Zita Kabátová

česká herečka

Zita Kabátová (24. dubna 1913 Praha[1]27. května 2012 Praha[2]) byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století.

Zita Kabátová
Zita Kabátová ve filmu Muži nestárnou
Zita Kabátová ve filmu Muži nestárnou
Rodné jméno Zita Kabátová,
provdaná Zita Králová
a Zita Zavřelová
Narození 27. dubna 1913
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. května 2012 (ve věku 99 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Aktivní roky 19352009
Příbuzní Josef Šváb-Malostranský (strýc)
Podpis
Zita Kabátová – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Příbuzenstvo
strýc Josef Šváb – Malostranský
1. manžel Jerry Král
2. manžel Jiří Zavřel

Otec Benno Kabát (*1889) byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová, (*1891) byla dcera pražského obchodníka.[3] Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě.[4] Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec.

Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí. Vrcholný výkon podala zejména ve filmu Muži nestárnou (1942).

Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow (jméno její babičky zasvobodna); v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti.[5] Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. [6]Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka.

K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle[7], v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře–skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčníku Osvěta a vedoucí oddělení Umění všem. Byl oceněn vyznamenáním svatováclavské orlice. V letech 19461956 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech a v roce 1968 emigroval. V roce 1957 se jim narodil syn Jiří, který nyní žije v USA.

Její přerušená filmová kariéra dostala nový impuls roku 1969 obsazením do vedlejší role ve filmu Hvězda, kde se sešla celá řada prvorepublikových hereček. Zita Kabátová se pak začala znovu objevovat před kamerou (průměrně 1 film za rok), byť se většinou jednalo o menší role. Natáčela až do velmi vysokého věku nad 90 let.

Za svůj život hrála přibližně v 60 filmech. Pro Divadlo Oldřicha Nového (Nové divadlo), kde jeden čas sama vystupovala, dokonce sama napsala jednu autobiograficky laděnou divadelní hru. Roku 2008 vydala ve spolupráci s Marií Formáčkovou vzpomínkovou knihu Bez servítků..., kde vzpomíná na své začátky a na jednotlivé kolegy z filmové branže (medailonky přes 150 osob).

Od roku 2005 žila v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v pražském Motole, kde dne 27. května 2012, přesně měsíc po svých 99 narozeninách zemřela, jako poslední žijící prvorepubliková herecká hvězda. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v Praze, v hrobě[8] založeném Nadací Život umělce, kde jsou společně uloženy ostatky i dalších českých umělců např. Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a Karla Vlacha.

Zita Kabátová a šlechtický původEditovat

Média často bez bližšího upřesnění uvádějí, že Zita Kabátová pocházela z umělecky založené šlechtické rodiny Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu.[9] Herečka byla též pohřbena v rakvi s erbem tohoto rodu.[10] Ona sama se ve své autobiografii zmiňuje stručně o tom, že její rod pocházel z Francie a do Čech přišel jeden z předků jako doprovod Jana Lucemburského. Erb popsala rozdílně od pozdějšího erbu na rakvi: „....rod má v erbu lili, jeho tři hvězdy a stoupající měsíc v červeném poli.“[11] Otec Benno podle úředních záznamů šlechtický predikát nepoužíval.[3]

FilmografieEditovat

 
Vila Benno Kabáta v Dobříni, kde pobývala i Zita Kabátová

Nejstarší tvorba – 1936 až 1945Editovat

Německé filmyEditovat

  • Schicksal am Strom
  • Glück unterwegs

Novější tvorba – od roku 1969Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KABÁTOVÁ, Zita. Sto let a já. Praha: Svoboda Servis, 2012. ISBN 978-80-86320-74-8. S. 5. 
  2. http://zpravy.idnes.cz/zemrela-zita-kabatova-0uj-/domaci.aspx?c=A120527_090620_domaci_neh Zemřela Zita Kabátová, poslední hvězda prvorepublikového filmu
  3. a b Matrika oddaných, P. Marie Vítězná 1904-1917, snímek 193 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  4. Elegantní Kabátová byla svědkem meziválečné slávy Barrandova České noviny, 27.5.2012
  5. Vysloučení z filmové činnosti. Národní obroda [online]. 1945-10-28 [cit. 2020-05-31]. S. 6. Dostupné online. 
  6. Očista mezi filmovými pracovníky. Národní obroda [online]. 2020-01-26 [cit. 2020-05-31]. S. 3. Dostupné online. 
  7. Otakar Brůna, Petr Messany: Sváteční žena Zita Kabátová, Akcent, Praha, 1999, str. 124
  8. společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřbena herečka Zita Kabálová.
  9. Např. Zita Kabátová [online]. Česká televize, 2008 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  10. Erb Zity Kabátové z Výškovic [online]. Arnošt Drozd, 2012 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  11. KABÁTOVÁ, Zita. Sto let a já. Praha: Svoboda Servis, 2012. ISBN 978-80-86320-74-8. S. 99. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat