Otevřít hlavní menu

Irkutská oblast (rusky Иркутская область) je federální subjekt Ruské federace. Oblast leží na jižní Sibiři na severozápadním břehu Bajkalu. Hlavním městem je Irkutsk. Na ploše 767 900 km² zde žije 2 527 000 obyvatel, z toho 79 % ve městech.

Иркутская область
Irkutskaja oblasť
Bajkalské jezero, mys Burchan
Bajkalské jezero, mys Burchan
Иркутская область Irkutskaja oblasť – znak
znak
Иркутская область Irkutskaja oblasť – vlajka
vlajka
Geografie
Irkutsk in Russia (crop).svg
Hlavní město Irkutsk
Souřadnice
Rozloha 767 900 (5, místo v Rusku, z toho 2 % vody km²
Časové pásmo UTC+8[1]
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 527 000 (21, místo v Rusku)
Hustota zalidnění 3,3 obyv./km²
Jazyk ruština
Národnostní složení Rusové, Burjati a další
Náboženství Pravoslavné křesťanství, tradiční náboženství
Správa regionu
Nadřazený celek Rusko
Druh celku oblast
Podřízené celky 43 rajónů, 23 měst
Vznik 1937
gubernátor Sergej Jeroščenko
Označení vozidel 38 a 138
Oficiální web www.irkobl.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na jihu Irkutské oblasti ležel bývalý Usťordynský burjatský autonomní okruh. V říjnu 2005 bylo rozhodnuto o jeho sloučení s Irkutskou oblastí, které se uskutečnilo k 1. lednu 2008.

Obsah

GeografieEditovat

Největšími řekami jsou Lena, Angara, na níž byla zbudována Bratská přehrada (svého času největší na světě), a Nižňaja Tunguska a jejich přítoky. Na severu do oblasti zasahuje Středosibiřská vysočina. Velkou část oblasti pokrývá tajga. Napříč oblastí prochází železniční Bajkalsko-amurská magistrála.

Irkutská oblast hraničí s Burjatskem a Tuvinskou AR (jih a jihovýchod), s Krasnojarským krajem na západě, s Jakutskem na severovýchodě, a s Čitskou oblastí na východě. Jedinečné a světově proslulé Bajkalské jezero leží na jihovýchodě regionu. Irkutská oblast je ponejvíce pahorkatinná se širokými údolími Středosibiřské vysočiny a její východní části, Patomskou vysočinou (1940 m n. m.).

Národnostní složeníEditovat

MěstaEditovat

Největšími městy jsou oblastní centrum Irkutsk (575 900 obyvatel, 2007), dále Bratsk (253 200), Angarsk (244 100), Usť-Ilimsk (98 600) a Usolje Sibirskoje (86 200).

PodnebíEditovat

Podnebí se mění mezi teplým kontinentálním na jihu a subarktickým kontinentálním v severních částech. Skoro po polovinu roku, od poloviny října do počátku dubna, se průměrná teplota pohybuje pod 0 °C.[2] Zimy jsou velice studené, s průměry nejvyšších teplot v Irkutsku −14,9 °C a průměrná minima jsou –25,3 °C v lednu. Léta jsou teplá, ale krátká: průměrná nejvyšší teplota v srpnu je 24,5 °C, průměr minim 11,2 °C. Nicméně v září se počasí výrazně ochladí na průměr denních maxim 15,3 °C a průměr denních minim je jen 2,5 °C.[3][4] Více jak polovina srážkových úhrnů spadá do letních měsíců, nejvlhčím měsícem bývá srpen, s 96,2 mm (3,79 palců) dešťů. Leden je zde nejsušším měsícem s pouhými 11 mm (0,4 palců) srážek. Průměry celkových ročních úhrnů jsou 419,8 mm.[5]

HospodářstvíEditovat

Hlavním průmyslem v oblasti jsou: těžba a zpracování kovů, energetika, dřevařství, ropný a palivový průmysl, strojírenství, chemický průmysl, potravinářství, a výroba vodní energie. Průměrné platy v Irkutské oblasti jsou deset procent nad ruským průměrem.

ObyvatelstvoEditovat

Ze 2,77 milionů lidí žije 79,6 % ve městech a 20,4 % jsou venkované. Průměrná hustota zalidnění pro celé Rusko je 8,7 ob./km², zdejších 3,3 ob./km² je tedy hluboko pod průměrem.

Zajímavá je malá etnická skupina žijící ve třech vesnicích (Piktinsk, Sredne-Piktinsk, a Dagnik) v Zalarinském rajónu v oblasti, jsou to takzvaní „Bugští Holanďané“: potomci polsky mluvících lutherských zemědělců, kteří se přestěhovali na Sibiř z ruské Volyně v letech 19111912 při hledání cenově dostupné krajiny. Ačkoliv dlouho toužili ztratit svůj jazyk předků němčinu či holandštinu (dokonce na počátku 20. století mluvili ukrajinsky a studovali polštinu), byli stále považováni za etnické Němce a v průběhu druhé světové války byli obvykle odvedeni k práci do gulagů, namísto služby na první frontě.[6]

Žijí zde také Tofalaři, jejich počet je 837 (2002), zvedl se po roce 1989 ze 722.

ReferenceEditovat

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. {title}. www.icc.ru [online]. [cit. 06-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-08-2006. 
  3. [1]
  4. [2]
  5. [3]
  6. (rusky) Olga Solovyova (Ольга Соловьева) „Bug 'Hollanders'“ (БУЖСКИЕ ГОЛЕНДРЫ)

Externí odkazyEditovat