Birobidžan
Birobidžan (rusky Биробиджан; v jidiš ביראָבידזשאן) je město na ruském Dálném východě – na jižní Sibiři, nedaleko čínských hranic. Je hlavním městem Židovské autonomní oblasti. Žije zde přibližně 74 tisíc[2] obyvatel.
| Birobidžan Биробиджан ביראָבידזשאַן | |
|---|---|
 Birobidžanské nádraží | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°47′ s. š., 132°56′ v. d. |
| Nadmořská výška | 80 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+10[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Dálněvýchodní |
| Autonomní oblast | Židovská |
 Židovská autonomní oblast na mapě Ruska | |
  Birobidžan Město na mapě Židovské autonomní oblasti | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 169,4 km² |
| Počet obyvatel | 73 623 (2018)[2] |
| Hustota zalidnění | 434,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Alexandr Sergejevič Golovatyj |
| Vznik | 1915 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+7)42622 |
| PSČ | 679002–679017 |
| Označení vozidel | 79 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Název města je složeninou jmen dvou řek – Biry, která jím protéká, a Bidžanu, tekoucího západní částí Židovské AO. Sídlo vzniklo kolem železniční stanice na Transsibiřské magistrále roku 1915 a původně se jmenovalo Tichonkaja. Jeho rozvoj nastal až na přelomu 20. a 30. let po zřízení Židovské autonomní oblasti, která byla produktem komunistického plánu na podporu židovské národnostní entity, která bude mít vlastní republiku v rámci SSSR. Plánovaná existence Židovské republiky (nikdy však nepřekročila status autonomní oblasti) a podpora jidiš kultury měla být protiváhou sionismu a tak omezit vystěhovalectví židů do Palestiny. V roce 1937 byl Birobidžan povýšen na město a stal se centrem židovské oblasti. Do Birobidžanu se dokonce stěhovali židé ze zahraničí, nejméně tisíc židovských rodin přišlo ze Severní i Jižní Ameriky. Projekt se však nepodařilo dotáhnout do konce, částečně kvůli Stalinovi a pronásledování židů a židovské kultury, které na sklonku svého života Stalin vyvolal. Židé, kteří nikdy netvořili většinu obyvatelstva v autonomní oblasti ani v Birobidžanu, se raději odstěhovali do atraktivnějších velkých měst, kde mohli snáze splynout s okolím, nebo emigrovali.[3][4]
Ačkoliv po roce 1991 byla opět obnovena činnost některých dříve zakázaných židovských institucí, dnes žije v Birobidžanu Židů jen málo, sotva desetina jejich počtu ze 40. let. Přesto někteří z nich zastávají významné postavení, například Alexandr Aronovič Vinnikov, bývalý starosta Birobidžanu a později gubernátor celé autonomní oblasti.
Doprava editovat
Nejdůležitější dopravní tepnou celé oblasti je Transsibiřská magistrála.
Kultura editovat
Ve městě je židovské kulturní centrum a jidiš divadlo (dočasně zrušené na počátku 50. let a obnovené v 70. letech 20. století). Vycházejí noviny a vysílá rádio v jidiš. V roce 2003 byl natočen dokumentární film „L'chajim, soudruhu Staline“, popisující vznik celé oblasti a její osídlení Židy z celého Sovětského svazu. Vzhledem k tomu, že původní vedení města bylo převážně ateistické, současná synagoga v Birobidžanu byla postavena až v roce 2004.
Partnerská města editovat
Beaverton, Spojené státy americké (1990)
Ma'alot-Taršicha, Izrael (1995)
Che-kang, Čína (2001)
Niigata, Japonsko (2005)- I-čchun, Čína (2011)
- Nof ha-Galil, Izrael (2017)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]
- ↑ 'Sad And Absurd': The U.S.S.R.'s Disastrous Effort To Create A Jewish Homeland. Fresh Air [online]. 7. září 2016 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHNEER, David. Birobidzhan. In: The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Birobidžan na Wikimedia Commons - video o historii a současnosti židovské komunity na Youtube
