Otevřít hlavní menu

Sibiřský federální okruh

Sibiřský federální okruh Ruské federace (rusky Сибирский федеральный округ; Sibirskij feděralnyj okrug) je jedním z 8 federálních okruhů Ruska. Zaujímá středozápadní část asijského Ruska a většinu geografického vyznačení Sibiře. Sídlem správy je Novosibirsk.

Sibiřský federální okruh Ruské federace
Сибирский федеральный округ Российской Федерации
Chybí zde svobodný obrázek
Geografie
Map of Russia - Siberian Federal District (2018 composition).svg
Hlavní město Novosibirsk
Souřadnice
Rozloha 4 361 800 km²
Časové pásmo UTC+6, UTC+7, UTC+8[1]
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 17 173 335[2] (2019)
Hustota zalidnění Parametr "hustota" (nyní s hodnotou "3,9") šablony "Infobox - region" je zastaralý. Více informací po kliknutí.3,9 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celek Rusko
Vznik 13. května 2000
Prezidenský zmocněnec Viktor Tolokonskij
Oficiální web www.sibfo.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obecné údajeEditovat

Okruh zabírá 30,0 % rozlohy Ruska. Počet obyvatel mírně ubývá: podle sčítání v r. 2002 zde žilo 20 062 938; v r. 2010 to bylo 19 256 426. Podíl městského obyvatelstva činí 72,0 %.[3]Burjatsko Zabajkalský kraj

Zahrnuté subjektyEditovat

Do roku 2018 byly součástí Sibiřského okruhu i Zabajkalský kraj a republika Burjatsko. V listopadu tohoto roku přešly na základě výnosu prezidenta Putina ze správy Sibiřského federálního okruhu do Dálněvýchodního.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Оценка численности постоянного населения по субъектам Российской Федерации [online]. Federální služba státní statistiky [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (rusky) 
  3. Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-03-18]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  4. Официальный интернет-портал правовой информации [online]. [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat