Szentendre
Szentendre (srbsky Сентандреја/Sentandreja, německy Sankt Andrä, chorvatsky Senandrija, slovensky Svätý Ondrej) je město v Maďarsku, v Pešťské župě, několik kilometrů severně od Budapešti. Je okresním městem stejnojmenného okresu.
| Szentendre | |
 Szentendre - Fö tér (Hlavní náměstí) | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
|---|---|
| Souřadnice | 47°42′16″ s. š., 19°4′7″ v. d. |
| Nadmořská výška | 110 m n. m. |
| Stát |
 Maďarsko |
| Region | Střed (Közép-Magyarország) |
| Župa | Pešť |
  Szentendre | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 43,833 km² |
| Počet obyvatel | 25 936 (2011) |
| Hustota zalidnění | 591,7 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Náboženské složení | Římští katolíci, srbští pravoslavní, řečtí pravoslavní, reformovaní |
| Správa | |
| Starosta | Miklós Zoltán Verseghi-Nagy (Fidesz-KDNP) |
| Oficiální web |
www |
| PSČ | 2000, 2001 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V roce 2005 zde žilo necelých 24 000 obyvatel. Szentendre je jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v Maďarsku a turistika je jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů města. Město je známé také tím, že do začátku druhé světové války bylo významnou uměleckou kolonií.
HistorieEditovat
Na počátku našeho letopočtu, kdy byla tato oblast osídlena keltskými kmeny sem pronikaly římské legie a Augustus ji připojil k Římské říši,Vespasianus zde založil provincii Panonie. Na místě, kde leží dnes Szentendre stavěli Římané vojenský tábor, který pojmenovali Ulcisia Castra (vlčí hrad nebo tábor). Ve 4. století to byl dobře opevněný strategický bod. Možná se zde nacházelo i zimoviště římské dunajské flotily. V této době byla pevnost přejmenována na Castra Constantina (podle císaře Konstantina Velikého). Tábor čelil náporu barbarů a nakonec byl vyvrácen Huny roku 430. Později na tomto strategickém místě sídlili Avaři. Když sem vpadli maďarští válečníci, tak si toto místo za své sídlo zvolil kníže Kurszán.
Ve středověku spadala tato oblast pod biskupství ve Veszprému a za Karla Roberta z Anjou roku 1318 se stala královským zbožím. V 15. století se zde začínali usazovat ti přistěhovalci z Balkánu, kteří odmítali žít pod tureckou nadvládou. Turci však roku 1541 dobyli nedaleký Budín a součástí Osmanské říše se stalo i Szentendre. V té době již bylo Szentendre srbsko-dalmatinsko-řeckým městem. Po roce 1684, kdy Turci odtáhli, došlo k oživení místní ekonomiky a byly stavěny školy a kostely. Kvetoucí město ale zasáhla ohromná povodeň roku 1838. O povodni se psaly knihy (Mór Jókai) a stavěly se jí pomníky (např. reliéf na kostele sv. Františka v Pešti). Roku 1888 sem byla zavedena železnice. Mezi světovými válkami se Szentendre stalo cílem mnoha umělců, kterým se Budapešť zdála být příliš hlučná a nenacházeli tam tvůrčí klid. Vznikla zde plodná umělecká komunita. Dnes se městečkem valí každý den tisíce turistů.
KostelyEditovat
Szentendre bylo vždy městem, kde žili lidi různých národností a různého vyznání. Najdeme zde proto kostely katolické, protestantské i pravoslavné. Synagoga již zanikla, dnes se v centru města nachází jen židovská modlitebna. Věže kostelů nejrůznějších vyznání ční nad městem jako symbol harmonické koexistence všech vyznání ve městě. Takto to znázornila nejslavnější místní umělkyně Margit Kovácsové v jedné své kompozici. Dodnes jsou kostely nazývány podle města, ze kterého přišli uprchlíci, kteří jej vystavěli.
- Kostel Opovacka – kalvinistický z 18. století
- Kostel Blagověstenska – řecký ortodoxní kostel, postavený roku 1752 v barokním stylu, malby na ikonostasu ovlivněny obrazy svatých z maďarských katolických kostelů.
- Kostel Požarevacka – srbský pravoslavný kostel, o jeho ikonostasu se povídá legenda, že si ho sem Srbové přinesli původně ze staré vlasti.
- Kostel sv. Petra a Pavla zvaný Ciprovacka, původně dřevěný kostel vystavěn roku 1690 Bulhary uprchnuvšími z města Ciprovac, přestavěn v 18. století. Poškozen požárem roku 1800 a zrekonstruován v průběhu 19. a 20. století pravoslavnými Srby, od roku 1944 slouží katolíkům.
- Katedrála Beograda – srbská pravoslavná, nejvýstavnější a nejvýše se vypínající kostel ve městě. V zahradě vedle katedrály se nachází Diecézní muzeum s exponáty religiózních objektů Srbské pravoslavné církve.
- Farní kostel sv. Jana Křtitele – katolický kostel stojící na místě, kde byl snad první svatostánek vystavěn v období maďarské christianizace. Byl však zničen ve 13. století Tatary a poté vystavěn nový ve století 14., ten byl však poškozen Turky v 16. století a opraven ve století 18. Obdivuhodný je především nově zrekonstruovaný malovaný chór.
Místní umělciEditovat
- Margit Kovácsová (1902–1977): sochařka a keramička, věnovala se motivům křesťanským, také ztvárňovala často smrt, svatbu, vesnické tradice, antické legendy. I jako dospělá viděla svět očima dítěte. Z hlíny byla schopna vytvořit cokoliv. Své dílo odkázala městu Szentendre, je možno jej obdivovat ve dvoupatrové expozici nedaleko od Hlavního náměstí.
- Béla Czóbel (1883–1979): malíř, zástupce École de Paris, byl přítelem Picassa a Braquea. V Uhrách sympatizoval s uměleckými hnutí Neos a Nyolcak. Během první světové války byla většina jeho děl zničena. Od roku 1939 pobýval střídavě v Paříži a v Szentendre.
- Jenő Kerényi (1908–1975), sochař, jeho socha Tanečníci získala Grand Prix na EXPO 58 v Bruselu.
- Lajos Vajda: malíř
- Jenö Barcsay (1900–1988): malíř ovlivněný impresionismem a kubismem.
- Károly Ferenczy (1862–1917) malíř, byl jedním z průkopníků maďarského impresionismu. Rád maloval akty. Byl profesorem Akademie umění v Budapešti. Ve městě je mu věnováno muzeum na Hlavním náměstí.
- Valér Ferenczy (1885–1954): syn Károlye Ferenczyho, malíř a grafik. Věnoval se krajinomalbě a portrétu.
- Noémi Ferenczy (1890–1957) dcera Károlye Ferenczyho, malířka, její vášní byly gobelíny a tapiserie.
- Béni Ferenczy (1890–1967): syn Károlye Ferenczyho, sochař, experimentoval s kubismem a expresionismem.
- Imre Ámos: malíř vizionářských děl. Ve městě sdílí muzeum malířky Margit Anny, kterou okouzlil maďarský folklor.
- János Kmetty (1889–1975): malíř a designér, významná byla jeho období kubistické.
SkanzenEditovat
V Szentendre se nachází rozlehlý skanzen
Partnerská městaEditovat
OdkazyEditovat
LiteraturaEditovat
- BÁN, András. Szentendre. Budapest: Kunstverlag Arkadius, 1990. ISBN 963 336 528 7.
- NÉMETH, Gyula. Hungary: A Complete Guide. Budapest: Corvina, 1992. ISBN 963 13 3740 5. S. 70-74.
- SZABÓ MASSÁNYI, Kinga. Hétvégi kirándulások: Szentendre. Budapest: Tourinform ISBN 963 229 486 6.
Související stránkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Szentendre ve Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Oficiální stránky skanzenu
