Přímořský kraj

kraj v Rusku

Přímořský kraj (rusky Примо́рский край) je federální subjekt Ruské federace, jenž se rozkládá především podél pobřeží Japonského moře. Kraj je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Přímořský kraj
Приморский край
Partizansky District, Primorsky Krai, Russia - panoramio (12).jpg
Přímořský kraj – znak
znak
Geografie
Přímořský kraj na mapě Ruska
Přímořský kraj na mapě Ruska
Hlavní městoVladivostok
Souřadnice
Rozloha164 700[1] km²
Časové pásmoUTC+11[2]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 956 497 (X/2010[3] )
Hustota zalidněníParametr "hustota" (nyní s hodnotou "11,88") šablony "Infobox - region" je zastaralý. Více informací po kliknutí.11,88 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové 92,5 %, Ukrajinci 2,8 %, Korejci 1,0 %, Tataři a další[4]
NáboženstvíPravoslavné křesťanství, tradiční animistická náboženství
Správa regionu
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkukraj
Podřízené celky22 rajónů, 12 městských okruhů
Vznik1938
gubernátorVladimir Vladimirovič Mikluševskij
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba
Označení vozidel25 a 125
Oficiální webwww.primorsky.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přímořský kraj vznikl 18. října 1938 rozdělením Dálněvýchodního kraje. Hlavní městem je Vladivostok, který je největším městem ruského dálného východu. V kraji žilo k roku 2010 1 956 497 obyvatel.

GeografieEditovat

Kraj sousedí na severu s Chabarovským krajem, na západě s Čínou a na jihu se Severní Koreou. Ke kraji patří i některé ostrovy.

Přímořským krajem prochází pohoří Sichote Aliň, které pokračuje do Chabarovského kraje. Nejvýznamnější řekou je Ussuri, která zde pramení a na svém středním toku tvoří na západě hranici s Čínou. Ussuri protéká rozsáhlým údolím, ve kterém se vyskytují četné ostrovy oddělené říčními rameny, pouze na menší části toku má údolí strmé břehy. Do Ussuri odtéká většina řek Přímořského kraje.

Kraj se nachází ve Vladivostocké časové zóně UTC+11, která je oproti moskevskému času předsunuta o 7 hodin. Místní střední sluneční čas se oproti úřednímu času předbíhá zhruba o 2 hodiny.

SídlaEditovat

Tabulka níže uvádí největší sídla v Přímořském kraji (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010[5] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.

Sídlo počet obyvatel
Vladivostok 592 069
Nachodka 159 695
Ussurijsk 157 946
Arťom 102 636
Arseňjev 56 742

EkonomikaEditovat

Převažuje průmysl loďařský, chemický (zejména zpracování ropy), rybný, letecký (vojenská letadla), hutnictví olova. Vladivostok je nejdůležitějším finančním centrem ruského východu.

Krajem prochází Transsibiřská magistrála a také železniční trať do Severní Koreje. Námořní přístavy v Přímořském kraji mají mimořádný celostátní význam, jde především o moderní kontejnerové přístavy ve Vladivostoku a v Nachodce (Vostočnyj) a dále o ropný terminál tamtéž. Ve Vladivostoku je mezinárodní letiště, které má spojení s městy v Číně, Severní Koreji, Jižní Koreji, Japonsku a dále s vnitrostátními letišti.

ObyvatelstvoEditovat

Původními obyvateli přímořského kraje byli Udegejci, Nanajci, Nivchové, Oročové, Ulčové, Orokové a Mandžunové.

Počet obyvatelEditovat

Obyvatel v přímořském kraji ubývá. V roce 2010 jich bylo 1 956 497, takže méně než roku 2002, kdy jich bylo 2 071 210. V roce 1989 jich bylo 2 258 391.

Národnostní skupinyEditovat

Vzhledem ke geografické poloze se zde kromě Rusů vyskytují Korejci, povolžští Němci, Burjati, Nanajci, Japonci, Číňané a Oročové, žije zde i mnoho národností z ostatních zemí bývalého SSSR. Původními obyvateli jsou Udegejci, hlavně jejich podskupina zvaná Tazové.

Seznam etnických skupinEditovat

Údaje jsou z roku 2010. Je i uvedeno, kolik procent daná národnost tvoří[6].

NáboženstvíEditovat

Podle průzkumu z roku 2012 se v přímořském kraji hlásilo 26,6 % obyvatel k ruské ortodoxní církvi, 6 % k nezařazenému křesťanství, 1 % k ostatním pravoslavným církvím a 1 % k rodnověří nebo k tradičním sibiřským náboženstvím. Ateistů je 35 %, lidí co věří ve vyšší moc a nehlásí se k žádnému náboženství (tzv. bez vyznání) je 24 % a ostatních je 6,4 %.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Административно-территориальное деление по субъектам Российской Федерации на 1 января 2010 года (xls). [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2010-07-14 [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. (rusky) 
  2. Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31 [cit. 2012-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (rusky) 
  3. Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24. (rusky) 
  4. Национальный состав населения пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 
  5. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 
  6. ВПН-2010. www.gks.ru [online]. [cit. 2017-09-08]. Dostupné online. 
  7. Главная страница проекта «Арена». Некоммерческая Исследовательская Служба "Среда". 2012-10-19. Dostupné online [cit. 2017-09-08]. (rusky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat