Otevřít hlavní menu

Karel Vlach

český dirigent

BiografieEditovat

MládíEditovat

Karel Vlach se narodil na pražském předměstí Žižkově v roce 1911. Byl nejstarším z pěti sourozenců (František * 1913, Vlasta * 1920, Libuše * 1924 a Václav * 1926).

Během základní školy se učil na housle. Po základní škole nastoupil na žižkovskou reálku.

V letech 1925–1928 se vyučil jako obchodní příručí u galanterní firmy Kauders.

V roce 1929 mu zemřela matka. Po čase se otec znovu oženil a celá rodina se odstěhovala do Holešovic.

Pracoval nejprve jako obchodní příručí (L. Phona, Finger a Stein) a později jako prokurista. V letech 1931–1933 byl nezaměstnaný.[2],[3]

Založení orchestruEditovat

Ve 30. letech se Karel Vlach angažoval ve skupinách Blue Music[4] a ve vlastním souboru Charles Happy Boys, později přejmenovaném na Blue Boys. V roce 1939 založil vlastní orchestr nesoucí jméno Orchestr Karla Vlacha. Od roku 1940 s orchestrem vystupoval na Střeleckém ostrově a začal spolupracovat s triem Sestry Allanovy. Pro orchestr aranžoval Fricek Weiss ovlivněný orchestrem Bennyho Goodmana. Orchestr hrál převzaté, ale i původní skladby. Mezi hlavní autory patřili Kamil Běhounek a Jiří Traxler. Spolupracoval také s řadou předních zpěváků (Arnošt Kavka, Inka Zemánková nebo Jiřina Salačová).

Poválečné obdobíEditovat

Po druhé světové válce Vlach sestavil nový orchestr, který se orientoval především na zvuk po vzoru Glenna Millera. Zprvu hráli k tanci v kavárně Vltava v Revoluční třídě nebo v kavárně Lloyd na Příkopech.

S orchestrem vystupovali zpěváci Václav Irmanov, Rudolf Cortés a nadále i Jiřina Salačová. Od roku 1947 [5] měl Vlachův orchestr stálé angažmá v Divadle V+W a podílel se na obnovených představeních Osvobozeného divadla. Od roku 1954 pak působil v Divadle ABC a od roku 1962[6] v Hudebním divadle v Karlíně.

Šedesátá létaEditovat

V šedesátých letech se orchestr věnuje více populární hudbě a spolupracuje se zpěváky jako je Yvetta Simonová, Milan Chladil nebo Karel Gott.

Karel Vlach je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě[7] označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.

Filmová hudbaEditovat

PoctyEditovat

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Vlachova.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Prokopa na pražském Žižkově
  2. Hudba pro radost 1966, listopad – prosinec (Kotek J., Hořec J.: Kronika české synkopy, str. 13)
  3. Dorůžka L., Ducháč M.: Karel Vlach – 50 let života s hudbou
  4. GÖSSEL G: Portrét Zdeny Vincíkové, Týdeník rozhlas číslo 40/2001, http://www.radioservis-as.cz/archiv01/4001/40pub5.htm
  5. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
  6. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
  7. společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřben Karel Vlach.
  8. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat