Domorodá náboženství

Domorodá náboženství je různorodá skupina náboženství, označovaná též jako náboženství primitivní, tradiční, neliterární, předliterární, původní, přírodní nebo archaická. Mnoho těchto náboženských tradic zaniklo, na některé z nich se snaží navázat novopohanství, jiné stále existují.

Kněžka ve svatyni šintoistického boha Inariho. Šintoismus je domorodé náboženství Japonska

Domorodá náboženství netvoří jednolitý celek existují u nich jisté společné znaky. Jedná se například o víru v posvátnost určitých míst a objektů, ale i celkově světa a osobního a společenského života člověka.[1] Dále se objevuje víra v četné nadpřirozené bytosti, démony, božstva a duchy předků nebo v neosobní energii jako je mana. Důležité místo má zpravidla i duchovní vztah mezi člověkem a přírodou a také mýty.

Pojem přírodní náboženství souvisí s chápáním těchto tradic jako uctívání přírodních jevů, například nebeských těles, atmosférických jevů, zvířat nebo rostlin.[2] Jako přírodní náboženství jsou takto označována také náboženství takzvaných přírodních národů. V podobném kontextu se k tomuto termínu hlasí také některá novopohanská hnutí.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PARTRIDGE, Christopher. Domorodé a pohanské tradice. In: PARTRIDGE, Christopher. Encyklopedie nových náboženství. Praha: Knižní klub, 2006. ISBN 80-242-1605-1. S. 268.
  2. http://www.iencyklopedie.cz/prirodni-nabozenstvi/

Související článkyEditovat