Otevřít hlavní menu

Televize

telekomunikační médium pro jednosměrné dálkové plošné vysílání a individuální přijímání obrazu a zvuku
Tento článek je o dálkovém telekomunikačním systému pro vysílání a příjem televizního signálu. Další významy jsou uvedeny na stránce Televize (rozcestník).
Sídlo České televize na Kavčích horách (foto z roku 1971)

Televize (z řeckého tele – daleko a latinského vize – vidět) je široce používané jednosměrné dálkové telekomunikační a plošné vysílání (tzv. broadcasting) a zároveň individuální přijímání televizního vysílání, tedy kombinace obrazu a zvuku (videa) do televizoru. Komerčně se začala televize využívat od 30. let 20. století, postupně se dostala do domácností a stala se významným zdrojem zábavy a informací.

Pojem televize značí i kromě plošného vysílání a následného příjmu signálu i samotnou produkci obsahu, tedy video tvorbu určenou pro masmediální produkci skrze televizní vysílání. Společnosti, které se touto tvorbou zabývají jsou též nazývány televize. Rozlišujeme tři typy televizí: státní, veřejnoprávní a soukromé.

HistorieEditovat

Mechanická televizeEditovat

První pokusy o přenos obrazu se uskutečnily v polovině 19. století. V roce 1884 byl patentován Nipkowův kotouč, tzv. elektrický teleskop, kde funguje princip mechanického rozkladu obrazu na světelné body pomocí rotujícího kotouče (spirálově uspořádané body). Jednalo se o počátek mechanického systému přenosu (předvedeno na světové výstavě v Paříži 1900). Na jeho základě byl v roce 1925 proveden první televizní přenos Logie Bairdem. Vývoj přenosu video obrazu následoval krátce po započetí experimentování s jednorázovým záznamem reality, pojmem nyní známý jako fotografie.

Roku 1843 formuloval Alexandr Bain (skotský hodinář) tři principy přenosu obrazu na dálku:

  1. Rozklad obrazu na řádky a body.
  2. Světelné body je potřeba převést na elektrické impulsy a naopak.
  3. Rozklad i skládání musí probíhat synchronizovaně.

V roce 1897 vynalezl Ferdinand Braun katodový oscilograf.

Elektronická televizeEditovat

Počátky elektronických televizních přijímačů spadají do přelomu 19. a 20. století, kdy byla vynalezena katodová trubice (CRT). V roce 1923 vynalezl Kosma Zworykin snímací elektronku – ikonoskop přijímací elektronky. Na počátku 30. letech 20. století byly převeden první přenos i příjem skrze CRT. První televize v Československu byla sestavena v roce 1935 docentem Jaroslavem Šafránkem. V Česku se ujal pro takové televize pojem elektronkové televize.

Ve 30. letech 20. století získává převahu elektronický princip. Mechanický dokázal přenést 1000 bodů/s. Elektronický v roce 1978 až 12,5 mil. bodů/s.

V Anglii, Sovětském svazu, USA, Francii a Německu probíhají první experimentální TV vysílání. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné vysílání. Vysílalo 90 minut, třikrát týdně. 2. listopadu 1936 začíná pravidelně vysílat BBC (na 300 majitelů TV).

Barevná televizeEditovat

Související informace naleznete také v článku Barevná televize.

Princip barevné televize byl patentován v roce 1897 polským vynálezcem Jan Szczepanikem. První projekt s barevnou televizí byl vytvořen v roce 1908 v Německu. První plošné vysílání barevné televize proběhlo ve Spojených státech v roce 1954, prvenství obdržel seriál The Marriage (Manželství). Masovější rozšíření barevných televizí mezi publikum se uskutečnilo až v 70. letech.

Digitální televizeEditovat

Související informace naleznete také v článcích Digitální televize a Digitální televizní vysílání.

Princip digitálního přenosu televizního vysílání byl objeven v roce 1990 japonskou společností MUSE. V digitálním vysílání je přenášen pouze digitální údaj o obrazu, který je následně na přijímači věrohodně reprodukováván, zatímco při analogovém přenosu se vzduchem přenáší celý televizní obraz. V České republice před nástupem digitalizace se přenášely vodorovné proužky natočeného snímku spolu s informací o jejich poloze. V přijímači se proužky poskládaly do původního obrazu a divákovi se promítalo 25 snímků za vteřinu.[1]

Chytrá televizeEditovat

Související informace naleznete také v článku Chytrý televizor.

Chytrá televize je druhem přijímače televizního vysílání, která kromě prostého příjmu televizního signálu má v sobě buď proprietární systém nebo operační systém, který slouží k interakci uživatele s dalším multimediálním obsahem, který není založen na okamžitém přenosu a příjmu vysílaného televizního signálu, ale může s ním interagovat nehledě na televizní vysílání. Chytré televize umožňují i připojení k internetu a nabízí se tak možnost sledování videí a filmů kdykoli, s čímž se pojí i služby souhrnně nazvané video on demand (video na vyžádání). Více populární se stává služba video na vyžádání, kde se platí předplatné (například Netflix, Amazon Prime Video).

Vysílací systémyEditovat

Pozemní vysíláníEditovat

Televizní vysílání je přenášeno prostřednictvím rádiových vln, většinou mezi 52 a 600 MHz, což odpovídá velmi krátkým vlnám či ultra krátkým vlnám. Příjem signálu je prováděn skrze anténu. Pozemní vysílání je jediné, které umožňuje plošné vysílání.

Kabelová televizeEditovat

Související informace naleznete také v článku Kabelová televize.

Vysílání kabelové televize je pomocí vysokofrekvenčních rádiových vln prostřednictvím koaxiálního nebo optického kabelu.

Satelitní televizeEditovat

Související informace naleznete také v článku Satelitní televize.

Satelitní vysílání je zprostředkováváno přes satelity obíhající Zemi. Příjem signálu je prováděn skrze parabolickou anténu.

Internetová televizeEditovat

Související informace naleznete také v článku Internetová televize.

Prostřednictvím internetu lze též šířit televizní vysílání, daná stanice umožňuje sledování přímo přes její stránky nebo přes zprostředkovatele, kde je v nabídce více televizí. Populární jsou i služby video na vyžádání, konkrétně ty, které fungují ve formě předplatného.

Televizní standardy současnostiEditovat

Televizní standard se vyvíjel od třicetiřádkového obrazu (Telehor 30) až po francouzský standard HDTV (1080 řádků). Nejstarším dodnes používaným standardem je americký NTSC (525 řádků, 29,97 Hz, prokládaný) existující od roku 1941. V Evropě se používá norma 625 řádek, 25 Hz, prokládané, s rozšířením PAL a starším SECAM pro barevný obraz.

Digitální televizní vysíláníEditovat

  • DVB-T2 Novější digitální pozemní vysílání s vyšší kompresí signálu[2]
  • DVB-T Digitální pozemní vysílání
  • DVB-S Digitální satelitní vysílání
  • DVB-C Digitální vysílání přes televizní kabelový rozvod
  • IPTV Digitální vysílání přes počítačovou síť
  • Internetové streamování – možnost sledovat televizi přes běžný internetový prohlížeč[3]

V roce 1998 začaly USA a Británie vysílat terestriálně digitálně (DVB-T) (do té doby digitálně pouze ze satelitů (DVB-S) nebo přes kabel (DVB-C)). V Česku bylo digitální vysílání (DVB-T) zahájeno 21. října 2005. V roce 2020 proběhne plošný přechod na DVB-T2.[4]

Analogové televizní vysíláníEditovat

  • Analogové pozemní vysílání
  • Analogové satelitní vysílání

Rozlišení digitálního televizního vysíláníEditovat

  • LD – značí low definition, tedy nízká kvalita rozlišení
  • SD – značí standard definition, tedy rozlišení 576i pro většinu státu světa, kromě většiny zemí Ameriky, a 480i pro zbytek světa, tedy převážně americký kontinent; v současnosti jde již o zastarávající a nedostačující rozlišení
  • HD – značí high definition, spadají pod ní rozlišení 720p, 1080i a 1080p
  • UHD – značí ultra high definition, pod což spadají rozlišení větší než HD, například 2K, 4K a 8K

Počátek vysílání v ČeskoslovenskuEditovat

Roku 1935 doc. Jaroslav Šafránek (fyzikální ústav UK Praha) předvedl přijímací televizní aparaturu (měla 30 řádků a fungovala na principu mechanického rozkladu).

Na Mezinárodní rozhlasové výstavě (MEVRO) byl v roce 1948 prezentován úplný kamerový řetězec v elektronickém systému. Začal se vyrábět televizní přijímač Tesla. Ještě téhož roku, 4. července, proběhl 1. přímý televizní přenos z XI. všesokolského sletu na pražském Strahově.

1. května 1953 začalo první pravidelné zkušební veřejné vysílání. Studia v té době byla v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. V roce 1953 se v ČSR prodala 355 televizorů TESLA. Televizor tehdy stál 4000 Kčs.[5] V září 1961 mělo koncesi 1 mil. majitelů televizních přijímačů, v roce 1963 již 1,5 mil. majitelů. Televize vysílala v roce 1953 3 dny v týdnu, 1954 4 dny, 1955 5 dní, 1958 7 dní.

V roce 1966 bylo zahájeno první televizní reklamní vysílání, 1970 začal vysílat druhý program, 1973 bylo spuštěno pravidelné barevné vysílání.

OdkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Television na anglické Wikipedii.

ReferenceEditovat

  1. POISL, Zbyněk. Jak funguje analogové a digitální vysílání. Lupa.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. (česky) 
  2. Slovník žurnalistiky : výklad pojmů a teorie oboru. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. ISBN 9788024637693, ISBN 8024637693. OCLC 1023801583 S. 76. 
  3. TV Online [online]. Tv-on-line.cz [cit. 2013-03-15]. 
  4. Přechod na nový standard vysílání DVB-T2 — Pozemní vysílání DVB-T, DVB-T2 — Technika — Vše o ČT — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  5. TV guide Metro (22. 12. 2018 - 1. 1. 2019)

LiteraturaEditovat

  • KOKEŠ, Radomír D. (2011) : Teorie seriálové fikce: možné cesty naratologické analýzy televizního seriálu. In Stanislava Fedrová – Alice Jedličková (ed.): Intermediální poetika příběhu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, s. 228-257. On-line zde.
  • KORDA, Jakub (2014) : Úvod do studia televize 1. Univerzita Palackého v Olomouci: Olomouc. Ke stažení na autorově profilu Academia.edu zde.
  • KORDA, Jakub (2013) : Úvod do studia televize 2: Faktuální televize a její žánry. Univerzita Palackého v Olomouci: Olomouc. Ke stažení na autorově profilu Academia.edu zde
  • ORLEBAR, Jeremy (2012) : Kniha o televizi. Praha: Vydavatelství AMU.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat