Nataša Gollová

česká herečka

Nataša Gollová, vlastním jménem Nataša Hodáčová, v německém filmu účinkovala pod pseudonymem Ada Goll [1] (27. února 1912 Brno29. října 1988 Praha), byla česká filmová, televizní a divadelní herečka, která získala popularitu především díky svým komediálním rolím v českých filmech natočených před rokem 1945.

Nataša Gollová
Nataša Gollová083.jpg
Narození 27. února 1912
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. října 1988 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Manžel(ka) Karel Konstantin
Rodiče František Xaver Hodáč otec
Adéla Hodáčová matka
Příbuzní Marcela Sedláčková nevlastní sestra
Ivan Hodáč bratr
Jaroslav Goll děd
Adolf Goll praděd
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska, věnovaná Nataše Gollové v Údolní ulici č. 7 v Brně

ŽivotEditovat

Své umělecké příjmení si zvolila podle svého dědečka, profesora Jaroslava Golla, významného českého historika (zemřel v roce 1929).[2] Pocházela ze zámožné rodiny. Byla dcerou významného masarykovského politika, národohospodáře, poslance parlamentu, právníka JUDr. Františka Xavera Hodáče, profesora ČVUT a pozdějšího generálního tajemníka Ústředního svazu československých průmyslníků (zemřel v roce 1943).[3] Její nevlastní sestrou byla herečka Marcella Sedláčková (19261969), jejíž matkou byla herečka Andula Sedláčková.

Absolvovala dívčí gymnázium a studovala v Praze na Filozofické fakultě UK a v Anglii. Byla jazykově nadaná, hovořila francouzsky, anglicky, německy a rusky. Herectví a moderní scénický tanec studovala soukromě (herectví u Karla Dostala a Jiřího Frejky, tanec u Jarmily Kröschlové). V roce 1934 byla angažována v divadle v Olomouci, v roce 1935 krátce ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Ještě v roce 1935 přijala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působila až do roku 1944.[4] V letech 19471950 měla angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V roce 1952 získala jednoleté angažmá v Divadle Na Fidlovačce, od roku 1955 hrála v Divadle satiry Jana Wericha (divadlo přejmenováno v roce 1957 na Divadlo ABC), které bylo v roce 1962 připojeno k Městským divadlům pražským. S divadlem se rozloučila přípravou na roli Klytaimnestry ve hře J. P. Sartra Mouchy v režii Ladislava Vymětala v roce 1968, v angažmá v Městských divadlech pražských byla nicméně až do roku 1971, kdy ze zdravotních důvodů odešla na odpočinek.[5]

Největší popularitu jí však přinesl film. Díky svému komediálnímu talentu točila za protektorátu (koncem 30. a v první polovině 40. let 20. století) jeden film za druhým. Populární pár vytvořila s Oldřichem Novým, s nímž si zahrála například ve filmech Roztomilý člověk, Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Hotel Modrá hvězda.

V období protektorátu měla Gollová milostný vztah s Wilhelmem Söhnelem, jenž zastával významnou pozici v Českomoravském filmovém ústředí, které v době německé okupace provádělo dozor nad českou kinematografií.[6] Milostný poměr se Söhnelem měla předtím také další hvězda českého filmu Adina Mandlová. Než jí Gollová přebrala milence, byly obě herečky dobrými přítelkyněmi.[7]

Na sklonku války se Gollová přihlásila jako dobrovolnice pro ošetřování vězňů v internačním táboře v Terezíně. Sama se zde nakazila tyfem, kterému málem podlehla. Její terezínské působení však nepomohlo morální rehabilitaci. Po válce byla nařčena z údajné kolaborace a nejvíce jí přitížil právě vztah se Söhnelem, jemuž byly paradoxně připisovány zásluhy za pomoc českým filmařům v období protektorátu.[8] Přestože bylo tažení proti Gollové zastaveno, její filmová kariéra byla na více než deset let násilně přerušena a už nikdy později se nevyrovnala dřívějším úspěchům.[9]

V roce 1947 se vdala za divadelního režiséra Karla Konstantina (zemřel v roce 1962), s nímž se na několik let odebrala do Českých Budějovic. Její životní láskou však byl Tristan Tzara, francouzský básník, esejista a dramatik rumunského židovského původu, otec dadaismu, se kterým se seznámila u malíře Josefa Šímy v Paříži v roce 1932, když se v Paříži účastnila taneční soutěže. S Tzarou udržovala kontakt až do roku 1948.[10]

 
Hrob Nataši Gollové na Vyšehradském hřbitově

V pozdním věku sužovaly herečku zdravotní potíže (problémy s kyčlemi ji ztěžovaly chůzi) a také sklony k alkoholismu.[11] Zemřela v Praze téměř opuštěná a v ústraní v domově důchodců v Krči. Je pochována v hrobce rodiny Hodáčových na Vyšehradském hřbitově[12] v Praze, poblíž kapitulního kostela sv. Petra a Pavla.

Herecká kariéraEditovat

FilmEditovat

Přestože se Gollová objevovala v českých filmech už od počátku 30. let, její kariéru skutečně nastartovala až crazy komedie Martina Friče Eva tropí hlouposti z roku 1939, která jí vynesla obrovskou popularitu. Gollová se brzy zařadila mezi největší domácí filmové hvězdy. Zaujala svým moderním komediálním herectvím, což ji zároveň předurčilo pro typ rolí, do kterých byla v českém filmu obsazována v období protektorátu. Svůj talent uplatňovala v rolích temperamentních dívek se ztřeštěnou povahou, které oslňovaly svou roztomilostí a půvabem. Po boku Oldřicha Nového hrála v dalších Fričových komediích Hotel modrá hvězda nebo Roztomilý člověk. Podobnou roli ztvárnila například i ve filmu Otakara Vávry Šťastnou cestu.

Druhou linii jejího hereckého repertoáru představovaly role křehkých dívek a citlivých mladých žen romantického založení. Takové hrdinky ztvárňovala ve filmech Otakara Vávry (v adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje či v melodramatu Okouzlená) nebo J. A. Holmana (filmy Rukavička a Bláhový sen). Jako klíčovou vnímala herečka spolupráci právě s Fričem a Vávrou:

„To všechno vlastně udělal Mac Frič, tu mojí slávu. Ten byl ohromnej, hlavně na veselohru. Dobře třeba věděl, že když má herec udělat dobře veseloherní roli, tak musí mít hlavně sebevědomí. Sebevědomí herci nesmí vzít. Třeba jsme natočili nějakej dlouhej záběr a on řekl: Natašo, dobrý to bylo, ale já jsem přesvědčenej, že ty bys to dovedla udělat ještě líp. No, chápete tu jeho psychologii? To byl opak pana Otakara Vávry. U něj mi připadalo, že to hrál tak trochu na betla. Něco jsme měly s Adinou točit a on řekl: Tohle je tak těžká scéna, to by mohla zahrát snad jedině Hepburnová s Ginger Rogers. No, tak vám děkujeme, pomyslely jsme si. Ale nebyla by to Adina, aby neodsekla: No, to by to ale taky musel režírovat Cecil B. DeMille.“[13]

Po roce 1945 čekal Gollovou stejný osud jako mnohé jiné hvězdy předválečné české kinematografie. Její úspěšná kariéra byla násilně přerušena pro údajné styky s okupanty (milostný poměr s Wilhelmem Söhnelem, účinkování v německém filmu Komm zu mir zurück pod pseudonymem Ada Goll).[14] Na filmová plátna se v zestátněné kinematografii vracela až v průběhu 50. let. Filmový comeback pro ni v roce 1951 připravil Martin Frič v komedii Císařův pekař – Pekařův císař, kde v roli Sirael nahradila původně zamýšlenou Irenu Kačírkovou.[15] Na dlouhou dobu šlo také o její poslední výraznou roli.

Přestože i později vystupovala v desítkách celovečerních a televizních filmů, šlo o vedlejší nebo epizodní úlohy, často komediálního ražení. Velkou příležitost jí poskytl už jen režisér Zdeněk Podskalský v komedii Drahé tety a já, kde ztvárnila jednu z titulních rolí, čipernou tetičku Fany. Svoji vůbec poslední filmovou roli získala v dramatu Konečná stanice, odehrávajícím se v domově důchodců.

Divadelní role, výběrEditovat

Role ve filmuEditovat

CitátyEditovat

Má všechny tvůrčí a herecké, i lidské přednosti. Je jemná, lyrická, naivní, bezprostřední, spontánní, upřímná, temperamentní. Je to prostě typ bláznivého děvčete, který divák bude milovat.
— Martin Frič [16]
Nezapomenutelná byla její Tereza v Písni kolébky, kde hrála spolu s Marií Brožovou. To byl herecký koncert! Režisér Salzer jí dal příležitost uplatnit kouzelný dívčí zjev, postavě dala vše, co k ní patřilo – lyričnost a milostnost, pokoru i radostnost, ale i smích, jasný a hřejivý. To představení byste museli vidět, abyste její výkon docenili.
— Otomar Korbelář [17]
Byla to vzácná žena. Inteligentní, vzdělaná, nadprůměrná. Nejen v osobním styku, ale i v hereckém projevu těžila z dívčího půvabu, který se u ní snoubil s humorem a chlapeckou bezprostředností. Snad právě v tom spočívalo tajemství její oblíbenosti.
— Svatopluk Beneš [18]
 
Tabulka se jménem patrona v tramvaji DPMB

ZajímavostiEditovat

  • Malíř Josef Šíma namaloval v roce 1932 portrét, jehož předlohou byla Nataša Gollová a tento obraz jí věnoval. Obraz byl zakoupen v roce 1996 Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě, kde je plátno vystaveno pod názvem "Imaginární podobizna (Nataša Gollová)".[19]
  • V prosinci 2016 byla po Nataše Gollové pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-střed.[20]
  • Spisovatel Vladimír Přibský napsal o herečce životopisný román Roztomilé děvče.[21]
  • Osudy Nataši Gollové byly inspirací pro hlavní ženskou postavu Lili Krallovou v seriálu České televize Bohéma, kterou ztvárnila herečka Judit Bárdos. V rámci jedné z dějových linií rozvedli tvůrci vztah hrdinky s Wilhelmem Söhnelem, s nímž Gollová v době protektorátu prožívala milostný vztah.[22]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Život tropí hlouposti, vyd. nakladatelství Sláfka, Praha, 2002, str. 175, ISBN 80-86631-00-1
  2. Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Život tropí hlouposti, vyd. nakladatelství Sláfka, Praha, 2002, str. 23–4, ISBN 80-86631-00-1
  3. Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Život tropí hlouposti, vyd. nakladatelství Sláfka, Praha, 2002, str. 11–14, ISBN 80-86631-00-1
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 152–3, 191, ISBN 80-7243-121-8
  6. Wilhelm Söhnel: Filmový šéf Protektorátu a milenec Gollové. zivotopisyonline.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  7. CIBULKA, Aleš. Nataša Gollová 2. Praha: Sláfka, 2003. ISBN 80-86631-07-9. Kapitola Wilhelm Söhnel, s. 203. 
  8. Ona skončila před soudem, on byl odměněn za zásluhy. A pak že právo měří všem stejným metrem. Tajnosti slavných | Krajské listy.cz. www.krajskelisty.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  9. Budějovický azyl Nataši Gollové. Časopis Barbar [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  10. Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Život tropí hlouposti, vyd. nakladatelství Sláfka, Praha, 2002, str. 20, ISBN 80-86631-00-1
  11. Kateřina Hodáčová: Jsem vzteklá jako moje teta Nataša Gollová - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  12. hrobka rodiny Hodáčových na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřbena herečka ataša Gollová
  13. Poslední rozhovor Nataši Gollové (†76)! Po 30 letech ho student objevil v odpadkovém koši. Blesk.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  14. Z prvorepublikové hvězdy alkoholička. Příběhy slavných: Nataša Gollová. Dvojka [online]. 2017-06-09 [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  15. Bolestná cesta Ireny Kačírkové - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  16. https://olomoucka.drbna.cz/drbna/historicka/5505-po-stopach-natasi-gollove-slavne-herecky-ktera-nastartovala-svou-karieru-v-olomouckem-divadle.html
  17. Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Život tropí hlouposti, vyd. nakladatelství Sláfka, Praha, 2002, str. 123, ISBN 80-86631-00-1
  18. https://olomoucka.drbna.cz/drbna/historicka/5505-po-stopach-natasi-gollove-slavne-herecky-ktera-nastartovala-svou-karieru-v-olomouckem-divadle.html
  19. Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Život tropí hlouposti, vyd. nakladatelství Sláfka, Praha, 2002, str. 18–20, ISBN 80-86631-00-1
  20. vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  21. DATABAZEKNIH.CZ. Roztomilé děvče - Vladimír Přibský | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  22. Tyden.cz | Judit Bárdos hraje Natašu Gollovou. Do té doby ji přitom neznala. t.tyden.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat