té době byla Luisa brána jako hlava země namísto svého manžela.

Jako politička byla velmi schopná a na Vídeňském kongresu společně s manželem zajistila, aby Výmaru zůstaly všechny dosavadní pozemky a naopak bylo dosavadní vévodství povýšeno na velkovévodství.

Zemřela ve věku třiasedmdesáti let 14. února 1830.

PotomciEditovat

Z nešťastného manželství s Karle Augustem vzešlo celkem sedm dětí, avšak pouze tři, dva synové a dcera, se dožili dospělosti.

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Landgravine Louise of Hesse-Darmstadt (1757–1830) na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • BORNHAK, Friederike. Aus Alt-Weimar. Die Großherzoginnen Luise und Maria Paulowna. Breslau: [s.n.], 1908. 111 s. ISBN 3-87203-015-9. 
  • HAMMERICH, Louis Leonor. Zwei kleine Goethestudien. II. Grossherzogin Louise von Sachsen-Weimar – eine politische, keine schöne Seele. Kopenhagen: [s.n.], 1962. 
  • TAXIS-BORDOGNA, Olga. Frauen von Weimar. Mnichov: Simon and Schuster, 1950. 302 s. 

Externí odkazyEditovat

Sasko-výmarská a sasko-eisenašská vévodkyně
Předchůdce:
Anna Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
17751809
Luisa Hesensko-Darmstadtská (1757–1830)
Nástupce:
Vévodství sloučena do jednoho
Sasko-výmarsko-eisenašská vévodkyně
Předchůdce:
Nový titul
18091815
Luisa Hesensko-Darmstadtská (1757–1830)
Nástupce:
Titul zrušen
Sasko-výmarsko-eisenašská velkovévodkyně
Předchůdce:
Nový titul
18151828
Luisa Hesensko-Darmstadtská (1757–1830)
Nástupce:
Marie Pavlovna Romanovová