Otevřít hlavní menu

Émile Loubet (30. prosince 1838, Marsanne, Drôme20. prosinec 1929, Montélimar, Drôme) byl francouzský politik, v roce 1892 několik měsíců předseda vlády a v letech 1899 až 1906 francouzský prezident.

Émile Loubet
Emile Loubet.jpg

8. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
18. února 1899 – 18. února 1906
Předchůdce Félix Faure
Nástupce Armand Fallières
Stranická příslušnost
Členství Demokratická republikánská aliance

Narození 31. prosince 1838
Marsanne
Úmrtí 20. prosince 1929 (ve věku 90 let)
Montélimar
Místo pohřbení Montélimar
Choť Marie-Louise Loubet
Alma mater Pařížská právní fakulta
Profese politik a advokát
Ocenění Řád Norského lva (1904)
rytíř Řádu zlatého rouna
Dobročinný řád afrického osvobození
Řád chryzantémy
Řád etiopské hvězdy
… více na Wikidatech
Commons Émile Loubet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a politická kariéraEditovat

Narodil se v roce 1838. V roce 1863 získal doktorát z práv. Po pádu druhého císařství a nastolení třetí republiky v roce 1870 se stal vytrvalým podporovatelem Léona Gambetty a současně starostou Montélimaru. V roce 1876 byl za Montélimar zvolen do poslanecké sněmovny a rok později byl jako poslanec znovuzvolen – ačkoli v tom samém roce přestal být kvůli sporům s vládou starostou města.

V roce 1885 vstoupil do Senátu. V letech 1887–1888 byl ministrem ve vládě Pierra Tirarda. V roce 1892 jej prezident a současně jeho osobní přítel Sadi Carnot požádal o sestavení nové vlády – tento kabinet však padl už po několika měsících v důsledku tzv. Panamské aféry. Sám Loubet se nicméně stal ministrem vnitra v nové vládě Alexandra Ribota.

Loubetova reputace coby státníka a silného a srozumitelného řečníka postupně rostla, díky čemuž se v roce 1896 stal předsedou Senátu a v roce 1899 dokonce francouzským prezidentem – získal 483 hlasů, zatímco bývalý předseda vlády Jules Méline, jeho jediný vážný soupeř, získal pouhých 279 hlasů. Loubet tak v úřadu nahradil Félixa Faureho.

Počátek jeho prezidentství ovlivňovaly dozvuky Dreyfusovy aféry, jemuž byl v roce 1899 po obnoveném procesu v Rennes uložen nový dlouholetý trest vězení; Loubet však tento trest na návrh ministra války markýza de Gallifet Dreyfusovi prominul. Dalším politickým tématem třetí republiky se stala odluka církve od státu; již v dubnu 1905 byl odvolán francouzský velvyslanec ve Vatikánu a v červenci téhož roku rozluku odhlasovala poslanecká sněmovna.

Loubet zemřel v roce 1929 ve věku 90 let v Montélimaru.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Loubet na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat