Murmanská oblast
Murmanská oblast (rusky Мурманская область [Murmanskaja oblasť]) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu 144 900 km². Má 864 600 obyvatel (2006). Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.
| Murmanská oblast Мурманская область | |
 Mapa Murmanské oblasti | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
|---|---|
 | |
| Hlavní město | Murmansk |
| Souřadnice | 68°2′ s. š., 34°34′ v. d. |
| Rozloha | 144 902 km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 864 607 |
| Hustota zalidnění | 6 obyv./km² |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové 85,2 %, Ukrajinci 6,4 %, Bělorusové 2,3 %, Tataři 0,9 %, Karelové 0,2 %, Sámové 0,2 % |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |
 Rusko |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 19 okresů |
| Vznik | 1938 |
| Gubernátor | Martina Kovtun |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-MUR |
| Označení vozidel | 51 |
| Oficiální web |
gov-murman |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografická polohaEditovat
Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (provincie Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.
Přírodní podmínkyEditovat
KlimaEditovat
Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince – 8. ledna) a v létě polární den (27. května – 18. června). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).
Vodní zdrojeEditovat
Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté, co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Jenozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.
Půdy a flóraEditovat
Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.
Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.
FaunaEditovat
Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijí zde losi, sobi, poletušky slovanské a lumíci. Z ptáků je zde možné potkat polárního kura, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.
Administrativní děleníEditovat
ObyvatelstvoEditovat
Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2 .světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.
Národnostní složeníEditovat
| Sčítání 1926 | Sčítání 1939 | Sčítání 1959 | Sčítání 1970 | Sčítání 1979 | Sčítání 1989 | Sčítání 2002 | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rusové | 16 719 | 73,1 % | 244 693 | 84,0 % | 484 199 | 85,3 % | 676 319 | 84,6 % | 819 492 | 83,8 % | 965 727 | 82,9 % | 760 862 | 85,2 % |
| Ukrajinci | 212 | 0,9 % | 16 730 | 5,7 % | 32 384 | 5,7 % | 56 279 | 7,0 % | 81 177 | 8,3 % | 105 079 | 9,0 % | 56 845 | 6,4 % |
| Bělorusové | 121 | 0,5 % | 4 039 | 1,4 % | 19 996 | 3,5 % | 29 449 | 3,7 % | 34 330 | 3,5 % | 38 794 | 3,3 % | 20 335 | 2,3 % |
| Tataři | 311 | 1,4 % | 4 446 | 1,5 % | 5 566 | 1,0 % | 7 521 | 0,9 % | 9 530 | 1,0 % | 11 459 | 1,0 % | 7 944 | 0,9 % |
| Sámové | 1 708 | 7,5 % | 1 755 | 0,6 % | 1 687 | 0,3 % | 1 715 | 0,2 % | 1 565 | 0,2 % | 1 615 | 0,1 % | 1 769 | 0,2 % |
| Finové | 1 697 | 7,4 % | 4 317 | 1,5 % | 1 197 | 0,2 % | 751 | 0,1 % | 710 | 0,1 % | 590 | 0,05 % | 426 | 0,05 % |
| Karelové | 414 | 1,8 % | 3 804 | 1,3 % | 3 766 | 0,7 % | 3 577 | 0,4 % | 3 482 | 0,4 % | 3 505 | 0,3 % | 2 203 | 0,2 % |
| Ostatní | 1 676 | 7,3 % | 11 394 | 3,9 % | 18 877 | 3,3 % | 23 916 | 3,0 % | 27 546 | 2,8 % | 37 817 | 3,2 % | 42 150 | 4,7 % |
SídlaEditovat
Města jsou v následující tabulce vyznačena tučně, běžným písmem pak sídla městského typu. Hvězdičkou jsou označena tzv. uzavřená města.
| Murmansk (Мурманск) | 317 500 |
| Apatity (Апатиты) | 62 600 |
| Severomorsk* (Североморск) | 53 700 |
| Mončegorsk (Мончегорск) | 49 400 |
| Kandalakša (Кандалакша) | 38 100 |
| Kirovsk (Кировск) | 30 600 |
| Oleněgorsk (Оленегорск) | 23 100 |
| Kovdor (Ковдор) | 19 700 |
| Zapoljarnyj (Заполярный) | 18 200 |
| Poljarnyj* (Полярный) | 16 800 |
| Murmaši (Мурмаши) | 15 700 |
| Poljarnyje Zori (Полярные Зори) | 15 600 |
| Nikel (Никель) | 15 400 |
| Sněžnogorsk* (Снежногорск) | 14 100 |
| Zaozjorsk* (Заозёрск) | 13 200 |
| Gadžijevo* (Гаджиево) | 12 500 |
| Kola (Кола) | 10 600 |
| Rosljakovo (Росляково) | 9 700 |
| Revda (Ревда) | 9 600 |
| Zelenoborskij (Зеленоборский) | 7 000 |
| Viďajevo* (Видяево) | 7 000 |
| Alakurtti (Алакуртти) | 6 700 (2003) |
| Moločnyj (Молочный) | 5 700 |
| Umba (Умба) | 5 700 |
| Safonovo (Сафоново) | 5 100 |
EkonomikaEditovat
Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.
PrůmyslEditovat
Větší podniky v oblasti:
- Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu.
- Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku.
- Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové.
- Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.
EnergetikaEditovat
Výrobu elektrické energie zebezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.
Kolská hlubinná sondaEditovat
Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.
TuristikaEditovat
V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).
DopravaEditovat
SilniceEditovat
Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.
Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).
ŽelezniceEditovat
Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku (Murmanská železniční magistrála) s odbočkami do Kovdoru, Mončegorsku a Nikelu. Silná je nákladní doprava, v osobní převažuje dálková. Na některých vedlejších tratích není osobní doprava provozována.
Nerostné bohatstvíEditovat
Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.
Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.
LiteraturaEditovat
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Мурманская область“.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Murmanská oblast ve Wikimedia Commons - (rusky) Oficiální stránky
