Otevřít hlavní menu

Leonard Bernstein

americký dirigent, skladatel a klavírista

Leonard Bernstein (25. srpna 1918, Lawrence, Massachusetts, USA14. října 1990) byl americký dirigent, hudební skladatel, klavírista, pedagog, hudební popularizátor a televizní hvězda.

Leonard Bernstein
Leonard Bernstein (1. prosince 1977)
Leonard Bernstein (1. prosince 1977)
Základní informace
Rodné jméno Louis Bernstein
Přezdívky Lenny, Lenjuška
Narození 25. srpna 1918[1]
Lawrence, MA, USA[2]
Původ New York, USA[2]
Úmrtí 14. října 1990 (ve věku 72 let)[1]
New York, NY, USA[3]
Příčina úmrtí zápal plic
Žánry crossover, muzikál, klasická hudba, orchestrální hudba a další[4]
Povolání dirigent[5], hudební skladatel[6], učitel hudby[7], pianista[8]
Nástroje klavír[3]
Aktivní roky 1943–1990[2][3]
Vydavatelé Columbia Records
Deutsche Grammophon
Významná díla Jeremiah
The Age of Anxiety
Kaddish
West Side Story
Candide
Ocenění Hudební cena Léonie Sonning (1965)
Čestný odznak Za vědu a umění (1976)
Kennedy Center Honors (1980)
Čestný prsten města Vídně (1982)
Cena Grammy za celoživotní dílo (1985)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Felicia Montealegre
Podpis Podpis
Web www.leonardbernstein.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

Narodil se jako Louis Bernstein v Lawrence ve státě Massachusetts do rodiny ukrajinských Židů původem z města Rovno.[9][10][nenalezeno v uvedeném zdroji] Nebyl příbuzný filmového skladatele Elmera Bernsteina, ale byli přáteli a dokonce sdíleli určitou fyzickou podobnost.[11] Jako malý chlapec bral lekce na piano a navštěvoval Posádkovou a Bostonskou latinskou školu. Na Harvardově univerzitě studoval s Walterem Pistonem, Edwardem Burlingame-Hillem a A. Tillmanem Merrittem a mnoha dalšími. Absolvoval studium hudebních oborů na Harvardu (1939), poté studoval hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii (1942), kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V roce 1940 studoval pod vedením dirigenta Sergeje Kusevického v Tanglewoodu, berkshisrském letním středisku Bostonského symfonického orchestru, posléze se stal Kusevického asistentem.

Dne 14. listopadu 1943 „zaskočil“ za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září 1943 jako asistent. Tento záskok odstartoval jeho profesionální kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru. Po smrti Sergeje Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. Na počátku roku 1947 Bernstein přijal pozvání Palestinského orchestru a přijel do Jeruzaléma v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael), aby dirigoval několik koncertů. O svých zážitcích z této cesty napsal Bernstein svému příteli:[12]

V těchto lidech je síla i oddanost, jež jsou obdivuhodné. Nikdy si nedají tuto zemi vzít, to by raději nejdřív zemřeli. A jejich zem je krásná tak, že se to nedá popsat.
Situace je napjatá a nepředvídatelná, orchestr výborný a plný nadšení (první zkouška dnes ráno). Mávl jsem taktovkou, a před koncertní síní zazněl jako doprovod hlučný výbuch. Klidně jsme pokračovali v práci. Tak to tady chodí. Včera večer z našeho hotelu unesli jednoho Angličana, dnes vyletěla do vzduchu policejní stanice, na náměstí byl zničen náklaďák – a život jde dál. Tančíme, hrajeme boogie-woogie, procházíme se kolem Středozemního moře (které je jako z pohádky) a doufáme v to nejlepší.

—Leonard Bernstein, v dopisech svému příteli

V letech 1958–1969 se stal hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). Poté až do své smrti hostoval u významných orchestrů (Bostonský symfonický orchestr, Izraelská filharmonie, Londýnští symfonikové, Vídeňští filharmonikové), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě. Oživil celosvětový zájem o díla Gustava Mahlera a Charlese Ivese

Na veřejnosti se televizními pořady od 50. let zasloužil o polularizaci vážné hudby. Tyto pořady získaly řadu televizních ocenění (např. 11 Emmy). Leonard Bernstein tak přivedl mnoho Američanů k vážné hudbě.

Vše začalo pořadem Omnibus, který měl v letech 1954–1961 deset dílů. Poté, co se stal šéfdirigentem Newyorské filharmonie, uskutečnil 15 programů pro dospělé (1958–1962) a především 53 programů pro mladé s názvem: „Young People's Concerts with the New York Philharmonic“ (1958–1973), které byly nejpopulárnější. Bernstein v nich zasvěcoval diváky do tajů hudby a představoval významné skladby a hudební skladatele. Vybrané scénáře Koncertů pro mladé publikum poté vyšly knižně – kniha se stala bestsellerem - (v českém překladu LB: O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996).

V roce 1990 získal Praemium Imperiale, mezinárodní cenu udělenou Japonským uměleckým sdružením za celoživotní dílo v umění. Cenu ve výši 100 000 dolarů využil k založení fondu Bernstein Education Through the Arts (BETA), Inc.[13] Tento grant poskytl na vytvoření vzdělávacího programu založeného na umění. Centrum Leonarda Bernsteina bylo založeno v dubnu 1992 a zahájilo rozsáhlý výzkum ve školách, jehož výsledkem byl model Artful Learning Program. [14]

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Autorka Bernsteinova životopisu Meryle Secrestová hovořila o jeho bisexualitě a citovala též jeho přítelkyni Shirley Rhoades Perleovou, která uvedla, že „potřeboval muže sexuálně a ženy emocionálně“.[15]

Pozdní období a smrtEditovat

V sobotu 23. prosince 1989 odjel dirigovat po tři dny Beethovenovu symfonii č. 9, na oslavu pádu Berlínské zdi. Symfonie byla zvolena kvůli symbolice, protože sólisté a sbor zpívali „Freiheit“ (svoboda), místo „Freude“ (radost). Tato slova Bernstein schválně zaměnil, kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi. Po návratu domů se cítil úplně vyčerpaný.

Na sklonku života nahrál s Vídeňskou filharmonií a spolu s Krystianem Zimermanem oba Brahmsovy klavírní koncerty a poslední tři klavírní koncerty od Ludwiga van Beethovena.

Do Československa přijel poprvé od roku 1946 na Pražské jaro 1990. Během komunistické totality odmítl v zemi Východního bloku koncertovat na žádost Rafaela Kubelíka. Na závěrečném koncertu hudebního festivalu 1990 dirigoval ve Smetanově sini Českou filharmonii. Na programu byla Beethovenova symfonie č. 9.[16][17]

Od poloviny 50. let dvacátého století trpěl jako těžký kuřák emfyzémem. Již od druhé poloviny sedmdesátých let bral medikamenty a povzbuzující prostředky na hektický dirigentský život.[15] V dubnu 1990 mu byl diagnostikován maligní nádor mezoteliom na okraji pohrudnice u levé plíce. Následně prodělal prodělal zápal plic a pásový opar. Poslední koncert proběhl v Tanglewoodu 19. srpna 1990, kdy řídil Beethovenovu 7. symfonii. Ukončení profesionální dráhy oznámil 9. října 1990[18] a pět dní poté zemřel na infarkt myokardu ve svém bytě v rezidenci Dakota House, ležící na rohu Central Parku v Upper West Side.[19][20][15]

Charakteristika Bernsteina jako skladateleEditovat

Jako skladatele ho lze považovat za postmodernistu už v 50. letech 20. století. Nerozlišoval mezi hudbou „vážnou“ a „populární“, ale mezi „dobrou“ a „špatnou“. Bernstein byl stylový syntetik a „eklektik“, nějaké umělecké škatulkování pro něj neplatilo: v artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopování, střídavé rytmy, nesouměrné metrum) a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusí); muzikálovou hudbu a formu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v písni Cool) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná.

Mnoho jeho skladeb nelze zařadit do předem vymezených kategorií, protože jsou často polystylové a polyžánrové a obsahují „od všeho něco“. Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž jejich autor žil a tvořil: hledají víru ztracenou v moderní době, nebo třeba opěvují radovánky a vyjadřují problémy soudobého New Yorku. Řada kompozic se zpěvem je vícejazyčná, často mísí angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky včetně latiny.

DíloEditovat

Divadelní a filmové skladbyEditovat

  • Fancy Free – balet, 1944
  • On the Town – muzikál, 1944
  • Facsimile – balet, 1946
  • Peter Pan – písně, doprovodná hudba, 1950
  • Trouble in Tahiti – opera o jednom aktu, 1952
  • Wonderful Town – muzikál, 1953
  • On the Waterfront – filmová hudba, 1954
  • Candide – muzikál-opera, 1956
  • West Side Story – muzikál, 1957
  • Mass – muzikálové oratorium, 1971
  • Dybbuk – balet, 1974
  • 1600 Pennsylvania Avenue – muzikál, 1976
  • A Quiet Place – opera ve dvou aktech, 1983/1984 (obsahuje Trouble in Tahiti)
  • The Race to Urga – muzikál, 1987

Orchestrální koncertní skladbyEditovat

  • Jeremiah – Symfonie č. 1, 1942
  • Three Dance Episodes from „On the Town“, 1945
  • Three Dance Variations from „Fancy Free“, 1946
  • The Age of Anxiety – symfonie č. 2 (podle W. H. Audena), pro klavír a orchestr, 1949
  • Serenade – pro sólové housle, smyčcové nástroje, harfu a bicí nástroje, 1954
  • Prelude, Fugue and Riffs – pro sólový klarinet a jazzový ansámbl, 1955
  • Symphonic Suite from „On the Waterfront“ – symfonická suita z On the Waterfront, 1955
  • Symphonic Dances from „West Side Story“ – symfonické tance z West Side Story, 1960
  • Kaddish – Symfonie č. 3, pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, recitátora a sopránové sólo, 1963
  • Dybbuk – suity č. 1 a 2, pro orchestr, 1974
  • Songfest: A Cycle of American Poems for Six Singers and Orchestra – Slavnost písní: Cyklus amerických básní pro šest hlasů a orchestr, 1977
  • Three Meditations from „Mass“ – tři meditace z „Mass“, pro for violoncello a orchestr, 1977
  • Divertimento for Orchestra – 1980
  • Halil – nokturné pro sólovou flétnu, bicí nástroje, harfu a smyčce, 1981
  • Concerto for Orchestra – 1989

Chorální skladby pro kostel nebo synagoguEditovat

  • Hashkiveinu – pro sólový tenor, smíšený sbor a varhany, 1945
  • Chichester Psalms – 1965
  • Missa Brevis – pro smíšený sbor a vysoký tenor (mužský alt) s bicími nástroji, 1988

Komorní skladbyEditovat

  • Sonáta - pro klarinet a klavír, 1942
  • Touches - pro klavír sólo, 1981
  • Thirteen Anniversaries - pro klavír sólo, 1988
  • Dance Suite - pro žesťový kvintet, 1989

Vokální skladbyEditovat

  • I Hate Music: A cycle of Five Kids Songs for Soprano and Piano – Nenávidím hudbu: Cyklus pěti dětských písní pro soprán a klavír, 1943
  • La Bonne Cuisine: Four Recipes for Voice and Piano – Francouzská kuchyně: Pět receptů pro vokál a klavír, 1947
  • Arias and Barcarolles – Árie a barkaroly, pro mezzosoprán, baryton a čtyřruční klavír, 1988 (orchestrováno)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b http://www.leonardbernstein.com/lb.htm
  2. a b c http://www.pbs.org/wnet/americanmasters/episodes/leonard-bernstein/reaching-for-the-note/489/
  3. a b c http://www.notablebiographies.com/Be-Br/Bernstein-Leonard.html
  4. http://www.allmusic.com/artist/q7057
  5. http://www.leonardbernstein.com/conductor.htm
  6. http://www.leonardbernstein.com/composer.htm
  7. http://www.leonardbernstein.com/educator.htm
  8. http://www.leonardbernstein.com/works_piano.htm
  9. DOUGARY, Ginny. Leonard Bernstein: ‘charismatic, pompous – and a great father'. The Times. UK: March 13, 2010. Dostupné online [cit. March 12, 2010]. (anglicky) 
  10. OLIVER, Myrna. Leonard Bernstein Dies; Conductor, Composer Music: Renaissance man of his art was 72. The longtime leader of the N.Y. Philharmonic carved a niche in history with `West Side Story.'. Los Angeles Times. October 15, 1990. Dostupné online [cit. March 12, 2010]. (anglicky) 
  11. Great Escape composer dies at 82. BBC News. August 19, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  12. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 152-153. 
  13. Prelude, Fugue & Riffs, Fall/Winter 2005 [online]. The Leonard Bernstein Society. Dostupné online. (anglicky) 
  14. History of the Leonard Bernstein Center for Learning [online]. [cit. 2015-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-02. (anglicky) 
  15. a b c SECREST, Meryle. Leonard Bernstein. Překlad Pavel Pokorný. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-153-0. (česky) 
  16. MATZNER, Antonín. Leonard Bernstein [online]. ČRo Vltava [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  17. RIEBAUEROVÁ, Martina; KOUTECKÝ, Josef. Osm múz mého života. Praha: Vyšehrad, 2018. 220 s. ISBN 9788076010291. Kapitola Čtvrtá múza: Hudba, s. 93. 
  18. » Died On This Date (October 14, 1990) Leonard Bernstein / World Renowned Composer The Music's Over [online]. 14-10-2009 [cit. 2012-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. STANTON, Scott. Google Books. The Tombstone Tourist: Musicians. [s.l.]: Simon and Schuster, 1-9-2003. Dostupné online. ISBN 9780743463300. (anglicky) 
  20. Donal Henahan. Leonard Bernstein, 72, Music's Monarch, Dies. query.nytimes.com. The New York Times. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Publikace Leonarda Bernsteina

  • Findings (Nálezy) – Simon and Schuster, New York, 1982; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42437-X.
  • The Infinite Variety of Music (Nekonečné proměny hudby) – Simon and Schuster, New York, 1966; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42438-8.
  • The Joy of Music (Radost z hudby) – Pompton Plains, New Jersey, 1959; Amadeus Press edition, 2004 – ISBN 1-57467-104-9.
  • The Unanswered Question (Nezodpovězená otázka) – Harvard University Press, Cambridge, Mass, 1976 – ISBN 0-674-92000-7

Publikace o Leonardu Bernsteinovi

Externí odkazyEditovat