Murmanská oblast

oblast Ruské federace

Murmanská oblast (rusky Мурманская область [Murmanskaja oblasť]) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu 144 900 km². Má 658 698 obyvatel (2023). Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.

Murmanská oblast
Мурманская область
Mapa Murmanské oblasti
Mapa Murmanské oblasti
Hymna: Hymna Murmanské oblasti
Geografie
Hlavní městoMurmansk
Souřadnice
Rozloha144 902 km²
Časové pásmoUTC+3[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel658 698 (2023 )
Hustota zalidnění4,5 obyv./km²
HDP/obyv.642,7 tis. rublů
HDP celkem482,5 mld. rublů (2018)
Jazykruština
Národnostní složeníRusové 89 %, Ukrajinci 4,8 %, Bělorusové 1,7 %, Tataři 0,8 %, Komi 0,2 %, Karelové 0,2 %, Sámové 0,2 %
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkuoblast
Podřízené celky19 okresů
Vznik28. května 1938
GubernátorAndrej Vladimirovič Čibis
Předseda dumySergej Dubovoj
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-MUR
Označení vozidel51
Oficiální webgov-murman.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny

editovat

Poloostrov Kola byl původně osídlen sámskými kmeny, kteří se sem rozšířili z Karélie už v 2. tisíciletí před n. l. Od 11. století začali na Kolu pronikat Slované (tzv. novgorodská kolonizace severovýchodní Evropy). Základním zaměstnáním obyvatel byl rybolov, chov sobů a lov kožešinové zvěře. Až do socialistické revoluce nebyl na Kole průmysl ani zemědělství. V období ruské občanské války byl poloostrov obsazen britskými a francouzskými intervenčními vojsky.[2]

Rychlý růst průmyslu, kultury a obyvatelstva se stal v roce 1938 důvodem pro vytvoření nové samostatné správní jednotky – Murmanské oblasti – z Murmanského okruhu a Kandalakšského okresu Karelské autonomní sovětské republiky.

V roce 1940, po skončení sovětsko-finské války, se západní části Rybářského poloostrova a Středního poloostrova, které byly postoupeny Finskem SSSR, staly součástí Murmanské oblasti.

V roce 1944 byla do oblasti zahrnuta i oblast Pečenga, kterou SSSR získalo od Finska. V únoru 1947 zakoupil Sovětský svaz od Finska tzv. Sektor Janiskoski-Niskakoski o rozloze 176 km² a začlenil jej do Murmanské oblasti.

Geografická poloha

editovat

Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (provincie Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.

Přírodní podmínky

editovat
 
Krajina u Kolského zálivu

Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince8. ledna) a v létě polární den (27. května18. července). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).

Vodní zdroje

editovat

Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté, co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Jenozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.

Půdy a flóra

editovat

Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.

Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.

Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijí zde losi, sobi, poletušky slovanské a lumíci. Z ptáků je zde možné potkat polárního kura, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.

Oblastní politika

editovat
 
Budovy oblastní správy (vpravo) a městské správy (vlevo) na Leninově prospektu v Murmansku

Během období SSSR se o vysokou autoritu v oblasti dělily tři osoby: první tajemník Murmanského výboru KSSS (který měl ve skutečnosti největší autoritu), předseda oblastního sovětu (legislativní moc) a předseda výkonného výboru oblasti (výkonná moc). Od roku 1991 ztratila KSSS veškerou moc a hlavu Oblastní správy a nakonec byl gubernátor jmenován/zvolen vedle zvoleného regionálního parlamentu.

Charta Murmanské oblasti je základním zákonem regionu. Zákonodárný sbor Murmanské oblasti je stálým zákonodárným (reprezentativním) orgánem oblasti. Zákonodárný sbor vykonává svou působnost přijímáním zákonů, usnesení a jiných právních aktů a dohlíží na provádění a dodržování zákonů a jiných právních aktů jím přijatých. Nejvyšším výkonným orgánem je Oblastní vláda, která zahrnuje územní výkonné orgány, jako jsou okresní správy, výbory a komise, které usnadňují rozvoj a řídí každodenní záležitosti provincie. Oblastní správa podporuje činnost guvernéra, který je nejvyšším úředníkem a vystupuje jako garant dodržování Oblastní charty v souladu s ústavou Ruska.

Gubernátoři Murmanské oblasti

editovat
Jméno Období
Jurij Jevdokimov Prosinec 1997 – 21. březen 2009
Dmitrij Dmitrijenko 21. březen 2009 – 4. duben 2012
Marina Kovtunová 4. duben 2012 – 21. březen 2019
Andrej Čibis od 21. března 2019

Předsedové Murmanské oblastní dumy

editovat
Jméno Období
Pavel Sažinov 1994–2007
Jevgenij Nikora 2007–2011
Vasily Šambir 2011–2014
Michail Ilinych 2014 – Současnost

Administrativní dělení

editovat

Murmanská oblast se dělí na 14 městských okruhů (z toho 7 uzavřených, (viz níže) a 6 rajónů:

  • Kandalakšský rajón
  • Kovdorský rajón
  • Kolský rajón
  • Lovozerský rajón
  • Pečengský rajón
  • Terský rajón

Města jsou v následující tabulce vyznačena tučně, běžným písmem pak sídla městského typu. Hvězdičkou jsou označena tzv. uzavřená města.

Sídla s počtem obyvatel nad 3 000
(Odhad k 1. lednu 2022)
Murmansk (Мурманск) 282 851
Severomorsk* (Североморск) 55 005
Apatity (Апатиты) 52 762
Mončegorsk (Мончегорск) 40 425
Kandalakša (Кандалакша) 29 047
Kirovsk (Кировск) 25 586
Oleněgorsk (Оленегорск) 19 533
Poljarnyj* (Полярный) 17 105
Kovdor (Ковдор) 15 525
Poljarnyje Zori (Полярные Зори) 14 209
Zapoljarnyj (Заполярный) 13 939
Murmaši (Мурмаши) 13 646
Sněžnogorsk* (Снежногорск) 12 995
Gadžijevo* (Гаджиево) 12 731
Nikel (Никель) 10 389
Kola (Кола) 9 431
Zaozjorsk* (Заозёрск) 9 154
Rosljakovo (Росляково) 8 928
Revda (Ревда) 7 831
Safonovo (Сафоново) 5 820
Viďajevo* (Видяево) 5 701
Zelenoborskij (Зеленоборский) 5 044
Moločnyj (Молочный) 4 679
Umba (Умба) 4 280
Alakurtti (Алакуртти) 3 424 (2010)

Ozbrojené síly

editovat

Murmanská oblast hraje důležitou roli pro ruské námořnictvo, které zde má několik základen a loděnic. 25 km severně od Murmansku, v Severomorsku má hlavní základní Severní loďstvo.

Obyvatelstvo

editovat

Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2. světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.

Dne 2. února 2022 spustila ruská vláda program Hektar v Arktidě, kdy nabízí svým občanům hektar půdy zdarma pro přesídlení, rozvoj ekoturistiky, zemědělství apod. Pozemek je nabízen na pět let bez placení, následně si jej budou ruští občané moci koupit, pronajmout a nebo vrátit. Rusko si od toho slibuje příliv nových lidí do arktických oblastí. Jednou z určených oblastí je právě Murmanská oblast.[3]

Národnostní složení

editovat
Sčítání 1926 Sčítání 1939 Sčítání 1959 Sčítání 1970 Sčítání 1979 Sčítání 1989 Sčítání 2002
Rusové 16 719 73,1 % 244 693 84,0 % 484 199 85,3 % 676 319 84,6 % 819 492 83,8 % 965 727 82,9 % 760 862 85,2 %
Ukrajinci 212 0,9 % 16 730 5,7 % 32 384 5,7 % 56 279 7,0 % 81 177 8,3 % 105 079 9,0 % 56 845 6,4 %
Bělorusové 121 0,5 % 4 039 1,4 % 19 996 3,5 % 29 449 3,7 % 34 330 3,5 % 38 794 3,3 % 20 335 2,3 %
Tataři 311 1,4 % 4 446 1,5 % 5 566 1,0 % 7 521 0,9 % 9 530 1,0 % 11 459 1,0 % 7 944 0,9 %
Sámové 1 708 7,5 % 1 755 0,6 % 1 687 0,3 % 1 715 0,2 % 1 565 0,2 % 1 615 0,1 % 1 769 0,2 %
Finové 1 697 7,4 % 4 317 1,5 % 1 197 0,2 % 751 0,1 % 710 0,1 % 590 0,05 % 426 0,05 %
Karelové 414 1,8 % 3 804 1,3 % 3 766 0,7 % 3 577 0,4 % 3 482 0,4 % 3 505 0,3 % 2 203 0,2 %
Ostatní 1 676 7,3 % 11 394 3,9 % 18 877 3,3 % 23 916 3,0 % 27 546 2,8 % 37 817 3,2 % 42 150 4,7 %

Ekonomika

editovat

Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.

Průmysl

editovat

Větší podniky v oblasti:

  • Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu.
  • Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku.
  • Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové.
  • Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.

Energetika

editovat

Výrobu elektrické energie zabezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.

Od roku 2019 je ve výstavbě tzv. Kolská větrná farma, která bude dokončena v polovině roku 2022 a bude se skládat z 57 větrných turbín. Bude to největší arktická větrná elektrárna.[4]

Kolská hlubinná sonda

editovat

Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.

Nerostné bohatství

editovat

Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.

Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.

Turistika

editovat

V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).

Doprava

editovat

Silnice

editovat

Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.

Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).

Železnice

editovat

Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku (Murmanská železniční magistrála) s odbočkami do Kovdoru, Mončegorsku a Nikelu. Silná je nákladní doprava, v osobní převažuje dálková. Na některých vedlejších tratích není osobní doprava provozována.

Literatura

editovat

Reference

editovat
  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 498. (slovensky) 
  3. Rusko nabízí v tající Arktidě milion hektarů zdarma, chce podpořit ekoturismus. iDNES.cz [online]. 2022-02-06 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  4. Russia's first Arctic wind farm rises on stormy stretches outside Murmansk. The Independent Barents Observer [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat