Émile Loubet

francouzský politik

Émile Loubet (30. prosince 1838 Marsanne, Drôme20. prosince 1929 Montélimar, Drôme) byl francouzský politik, v roce 1892 několik měsíců předseda vlády a v letech 1899 až 1906 francouzský prezident.

Émile Loubet
8. prezident Francie
Ve funkci:
18. února 1899 – 18. února 1906
PředchůdceFélix Faure
NástupceArmand Fallières
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická republikánská aliance

Narození31. prosince 1838
Marsanne
Úmrtí20. prosince 1929 (ve věku 90 let)
Montélimar
Místo pohřbeníMontélimar
ChoťMarie-Louise Loubet
Alma materPařížská právní fakulta
Profesepolitik a advokát
Oceněnírytíř Řádu slona (1900)
Řád Norského lva (1904)
Řád Mahá Čakrí
rytíř Řádu zlatého rouna
Dobročinný řád afrického osvobození
… více na Wikidatech
CommonsÉmile Loubet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a politická kariéra

editovat

Narodil se v roce 1838. V roce 1863 získal doktorát z práv. Po pádu druhého císařství a nastolení třetí republiky v roce 1870 se stal vytrvalým podporovatelem Léona Gambetty a současně starostou Montélimaru. V roce 1876 byl za Montélimar zvolen do poslanecké sněmovny, o rok později byl jako poslanec zvolen znovu, ačkoli v tom samém roce přestal být kvůli sporům s vládou starostou města.

V roce 1885 vstoupil do Senátu. V letech 1887–1888 byl ministrem ve vládě Pierra Tirarda. V roce 1892 jej prezident a současně jeho osobní přítel Sadi Carnot požádal o sestavení nové vlády – tento kabinet však padl už po několika měsících v důsledku tzv. Panamské aféry. Sám Loubet se nicméně stal ministrem vnitra v nové vládě Alexandra Ribota.

Loubetova reputace coby státníka a silného a srozumitelného řečníka postupně rostla, díky čemuž se v roce 1896 stal předsedou Senátu a v roce 1899 dokonce francouzským prezidentem – získal 483 hlasů, zatímco bývalý předseda vlády Jules Méline, jeho jediný vážný soupeř, získal pouhých 279 hlasů. Loubet tak v úřadu nahradil Félixe Faureho.

Počátek jeho prezidentství ovlivňovaly dozvuky Dreyfusovy aféry. Dreyfusovi byl v roce 1899 po obnoveném procesu v Rennes uložen nový dlouholetý trest vězení; Loubet však trest na návrh ministra války markýza de Gallifet Dreyfusovi prominul. Dalším politickým tématem třetí republiky se stala odluka církve od státu; již v dubnu 1905 byl odvolán francouzský velvyslanec ve Vatikánu a v červenci téhož roku rozluku odhlasovala poslanecká sněmovna.

Loubet zemřel v roce 1929 ve věku 90 let v Montélimaru.

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Loubet na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Almanach national : annuaire officiel de la République française pour ... présenté au Président de la République. Gallica [online]. 1900 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (FR) 
  2. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Frederiksberg: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2, ISBN 87-7674-434-5. OCLC 690753864 S. 456. (dánsky) 
  3. FRANCE AffD ITALY.. Advertiser (Adelaide, SA : 1889 - 1931). 12 IV 1901, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. 
  4. a b Almanach national. Annuaire officiel de la République française. Berger-Levrault, 1903. s. 660, 663, 676.
  5. "Court Circular". The Times (36811). Londýn. 4. července 1902. s. 3.
  6. "Latest intelligence - France". The Times (36801). Londýn. 23. června 1902. s. 5.
  7. "Court Circular". The Times (36913). Londýn. 31. října 1902. s. 8.
  8. Royal Thai Government Gazette. 16. října 1902 Dostupné online Archivováno 8. 5. 2019 na Wayback Machine.
  9. The Order of the Norwegian Lion. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat