Federální subjekty Ruska

Podle ústavy z roku 1993 a pozdějších změn sestává Ruská federace k 1. lednu 2015 z 85 subjektů (rusky: субъекты, j. č. субъект), které se dělí do 6 kategorií obdařených různým stupněm politické autonomie; v Radě federace (Senátu, horní komoře Federálního shromáždění) mají ale všechny subjekty rovné zastoupení dvěma poslanci. Z každého subjektu jednoho vybírá zákonodárný sbor subjektu a jednoho gubernátor subjektu. Většina států však neuznává legitimitu ruské nadvlády nad Krymem (který se podle ruské ústavy skládá z Republiky Krym a federálního města Sevastopolu).

Druhy federálních subjektů:
     22 republik
     9 krajů
     46 oblastí
     3 federální města
     1 autonomní oblast
     4 autonomní okruhy

Vláda ruské federace v první polovině devadesátých let uzavřela bilaterální dohody s jednotlivými subjekty, ve kterých si některé republiky zajistily zvláštní pravomoce (např. Baškortostán nebo Tatarstán). Většina těchto smluv nebyla na konci devadesátých let obnovena, což vedlo k oslabení vytvořeného asymetrického federalismu (bez jasně ústavně definovaných pravomocí a postavení subjektů). To vedlo k postupné centralizaci moci za vlády prezidenta Vladimira Putina a jeho strany Jednotné Rusko (dominantní ve všech subjektech), kdy došlo k posílení moci a dohledu federálních orgánů (federální okruhy Ruska vytvořené v roce 2000).[1] Méně rozvinuté subjekty federace jsou většinou finančně závislé na přerozdělování financí z centra (průměrně 18 %, Čečensko a Ingušsko více než 80 %), což dále vedlo k umenšení jejich faktické autonomie a ochotě se podřídit federální moci nebo na ní převést pravomoce nad určitou oblastí (daně stanovuje federace). Federální orgány tak fakticky převzaly většinu pravomocí, které byly sdíleny mezi federací a federálními subjekty (federální moc má řádově více oblastí působnosti než federální subjekty jelikož ve sdílených oblastech má přednost federální právo). Postupně došlo ke zrušení voleb představitelů výkonné moci (hlav republik, gubernátorů a starostů), přičemž kandidáta nominoval prezident federace a schvaloval ho regionální parlament (zrušeno v roce 2012).[1][2][3]

Mezi jednotlivými subjekty jsou velké ekonomicko-sociální rozdíly (finanční centra a oblasti bohaté na nerostné suroviny versus severní Kavkaz a jižní Sibiř).[1][2] Většina neruských oblastí je silně rusifikována. V roce 2010 tvořili etničtí Rusové většinu obyvatel ve všech subjektech federace kromě: Baškortostánu, Čuvašska, Jakutska, Kalmycka, Marijska, Tatarstánu, Tuvy a kavkazských republik Dagestánu, Čečenska, Chakasie, Ingušska, Kabardska-Balkarska, Karačajevska-Čerkeska a Severní Osetie-Alanie.[2]

Na úrovni subjektů federace zaručuje Ústava Ruské federace ve článku 12 lokální samosprávu.

Druhy federálních subjektůEditovat

Ústava Ruské federace vyjmenovává šest druhů federálních subjektů. S výjimkou republik, ale mezi nimi neuvádí zřetelné rozdíly:[1]

  • 22 republik (rusky: республики, j. č. республика). Republiky mají ze všech subjektů federace nejvyšší stupeň autonomie. Mají vlastní ústavu, prezidenta (po roce 2011 byl oficiální titul většinou změněn na hlavu republiky), parlament, právo vydávat zákony a vedle ruštiny stanovit další úřední jazyk republiky. Nejsou však subjektem z hlediska mezinárodního práva; tím je pouze Ruská federace. Republiky jsou založeny na etnickém základě, tedy představují oblasti obývané některým z neruských etnik federace, po kterém jsou pojmenované (tzv. titulární národ). Prezident federace jmenuje svého kandidáta prezidentem republiky po schválení nominace v regionálním parlamentu.[4][1]
  • 46 oblastí (rusky: области, j. č. область) Nejběžnější správní jednotka v rámci federace na etnicky ruském území. Jejich uspořádání je dáno federální ústavou a Statutem daného federálního subjektu.. Stejně jako republiky mají vlastní parlament a právo vydávat vlastní zákony. V čele oblasti stojí gubernátor. Nesou jméno po centru oblasti.[1]
  • 9 krajů (rusky: края, j. č. край) Kraje jsou taktéž jako oblasti zřízeny v převážně ruských částech federace, ale okrajových a zpravidla řidčeji osídlených. Často jde o subjekty vzniklé sloučením autonomních okruhů a oblastí. Stejně jako republiky mají vlastní parlament a právo vydávat vlastní zákony. Jejich uspořádání je dáno federální ústavou a Statutem daného federálního subjektu. V čele oblasti stojí gubernátor. Většinou mají jméno po centru oblasti.[1]
  • 1 autonomní oblast (rusky: автономная область) Pravomocemi mezistupeň mezi oblastmi a autonomními okruhy. Jediným takovým subjektem je Židovská autonomní oblast, kde ovšem Židé tvoří méně než 1 % obyvatelstva.[1]
  • 4 autonomní okruhy (rusky: автономные округа, j. č. автономный округ) Mají nejnižší úroveň samosprávy v rámci subjektů RF. Mají vlastní zákonodárnou moc, vlastní území (které bez jejich souhlasu nelze měnit) a vlastní obyvatelstvo. Jedná se o regiony obývané neruskými etniky, která však mnohdy tvoří jen menší část obyvatelstva. Ze čtyř autonomních okruhů jsou tři zároveň součástí jiného federálního subjektu (oblasti). Čukotský autonomní okruh je jediný, který není součástí jiného subjektu. Jméno je většinou odvozeno od významné etnické minority.[1]
  • 3 federální města (rusky: федеральные города, j. č. федеральный город) Dvojice největších a politicko-kulturně nejvýznamnějších měst, ke kterým v roce 2014 přibyl krymský Sevastopol. Dle pravomocí jsou na úrovni oblastí. Jejich uspořádání je dáno federální ústavou a Statutem daného federálního subjektu. V čele Moskvy a Petrohradu stojí starosta, v Sevastopolu pak gubernátor.[1]

Ústava nedává subjektům právo vystoupit z federace. Všechny subjekty Ruské federace mohou mít vlastní vlajku i znak. Funkční období představitelů i parlamentů federálních subjektů je pětileté. V letech 1995 až 2005 byli představitelé subjektů voleni v přímých, rovných a tajných volbách obyvatelstvem daného subjektu. Poté byli jmenováni kandidáti nominovaní prezidentem federace a schválení parlamentem daného subjektu. Po protivládních protestech v letech 2011 a 2012 byla ve většině subjektů federace obnovena přímá volba (subjekty si mohou sami rozhodnout o způsobu dosazení do funkce). V roce 2015 pak bylo jejich volební období omezeno na pět let a ne více než dvakrát za sebou.

Statut federálního subjektu (ústava) může být změněn na základě dohody subjektu a federace, a dle federálních ústavních zákonů.[5] Vzájemné hranice mezi subjekty federace mohou být změněny jejich dohodou se souhlasem Rady federace.[6] Formálně jsou výlučné pravomoce federace mj.: ústava a uspořádání federace, federální zákony, federální rozpočet a daně, měna a společný trh, zahraniční vztahy, cla, ekonomický rozvoj, obrana a bezpečnost, zbrojní výroba, energetika a jaderná zařízení, soudnictví a federální infrastruktura. Ústava formálně přiznává subjektům federace ty pravomoce, které nejsou výlučně svěřeny federaci nebo nejsou sdílené.[7] Ve sdílené oblasti mají přednost federální zákony před regionálními.[8] Sdílené pravomoce mj. jsou: vztahy mezi federálními subjekty, vlastnictví a nakládání s půdou a nerostným bohatstvím, ochrana lidským práv a práv minorit, ochrana přírody, kultura, zdravotnictví, ochrana rodiny, sociální zabezpečení, řešení mimořádných událostí, daně, legislativa pro vybrané oblasti (správní, procesní, pracovní, rodinná, bytová, pozemková, vody a lesů), ochrana tradičního místa, způsobu života a zvyků malých komunit, soudní, právní a bezpečností systém, vnitřní i vnější ekonomické vztahy a naplňování mezinárodních dohod uzavřených federací.[9]

Přehled územíEditovat

Následující tabulka obsahuje všech 85 subjektů Ruské federace. Subjekty jsou primárně seřazeny podle jejich názvu a české abecedy. Lze je přeřadit podle typu, příslušnosti k federálnímu okruhu, počtu obyvatel či rozlohy.

Číslo
na mapě
Kód ISO Federální subjekt Rusky Hlavní město Druh subjektu Populace
1.1.2020[10]
Rozloha (km²)[11] Federální okruh
1 RU-AD Adygejsko Адыгея Majkop republika 463 088 7 792 Jižní
4 RU-AL Altajská republika Алтай Gorno-Altajsk republika 220 181 92 903 Sibiřský
22 RU-ALT Altajský kraj Алтайский Barnaul kraj 2 317 153 167 996 Sibiřský
28 RU-AMU Amurská oblast Амурская Blagověščensk oblast 790 044 361 913 Dálněvýchodní
29 RU-ARK Archangelská oblast Архангельская Archangelsk oblast 1 136 535 413 103 Severozápadní
30 RU-AST Astrachaňská oblast Астраханская Astrachaň oblast 1 005 782 49 024 Jižní
2 RU-BA Baškortostán Башкортостан Ufa republika 4 038 151 142 947 Povolžský
31 RU-BEL Bělgorodská oblast Белгородская Bělgorod oblast 1 549 151 27 134 Centrální
32 RU-BRY Brjanská oblast Брянская Brjansk oblast 1 192 491 34 857 Centrální
3 RU-BU Burjatsko Бурятия Ulan-Ude republika 985 937 351 334 Dálněvýchodní
20 RU-CE Čečensko Чеченская Grozný republika 1 478 726 16 165 Severokavkazský
74 RU-CHE Čeljabinská oblast Челябинская Čeljabinsk oblast 3 466 369 88 529 Uralský
87 RU-CHU Čukotský autonomní okruh Чукотский Anadyr autonomní okruh 50 288 721 481 Dálněvýchodní
21 RU-CU Čuvašsko Чувашская Čeboksary republika 1 217 818 18 343 Povolžský
5 RU-DA Dagestán Дагестан Machačkala republika 3 110 858 50 270 Severokavkazský
27 RU-KHA Chabarovský kraj Хабаровский Chabarovsk kraj 1 315 643 787 633 Dálněvýchodní
19 RU-KK Chakasie Хакасия Abakan republika 534 262 61 569 Sibiřský
86 RU-KHM Chantymansijský autonomní okruh – Jugra Ханты‑Мансийский — Югра Chanty-Mansijsk autonomní okruh 1 674 676 534 801 Uralský
6 RU-IN Ingušsko Ингушетия Magas republika 507 061 3 123 Severokavkazský
38 RU-IRK Irkutská oblast Иркутская Irkutsk oblast 2 391 193 774 846 Sibiřský
37 RU-IVA Ivanovská oblast Ивановская Ivanovo oblast 997 135 21 437 Centrální
89 RU-YAN Jamalo-něnecký autonomní okruh Ямало‑Ненецкий Salechard autonomní okruh 544 444 769 250 Uralský
76 RU-YAR Jaroslavská oblast Ярославская Jaroslavl oblast 1 253 389 36 177 Centrální
7 RU-KB Kabardsko-Balkarsko Кабардино‑Балкарская Nalčik republika 868 350 12 470 Severokavkazský
39 RU-KGD Kaliningradská oblast Калининградская Kaliningrad oblast 1 012 512 15 125 Severozápadní
8 RU-KL Kalmycko Калмыкия Elista republika 271 135 74 731 Jižní
40 RU-KLU Kalužská oblast Калужская Kaluga oblast 1 002 575 29 777 Centrální
91 RU-KAM Kamčatský kraj Камчатский Petropavlovsk-Kamčatskij kraj 313 016 464 275 Dálněvýchodní
9 RU-KC Karačajevsko-Čerkesko Карачаево‑Черкесская Čerkesk republika 465 528 14 277 Severokavkazský
10 RU-KR Karelská republika Карелия Petrozavodsk republika 614 064 180 520 Severozápadní
42 RU-KEM Kemerovská oblast Кемеровская Kemerovo oblast 2 657 854 95 725 Sibiřský
43 RU-KIR Kirovská oblast Кировская Kirov oblast 1 262 402 120 374 Povolžský
11 RU-KO Komijská republika Коми Syktyvkar republika 820 473 416 774 Severozápadní
44 RU-KOS Kostromská oblast Костромская Kostroma oblast 633 385 60 211 Centrální
23 RU-KDA Krasnodarský kraj Краснодарский Krasnodar kraj 5 675 462 75 485 Jižní
24 RU-KYA Krasnojarský kraj Красноярский Krasnojarsk kraj 2 866 255 2 366 797 Sibiřský
91 - Krym Крым Simferopol republika 1 912 622 26 081 Jižní
45 RU-KGN Kurganská oblast Курганская Kurgan oblast 827 166 71 488 Uralský
46 RU-KRS Kurská oblast Курская Kursk oblast 1 104 008 29 997 Centrální
47 RU-LEN Leningradská oblast Ленинградская Petrohrad oblast 1 875 872 83 908 Severozápadní
48 RU-LIP Lipecká oblast Липецкая Lipeck oblast 1 139 371 24 047 Centrální
49 RU-MAG Magadanská oblast Магаданская Magadan oblast 140 149 462 464 Dálněvýchodní
12 RU-ME Marijsko Марий-Эл Joškar-Ola republika 679 417 23 375 Povolžský
13 RU-MO Mordvinsko Мордовия Saransk republika 790 197 26 128 Povolžský
50 RU-MOS Moskevská oblast Московская Moskva oblast 7 690 863 44 329 Centrální
77 RU-MOW Moskva Москва Moskva federální město 12 678 079 2 561 Centrální
51 RU-MUR Murmanská oblast Мурманская Murmansk oblast 741 404 144 902 Severozápadní
83 RU-NEN Něnecký autonomní okruh Ненецкий Narjan-Mar autonomní okruh 44 111 176 810 Severozápadní
52 RU-NIZ Nižněnovgorodská oblast Нижегородская Nižnij Novgorod oblast 3 202 946 76 624 Povolžský
53 RU-NGR Novgorodská oblast Новгородская Veliký Novgorod oblast 596 508 54 501 Severozápadní
54 RU-NVS Novosibirská oblast Новосибирская Novosibirsk oblast 2 798 170 177 756 Sibiřský
55 RU-OMS Omská oblast Омская Omsk oblast 1 926 665 141 140 Sibiřský
57 RU-ORL Orelská oblast Орловская Orel oblast 733 498 24 652 Centrální
56 RU-ORE Orenburská oblast Оренбургская Orenburg oblast 1 956 835 123 702 Povolžský
58 RU-PNZ Penzenská oblast Пензенская Penza oblast 1 305 563 43 352 Povolžský
90 RU-PER Permský kraj Пермский Perm kraj 2 599 260 160 236 Povolžský
78 RU-SPE Petrohrad Санкт-Петербург Petrohrad federální město 5 398 064 1 403 Severozápadní
25 RU-PRI Přímořský kraj Приморский Vladivostok kraj 1 895 868 164 673 Dálněvýchodní
60 RU-PSK Pskovská oblast Псковская Pskov oblast 626 115 55 399 Severozápadní
62 RU-RYA Rjazaňská oblast Рязанская Rjazaň oblast 1 108 847 39 605 Centrální
61 RU-ROS Rostovská oblast Ростовская Rostov na Donu oblast 4 197 821 100 967 Jižní
14 RU-SA Sacha Саха Jakutsk republika 971 996 3 083 523 Dálněvýchodní
65 RU-SAK Sachalinská oblast Сахалинская Južno-Sachalinsk oblast 488 257 87 101 Dálněvýchodní
63 RU-SAM Samarská oblast Самарская Samara oblast 3 179 532 53 565 Povolžský
64 RU-SAR Saratovská oblast Саратовская Saratov oblast 2 421 895 101 240 Povolžský
84 - Sevastopol Севастополь Sevastopol federální město 449 138 864 Jižní
15 RU-SE Severní Osetie-Alanie Северная Осетия‑Алания Vladikavkaz republika 696 837 7 987 Severokavkazský
67 RU-SMO Smolenská oblast Смоленская Smolensk oblast 934 889 49 779 Centrální
26 RU-STA Stavropolský kraj Ставропольский Stavropol kraj 2 803 573 66 160 Severokavkazský
66 RU-SVE Sverdlovská oblast Свердловская Jekatěrinburg oblast 4 310 681 194 307 Uralský
68 RU-TAM Tambovská oblast Тамбовская Tambov oblast 1 006 748 34 462 Centrální
16 RU-TA Tatarstán Татарстан Kazaň republika 3 902 642 67 847 Povolžský
70 RU-TOM Tomská oblast Томская Tomsk oblast 1 079 271 314 391 Sibiřský
71 RU-TUL Tulská oblast Тульская Tula oblast 1 466 127 25 679 Centrální
72 RU-TYU Ťumeňská oblast Тюменская Ťumeň oblast 3 756 536 160 122 Uralský
17 RU-TY Tuva Тыва Kyzyl republika 327 383 168 604 Sibiřský
69 RU-TVE Tverská oblast Тверская Tver oblast 1 260 379 84 201 Centrální
18 RU-UD Udmurtsko Удмуртская Iževsk republika 1 500 955 42 061 Povolžský
73 RU-ULY Uljanovská oblast Ульяновская Uljanovsk oblast 1 229 824 37 181 Povolžský
34 RU-VGG Volgogradská oblast Волгоградская Volgograd oblast 2 491 036 112 877 Jižní
35 RU-VLG Vologdská oblast Вологодская Vologda oblast 1 160 445 144 527 Severozápadní
36 RU-VOR Voroněžská oblast Воронежская Voroněž oblast 2 324 205 52 216 Centrální
33 RU-VLA Vladimirská oblast Владимирская Vladimir oblast 1 358 416 29 084 Centrální
79 RU-YEV Židovská autonomní oblast Еврейская Birobidžan autonomní oblast 158 305 36 271 Dálněvýchodní
92 RU-ZAB Zabajkalský kraj Забайкальский Čita kraj 1 059 700 431 892 Dálněvýchodní
Rusko Россия Moskva 146 748 590 17 125 191
 
Číselné kódy subjektů Ruska[11] (bez Krymu a Sevastopolu)

ZměnyEditovat

Původní dělení na 89 subjektů (dle ústavy z 1993) je postupně zjednodušováno slučováním. K 1. prosinci roku 2005 bylo v Ruské federaci 88 subjektů. Podle federálního konstitučního zákona (17.12.2001 №6-ФКЗ) byly Permská oblast (59) a Komi-Permjacký autonomní okruh (81) sjednoceny v Permský kraj. Od 1. ledna 2007 klesl počet subjektů na 86: Evencký (88) a Tajmyrský autonomní okruh (84) se staly součástí Krasnojarského kraje. 1. července 2007 vznikl z Kamčatské oblasti a Korjackého autonomního okruhu Kamčatský kraj. 1. ledna 2008 byl Usťordynský burjatský autonomní okruh sloučen s okolní Irkutskou oblastí. K 1. březnu 2008 se Čitská oblast s Aginským burjatským autonomním okruhem sloučily do Zabajkalského kraje.

Podle vládních plánů má slučování pokračovat: autonomní okruhy by měly zcela zaniknout (např. Něnecký autonomní okruh by se měl stát integrální součástí Archangelské oblasti), diskutuje se i o sloučení federálních měst a přilehlých oblastí (Petrohrad a Leningradská oblast, Moskva a Moskevská oblast) či o slučování menších oblastí (např. Pskovská a Novgorodská oblast), nejistý osud má i Židovská autonomní oblast.

Datum schválení Účinnost od Změna
7. prosince 2003 1. prosince 2005 Permská oblast a Komi-Permjacký autonomní okruh sloučeny do Permského kraje
17. dubna 2005 1. ledna 2007 Krasnojarský kraj, Evencký autonomní okruh a Tajmyrský autonomní okruh sloučeny do Krasnojarského kraje
23. října 2005 1. července 2007 Kamčatská oblast a Korjacký autonomní okruh sloučeny do Kamčatského kraje
16. dubna 2006 1. ledna 2008 Irkutská oblast a Usťordynský burjatský autonomní okruh sloučeny do Irkutské oblasti
11. března 2007 1. března 2008 Čitská oblast a Aginský burjatský autonomní okruh sloučeny do Zabajkalského kraje
1. července 2012 Rozšíření města Moskva začleněním části Moskevské oblasti (Leninský, Naro-Fominský a Podolský správní okruh)
18. března 2014 Připojení republiky Krym a města Sevastopol
28. září 2018 Úprava hranice mezi Ingušskem a Čečenskem

18. března 2014 byla v Moskvě v důsledku krymské krize podepsána dohoda o připojení dvou nových subjektů k Ruské federaci: Republiky Krym a Federálního města Sevastopol. Dohodu podepsali ruský prezident Putin, samozvaný krymský "premiér" Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda nelegitimního krymského parlamentu Vladimir Konstantinov.[12] V rámci dohody bylo stanoveno přechodné období potřebné k plnému začlenění obou subjektů do Ruské federace, které mělo trvat do 1. ledna 2015.[13] Rusko tak Krym včetně Sevastopolu anektovalo, Západ ani Ukrajina to však nepovažuje za legální a legitimní vzhledem k porušení mezinárodních dohod a ukrajinské ústavy.

V květnu 2020 ohlásili gubernátoři Archangelské oblasti a Něneckého autonomního okruhu (který je zároveň součástí Archangelské oblasti a jehož rozpočet je závislý na příjmu z těžby ropy) plán sloučit oba federální subjekty. Jako důvod uvedly pád cen ropy v důsledku pandemie nemoci COVID-19. Toto rozhodnutí bylo následně odvoláno pro nesouhlas veřejnosti.[14][15]

Mapy změn v letech 1994 až 2012
 
1994
 
2005
 
2007
 
2008
 
2012
     Republiky
     Kraje
     Oblasti
     Federální města
     Autonomní oblasti
     Autonomní okruhy

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j RUSSELL, Martin. Russia's constitutional structure: Federal in form, unitary in function [online]. Říjen 2015 [cit. 2022-05-08]. Česky: Ruské ústavní uspořádání: Formálně federální, fakticky unitární. Dostupné online. ISBN 978-92-823-8022-2. DOI 10.2861/664907. (anglicky) 
  2. a b c HEINEMANN-GRÜDER, Andreas. Föderalismus in Russland [online]. Bundeszentrale für politische Bildung, 26. března 2018 [cit. 2022-05-08]. Česky: Federalismus v Rusku. Dostupné online. 
  3. Od roku 2013 je moskevský starosta opět volen přímo.
  4. Ústava Ruské federace. Čl. 66 odst. 1.
  5. Ústava Ruské federace. Čl. 66 odst. 5.
  6. Ústava Ruské federace. Čl. 67 odst. 3.
  7. Ústava Ruské federace. Čl. 73, 76.
  8. Ústava Ruské federace. Čl. 72, 73, 76.
  9. Ústava Ruské federace. Čl. 72.
  10. Оценка численности постоянного населения на 1 января 2020 года и в среднем за 2019 год [online]. Ruský statistický úřad Rosstat (Росстат) [cit. 2020-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-26. (rusky) 
  11. a b Распределение земель Российской Федерации по категориям в разрезе субъектов Российской Федерации (на 1 января 2019 года, тыс. га) [online]. The Federal Service for State Registration, Cadastre and Cartography [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Ukraine crisis: Putin signs Russia-Crimea treaty [online]. BBC.com, 2014-03-18 [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Kremlin.ru. Договор между Российской Федерацией и Республикой Крым о принятии в Российскую Федерацию Республики Крым и образовании в составе Российской Федерации новых субъектов (Treaty Between the Russian Federation and the Republic of Crimea on Ascension to the Russian Federation of the Republic of Crimea and on Establishment of New Subjects Within the Russian Federation)
  14. Russian Regions to Become Single Federal Subject in Decade-First [online]. 2020-05-13 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ANTONOVA, Elizaveta. The head of the Nenets Autonomous District declared refusal to unite with the Arkhangelsk region [online]. 2 July 2020 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (rusky) 

LiteraturaEditovat

  • HEINEMANN-GRÜDER, Andreas. Der heterogene Staat. Föderalismus und regionale Vielfalt in Russland. [s.l.]: Berliner Wissenschafts-Verlag, 2000. 459 s. ISBN 978-3870618933. (německy) Česky: Heterogenní stát. Federalismus a regionální rozmanitost v Rusku. 
  • RUSSELL, Martin. Russia's constitutional structure: Federal in form, unitary in function [online]. Říjen 2015 [cit. 2022-05-08]. Česky: Ruské ústavní uspořádání: Formálně federální, fakticky unitární. Dostupné online. ISBN 978-92-823-8022-2. DOI 10.2861/664907. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat